Druhá polovina festivalového maratonu 4+4 dny v pohybu

Divadlo a tanec, devět českých i zahraničních premiér

Až do 26. září nabízí Festival současného umění 4 + 4 dny v pohybu divadelní a taneční představení v prostorech Nové strašnické školy a vršovickém Vzletu

„Druhá polovina našeho sedmnáctidenního festivalového maratonu akcentuje divadelní a taneční umění a uvede devět českých i zahraničních premiér.  Soubor VOSTO5 se za svoji dosavadní tvorbou ohlédne formou simulovaného festivalu, Veronika Knytlová nabídne divákům silent disco, Divadlo Continuo nás zavede do site-specific „pokojů“ pod širým nebem. Zahraniční hvězdou druhé poloviny festivalu je bezesporu vlámský umělec Diederik Peeters, který se ve své jevištní show ujme role iluzionisty a slovenský tanečník Lukáš Bobalík, zobrazující formou tenisového zápasu lidský tanec na okraji trosek vyhořelé společnosti. Pochopitelně však vedle performance dále pokračuje výstava, koncerty, přednášky, diskuse,  procházky a site-specific projekty, které k našemu festivalu neodmyslitelně patří os samého počátku,“ říká dramaturg a organizátor festivalu Pavel Štorek.

17. a 18. září proběhne premiéra nového představení VOSTO5Sentimetal – Noc, kdy na Kavčím plácku umřel Michael Jackson a Orestés se na to jenom díval. VOSTO5 se po tvůrčí pauze vrací na divadelní prkna a ohlíží se za dosavadní autorskou tvorbou.

V neděli 19. září můžete vyrazit do Vzletu na veřejnou generálku Možnosti spříznění Veroniky Knytlové či na premiéru o den později. Knytlová, zakladatelka VerTeDance Company, se rozhodla zhmotnit dobrodružný proces proměny tanečníka z běžného člověka v bdělé, inteligentní a plastické tělo, briskně jednající na hlasové instrukce choreografa.

V úterý 21. zavítá do Nové strašnické školy slovenská Debris Company s výtvarně-akustickou instalací Glitch, reflektující v pohybové metafoře krizi současného člověka a světa. Vyprovokuj (se) tancem, říká Michal Nikodem. Představte si, že přijdete na představení, které jako by na vás čekalo. Chtělo být pro vás, i o vás. Je tohle možné? V ten samý den zve festival 4+4 dny v pohybu také do Vzletu na představení Papagen trojice Zuzana Šklíbová, Antonie Formanová a Karin Bilíková. Antonie a Karin – dvě dcery, dvě herečky a především přítelkyně, co se potatily. Jejich tátové se nikdy nepotkali, i když ony věří, že si rozumí právě díky nim.

Divadlo Continuo odehraje šest site-specific performancí s názvem Pokoje ve dnech 23. – 24. září.  Do exteriéru a veřejné samoty „pokojů“, vytvořených pod širým nebem, přináší intimní zpovědi, příběhy a situace normálně ukryté za zdmi našich soukromých prostorů.

Sebevražda stále patří ke společensky tabuizovaným a zkreslovaným tématům. Audio-procházka Kolektivu Nesladim, rozmístěná na pěti různých místech po Praze ve dnech 23. – 25. září, umožní divákům individuálně vyslechnout jeden z pěti hlasů promlouvajících na základě autentických výpovědí lidí se sebevražednými rozlady a pozůstalých. Ve druhé části se uskuteční performance a společné setkání diváků, tvůrců, psychologů a některých vypovídajících. K projektu patří také stejnojmenná výtvarná instalace v budově Strašnické školy.

Jedním z festivalových vrcholů bude vystoupení belgického umělce Diederika Peeterse ve čtvrtek 23. září ve Vzletu. Při hledání konečného důkazu existence duchů zkoumal Peeters poslední dva roky vlhké tunely, které spojují vědu s magií a horor s technologiemi. Své poznatky představil v různých tvůrčích podobách: od tanečního díla přes instalaci až po rozhlasovou hru. Apparitions (Zjevení) je nejnovějším dílem z této série a má podobu plnohodnotné jevištní show.

Choreograf a performer Tomáš Janypka Na konci festivalu představí s kolektivem performativní instalaci Elegie obyčejnosti. V bývalé kuchyni Nové strašnické školy vytvoří živé prostředí těl a předmětů, kde i absencí něčeho na pozadí každodennosti může vyvstat mimořádnost. Elegie obyčejnosti je pozvánkou k zážitkům – intimním setkáním s jedním divákem ve dnech 24. – 26. září.

Festival nezapomíná na děti. V sobotu 18. 9. bude hrát Divadlo Anička a letadýlko vílí pohádku Vivy tady nebydlí. V neděli 19. 9. provede Divadlo UJETO, netradiční soubor, jehož základ tvoří herci s mentálním handicapem, O třech sestrách ze všechmastí. Poslední festivalový víkend čeká návštěvníky hra Upír na Koštofránku Skupiny ŠŠŠ a představení Řeka Studia Damúza.

Kromě divadla a tance je možné v rámci 4 + 4 dny v pohybu  navštívit výstavu současného umění Reality Do You Need Me. Téma zpracovaly tři desítky kurátorů a na sto umělců. Výstava je otevřena zdarma denně kromě pondělí od 14:00 do 21:00. Dále na návštěvníky čekají oborové debaty a konference, cyklopřednášky, vyhlášení laureátů VII. ročníku Ceny Věry Jirousové pro začínající a již etablované kritičky a kritičky a hudební koncerty a DJ. Třeba Františka Skály a Třaskavé směsi, Imy Tevy, Petry Ernyei a dalších.

Informace ke vstupenkám, rezervacím zdarma i programu naleznete na www.ctyridny.cz

Partner akce: Městská část Praha 10

Projekt je realizován s finanční podporou: Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, In-Situ, Creative Europe Programme of the European Union

Mediální partneři:  Radio 1, Reflex, Český rozhlas Vltava, Radio Wave, Full Moon Magazine, idivadlo.cz, divadlo.cz

 

Ve spolupráci: Vzlet, Ryjukyju, WD Lux, Stagelab, Tajpej, Máš umělecké střevo?, Aero, Světozor, Bio Oko, AZ Translations, Toi Toi

Anna Mašátová

pro Taneční magazín

»Or to Be«– internacionálně v ALTĚ

Díky velmi aktivnímu a činorodému, nám dobře známému, Centru choreografického rozvoje SE.S.TA (i dalším společným produkčním organizacím) jsme se opět dočkali silného mezinárodního projektu

Když se sejdou dvě taneční a choreografické i režisérské osobnosti na společném pódiu, tak to zpravidla mezi nimi zdravě jiskří. Projekt „Or to Be“ je vzácnou výjimkou. Nacházíme v něm souznění dvou výrazných individualit. Navíc, ke všem výše zmíněným profesím, i uznávaných pedagogů.

Bývám nesmlouvavým kritikem bezbřehého užívání zahraničních názvů u představení českých divadel. Nyní a zde učiním výjimku. „Or to Be“ jednak předurčuje, že se jedná o projekt nadnárodní. A v druhé linii i zvukomalebnou narážkou na „ortopedii“ decentní formou poukazuje na indispozici „ženské složky představení“Markéty Stránské.

Je obdivuhodné, jak se dokázala Markéta Stránská vyrovnat se svým tělesným postižením. „Or to Be“ to opět plně dokazuje. Oproti nedávnému představení „LeŤ“, kde jí byly ještě oporou berle (či spíše správněji „švédské hole“), dokázala téměř nemožné. Pohybuje se a tančí přirozeně a lehce. Samozřejmě, že v příslušně upravené choreografii. Ale i tak – klobouk dolů a velká poklona.

Jean Gaudin ještě v reprezentativním kostýmu. Na inkriminovaném představení měl o hodně moc civilnější…

Inscenace „Or to Be“ je, pochopitelně, i svou kratší stopáží, podřízena podmínkám, výkonu a fyzickým nárokům Markéty Stránské.

Reprezentant francouzské nezávislé taneční scény (a mimo jiné i úspěšný filmař!) Jean Gaudin plní prostor svými improvizačními tanečně pohybovými „kousky“. Chvíli je Stránské kontrastním protihráčem, jindy její propracovanější etudy vhodně ilustruje. Celé představení se nese v duchu nebezpečí – valících se „chumlů“ papyru. Ne, to není gramatická chyba! Divák totiž tu, neustále se množící masu, považuje za papyrus.

Jednoznačně nejslabší stránkou tohoto představení jsou kostýmy. Chápu snahu o civilnost. Ale i ta by měla být nějak DIVADELNĚ vyjádřena. Bohužel, při sledovaném představení působil Gaudinův „kostým“ (na rozdíl od fotografií Vojtěcha Brtnického), jako by si odskočil na pódium od nedalekého stánku s buřty. A ani oblečení Markéty Stránské zrovna nehýřilo kostýmní kreativitou…

Kdo je za dveřmi?

Je otázkou, zda by vyznění „Or to Be“ neprospělo častější užití scénické hudby? Je jí zde spíše „po špetkách“. V každém případě by to napomohlo dynamice a tahu celého večera…

Ještě před závěrem recenze bych rád opět výrazně ocenil výkon obou interpretů. Navíc, jejich autorsko-režijní vklad je zde rovněž neopominutelný.

Markéta Stránská v akci (a v papyru). Jean Gaudin za dveřmi.

Nemohu napsat, že každý divák tento ambiciózní internacionální projekt pochopí a akceptuje beze zbytku. A hned po prvním zhlédnutí. Ale přece, jaksi odjakživa, má být každé divadelní představení i určitým hledáním. Tajenkou pro diváka a hledáním sebe sama interpretů. A to tentokrát bylo naplněno v míře více než vrchovaté.

»Or to Be«

Námět, choreografie, interpretace: Markéta Stránská a Jean Gaudin

Scénografie, kostýmy: Monika Urbášková

Světelný design: Zuzana Režná

Hudba: Jan Kratochvíl

Produkce: Srdcem zapsaný spolek z.s., Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, ALT@RT z.ú.

Grafika: Monika Urbášková

Podporovatelé projektu: Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA a ALT@RT z.ú.

Zvláštní poděkování: Nathalie Pubellier a WD Lux

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN