Autorské právo v kostce

Asociace tanečních umělců zve na seminář

Asociace tanečních umělců České republiky (ATU ČR), profesní organizace, která sdružuje taneční instituce a individuální umělce, pořádá v rámci projektu TANUM (TANeční UMění) další veřejný seminář na téma „Autorské právo v kostce se zaměřením na taneční umění“. Seminář, který povede JUDr. et MgA. Petra Žikovská (ředitelka České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu, pedagožka na Právnické fakultě UK, odborná asistentka Ústavu práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního), je určen tanečníkům profesionálům, choreografům, inscenátorům a dalším zájemcům z oblasti tance. Workshop proběhne ve čtvrtek 24. listopadu 2022 od 15 hodin v Domě tanečního umění v pražském Braníku (v učebně ve 2. patře).

„Pro profesionální tanečníky je velice důležité získat alespoň základní povědomí o významu odvětví autorského práva, a to především proto, že se zabývá právními vztahy uživatelů i tvůrců autorských děl. Prostřednictvím autorského práva stát poskytuje autorům výlučná práva k jejich dílu a autorské právo je součástí tzv. duševního vlastnictví.“, uvádí Linda Svidró, umělecká vedoucí Pražského komorního baletu a předsedkyně ATU ČR. „Považuji za důležité připravovat v této oblasti vzdělávací semináře, které rozšíří vědomosti a kompetencí nejen jednotlivých členů Asociace profesionálních umělců ČR, ale i profesionálních tanečníků, choreografů či dramaturgů. Semináře zaměřené na autorsko-právní postavení umělců s využitím nových technologií, aktuálně platnou legislativu v oblasti daňových zákonů, Zákoníku práce a jiné. Ve 21. století se tanečník, zvláště ten na ‚volné noze‘, bez takové znalosti v praxi neobejde.“

„Vyjádřím se z praxe, protože se autorským právem pro choreografy zabývám čtyřicet let. Do roku 1989 jsem se snažil, aby bylo konečně naplněno to, co sice bylo v Autorském zákonu, ale nikdo to nerespektoval. Díky našemu intenzivnímu jednání se na podzim 1989 podařilo uvést v život, že choreografové mají svou odměnu rozdělenou na vytvoření díla a jeho licencování – dostávají za reprízy svých děl tantiémy,“ vysvětluje Zdeněk Prokeš, choreograf a pedagog, člen rady ATU ČR.
„Vidím okolo sebe mnoho příkladů, kdy choreografové nevědí, jak získat licence na hudbu pro svá díla a dělají mnoho chyb, které vedou k tomu, že licenci do premiéry neobdrží a pak buďto nemohou drahou licenci zaplatit, nebo dokonce nedostanou povolení a musejí svá díla v krajním případě stáhnout. Proto je tak důležité, aby se v Autorském zákonu sami orientovali a znali i určité postupy a termíny: co je dílo spoluautorské, dílo spojené, práva majetková a práva osobnostní, oprávnění k užití díla (licenční smlouva), vymezení některých podmínek licence atd. K zlepšení povědomí o všech otázkách spojených s fungováním Autorského zákona pro výkonné umělce i tvůrce seminář JUDr. Petry Žikovské určitě poslouží.“

Projekt TANUM, který byl podpořen Norskými fondy, poběží až do konce roku 2023. Aktuálně v rámci projektu pracují členové rady Asociace tanečních umělců na dotazníkovém šetření za účelem zpracování prostorové a finanční analýzy potřeb v oblasti profesionálního tanečního umění, do které se zapojí postupně všichni zástupci baletních souborů v rámci příspěvkových organizací – divadel, a také zástupci nezávislých tanečních souborů v Praze.

Další klíčové aktivity projektu se zaměřují na zpracování analýzy a definici Statusu profesionálního umělce. V neposlední řadě pak na posílení dovedností a kompetencí jednotlivých členů Asociace tanečních umělců ČR formou již zmíněných webinářů, vzdělávacích seminářů a odborných workshopů (za účasti zahraničních expertů). K podpoře spolupráce členů Asociace tanečních umělců ČR a členů Strategického týmu z regionálních kulturních center a následné komunikaci s představiteli veřejné státní a regionální správy ČR bude sloužit právě nová komunikační online platforma TANUM.

Podrobnější informace o projektu najdete na webové stránce: www.atucr.cz.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Balet Praha Junior a Baby Balet Praha mají nová loga

Akademický malíř Milan Med mění tvář souborů

Soubory Balet Praha Junior a Baby Balet Praha mají nová loga od akademického malíře Milana Meda

 

Taneční soubory Balet Praha Junior a Baby Balet Praha mění tvář a divákům představují nová loga, která je budou reprezentovat. Autorem drobných, zcela jedinečných kreseb tuší je akademický malíř Milan Med (1930-2010), jehož celoživotní inspirací byl tanec a pohyb. V Medově tvorbě je mnoho kreseb, které malíř zachycoval na papír nebo notovou partituru, a čerpal z nich pak náměty pro své monumentální olejové malby. Výsledkem jsou díla, na nichž je pohyb rozložen do několika fází, která navozují iluzi dynamiky, rychlosti a síly.

„S Milanem Medem jsme spolupracovali od založení Tanečního centra Praha, konzervatoře  gymnázia v roce 1994, pravidelně chodil na naše představení a občas si vyžádal fotodokumentaci z profilových děl našeho repertoáru. Na jeho výstavách jsme pak občas skutečně nacházeli tato témata a byli jsme na to hrdí. Mistr Med nám několikrát věnoval sady svých kreseb s taneční tématikou a dovolil nám některé užívat jako loga periodických akcí i školy. Při získání nového sídla – Domu tanečního umění v Braníku jsme z jeho pozůstalosti zakoupili dvanáct rozměrných pláten, která tvoří základní výzdobu tanečních studií i reprezentačních prostorů tohoto unikátního areálu,“ vysvětluje Antonín Schneider, manažer konzervatoře Taneční centrum Praha„Nová loga našich juniorských souborů jsme vytvořili logicky ze zdánlivě jednoduchých kresbiček, které jsou ale dokonalou studií lidského těla jako vzácného uměleckého nástroje vyzařujícího taneční estetiku, dramatičnost, emocionalitu a energii“.

„O figurální kresbu se otec zajímal vlastně od doby, kdy začal kreslit, stejně tak byl od počátku fascinován krásou pohybu. Například již od sexty na  gymnáziu v Havlíčkově Brodě, chodil  kreslit do místního Sokola. Tam uhlem kreslil tréninky gymnastek a veškerá gymnastická cvičení,“ říká malířův syn Marek Med, jenž dnes spravuje otcovu pozůstalost. „Z rodiny dělala gymnastiku moje maminka, která v tom Sokole cvičila, on kreslil ji i ostatní cvičenky, pak jí doprovázel domů… No a jeho druhá žena byla také gymnastka, trenérka, se kterou se seznámil v tělocvičně při kreslení.“

Černobílé ikonografické taneční studie Milana Meda, někdy realizované na notovém papíře, doprovázely i nejrůznější publikace, např. monografie Pavel Šmok „Na přeskáčku“ či baletní programy Pražského komorního baletu. „S choreografem Pavlem Šmokem se otec znal velmi dlouho a velmi dobře,“ vzpomíná Milan Med. „Kreslil na zkouškách Šmokova Pražského komorního baletu a vytvořil i několik jeho kreseb právě ze zkoušek. Jedna z těchto momentek Pavla Šmoka je také na webových stránkách www.milanmed.cz. Kromě té otec namaloval také Šmokův portrét – olej na plátně – v jeho typické pozici. No a Pavel Šmok od něj měl na chalupě krásný akt – akvarel. Byli dlouholetí přátelé…“

 

Akademický malíř Milan Med

–          Narodil se v roce 1930 v Humpolci, zemřel 17. července 2010 v Praze.

–          Vystudoval Gymnázium v Havlíčkově Brodě a poté Akademii výtvarného umění v Praze. Studoval portrétní a figurální malbu u Vratislava Nechleby.

–          Vzdělání si doplnil návštěvami přednášek antropologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1975 až 1978 byl i řádným posluchačem na Fakultě všeobecného lékařství UK.

–          Zabýval se výzkumem v oblasti anatomie a vývoje pohybového ústrojí člověka.

–          Uznání si vysloužil i jako ilustrátor odborné lékařské literatury.

 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Rozhovor se spisovatelem, kritikem a kurátorem výstav PAVLEM ŠMIDRKALEM

„Do tanečních jsem chodil dokonce dvakrát“

Je jihočechem jako poleno. Dokonce, níže o sobě prozrazuje, že se jako to poleno prezentoval i v tanečních. PAVEL ŠMIDRKAL, pomyslně křtěný řekou Lužnicí v Bechyni, se na cestu kultury vydal hned od mládí. Spoluorganizoval vojenské festivaly i řídil workshopy (tehdy se nazývaly ještě „tvůrčími dílnami“) mladých literárních autorů. Dnes navíc pořádá a je kurátorem řady výstav. Bývá odborným licitárorem obrazových aukcí, píše články do příslušných výtvarných periodik. A hlavně – sám se tím literárním autorem stal. Po řadě výtvarných monografií vydal velmi vtipnou a milou knížku s originálním názvem „Babráci“. A právě od ní náš rozhovor odstartoval.

Knížka „Babráci“ není Vaší  prvotinou, ale je premiérovou povídkovou knížkou. Jak dlouho jste ji měl připravenou takzvaně „v šuplíku“?

Napsal jsem ji před mnoha lety a vrátil se k ní začátkem loňského roku. Některé povídky jsem upravil a předal rukopis zkušenému redaktorovi Liboru Hlaváčkovi a ten pravil: ,Je to kvalitní, je to k vydání´. Pojmenoval ten můj žánr ,literárními groteskami´ a napsal závěrečnou ,Zámluvu´.“

Na křtu knihy Babráci“ předávala PAVLU ŠMIDRKALOVI  (s mikrofonem vlevo) sladkou verzi jeho knihy  operní pěvkyně Michaela Katráková a nakladatel Bedřich Kocman

Vydal jste již krásné umělecké monografie malířů, jak jste se Vy vůbec k tomu  výtvarnému umění dostal?

Někdy, přibližně od roku 1978, jsem organizoval výstavky obrázků kamarádům v klubech či kavárnách. A troufl si jejich díla i hodnotit a komentovat. A tak se mi začínali ozývat dědicové výtvarných pozůstalostí a já je postupně prezentoval ve výstavních síních a k mnohým autorům potom i napsal publikace.“

Kterou ze svých vydaných knížek byste postavil na pomyslný nejvyšší stupínek? Která je Vám svou náplní i naturelem nejbližší?

Nejvýš si cením monografie Karla Molnára a Gustava Macouna z pelhřimovské edice Probuzené palety, protože mapují dílo významných malířů a strhl se o ně velký zájem. Nejmilejší je mi kniha ,Kolovrz, starý reklamní plakát´. Hřeje totiž skvělou minulostí reklamy. A na nočním stolku se mi nepřetržitě povaluje Jiří Šlitr. Knížka se jmenuje ,Moment, ostřím tužku´ a ,přisypal´ jsem tam i obrázky Jiřího Suchého, abych tuhle ,partu´ netrhal.“

Malujete sám aktivně obrazy, nebo se věnujete třeba grafice?

Tak ani k jedné této činnosti jsem nebyl obdařen. Čekám, jestli se ve mně neprobudí alespoň záchvěvy kreslířské, ale je to zatím čekání trochu marné.“

Kdo je Vaším nejoblíbenějším výtvarným umělcem? A proč?

Jmenovat jediného určitě nedokážu. Byl by to pestrý růženec jmen. Ale prozradím, že mě fascinuje Alois Bílek. V roce 1913 začínal v Paříži s abstrakcí, spolu s Františkem Kupkou, ale brzy z této cesty zběhl a přiklonil se k realistické malbě. To byl totální omyl. Jeho abstraktní oleje téměř nezahlédnete. A když ano, budou stát milióny korun. Zatímco jeho obrazy stejné velikosti s tématem třeba sklizně vyjdou stěží na 30.000 Kč. Co na něm obdivuji? To je práce s barvou a tvarem.“

PAVEL ŠMIDRKAL  (tentokrát vpravo) v Obrazárně Špejchar Želeč s harfou a  fotografem Milošem Burkhardtem

Věnujete se nějakému sportu. Třeba rekondičně po Vaší vážné operaci srdce?

Pěstuji nyní jedině ranní rozcvičky. Ale v mládí jsem bruslil a lyžoval. Dneska z toho zbývají pouhé procházky.“

Sledujete sportovní přenosy v televizi? A které patří k Vašim nejoblíbenějším?

Víte, utvořil jsem si takovou zvláštní kombinaci. Hokej a krasobruslení. Hokej mám rád pro jeho bojovnost, napětí a náhlé zvraty. Krasobruslení pro opojnou ladnost pohybu ve spojení s hudbou.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL (vlevo) uváděl i legendárního houslistu, spolupracovníka Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa i zpívajícího novináře Josefa Klímy – Jana Hrubého. Uprostřed snímku balí fidlátka“ harfenista Sean Barry, který je nově doprovázejícím hudebníkem zpěvačky Lenky Filipové. Ta byla zas dlouhou dobu sousedkou PAVLA ŠMIDRKALA. Svět je prostě malý…

Chodil jste v mládí do tanečních?

Chodil, dokonce dvakrát. Do taneční přípravky na devítiletce, což bylo také hodně o společenském chování. A pak později na střední škole. Vytesali ze mne, tenkrát v Táboře, dřevorubeckého tanečníka. A já se tím pádem stále neodvažoval vyzvat k tanci tu nejlepší a zároveň nejkrásnější dívku v kurzech. Piloval jsem doma valčík s maminkou, abych na závěrečném věnečku konečně provedl obdivovanou dívku. Avšak ona nepřišla! Měla angínu.“ 

Jdete si někdy s manželkou jen tak zatančit?

Manželka Petra tančí ráda a ze mne si dělá legraci. Chodíme nejradši někam do kavárny, kde se tančí všelijak, ale také na plesy a tam manželku ,přihrávám´ (ve vší počestnosti 🙂  ) přátelům a ,ulejvám´ se do chvíle, než mě vyzve nějaká kamarádka. Svoji neobratnost pak vymluvím na bolavé koleno, abych si ,neutrhl kšandu´.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL se svou manželkou a zároveň také ilustrátorkou jeho nové knížky Babráci“ Petrou Skluzáčkovou

Jste příznivcem klasického baletu? Zajdete na něj občas do divadla?

Obdivuji ho, uznávám. Ale musím ke své hanbě přiznat, že za celý život jsem byl na takovém představení jen párkrát.“

Jaký máte názor na moderní formy tance?

Obecně platí, že tanec se stále vyvíjí a nabízí nová překvapení. Mám rád novinky a experimenty. Rovněž mám v oblibě kolektivní taneční formace a výrazový tanec.“ 

Sledujete občas televizní show StarDance a co jí říkáte?

Je to vznešená, krásná podívaná s lehkostí komentovaná. Je o lidech s láskou k pohybu, byť někdy trochu vydřeném. Škoda, že tento projekt je převzatý ze zahraničí… Chtěl bych v této oblasti a žánru zažít původní český nápad.“

Dříve jste spoluorganizoval vojenské kulturní soutěže ASUT (Armádní soutěž umělecké tvorby). Tam se pravidelně zaskvělo hned několik souborů lidového tance a zpěvu. Jak vidíte tuto folklórní oblast dnes?

Folklór je starou, vykrášlenou lodí, která vplouvá do přístavu našich dnů. A protože existuje řada folklórních souborů s mladými lidmi, věřím, že sláva lidového tance nevyhasne. Nikdy.“ 

Máte nějakého oblíbeného tanečníka či tanečnici? Anebo choreografa?

Vlastimila Harapese. Pro jeho všestranný talent. Známe se osobně, navštěvuje i ,moje´ výstavy a pokřtil, spolu s herečkou i malířkou v jedné osobě Jarmilou Švehlovou a režisérem Zdeňkem Troškou, ,Babráky´.“ 

Pavel Šmidrkal na snímku Hany Ferrarové uvádí výstavu v jihočeské Želči

Nedávno, počátkem tohoto roku, se Vám stala nepříjemná situace v České televizi. Váš portrét (přes celou obrazovku) byl omylem spojen s osobou s temnou minulostí i nepříliš chvályhodnými praktikami dnes. Jak jste se s  touto nespravedlivou a hrubou diskreditací vyrovnal?

Nikdy bych býval neuvěřil, že ve zpravodajství veřejnoprávní televize panuje takový chaos. Že ,zmotají´ při velmi zásadním reportážním sdělení tváře dvou odlišných osob. Žádal jsem, samozřejmě, omluvu. Ta ale v televizi vyzněla jako úplná fraška. Mstili se mně za to, že jsem je donutil k veřejné omluvě. Zároveň se potvrdilo, že amatéři jsou všude. Je to vlastně smutné, kam se dnes vytratila profesionalita a slušnost, spojená se ctí…“

Budete tuto, osobně pro Vás velmi nepříjemnou, situaci nějak dále řešit?

O celém případu bude ještě jednat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a také Komise pro sdělovací prostředky Senátu PČR. Odhaduji, že se to celé rozplyne do ztracena. Všichni se totiž bojí odvety ,televizních tesáků´.“

Majitel Galerie Špejchar Želeč pan Martin Novák (úplně vlevo) rozdal zpěváku a herci Robertu Nebřenskému, největšímu českému grafikovi Pavlu Benešovi a malířce Ivě Fialové (s níž TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil rozhovor již v roce 2017) knížku z pera PAVLA ŠMIDRKALA Gustav Macoun – Balada o soumraku“ (za majitelem galerie panem Novákem hodně skryt kurátor této výstavy a autor rozhovoru)

Právě pilně připravujete posmrtnou výstavu karikaturisty Jiřího Wintera, známého jako Neprakta. Mne by závěrem zajímalo, zda se Vy sám osobně považujete za praktického člověka? Anebo za nepraktu“?

Ani jedno, ani druhé. Jsem spíš trochu popleta a zmatkář.

Děkuji za rozhovor. Přeji – i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU – břitké pero kritika, inspiraci pro nové knížky, šťastné obě ruce při výběru nových vystavujících… A hlavně závěrečné zadostiučinění při oné velké nespravedlnosti na obrazovkách veřejnoprávní České televize. Přesně v intencích úsloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.“

Foto: Hana Ferrarová, archiv Pavla Šmidrkala a Dušan Dostál

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Svátek Jara 2017“

Již po třinácté se uskuteční mezinárodní soutěžní festival pro děti a mládež „Svátek Jara“. Festival, který je mezinárodní přehlídkou hudebních a tanečních souborů Česka, Slovenska, Ukrajiny a Ruska.

 

 

 

XIII. mezinárodní festival pro děti a mládež „Svátek Jara 2017“

Již po třinácté se uskuteční mezinárodní soutěžní festival pro děti a mládež „Svátek Jara“. Festival, který je mezinárodní přehlídkou hudebních a tanečních souborů Česka, Slovenska, Ukrajiny, Ruska.

Pokud jste už  zažili folklor ve středoevropském podání, teď máte příležitost  poznat východně evropskou kulturu.

Program velkolepé show je pečlivě připravován na základě hodnocení mezinárodní poroty. Diváci se mohou těšit na pestrou přehlídku tanců východní Evropy, ale i na českou hudbu v provedeni žáků ZUŠ  na velmi vysoké a profesionální úrovni, i přes nízký věk a amatérský status vystupujících.

Jednotlivá vystoupení budou hodnocena na soutěžní přehlídce, která se bude konat 26-3-2017 na Slovensku ve městě Piešťany. Dne 28. 3. 2017 v Městském divadle Děčín od 17:00. Dne 31.3.2017 se bude konat Gala Koncert v Divadle Hybernia od 11:00.

Všechny české soubory a  folklorní skupiny jsou srdečně zvány zúčastnit se festivalů.

 

 

Adresa míst konání:

26.3.2017                         Slovensko, Piešťany

  1. 3. 2017   17:00 Městské divadlo Děčín Teplická 75 Děčín IV 405 02

Vstupné: Dospělí 150,- / děti 75,-

 

  1. 3. 2017 11:00 DIVADLO HYBERNIANám. Republiky 4, 110 00 Praha 1

Vstupné: Vstupné: Dospělí 250,- / děti 150,-

Vstupenky je možné zakoupit přímo na místě, nebo v předprodejní síti TicketPro, TicketPortal a Ticket Production. Mediálními partnery akce jsou internetové servery GoOut.cz (https://goout.cz/en/prague/ ), Informuji.cz (http://www.informuji.cz ) a Rádio Go (http://radiogo.cz/ ).

 

 

 

Konstantin Kuznetsov

Taneční magazín