VLASTIMIL HARAPES přinesl výstavě štěstí

Poslední šance navštívit výstavu kousek od Tábora a Plané nad Lužnicí! Tip na sobotní či nedělní výlet.

Doslova a přesně v předvečer oslav státního svátku 100. výročí založení Československé republiky, v sobotu 27. října zahájil VLASTIMIL HARAPES v Obrazárně Špejchar Želeč pozoruhodnou výstavu. Jmenovala se prostě „FIALOVÁ – BENEŠ“. Podle vystavujících výtvarníků. Spolu s výborným baletním umělcem, choreografem a nyní i zpěvákem a hercem v divadle Semafor ji zahájil ještě skvělý houslový bigbeatový a bluesový virtuos Jan Hrubý, herec, zpěvák a kytarista Robert Nebřenský, harfenista Sean Barry a slovem novinář Miloš Čermák a kurátor galerie Pavel Šmidrkal.

Karikaturu Donalda Trumpa od Pavla Beneše si oblíbil i herec a zpěvák Robert Nebřenský, který okořenil vernisáž svými písněmi (zcela vpravo)

Slavný tanečník a představitel hlavních rolí ve filmech Juraje Herze „Panna a netvor“ a „Den pro mou lásku“ se divil. Vlastimil Harapes doslova prohlásil. „Přijel jsem na pozvání vystavující Ivy Fialové. Jsem překvapen, že tady – pro mne  – spíše na konci světa, může fungovat a prosperovat takový nádherný výstavní prostor.“

Vlastimil Harapes zahajuje výstavu

Převážně o grafikovi Pavlu Benešovi promluvil význačný novinář i odborník přes nové informační technologie Miloš Čermák. Doprovázela jej i jeho zákonná manželka, přední česká podnikatelka světového jména Senta Čermáková, která působila i na postu ředitelky globálního trhu slavné nadnárodní firmy Hewlett- Packard.

Největší český grafik Pavel Beneš by mohl, se svou postavou hrát basketbal. Možná o něm nevíte, že je i autorem slavného loga kapely TŘI SESTRY?

Pavel Beneš je – postavou – největší český grafik. U Miloše Čermáka je tomu stejně mezi novináři. A rovněž paní Senta je zřejmě největší, ba nejvyšší podnikatelkou mezi ženami.

Na vernisáži se – i přes kolizi s mnoha akcemi k výročí Československé republiky – objevila celá řada známých tváří. Významný architekt, profesor Václav Aulický. Populární autorka a překladatelka z italštiny paní Hana Ferrarová, přední český divadelní fotograf dr. Dušan Dostál a mnozí a mnozí další.

Výstava se sice jmenuje FIALOVÁ BENEŠ”, ale zde zleva stojí na snímku Hany Ferrarové autoři v pořadí Beneš, Fialová

Výstava měla původně trvat do konce kalendářního roku. Ale pro ohromný úspěch byla prodloužena do následující soboty 17. února 2019. Ředitel výstavního programu galerie Pavel Šmidrkal (TANEČNÍ MAGAZÍN s ním přináší podrobný rozhovor v prostředním sloupci) se svěřil: „Původně jsem s tak výrazným diváckým úspěchem ani nepočítal. Ještě, že jsem mohl upravit výstavní program v lednu a únoru, abychom mohli úspěšnou expozici prodloužit.“

Výstava se tak zařadila, hned po letní výstavě 2018 tří malířek (o níž TANEČNÍ MAGAZÍN rovněž informoval), na druhou příčku tabulky návštěvnosti Obrazárny Špejchar Želeč.

Pavel Beneš si získal srdce diváků nejen svými výstižnými karikaturami, ale také graficko-slovními blackouty a originálním kalendářem.

Vlastimil Harapes (vlevo) v rozhovoru s majitelem galerie Obrazárna Špejchar Želeč panem Martinem Novákem (vpravo)

Mnoho návštěvníků také zaujala plátna i keramika Ivy Fialové, s níž uveřejnil TANEČNÍ MAGAZÍN rozhovor v roce 2017. S jejím obrázkem odjížděl domů i známý zpěvák a herec Robert Nebřenský.

Část expozice s obrazy Ivy Fialové

Vpravdě fenomenální úspěch výstavy „FIALOVÁ – Beneš“ vděčí za vše majiteli Obrazárny Špejchar Želeč, podnikateli panu Martinu Novákovi, jeho celé obětavé rodině, kurátoru Pavlu Šmidrkalovi i neúnavné organizátorce a malířce v jedné osobě – paní Petře Skluzáčkové.

Malířka a taková dobrá duše galerie v Želči – paní Petra Skluzáčková

A na co se v jihočeské Želči můžeme těšit? Na výstavu legendy české karikatury – Jiřího Wintera – Neprakty. Ta bude slavnostně zahájena v sobotu 23. února 2019.

Foto: Hana Ferrarová a archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se spisovatelem, kritikem a kurátorem výstav PAVLEM ŠMIDRKALEM

„Do tanečních jsem chodil dokonce dvakrát.“

Je jihočechem jako poleno. Dokonce, níže o sobě prozrazuje, že se jako to poleno prezentoval i v tanečních. PAVEL ŠMIDRKAL, pomyslně křtěný řekou Lužnicí v Bechyni, se na cestu kultury vydal hned od mládí. Spoluorganizoval vojenské festivaly i řídil workshopy (tehdy se nazývaly ještě „tvůrčími dílnami“) mladých literárních autorů. Dnes navíc pořádá a je kurátorem řady výstav. Bývá odborným licitárorem obrazových aukcí, píše články do příslušných výtvarných periodik. A hlavně – sám se tím literárním autorem stal. Po řadě výtvarných monografií vydal velmi vtipnou a milou knížku s originálním názvem „Babráci“. A právě od ní náš rozhovor odstartoval.

Knížka „Babráci” není Vaší  prvotinou, ale je premiérovou povídkovou knížkou. Jak dlouho jste ji měl připravenou takzvaně „v šuplíku”?

Napsal jsem ji před mnoha lety a vrátil se k ní začátkem loňského roku. Některé povídky jsem upravil a předal rukopis zkušenému redaktorovi Liboru Hlaváčkovi a ten pravil: ,Je to kvalitní, je to k vydání´. Pojmenoval ten můj žánr ,literárními groteskami´ a napsal závěrečnou ,Zámluvu´.“

Na křtu knihy Babráci” předávala PAVLU ŠMIDRKALOVI  (s mikrofonem vlevo) sladkou verzi jeho knihy  operní pěvkyně Michaela Katráková a nakladatel Bedřich Kocman

Vydal jste již krásné umělecké monografie malířů, jak jste se Vy vůbec k tomu  výtvarnému umění dostal?

Někdy, přibližně od roku 1978, jsem organizoval výstavky obrázků kamarádům v klubech či kavárnách. A troufl si jejich díla i hodnotit a komentovat. A tak se mi začínali ozývat dědicové výtvarných pozůstalostí a já je postupně prezentoval ve výstavních síních a k mnohým autorům potom i napsal publikace.“

Kterou ze svých vydaných knížek byste postavil na pomyslný nejvyšší stupínek? Která je Vám svou náplní i naturelem nejbližší?

Nejvýš si cením monografie Karla Molnára a Gustava Macouna z pelhřimovské edice Probuzené palety, protože mapují dílo významných malířů a strhl se o ně velký zájem. Nejmilejší je mi kniha ,Kolovrz, starý reklamní plakát´. Hřeje totiž skvělou minulostí reklamy. A na nočním stolku se mi nepřetržitě povaluje Jiří Šlitr. Knížka se jmenuje ,Moment, ostřím tužku´ a ,přisypal´ jsem tam i obrázky Jiřího Suchého, abych tuhle ,partu´ netrhal.“

Malujete sám aktivně obrazy, nebo se věnujete třeba grafice?

Tak ani k jedné této činnosti jsem nebyl obdařen. Čekám, jestli se ve mně neprobudí alespoň záchvěvy kreslířské, ale je to zatím čekání trochu marné.“

Kdo je Vaším nejoblíbenějším výtvarným umělcem? A proč?

Jmenovat jediného určitě nedokážu. Byl by to pestrý růženec jmen. Ale prozradím, že mě fascinuje Alois Bílek. V roce 1913 začínal v Paříži s abstrakcí, spolu s Františkem Kupkou, ale brzy z této cesty zběhl a přiklonil se k realistické malbě. To byl totální omyl. Jeho abstraktní oleje téměř nezahlédnete. A když ano, budou stát milióny korun. Zatímco jeho obrazy stejné velikosti s tématem třeba sklizně vyjdou stěží na 30.000 Kč. Co na něm obdivuji? To je práce s barvou a tvarem.“

PAVEL ŠMIDRKAL  (tentokrát vpravo) v Obrazárně Špejchar Želeč s harfou a  fotografem Milošem Burkhardtem

Věnujete se nějakému sportu. Třeba rekondičně po Vaší vážné operaci srdce?

Pěstuji nyní jedině ranní rozcvičky. Ale v mládí jsem bruslil a lyžoval. Dneska z toho zbývají pouhé procházky.“

Sledujete sportovní přenosy v televizi? A které patří k Vašim nejoblíbenějším?

Víte, utvořil jsem si takovou zvláštní kombinaci. Hokej a krasobruslení. Hokej mám rád pro jeho bojovnost, napětí a náhlé zvraty. Krasobruslení pro opojnou ladnost pohybu ve spojení s hudbou.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL (vlevo) uváděl i legendárního houslistu, spolupracovníka Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa i zpívajícího novináře Josefa Klímy – Jana Hrubého. Uprostřed snímku balí fidlátka” harfenista Sean Barry, který je nově doprovázejícím hudebníkem zpěvačky Lenky Filipové. Ta byla zas dlouhou dobu sousedkou PAVLA ŠMIDRKALA. Svět je prostě malý…

Chodil jste v mládí do tanečních?

Chodil, dokonce dvakrát. Do taneční přípravky na devítiletce, což bylo také hodně o společenském chování. A pak později na střední škole. Vytesali ze mne, tenkrát v Táboře, dřevorubeckého tanečníka. A já se tím pádem stále neodvažoval vyzvat k tanci tu nejlepší a zároveň nejkrásnější dívku v kurzech. Piloval jsem doma valčík s maminkou, abych na závěrečném věnečku konečně provedl obdivovanou dívku. Avšak ona nepřišla! Měla angínu.“ 

Jdete si někdy s manželkou jen tak zatančit?

Manželka Petra tančí ráda a ze mne si dělá legraci. Chodíme nejradši někam do kavárny, kde se tančí všelijak, ale také na plesy a tam manželku ,přihrávám´ (ve vší počestnosti 🙂  ) přátelům a ,ulejvám´ se do chvíle, než mě vyzve nějaká kamarádka. Svoji neobratnost pak vymluvím na bolavé koleno, abych si ,neutrhl kšandu´.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL se svou manželkou a zároveň také ilustrátorkou jeho nové knížky Babráci” Petrou Skluzáčkovou

Jste příznivcem klasického baletu? Zajdete na něj občas do divadla?

Obdivuji ho, uznávám. Ale musím ke své hanbě přiznat, že za celý život jsem byl na takovém představení jen párkrát.“

Jaký máte názor na moderní formy tance?

Obecně platí, že tanec se stále vyvíjí a nabízí nová překvapení. Mám rád novinky a experimenty. Rovněž mám v oblibě kolektivní taneční formace a výrazový tanec.“ 

Sledujete občas televizní show StarDance a co jí říkáte?

Je to vznešená, krásná podívaná s lehkostí komentovaná. Je o lidech s láskou k pohybu, byť někdy trochu vydřeném. Škoda, že tento projekt je převzatý ze zahraničí… Chtěl bych v této oblasti a žánru zažít původní český nápad.“

Dříve jste spoluorganizoval vojenské kulturní soutěže ASUT (Armádní soutěž umělecké tvorby). Tam se pravidelně zaskvělo hned několik souborů lidového tance a zpěvu. Jak vidíte tuto folklórní oblast dnes?

Folklór je starou, vykrášlenou lodí, která vplouvá do přístavu našich dnů. A protože existuje řada folklórních souborů s mladými lidmi, věřím, že sláva lidového tance nevyhasne. Nikdy.“ 

Máte nějakého oblíbeného tanečníka či tanečnici? Anebo choreografa?

Vlastimila Harapese. Pro jeho všestranný talent. Známe se osobně, navštěvuje i ,moje´ výstavy a pokřtil, spolu s herečkou i malířkou v jedné osobě Jarmilou Švehlovou a režisérem Zdeňkem Troškou, ,Babráky´.“ 

Pavel Šmidrkal na snímku Hany Ferrarové uvádí výstavu v jihočeské Želči

Nedávno, počátkem tohoto roku, se Vám stala nepříjemná situace v České televizi. Váš portrét (přes celou obrazovku) byl omylem spojen s osobou s temnou minulostí i nepříliš chvályhodnými praktikami dnes. Jak jste se s  touto nespravedlivou a hrubou diskreditací vyrovnal?

Nikdy bych býval neuvěřil, že ve zpravodajství veřejnoprávní televize panuje takový chaos. Že ,zmotají´ při velmi zásadním reportážním sdělení tváře dvou odlišných osob. Žádal jsem, samozřejmě, omluvu. Ta ale v televizi vyzněla jako úplná fraška. Mstili se mně za to, že jsem je donutil k veřejné omluvě. Zároveň se potvrdilo, že amatéři jsou všude. Je to vlastně smutné, kam se dnes vytratila profesionalita a slušnost, spojená se ctí…“

Budete tuto, osobně pro Vás velmi nepříjemnou, situaci nějak dále řešit?

O celém případu bude ještě jednat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a také Komise pro sdělovací prostředky Senátu PČR. Odhaduji, že se to celé rozplyne do ztracena. Všichni se totiž bojí odvety ,televizních tesáků´.“

Majitel Galerie Špejchar Želeč pan Martin Novák (úplně vlevo) rozdal zpěváku a herci Robertu Nebřenskému, největšímu českému grafikovi Pavlu Benešovi a malířce Ivě Fialové (s níž TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil rozhovor již v roce 2017) knížku z pera PAVLA ŠMIDRKALA Gustav Macoun – Balada o soumraku” (za majitelem galerie panem Novákem hodně skryt kurátor této výstavy a autor rozhovoru)

Právě pilně připravujete posmrtnou výstavu karikaturisty Jiřího Wintera, známého jako Neprakta. Mne by závěrem zajímalo, zda se Vy sám osobně považujete za praktického člověka? Anebo za nepraktu”?

Ani jedno, ani druhé. Jsem spíš trochu popleta a zmatkář.

Děkuji za rozhovor. Přeji – i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU – břitké pero kritika, inspiraci pro nové knížky, šťastné obě ruce při výběru nových vystavujících… A hlavně závěrečné zadostiučinění při oné velké nespravedlnosti na obrazovkách veřejnoprávní České televize. Přesně v intencích úsloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.”

Foto: Hana Ferrarová, archiv Pavla Šmidrkala a Dušan Dostál

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Praha Žije Hudbou

Festival pouličního umění Praha Žije Hudbou proběhne od 8. do 10. června 2017

 

 

Bratři v tricku, Petr Nikl a Wariot Ideal na divadelní scéně festivalu Praha Žije Hudbou

Divadlo oživí piazzettu Národního divadla, součástí festivalu bude celé tři dny (8. – 10. 6. 2017)

Festival pouličního umění Praha Žije Hudbou, který proběhne od 8. do 10. června 2017, nabídne návštěvníkům kromě hudebních vystoupení i řadu divadelních představení a workshopů pro děti i dospělé. Samos tatná divadelní scéna festivalu bude umístěna na piazzettě Národního divadla (náměstí Václava Havla). Na programu jsou  novocirkusová i činoherní předsta vení, pohádky pro děti i výtvarný a loutkový workshop. Mezi hlavní účinkující patří Bratři v tricku, Wariot Ideal či Petr Nikl. Ve čtvrtek 8. června v 19 hodin proběhne na piazzettě také slavnostní zahájení celého festivalu, o které se postará originální akrobatické vystoupení SLACKSHOW a premiéra hry Zakázaná symfonie, kterou režisér Ivo Sedláček vytvořil přímo na míru pro festival. 

Slavností zahájení festivalu Praha Žije Hudbou

Čtvrtek 8. června, 19 hodin, piazzetta ND

Slavnostního zahájení celého festivalu se ujme dvojice mladých atletů s odvážným provazochodeckým vystoupením. „Snažíme se přivést do světa umění a zábavy něco nového a jedinečného. Je pro nás čest otevírat festival, který stojí za oživením prostoru ve městě, baví nás představa pestřejší a živější ulice,“ říkají Lukáš Černý a Michal Pírek. Zpět, pevnýma nohama na zem, diváky přivede světová premiéra hry Zakázaná symfonie v režii Ivo Sedláčka, který si pokládá zásadní otázku: Chceme vůbec umění ve veřejném prostoru? Prvoplánovou odpověď nenabízí, důvod k zamyšlení však ano. Platí totiž pravidla ulice, a ulici nebaví vyhlášky. Zakázaná symfonie nabídne rap battle doprovázený rozmanitým ruchem pražské ulice. Desítky pouličních umělců, orchestr, sbor a artisté společně vytvoří příběh, který veřejnosti představí dvě strany pohledu na busking i současnou vyhlášku. Celý zahajovací večer zakončí karnevalový Průvod za busking v čele s uskupeními Amanitas či Sense of Fire. Divadelníci, buskeři a veřejnost projdou centrem města z piazzetty přes Národní třídu, Můstek, Staroměstské náměstí, Mariánské náměstí, Mánesův most až na Kampu. Hravou „street parade“ se budou snažit ukázat, že kulturní oživení do ulic Prahy rozhodně patří a slavnostně tak odstartují druh ý ročník největšího festivalu pouličního umění v ČR, Praha Žije Hudbou.

Divadelní program na festivalu Praha Žije Hudbou

Pátek 9. a sobota 10. června, piazzetta Národního divadla

Divadelní program na festivalu Praha Žije Hudbou bude probíhat po oba dva hlavní festivalové dny. V pátek zahájí program divadelní scény ve 14:00 Funebráci (soubor Wariot Ideal), jejichž cesta k vytouženému cíli – pohřbu, je příliš klikatá a plná nástrah a absurdity. S pohřební kapelou v zádech procházejí s rakví na ramenou městem a pokoušejí se najít místo, kam nebožtíka pohřbít. Dále na programu nebudou chybět ani žonglérská vystoupení či výtvarný workshop, který bude probíhat pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové a MgA. Jany Kochánkové. Celý den zakončí oblíbení Bratři v tricku, kteří představením Plovárna, volně inspirovaným Rozmarným létem Vladislava Vančury, přenesou diváky do minulých časů říčních lázní.

Sobotní program se zaměří na představení pro děti – od 12:30 zahraje soubor divadla Bořivoj. Po celý den bu de probíhat také workshop výroby pohádkových masek pod vedením Pavlíny Kordové. V sobotu představí Wariot Ideal svůj projekt Fotoautomat, který kromě jedinečných divadelních zážitků nabídne i možnost jejich zvěčnění. Na závěr dne se mohou festivaloví návštěvníci těšit na představení z dílny Petra Nikla nazvané Trpasličí písně a představení Goon – komiksovou jízdu plnou krve, komiksové poetiky a jízdních řádů.

Program divadelního podia – piazzetta ND, 8. – 10. 6. 2017

Čtvrtek:
19:00 “Slack Show” (Michal Pírek, Lukáš Černý)
19:30 “Zakázaná symfonie”

20:00 “Průvod za busking” (Amanitas + Sense Of Fire + další) průvod příznivců pouličního umění

Pátek:
14:00 „Funebráci” (Wariot Ideal)
15:00 „Pouliční výstava” (Výtvarný spolek Hruška) + workshop
15:30 „Zahrádka” (Splastiks+1)
16:15 „Žonglérské vystoupení” (Ondřej Lechnýř)
16:45 „Odhalení pomníku padlým hrdinům” (Ondřej Lidický)
17:30 „20 tisíc židů pod mořem“
18:45 „Plovárna” (Bratři v tricku)

Sobota:
12:30 „Jak se hledá princezna“ (Divadlo Bořivoj)
13:30 „Plechové pohádky“ (Divadelní společnost Kordula) + loutkový workshop
14:00 – 17:00 „Fotoautomat“ (Wariot Ideal)
14:30 „Zmrzlík ve vesmíru“ (Ilegumova divadelní společnost)
15:30 „Tribal Dance“ (Isizwana)
17:00 „Trpasličí písně“ (Petr Nikl)
18:00 „Goon“

Workshopy jsou určeny pro děti i dospělé. Registrace probíhá na místě do naplnění kapacity.

 

Pořadatelem festivalu Praha Žije Hudbou je sdružení Nerudný Fest.cz, jedna z nejvýznamnějších produkcí v Praze, která stojí, mimo jiné za mezinárodním festivalem Mladí Ladí Jazz, open-air festivalem Léto na Jungmaňáku, festivalem Student Fest, Festivalem Svobody a dalšími projekty.

Podporu iniciativě organizátorů festivalu vyjádřilo také mnoho známých osobností, jako například Laco Déczi, Marta Kubišová, Lenka Dusilová, David Koller, Klára Vytisková, Emma Smetana, Bára Poláková, En.drů, Terezie Kovalová, Milan Cais ze skupiny Tata Bojs či Robert Nebřenský ze skupiny Vltava. Více informací najdete na www.prahazijehudbou.cz nebo na Facebooku a Youtube kanálu.

 

Eliška Míkovcová

Taneční magazín