Rock for People doplnil českou scénu o Tata Bojs, PSH Live Band nebo Cocotte Minute

Doprovodný program nabídne legendární AZ kvíz, Terapii sdílením LIVE nebo Dekkadancers

I přes to, že festival Rock for People přiváží každým rokem ty největší světové hvězdy, letos v čele s MUSE, Slipknot, Machine Gun Kellym a The 1975, nezapomíná ani na česko- slovenskou hudební scénu. V neděli zahraje jedna z nejpopulárnějších současných českých kapel Tata Bojs, která se tak zařadí vedle již oznámené Vypsané fiXy, Wohnoutů a Horkýže Slíže. “Každý ze čtyř festivalových dní od 8. do 11. června bude mít v Parku 360 i svého CZ/SK headlinera,” komentuje ředitel festivalu Michal Thomes, a dodává: Vypsaná fiXa odehraje  special výroční set ke 20 letům od vydání desky Bestiálně šťastní.”
Tuzemskou scénu dále zastoupí Cocotte Minute, PSH Live Band, Aiko a mnoho dalších. Nedávno pořadatelé oznámili i první jména doprovodného programu, který tvoří nedílnou součást festivalového programu. Nebude chybět legendární AZ kvíz s Alešem Zbořilem, který se po loňské premiéře stal fenoménem, a tím si v letošním ročníku vysloužil programový slot na na každý den. Dále se  mohou fanoušci těšit na Terapii sdílením LIVE v režii Ester Geislerové a Honzy Vojtka a na divadelně-taneční představení Muž z Malty v podání Dekkadancers.
 
Vstupenky na festival velmi rychle mizí, pořadatelé předpokládají opět vyprodaný ročník tentokrát s rozšířenou kapacitou 40 tis. návštěvníků. V současné prodejní edici v síti GoOut.net zbývá posledních pár jednotek vstupenek za 3 650 Kč: https://rockforpeople.cz/cs/vstupenky/.
Anna Vašátková
pro Taneční magazín

Rozhovor s baletní mistryní Markétou Pospíšilovou

„Povolání baletky je výjimečné“

Má za sebou devítileté angažmá v baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a pět let v Les Ballets de Monte Carlo v Monaku. V roce 2020 se do Čech vrátila a působí jako hostující baletní mistryně DJKT v Plzni, věnuje se také pedagogické činnosti a jako tanečnice spolupracuje Markéta Pospíšilová s taneční skupinou DEKKADANCERS. 

K baletu jste se dostala již v šesti letech, když Vaše maminka náhodou objevila inzerát, že ostravské divadlo vypisuje konkurz pro děti a tak Vás přihlásila a Vy jste se dostala do baletní školičky. A baletu jste již tehdy propadla a o pět let později bylo přirozené, že jste šla na Janáčkovu konzervatoř v rodné Ostravě. Jak na ten čas vzpomínáte? 

„Bylo to krásné období. Škola mě bavila, i když osm let byla opravdu dlouhá doba. Ráda vzpomínám na naši skvělou profesorku paní Olgu Borisovou a na svoje spolužačky. Byli jsme hodně semknutý ročník a dobrý kolektiv. Také jsme byli na některé předměty spojené s herci, což bylo fajn a byla sranda. 🙂  Jsem s většinou v úzkém kontaktu a pár mých spolužaček jsou mými nejbližšími a nejlepšími kamarádkami do dnes. Jsou to velmi cenná přátelství.“

archiv Markéta Pospíšilová – představení Proměna- Dekkadancers

Dnes máte za sebou čtrnáct let intenzivní taneční kariéry. Devítileté angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě je podle Vás důležitou etapou, kde jste nasbírala své první zkušenosti a pět let v Les Ballets de Monte Carlo v Monaku byla pro Vás ohromná zkušenost a hodně jste se tam naučila. Nelitovala jste, že jste se rozhodla z Monaka odejít a zanechat taneční kariéry?

„Po pravdě čas od času se mi zasteskne. „Monacká etapa“ byla fantastická. Jsem za to hrozně vděčná a myslím, že na to budu vzpomínat a čerpat z toho do konce života. K odchodu jsem měla své důvody. Víte, myslím si, že pokud v životě dáte na svůj instinkt, pak jsou vaše rozhodnutí správná. Někde hluboko uvnitř víte, co chcete nebo spíš co nechcete. I když vás přitom mohou doprovázet pochybnosti, to k tomu asi patří. A někdy je taky fajn nechat věci plynout, život je tak nepředvídatelný, že za vás mnohdy rozhodne sám. O tom jsem se už několikrát přesvědčila. Když příliš plánujete a projektujete svou budoucnost, zpravidla to pak nevychází. Taneční kariéry jsem nezanechala, stále tancuji, i když už zdaleka ne tak intenzivně. O to víc si každý moment na jevišti naplno užívám.“

Markéta Pospíšilová – balet Altro Canto – choreografie Jean Christophe Maillot – foto Alice Blangero

Od sezóny 2020 jste se do Čech vrátila. A brzy jste nastoupila do Divadla J. K. Tyla v Plzni jako hostující baletní mistryně a Vaším úkolem je vedení tréninků a zkoušení repertoáru. Také působíte jako pedagog a hostujete po republice. Jak jste v jednom rozhovoru přiznala, právě vedení tréninků Vás baví. 

„Vedení tréninků mě baví a naplňuje opravdu moc! Mám pocit, že je to něco, v čem jsem se našla a v čem chci na sobě dále pracovat a rozvíjet se. Se souborem DJKT spolupracuji ráda, tanečníky jsem si tam moc oblíbila. A jinak mě velmi baví ta pestrost, jezdím například dávat tréninky do ND v Brně, nebo do Olomouce, vedu otevřené tréninky na Nové scéně ND v Praze, také v souboru u Lenky Vagnerové, byla jsem pozvaná na katedru tance, HAMU v Praze atd. Nedávno jsem také poprvé zavítala na brněnskou taneční konzervatoř. Je to moc fajn takhle cestovat, poznávat a mít srovnání. Tréninky se snažím pečlivě připravovat, sama je i cvičím. Když pak dostanete od tanečníků pozitivní odezvu, nesmírně mě to těší a je to především veliká motivace.“

Jako tanečnice spolupracujete s taneční skupinou DEKKADANCERS a na svědomí to má Marek Svobodník, který Vás oslovil, zda byste chtěla tančit v jejich představení Poslední večeře a Vy jste kývla. A zde jako tanečnice účinkujete např. v představeních Proměna a Velký třesk, které vzniklo ve spolupráci Dekkadancers a skupiny Tata Bojs. Jak se Vám tančí s touto netradiční skupinou?

„S Dekkadancers spolupracuji ráda a klukům moc fandím. S Markem Svobodníkem se znám dvacet let, je to můj dobrý přítel a taky byl můj skvělý taneční partner. Když mě oslovil, neváhala jsem. Vlastně mám pocit, že to bylo takové osudové setkání, tu sezónu, co jsem se přestěhovala do Prahy a začala zároveň pracovat v DJKT v Plzni, kluci z Dekkadancers vytvářeli pro soubor představení Princezna se zlatou hvězdou a já jim asistovala. Pak přišla Proměna, Velký třesk. A Poslední večeři? Tu vyloženě zbožňuji, je to senzační představení a hlavně mě moc baví ten tým lidí. Příští rok to budeme opět hrát, tak se už těším.  Jsem moc ráda, že jsem součástí této company.“

Markéta Pospíšilová – ze zkoušky Bella Figura – na zkoušce Markétu opravuje Kyliánova asistentka Cora Bos-Kroese – foto Alice Blangero

Balet je hlavně tvrdá dřina a samé tréninky. Ale když přijdou momenty, které tu dřinu vykompenzují, tak to stojí za to. Jednou jste řekla: „Povolání tanečnice a baletky je výjimečné. A mne vždycky naplňovalo.“ Platí to stále?

Platí.  🙂

Markéta Pospíšilová -z baletu Le Songe, choreografie Jean Christophe Maillot – foto Alice Blanger

Na scéně jste si zatančila celou řadu rolí – v Ostravě např. Šeříková víla ve Spící krasavici, Myrtha v Giselle, sestra v Popelce, víla v Louskáčkovi, v Monte Carlu např. v  představeních – Casse-Noisette Compagnie (role Giselle) nebo Le Songe (královna Hypolite), sólo v Altro Canto. Role Odetty/Odílie v Labutím jezeru Vám vynesla širší nominaci na Cenu Thálie. Splnila jste si své taneční sny nebo ještě máte nějaký nesplněný?

„Kdysi dávno na začátku kariéry jsem měla spoustu vysněných rolí. Třeba zatančit si Manon nebo Taťánu v Oněginovi, miluji tyhle dějové dramatické balety. Ale myslím, že angažmá v Les Ballets de Monte Carlo mi to vše vynahradilo. Byla to úžasná zkušenost a dostala jsem tam krásné příležitosti. Například Maillotův zmíněný Louskáček. Měla jsem v něm skvělou roli takové „divy” baleríny. Krásné tancování, ale taky hodně herecká až komická role, to mě hrozně bavilo. Nebo Altro Canto – to je pro mě nezapomenutelné, asi moje srdcovka. Moc jsem si to užila. A balet Romeo a Julie od J. Ch. Maillota – kombinace Prokofjeva (hudby), Maillotovi skvělé choreografie a působivé přitom naprosto jednoduché scény vytváří nezaměnitelnou a nádhernou inscenaci. Je to opravdu silné představení. Byl to vlastně vůbec první balet od Les Ballets de Monte Carlo, který jsem viděla kdysi dávno v televizi a to mě ještě ani ve snu nenapadlo, že budu jednou součástí této company. Teď už konkrétní sny nemám. A přijímám věci tak, jak přichází. Jsem vděčná za všechno, co se mi v životě povedlo a obzvláště teď, když jsem na „té druhé straně“ jako baletní mistr, si ještě více uvědomuji, jak moc je všechno v kariéře tanečníka nejen o tvrdé dřině a ustavičné práci, ale také o štěstí, správném načasování a výběru správného souboru či company. Do jisté míry svou kariéru samozřejmě můžete ovlivnit, ale také to hodně závisí na rozhodnutích vašich nadřízených.“

Markéta Pospíšilová- foto-Zbyněk Raboň

Spolupracovala jste s řadou choreografů světových jmen, jako byl např. šéf baletu v Monte Carlu, choreograf Jean Christophe Maillot (Altro Canto, Choré, Le Songe, La Belle, Cendrillon, Casse-Noisette Compagnie, La Mégère apprivoisée a další) nebo Jiří Kylián (Bella Figura, Gods and Dogs). A Vy sama jste se na představeních – Vyhoďme ho z kola ven, Don Quijote a nejnověji Louskáček (Divadlo J. K. Tyla Plzeň) představila jako asistentka choreografie. Láká Vás i tento obor?

„Asistence mě baví moc. Choreografie mě také láká, nevím zda-li bych si troufla na celovečerní balet, mám před tím veliký respekt, možná někdy spíš na kratší choreografii. Momentálně o tom nějak nepřemýšlím. Mně by toho vlastně bavilo spousta, z minulosti mám za sebou i pohybovou spolupráci pro činohru, to je něco, co bych si určitě v budoucnu opět přála vyzkoušet. Činohru totiž miluji.“

S baletním souborem v Monte Carlu jste tančila na světových jevištích a procestovala kus světa – USA, Austrálie, Čína, Kuba, Mexiko, Kolumbie, Jižní Korea, Dominikánská republika, Rusko, Itálie, Švýcarsko, Španělsko, Německo atd. Co pro Vás znamená domov? Kde se cítíte doma Vy?

„Ano, to cestování bylo báječné, to mi chybí. A do Monaka jsem se vždy ráda vracela. I letos v létě, když jsem zase jela navštívit přátele a své bývalé kolegy, měla jsem takový nostalgický pocit, Monte Carlo pro mě vždy zůstane speciálním místem. Avšak momentálně se pro mě stala domovem Praha. Je to nádherné město a cítím se tady dobře.“

Jak ráda trávíte chvíle volna?   

„Opět ve společnosti umění a také svých nejbližších. Ráda chodím do kina, na výstavy, koncerty klasické hudby. Ráda si pustím klasiku do uší a jdu se projít do oblíbené Stromovky, bydlím nedaleko. Jak už jsem zmínila, miluji činohru, takže hodně chodím na činoherní představení. Jsem obrovským fanouškem například Divadla Na zábradlí. Tam chodím pravidelně. A jinak doufám, že se mi konečně podaří se zase jednou dostat na lyže, třeba letos v zimě, uvidíme. 🙂

Markéta Pospíšilová – balet Labutí jezero – partner Michal Štípa – NDM – foto SofiG

Markéta Pospíšilová

Narodila se 9, 10. 1986 v Ostravě. V letech 1998 – 2006 studovala balet na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.

Od roku 2006 do 2015 byla členkou baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. 2015 až 2020 byla v angažmá v Les Ballets de Monte Carlo v Monaku. Od roku 2020 působí jako hostující baletní mistr v Divadle J. K. Tyla v Plzni a jako tanečnice spolupracuje se skupinou DEKKADANCERS.

 

Veronika Pechová   

pro Taneční magazín

Strašidlo cantervillské

DEKKADANCERS uvedou premiéru hororové taneční grotesky inspirované dílem Oscara Wilda i životem Ozzyho Osbourna

Po zpracování Kafkovy Proměny sahají DEKKADANCERS k dalšímu knižnímu tématu. Na motivy povídky Oscara Wilda chystají moderní přetančení Strašidla cantervillského. Jde o první rodinnou inscenaci, kterou bude mít taneční soubor na stálém repertoáru. Tvůrčí duo Marek Svobodník a Štěpán Benyovszký oživí více než 130 let starý příběh formou taneční hororové grotesky. Oproti původnímu námětu nebude starobylé sídlo obývat rodina amerického velvyslance, ale rodinný klan globální metalové hvězdy. Pro inscenaci vzniká rovněž autorská hudba Alexe Sadirova a Ondřeje Vinkláta. Hudba i zpěv zazní navíc živě. Premiéra se uskuteční 28. dubna na Jatkách78, na programu jsou i dvě následné reprízy.

 

Choreografii Strašidla cantervillského připravil Marek Svobodník, člen uměleckého vedení DEKKADANCERS a demisólista Baletu Národního divadla. Dříve se jako choreograf podílel na inscenacích Poslední večeře, HornyBach 18+ či spolupracích DEKKADANCERS s Tata Bojs. Známé jsou i Svobodníkovy choreografie pro Pražský komorní balet (Chvilka POEzie; Když nevíte coby, kupte si dva hroby), Balet Jihočeského divadla (Faunovo odpoledne), nebo pro Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (MašínGun Brothers, společně s Viktorem Konvalinkou). V obsazení Strašidla cantervillského se budou mísit jak tanečníci z Baletu ND známí z inscenace Poslední večeře, tak mezinárodní cast vzešlý z loňského konkurzu, který soubor uspořádal.

Transpozice Cantervillského strašidla do nonverbální podoby je jako dvojsečná zbraň. Na jedné straně má předloha z tanečního či pohybového hlediska nespočet skvěle uchopitelných situací, na straně druhé obsahuje momenty, kterým by se inscenátor raději vyhnul. Proto jsme neváhali složit pár vtipných písní, jež interpreti budou zpívat živě, a pojmout tak tyto scény více muzikálově či jako hudební videoklip,“ vysvětluje Marek Svobodník.  

Režisérem a dramaturgem inscenace je Štěpán Benyovszký, který s DEKKADANCERS již dříve připravil Poslední večeři, HornyBach 18+, Proměnu či A.I. Tvorbu DEKKADANCERS charakterizuje snaha posouvat nejen hranice tance a jeho výrazových prostředků, ale rovněž rozpracování známých předloh do netušených rovin. To je také příklad Strašidla cantervillského. Autorský tým dávný příběh přenáší do dnešní doby. Místo velvyslance se tak na sídle Cantervillů zabydlí protřelá metalová star. Jejím předobrazem je americký hudebník Ozzy Osbourne a Osbournovo album Bark at the Moon také inspirovalo vizuál inscenace, který nafotil spoluzakladatel souboru DEKKADANCERS Pavel Hejný. Útržky z rodinného života hudební hvězdy pak tvůrci čerpali např. z reality show The Osbournes:

„Dysfunkční rodina globálních superhvězd nám připadala jako ideální pro aktualizaci Wildovy kapitalistické americké rodinky. Navíc podtrhuje původní motiv, kdy jsou Američané strašidelnější než samo strašidlo. Původní postavy jsme lehce upravili, například pro ženskou hrdinku jsme v duchu reality shows rozvinuli nevyhnutelnou milostnou zápletku s anglickým aristokratem,“ odkrývá část scénáře jeho autor, Štěpán Benyovszký.

Pro inscenaci současně vzniká hudba šitá přímo na míru. Stojí za ní další kmenoví spolupracovníci DEKKADANCERS – Alex Sadirov (DJ Alegs) a Ondřej Vinklát. Supervizi hudební složky má na starosti Martin Horčic, bubeník z kapely Trahir. „Osbournova hudební dráha, ať už z období Black Sabbath nebo pozdější, je inspirací i pro hudbu, kde se ozývá v temných metalových náladách, humorně nadsazeném ‚rokecu‘ i ve vytí vlků a zlověstných ozvěnách ztracených zvonů. Ale samozřejmě jde o inspiraci, představení nemá čistě metalový soundtrack,“ dodávají autoři inscenace.

 

Novinka je určena rodinnému publiku se zaměřením na děti ve věku od 10 let a jejich rodiče. Děti se budou příjemně bát, rodiče pak zavzpomínají na vlastní metalové, rockové či jiné hudební období, a hlavně si odpočinou: „Naše hororová groteska nabídne moderní, žánrově stylizovanou choreografii, zábavný děj, aktuální postavy i potřebnou dávku (někdy černého) humoru. Představte si, jak by tančili Oscar Wilde a svůdná Salome o čarodějné noci, na rozpadlé hradební zdi, odění do Ozzyho černočerných hábitů, za zpěvu vlčí smečky… tak nějak bychom to mohli sehrát,“ slibují Štěpán Benyovszký a Marek Svobodník.

DEKKADANCERS: Strašidlo cantervillské

Premiéra 28. 4. 2022, Jatka78

Reprízy: 29. a 30. 4., Jatka78

Více informací & předprodej: http://www.jatka78.cz/cs/inscenace/strasidlo-cantervillske

Tvůrci & obsazení:

  • Libreto: Marek Svobodník a Štěpán Benyovszký (podle Oscara Wilda)
  • Režie a dramaturgie: Štěpán Benyovszký
  • Choreografie: Marek Svobodník
  • Hudba: DJ Alegs / Ondřej Vinklát a Matěj Šust
  • Hudební supervize: Martin Horčic
  • Texty: Štěpán Benyovszký, Adéla Svobodníková
  • Scéna: Petr Siedlaczek
  • Kostýmy: Pavel Knolle
  • Světelný design: Jan Hugo Hejzlar
  • Tančí: Matěj Šust, Kristina Kornová / Coline Fayolle, Mathias Deneux, Jonáš Dolník / Filippo Nannucci, Jakub Rašek, Juliette Jean / Tereza Kučerová, Florian Garcia, Lenka Hrabovská, Ifigenia a Ariadna Toumpeki

https://drive.google.com/drive/folders/1nsgWeZsZ308NdFJeClgLPeCQ-hakqMyN?usp=sharing

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Stabat a Mater

DEKKADANCERS a Lenka Dusilová na jedné scéně

zasílám informaci o chystané premiéře projektu Stabat a Mater. 14. a 15. březen budou na Jatkách78 patřit unikátnímu propojení současného tance a české hudební scény. Po Tata Bojs DEKKADANCERS oslovili ke spolupráci další výraznou osobnost. Je jí devítinásobná držitelka výročních hudebních cen Anděl Lenka Dusilová.
V první polovině večera se uskuteční pražská premiéra choreografie DEKKADANCERS Stabat Mater. Připravili ji trojnásobný držitel cen Thálie za tanec Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar. Ve druhé polovině večera odehraje koncert Lenka Dusilová, jíž DEKKADANCERS doprovodí taneční improvizací.

„Stabat Mater je pro DEKKADANCERS krokem zpět ke kořenům. Vyjadřuje touhu zachytit myšlenku a malovat její obrazy čistě pomocí pohybu. S Lenkou Dusilovou jsme chtěli společně vytvořit něco již dlouho. Aby na naši choreografii navázala koncertem, který doprovodíme taneční improvizací, nám přišlo jako skvělý nápad. Celý večer jsme nazvali Stabat a Mater s poukazem na to, že jeho dvě části propojují naši představu matky Ježíše Krista s matkou českého alternativního roku Lenkou Dusilovou,“ vysvětluje Ondřej Vinklát.

Z večera si tak diváci odnesou ojedinělý hudebně-taneční zážitek. Zpěvačka Lenka Dusilová svou autorskou hudbou a také skladbou Ivana Achera vytvoří prostor pro improvizační vystoupení souboru DEKKADANCERS. Oba večery tak budou mít jednotnou linku, ale přesto budou pokaždé jiné.

Lenka Dusilová ke spolupráci s tanečním souborem dodává: „Přijala jsem krásnou výzvu od tanečníka a choreografa Ondřeje Vinkláta spojit svou živou sólovou performance s uměleckým tanečním jazykem DEKKADANCERS a se speciálním skladatelským vstupem Ivana Achera. Pro tento tvar použiji některé vybrané skladby z mého aktuálního alba Řeka, které je velice osobním a regresním nahlédnutím do zátěžové minulosti mojí ženské rodové linie, která se zpětně táhne až ke konci 2. světové války. Ivan Acher napsal původní skladbu, která navazuje na skladbu Tremolo, která jest temným ženským lamentem ve sledu příběhů alba Řeka. Jsem nedočkavě natěšená, jak to celé ve výsledku bude fungovat s reminiscencí a dokonalým tanečním jazykem a myšlením  DEKKADANCERS.“ 

Zuzana Hošková
pro Taneční magazín