Tanečně po stopách legendárního pana Broučka

„Light Underground“ – série komorních tanečních představení propojí světlo a pohyb pod středověkými klenbami. A to v Domě U kamenného zvonu, kde žil legendární pražský měšťan Jan Matěj Brouček. Na klipu se podílel i Richard Müller!

Sklepní prostory Domu U Kamenného zvonu skryté v srdci Prahy rozzáří během několika letních týdnů „Light Underground“, tanečně-světelné performance Galerie hlavního města Prahy. Románské a gotické klenby tak vstoupí do dialogu se současnými uměleckými formami.

Komorní taneční představení zaměřená na světlo a pohyb, v rámci nichž se představí čtyři skupiny umělců – tanečníci, light designéři a hudebníci (například Hana Polanská Turečková, Dora Sulženko Hoštová, Nataša Novotná, Pavla Beranová, Vladivojna La Chia a další), budou probíhat v pravidelném rytmu na přelomu července a srpna. Jsou součástí programu „Umění pro město“, který v roce 2020 nově zahrnuje i realizace dočasných intervencí a projektů v pražském veřejném prostoru.

Light Underground“

15. července – 6. srpna 2020

Galerie hlavního města Prahy

Dům U Kamenného zvonu

Staroměstské nám. 13, Praha 1

Kurátorka: Sandra Baborovská

Projekt vznikl jako součást programu Umění pro město

PROGRAM:

Tanečnice a choreografka Dora Sulženko Hoštová, hudebník Jan Čtvrtník a světelný designer Dominik Jančík připravili technologicko-pohybovou instalaci, kterou pojmenovali Tanzometr. V neobvyklé multimediální performanci budou zkoumat vzájemné vztahy hudby, světla a tance a jejich měřitelný potenciál.

/15., 16. a 17. července, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin/

Britská tanečnice a choreografka českého původu Andrea Miltnerová a její dlouholetý spolupracovník, světelný designer Jan Komárek, představí pohybově-obrazovou taneční fantazii. Na flétnu je při tom doprovodí hudebnice Jana Semerádová. V jejich snové improvizaci na téma „tušené životy“, kterou nazvali „Paměť kamene“, se pokusí do prázdného středověkého sklepení navrátit genia loci. Umělci pod jeho klenbami rozehrají světlo, stíny, zvuk i ticho. „Každým místem, na které se podíváme, nějakým způsobem prošel život. Někdo zde byl, zastavil se… narodil se, anebo zemřel. V kamenech je zakletá paměť, která spí, ale na malý okamžik ji může probudit fantazie…“

/22., 23. a 24. července, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin

Narativní performance tanečnice a choreografky Nataši Novotné, světelné designerky Pavly Beranové a skladatelky, textařky a zpěvačky Vladivojny La Chia má název „Pod prahy“. „Náš příběh je spředen z pohybu, hudby a světla. V prostoru, kam vnější svět vstupuje jen občas. Neznámý i povědomý. Stačí sestoupit pár schodů a provedeme vás místem, které stojí po staletí, ale v každé vteřině je jedinečné,“ popisují svou práci autorky. Vladivojna La Chia pro tuto nevšední příležitost zkomponovala novou hudbu, k níž napsala i text a během představení bude zpívat živě.

/29., 30. a 31. července, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin/

Marie Gourdain, francouzská výtvarnice, scénografka, režisérka a choreografka, Hana Polanská Turečková, choreografka, která se ve své tvorbě často zabývá propojováním současného tance s výtvarným uměním, a světelná designerka Zuzana Režná připravily choreografickou instalaci „Unfinished system“. Kompozice fungující na principu předem daného kódu a pravidel s navrženými, avšak nikdy přesně předvídatelnými vztahy, v níž vystoupí pět tanečnic a hudebník Jan Bubák, rezonuje s myšlenkami Georgese Bataille a jeho (neukončitelným) systémem nevědění. „Podstatou každé myšlenky je vždy myšlenka někoho jiného, jako je cihla ve zdi zapuštěná do širšího celku. Usilujeme o společnou stavbu, která nikdy nemůže být úplná. Její limity však mohou přinést neočekávatelné.“

/5. a 6. srpna, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin/

Sérii tanečně-světelných performancí doplňuje filmový klip, v němž účinkují všichni zúčastnění umělci.

Režie: Pavla Sedliská

Kamera: Lukáš Milota

Střih: Jakub Hejna

Zvuk: Richard Müller

Verze 2 min.: https://vimeo.com/433911449

Verze 30 s: https://vimeo.com/433908644

Další informace:

www.ghmp.cz/news-506/

www.umenipromesto.eu/prispevky/2-light-underground

www.facebook.com/umenipromesto
www.instagram.com/umenipromesto

Vstupné: 80 Kč plné (dospělí) / 50 Kč snížené (studenti, senioři) / děti do 10 let zdarma

Vstupenky je možno zakoupit zde:

www.goout.net/cs/divadlo/light-undergound/gapsf/+oirnq/

Počet vstupenek na každou performanci je omezen na 15 míst.

 Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zápas s jazykem v PONCI

Babylonská trilogie

PONEC – divadlo pro tanec uvádí 8. – 10. června od 19.00 hodin festivalovou koprodukci projektu Florenta Golfiera (tYhle) s názvem Zápas s jazykem v pražské premiéře. Inscenace je první částí Babylonské trilogie zabývající se výzkumem jazyka. Golfier na vzniku díla spolupracoval s mezinárodním týmem, mimo jiné uznávanou lingvistkou Barbarou Mertins a inspiroval se rovněž dílem britského spisovatele a uměleckého kritika Johna Bergera. 

„Z rozhovorů, které jsem vedl s profesorkou Barbarou Mertins, mě nejvíc zaujalo, jak  reagovala na můj náhled na protipólné potřeby lidské osobnosti – na jedné straně touhu po pravidlech a na druhé po svobodě. A ona kladla hlavní důraz na emoční podstatu jazyka,“ říká Florent Golfier.

Ke spolupráci oslovil také slovenského choreografa, tanečníka a pedagoga Petera Šavela působícího v Bruselu, skladatele Iana Mikysku a členy souboru tYhle – francouzskou scénografku Marie Gourdain a světelnou designérku Zuzanu Režnou. Tento mezinárodní tým umožnil pestrý a komplexní náhled na téma jazyk. Co je to jazyk? Co znamená mluvit jedním jazykem? Je vůbec možné mluvit jen jedním jazykem, když každý jazyk má v sobě několik variací, úrovní, nářečí? A lze to vůbec, když lingvisté tvrdí, že hranice jednoho jazyka nelze přesně určit?

Dlouhodobému výzkumu řeči se autor pro svou Babylonskou trilogii věnuje od roku 2018. Proto doplnil pražskou premiéru výstavou, která rozvádí téma jazyka i z dalších úhlů pohledu, např. v kontextu vícejazyčných rodin.  Jaké dopady má jazyk na naše emoce, vnímání identity, svobodu projevu? Jak ovlivní užití spisovného nebo hovorového jazyka náš vztah ke společnosti, konvencím, normám?

Jak si jazyky musely v historickém vývoji vybojovat svůj prostor, jak tenká je hranice mezi národní hrdostí, láskou ke své řeči a kultuře, a proti tomu kolonialismem či dokonce nacionalismem? „Životaschopnost jazyka je věrným odrazem národa, který jím mluví“, říká Marina Yaguello (Sbírka stereotypů o jazyce)

Inscenace bude uvedena také 16. června od 19 hodin v olomouckém Divadle na cucky a 18. června od 20:00 hodin v brněnském Buranteatru. Po představení bude vždy následovat diskuse.

Florent Golfier je tanečník, performer a choreograf narozený ve Francii, v současnosti působící v České republice. Studoval činohru v Nancy a následně v ateliéru Klaunské, scénické a filmové tvorby na brněnské JAMU. Spolu s Lukášem Karáskem, Marií Gourdain a Zuzanou Režnou založili kolektiv fyzického divadla tYhle.

Více na: www.tanecpraha.cz

facebook.com/tanecpraha
instagram.com/tanecpraha

Projekt se koná za finanční podpory MKČR, MHMP, Státního fondu kultury ČR a města Brno.

Projekt vznikl v koprodukci tYhle s festivalem TANEC PRAHA, DW7 – Divadlo na cucky v Olomouci a Schloss Bröllin e.V.

Další partneři projektu: Studio ALTA, Kulturní centrum Cooltour v Ostravě, Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Zámek Žďár nad Sázavou, Cirqueon, Švestkový Dvůr v Malovicích, «le Dancing » ve Val-de-Reuil (FR), laboratoř psycholingvistiky technické univerzity v Dortmundu (Technische Universität Dortmund), Ministerstvo školství, vědy a kultury Meklenbursko-Přední Pomořanska, kraj Vorpommern-Greifswald a Johan centrum – Moving Station v Plzni.

Festival TANEC PRAHA pořádá: Tanec Praha z.ú.

Za kontinuální podpory: Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Praha
Za víceleté podpory: Kreativní Evropy, města Plzeň, Brno a dalších
Za podpory: Plzeňského kraje, města Ostravy, Karlových Varů
Hlavním mediálním partnerem festivalu je Česká televize.

Festival se koná pod záštitou ministra kultury ČR PhDr. Lubomíra Zaorálka a primátora Hlavního města Prahy MUDr. Zdeňka Hřiba.

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Or to Be«– internacionálně v ALTĚ

Díky velmi aktivnímu a činorodému, nám dobře známému, Centru choreografického rozvoje SE.S.TA (i dalším společným produkčním organizacím) jsme se opět dočkali silného mezinárodního projektu

Když se sejdou dvě taneční a choreografické i režisérské osobnosti na společném pódiu, tak to zpravidla mezi nimi zdravě jiskří. Projekt „Or to Be“ je vzácnou výjimkou. Nacházíme v něm souznění dvou výrazných individualit. Navíc, ke všem výše zmíněným profesím, i uznávaných pedagogů.

Bývám nesmlouvavým kritikem bezbřehého užívání zahraničních názvů u představení českých divadel. Nyní a zde učiním výjimku. „Or to Be“ jednak předurčuje, že se jedná o projekt nadnárodní. A v druhé linii i zvukomalebnou narážkou na „ortopedii“ decentní formou poukazuje na indispozici „ženské složky představení“Markéty Stránské.

Je obdivuhodné, jak se dokázala Markéta Stránská vyrovnat se svým tělesným postižením. „Or to Be“ to opět plně dokazuje. Oproti nedávnému představení „LeŤ“, kde jí byly ještě oporou berle (či spíše správněji „švédské hole“), dokázala téměř nemožné. Pohybuje se a tančí přirozeně a lehce. Samozřejmě, že v příslušně upravené choreografii. Ale i tak – klobouk dolů a velká poklona.

Jean Gaudin ještě v reprezentativním kostýmu. Na inkriminovaném představení měl o hodně moc civilnější…

Inscenace „Or to Be“ je, pochopitelně, i svou kratší stopáží, podřízena podmínkám, výkonu a fyzickým nárokům Markéty Stránské.

Reprezentant francouzské nezávislé taneční scény (a mimo jiné i úspěšný filmař!) Jean Gaudin plní prostor svými improvizačními tanečně pohybovými „kousky“. Chvíli je Stránské kontrastním protihráčem, jindy její propracovanější etudy vhodně ilustruje. Celé představení se nese v duchu nebezpečí – valících se „chumlů“ papyru. Ne, to není gramatická chyba! Divák totiž tu, neustále se množící masu, považuje za papyrus.

Jednoznačně nejslabší stránkou tohoto představení jsou kostýmy. Chápu snahu o civilnost. Ale i ta by měla být nějak DIVADELNĚ vyjádřena. Bohužel, při sledovaném představení působil Gaudinův „kostým“ (na rozdíl od fotografií Vojtěcha Brtnického), jako by si odskočil na pódium od nedalekého stánku s buřty. A ani oblečení Markéty Stránské zrovna nehýřilo kostýmní kreativitou…

Kdo je za dveřmi?

Je otázkou, zda by vyznění „Or to Be“ neprospělo častější užití scénické hudby? Je jí zde spíše „po špetkách“. V každém případě by to napomohlo dynamice a tahu celého večera…

Ještě před závěrem recenze bych rád opět výrazně ocenil výkon obou interpretů. Navíc, jejich autorsko-režijní vklad je zde rovněž neopominutelný.

Markéta Stránská v akci (a v papyru). Jean Gaudin za dveřmi.

Nemohu napsat, že každý divák tento ambiciózní internacionální projekt pochopí a akceptuje beze zbytku. A hned po prvním zhlédnutí. Ale přece, jaksi odjakživa, má být každé divadelní představení i určitým hledáním. Tajenkou pro diváka a hledáním sebe sama interpretů. A to tentokrát bylo naplněno v míře více než vrchovaté.

»Or to Be«

Námět, choreografie, interpretace: Markéta Stránská a Jean Gaudin

Scénografie, kostýmy: Monika Urbášková

Světelný design: Zuzana Režná

Hudba: Jan Kratochvíl

Produkce: Srdcem zapsaný spolek z.s., Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, ALT@RT z.ú.

Grafika: Monika Urbášková

Podporovatelé projektu: Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA a ALT@RT z.ú.

Zvláštní poděkování: Nathalie Pubellier a WD Lux

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Vibrace premiérově v ALTĚ

Premiéra „Kvint et Sense“ zpřítomní vesmírné vibrace jako prapůvod veškeré existence

Holešovické Studio ALTA uvede 10. září premiéru s názvem „Kvint et Sense“. Ta vzniká pod vedením Petra Šavela, slovenského tanečníka působícího v Bruselu. Představení vychází z vědeckého poznatku, že vše kolem nás a v nás je vibrující hmota a naše těla jsou schopná tyto vibrace vnímat. Pětice tanečníků se tak stává prostředkem pro manifestaci všech vibrací, které nás tvoří a obklopují. Obsazení spojuje výrazné česko-slovenské taneční osobnosti a brazilského tanečníka Renana Martinse, kterého pražští diváci znají ze spoluprací se souborem ME-SA.

Einsteinova teorie gravitačních vln a vibrací byla donedávna považovaná za utopii, byť čínská medicína s těmito principy pracuje již tisíciletí. Západní svět na základě nejnovějších vědeckých poznatků dohání věci, vůči kterým byl odpradávna skeptický. V teorii vibrací jako původu všeho tak dnes panuje vzácná shoda mezi západním racionalismem a východní filozofií.

Vibrace je vlnění všech atomů, díky kterému vzniká bioelektrická energie a veškerá hmota ve vesmíru. Tanečníci se snaží tyto vibrace uvědomit, vnímat a artikulovat přes svoje tělo – to vše v kontaktu s vibracemi hudby, diváků, prostoru a všeho kolem nich.

Výsledkem je tanec tady a teď, abstraktní a konkrétní zároveň, plný obrazů, které rozeznáváme, ale neumíme je pojmenovat. Tyto archetypální obrazy umožňují divákům vidět to, co potřebují vidět – od příběhů vzniku a zániku lidstva až po osobní zkušenosti a vzpomínky.

V takto vytvořeném prostoru zaniká hierarchie a nepřirozené společenské struktury, které přivedly svět do dnešní krize. Zůstává pouze bytí, kolektivní paměť lidstva, možnosti zapsané v prostoru a času a archetypy, kterým významy vtiskuje každá individualita…

»Kvint et Sense«

Vytvořili a účinkují: Martina Hajdyla Lacová, Tereza Ondrová, Lucia Kašiarová, Renan Martins de Oliveira, Peter Šavel

Hudba: Tomáš Vtipil

Světelný design: Zuzana Režná

Produkce: danceWATCH / Karolína Hejnová, Linda Průšová

Koprodukce: Studio ALTA

Za podpory: Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR, ALT@RT

PŘEDPRODEJ:

https://goout.net/cs/listky/kvint-et-sense/tnbf/

Foto: Darja Lukjajen

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN