Soutěž o vstupenky do Divadla KÁMEN

Máte šanci získat volné lístky! Na představení 26. března. Neotálejte!

Pro první tři lidi, kteří správně odpoví na níže položenou otázku na adresu vstupenky@divadlokamen.cz, zarezervujeme dvě volné vstupenky na představení Přesně 42 zubů“, které hrajeme 26. března 2020 od 19.30 hodin.

Z inkriminované inscenace

Standardní počet zubů v chrupu současného dospělého člověka / současného dospělého vlka / současné dospělé lišky je:

A) 20 / 28 / 28

B) 32 / 32 / 32

C) 32 / 42 / 42

D) 42 / 42 / 42.

Znovu zdůrazňujeme, prosím, odpovídejte na naši mailovou adresu: vstupenky@divadlokamen.cz.

Těšíme se na Vaši účast.

Blanka Křemenová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jan Řezníček a Petra Stehnová

Roztančené divadlo Praha, III. ročník

Představujeme Vám další soutěžní pár letošního již 3. ročníku projektu Roztančené divadlo Praha. Za Divadlo Bez zábradlí vystoupí herec Jan Řezníček s tanečnicí Petrou Stehnovou a zatančí vášnivé tango a temperamentní paso doble. Jak si vedou během tréninků?  ZDE
Finálový galavečer plný tance a hudby se uskuteční 15. března od 18:30 hod. v Divadle na Vinohradech. Vstupenky k zakoupení ZDE.
Nezapomeňte také hlasovat v divácké soutěži pro své favority! Kdo podle vás vyhraje letošní ročník Roztančeného divadla Praha? Výsledky hlasování budou vyhlášeny během finálového galavečera. Hlasovat můžete ZDE.
Postupně Vám představíme všechny soutěžní páry, které můžete podpořit sdílením na webu a sociálních sítích.
Těšíme se na Vás na slavnostním finálovém galavečeru!
Video:  Richard Stiebler
Foto:   Anna Hladká
 
Za Roztančené divadlo
Barbora Honzlová

Taneční kurzy Martina Šimka & Terezy Řípové, s. r. o.

Instagram: @tanecnimt @roztancenedivadlo
Facebook: Martin Šimek & Tereza Řípová, Roztančené divadlo
Produkce: Barbora Honzlová+420737195527
Grafická a technická podpora: David Fencl +420774070334
Roztančené divadlo: +420731790030  
Taneční kurzy: +420724189145
TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Bleskový rozhovor s KATEŘINOU BROŽOVOU

„Mám já ten tanec zapotřebí?“

Známí tanečníci Martin Šimek a Tereza Řípová opět v roce 2020 rozjíždí svůj autorský projekt Roztančené jeviště – aneb Souboj divadel Praha. Čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU asi není třeba nic dále vysvětlovat.

Zeptali jsme se jedné z letošních účastnic soutěže na její pocity…

Kateřina Brožová

Jaký máte všeobecně vztah k tanci?

„Blízký. Líbí se mi to,  obzvláště, když to někdo umí na profesionální úrovni. Je to potom opravdu veliká radost dívat se.

Já jsem měla poměrně velkou část svého života možnost sledovat  profesionální tanec z trošku jiného úhlu, protože moje maminka byla sólistkou baletu ND. Balet mě provázel životem docela dlouhou dobu. Pamatuji si to od dětství, když jsem pozorovala kariéru mojí maminky a sama jsem chodila do baletu jako maličká. Později, když maminka učila na konzervatoři, tak jsem chodila na její hodiny i vystoupení, na to mám velmi krásné vzpomínky.“

Proč jste se tedy nerozhodla pro tanec, ale pro herectví?

„Protože tanec  mi maminka nedoporučovala. Je to  opravdu velká dřina. Abyste v této profesi prorazila tak, že se  třeba stanete  sólistkou, musíte mít velký talent a velké dispozice. A ty dispozice jsou dané i tělesnými parametry, např. já jsem vysoká. Maminka mě rozhodně do tohoto netlačila, radila mi spíše dělat tanec jen pro radost a asi to tak mělo být. Tatínek byl sólovým houslistou,  umění bylo každodenní součástí mého života. Byla jsem často v divadle a vyústilo to  nakonec v  hereckou profesi.“

Věnovala jste se během života ještě tanci nebo ne?

„Spíše nárazově, dělala jsem jazz dance, aerobik, ale  vlastně tanci jako takovému jsem se nevěnovala. Když jsem byla přijatá na školu, tak potom v rámci studií ano, ale samostatně  ne. Ale  není tajemstvím, že jsem byla jedna z prvních  soutěžících  úplně první řady taneční soutěže Let´s  Dance na Slovensku.“

Máte na soutěž vzpomínky spíše  negativní nebo  pozitivní?

„Já mám  negativní vzpomínky na bulvár. A  celkově negativní v uvozovkách také proto, že jsem byla ve velkém časovém presu, zároveň jsem během nacvičování tanců přebírala roli Dolly (muzikál Hello, Dolly!),  v Čechách  jsem natáčela  ,Pojišťovnu štěstí´, navíc jsem měla svá představení v divadle, takže sice jsem to všechno zvládla, ale sáhla jsem si opravdu na dno. Velikou oporou mi byl tanečník Matěj Chren, který měl vždy vymyšlenou dokonalou choreografii a uměl mě tak skvěle vést, že jsem se všemu velmi rychle přizpůsobovala.  Ale  bylo to i tak  těžké. Myslela  jsem si, když  mám taneční dispozice po mamince a taneční ruce, tak mi to přece půjde snadno, ale soutěžní tanec je  opravdu sportovní disciplína, je to obrovský stres.“

Je tedy těžké  tančit jiný taneční styl než ten, který člověk vystuduje?

„Říká se, že každý styl tance má své základy v baletu. Třeba studium moderního tance obsahuje jednu baletní přípravu. Základ tam je,  ale já netvrdím, že každý tanečník musí nutně absolvovat balet. Určitě to jde i jinak.“

Jaký taneční styl je Vám nejbližší?

„Určitě ten, který  vychází z potřeby vyjádřit se, tzn. asi improvizace. Je mi to, myslím,  nejbližší. Na škole nás trápili se „špičkami, patami“, člověk je tak nucen se přizpůsobovat něčemu, co mu není úplně vlastní.  A za to jsme potom hodnocení.  Ale tanec coby vyjádření emocí a citů je pro mě na té nejvyšší příčce.“

Máte zkušenosti ze Slovenska, věděla jste tedy teď, do čeho půjdete. Co  jste si myslela v prvním okamžiku, když Vám bylo nabídnuto  zúčastnit se projektu Roztančené jeviště?  

„Říkala jsem si: ,Mám toto zapotřebí?´  (Smích) Ale   později  jsem o tom přemýšlela a říkala jsem si, že nejde přece o půlroční práci, jde o dva tance. Je to „hrozně fajn“ projekt, líbí se mi to. Potkám se s báječnými lidmi, navíc  projekt probíhá v mém domovském divadle, byla jsem oslovena jako reprezentant mého divadla, takže  všechno toto   byly okolnosti, které sehrály svou roli při mém konečném rozhodování.“

Jak vůbec vnímáte soutěže všeobecně? Jste soutěživý typ? Jde Vám také o výhru?

„Ale vůbec  nejsem soutěživý typ. A současně mám za sebou  celkem nedávno právě soutěž ‚Tvoje tvář má známý hlas‘, což je ještě těžší než taneční soutěž.“

V čem konkrétně?

„V první řadě naučit se vůbec danou  píseň, perfektně. Máme na to strašně málo času, je to obrovský stres. A jak říkám, já opravdu  NEJSEM soutěživý typ, já mám hroznou trému, bylo to úplně šílené. Ale současně to bylo i  krásné, takže mám protichůdné pocity.

Teď to budu brát tak, že se zúčastním,  a když to náhodou vyjde, tak to bude skvělé! 🙂 ”

Držíme palce!

 

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

V porotě bude i LUCIE BÍLÁ!

Pražské Hudební divadlo Karlín vyhlásilo soutěž o nejlepší divadelní soubor ze základní či střední školy. Hlaste se do konce ledna!

Do soutěže se mohou hlásit i základní umělecké školy a amatérské soubory, nikoli však konzervatoře či profesionální soubory. Přihlásit se lze s muzikálovými i činoherními inscenacemi na našem webu https://www.hdk.cz › o-divadle › aktuality › detail › 167-jedinecna-sance-… , kde jsou i podrobná pravidla. Koncem roku 2019 o tom informoval ředitel HdK Egon Kulhánek. Do soutěže se lze přihlásit na webu www.hdk.cz/soutez-eduard/, kde jsou i podrobná pravidla soutěže. Uzávěrka přihlášek je 31. ledna 2020.

Když se první ročník vydaří, rádi bychom ve vyhlašování cen pokračovali i v dalších letech,“ uvedl Kulhánek.

Zaslané soutěžní příspěvky ve formě videí bude hodnotit odborná porota, ve které vedle Kulhánka zasedne mimo jiné dramaturg HdK Adam Novák, zpěvačka a herečka Lucie Bílá, zpěváci a skladatelé Václav Noid Bárta a Ondřej Gregor Brzobohatý. Cena dostala své jméno po Eduardovi Tichém, zakladateli HdK. Ze soutěžních představení porota vybere tři nejlepší soubory, z nichž si jeden odnese Cenu Eduard.

https://www.hdk.cz › o-divadle › aktuality › detail › 167-jedinecna-sance-… Podle kvality nabídnutých inscenací dostane pět až deset nejlepších souborů možnost zahrát v září příštího roku svá představení na vznikající Malé scéně HdK pro 150 diváků. Vítězná inscenace pak bude ve spolupráci s divadlem uvedena na velké scéně HdK. „Nechceme vybírat jen soubory, ale i jednotlivé talenty, kterým bychom chtěli poradit a říct něco o práci ve velkém divadle,“ podotkl člen poroty, scenárista Jan Pixa.

Kulhánek připustil, že pokud by se mezi divadelními amatéry objevil velký talent, nabídl by mu angažmá. „Ceny lze vnímat i jako určitou formu talentové soutěže,“ sdělil.

Divadelní ceny Eduard jsou součástí projektu Hudební divadlo Karlín junior, v rámci kterého pražská scéna uvedla inscenaci „Jak se dělá muzikál“ a chystá obnovenou premiéru muzikálu „Královna Kapeska“. „Divadla na školách se ze sedmdesáti i více procent věnují muzikálu. Ceny mají logiku, protože pokud někoho zajímá muzikál, tak chápe, že právě scéna jako Hudební divadlo Karlín by měla být centrem takové jedinečnosti“ uvedl člen poroty a divadelní kritik Josef Herman.

A proto, školy i soubory, hlaste se na výše uvedené mailové adrese. A nezapomeňte, tato možnost končí datem 31. ledna 2020!

TANEČNÍ MAGAZÍN