Dream Factory Ostrava

Ostravská divadelní továrna na sny bude uvedena do provozu již počtrnácté

14. ročník divadelního festivalu Dream Factory Ostrava se nezadržitelně blíží. Letos nabídne více než třicet představení na více než dvaceti scénách! Vedle hlavního programu, který zahrnuje inscenace tradiční i nezávislé scény z České republiky a Slovenska, se diváci mohou těšit také na doprovodné debaty, koncerty či Ostravskou sekci s místními soubory. Novinkou bude speciální linie nazvaná Student Factory. Jedním z hlavních témat festivalu je svět outsiderů. Největší ostravský divadelní maraton se bude konat od 24. do 31. května, předprodej vstupenek bude zahájen už v pondělí 11. dubna.

Neoficiální zahájení festivalu se ponese v netypicky liturgickém duchu. Postará se o něj pravidelný host festivalu, čerstvý držitel ocenění Divadlo roku 2021, Divadelní spolek JEDL z Prahy. V režii oceňovaného režiséra Jana Nebeského se rozehraje v Kostele svatého Václava alegorie o životě a stavbách barokního architekta Jana Blažeje Santiniho. Štafetu následně převezme Divadlo LETÍ, které přeruší nastolené duchovní rozjímání svým environmentálně laděným Pubkvízem o budoucnosti světa. Ten zaútočí nejen na naše svědomí, ale i naše bránice. Netradičního inscenovaného pubkvízu se v kavárně Staré arény mohou zúčastnit jak jednotlivci, tak celé týmy.

Středa 25. května nabídne program na hlavních festivalových scénách. Odpoledne se v Divadle Petra Bezruče představí záštita letošního ročníku Vojtěch Kotek v titulní roli satirické komedie pražského Činoherního klubu. Ošklivec vás přesvědčí, že mít tu správnou tvář je důležitější, než se zdá, ale i o tom, že mládí, krása a plastická chirurgie nezachrání všechno. I když by to tak mohlo vypadat. Večer festivalový program vyvrcholí v Domě kultury města Ostravy slavnostním zahájením 14. ročníku festivalu, o které se postará pořádně početná výprava. Z Divadla pod Palmovkou totiž dorazí 294 statečných, aby dokumentární fikci několikanásobného držitele Ceny divadelní kritiky Tomáše Dianišky napomohli atentátu na říšského protektora Heydricha.

Třetí festivalový den začne ve Staré aréně. S loutkovým představením Medař se ocitnete v odlehlých horách, kde na vás dýchne pohádková i hororová atmosféra. Lehce ponuré ladění vydrží i během podvečera. Divadlo Petra Bezruče obsadí skupina odloučených žen z Divadla Andreja Bagára z Nitry v současné adaptaci dramatu Federica Garcíi Lorcy. Ze španělského Domu Bernardy Alby sice zůstal jen slovenský Dom, co do působivosti však nezůstává přepis Anny Saavedry v režii Mariána Amslera své klasické předloze nic dlužen. Frustraci z nesvobody a nadmíru estrogenu můžete ve čtvrtek večer efektivně vybalancovat jediným způsobem: navštívit historicky nejúspěšnější boyband české popmusic a společně s ním nostalgicky, ale především s humorem, zavzpomínat na staré dobré devadesátky. V Domě kultury města Ostravy totiž vystoupí The Legend of Lunetic, kterou z pražského Divadla NoD přiveze autorská režijně-dramaturgická dvojice Janek Lesák a Natálie Preslová.

Počínaje pátkem 27. května se festival rozjede na plné obrátky jak počtem inscenací na denním programu, tak i různorodostí hracích míst. Každá inscenace se odehraje jinde. A jedna z nich   dokonce na dvou různých lokacích! Putovní divadelní zážitek si totiž pro své diváky připravilo Divadlo Na zábradlí ve „dvojinscenaci“ významného režiséra Dušana D. Pařízka. Ten do jediného večera propojil dvě hry rakouského dramatika a nositele Nobelovy ceny za literaturu Petera Handkeho. „Společně se Zdeňkem Adamcem, hrou zabývající se mladíkem, který se 34 let po Janu Palachovi upálil na Václavském náměstí, navzdory panující svobodě, demokracii a míru, zhlédnete i scénickou skicu nazvanou Sebeobviňování. Inscenace nazvaná Zdeněk Adamec + Sebeobviňování začíná reflexí kontroverzní osoby autora, která se odehraje v modlitebně Církve bratrské, z níž se přesuneme do Divadla Petra Bezruče na druhou část věnovanou „Pochodni 2003“ v mistrovském hereckém provedení Stanislava Majera a Martina Pechláta“, vysvětluje dramaturgyně festivalu Sylvie Vůjtková.

Pražský festival pouličního divadla

Pokračování pátečního večera se ponese v poněkud „vražedné“ tematice. Nejprve se na jevišti Domu kultury města Ostravy odehraje morbidní kabaret Jana Mydláře, který si v podání Geisslers Hofcomoedianten vyřídí účty se 27 českými pány, do čehož zapojí jen a pouze 27 diváků. A kdo by se snad chtěl seznámit s ještě účinnějšími prostředky, které nemusí nutně čítat chladnou ocel, ten dozajista ocení netradiční adaptaci nejslavnějšího českého dramatu. Jihočeskou Maryšu: Příběh vraha přivezou herci Malého divadla z Českých Budějovic a odehrají ji u táboráku za domem kultury, kde nebudou chybět ani kytary, ani špekáčky.

V sobotu se bude festivalový program soustředit na přijetí vlastního těla a bude zkoumat požadavky, které na sebe klademe, anebo je na sebe necháváme klást společností. První hlas v tomto tematickém cyklu bude mít na komorní scéně Márnice Divadla Petra Bezruče Ridina Ahmedová se svou performancí Sádlo. Ta vychází ze stejnojmenného oblíbeného podcastu Rádia Wave a zabývá se právě bodyshamingem. Bezprostředně na ni naváže v hlavním sále Divadla Petra Bezruče Miřenka Čechová ve svých Baletkách, kterým vtiskla nejprve románovou podobu, následně je zpracovala v podobě online metainscenace a svou nečekaně krutou zpověď o zákoutí baletu dopracovala do podoby multimediální performance. A tělo, resp. jeho fyzická nedokonalost, sehraje podstatnou roli i ve třetí sobotní inscenaci. Jestli byl Richard III. tak nebývale krutý kvůli svému fyzickému znetvoření, nebo bylo jeho tělesné postižení naopak odrazem jeho černé duše, se již stovky let dohadují mnozí. Soubor Dejvického divadla nám předvede, jak se s jednou z nejznámějších Shakespearových historických her vypořádal pod vedením režijního dua SKUTR. Sobotní program vyvrcholí v Amfiteátru Domu kultury města Ostravy, kde uvede Činoherní studio z Ústí nad Labem svou černou teenagerskou komedii inspirovanou příběhy z knihy Černá sanitka Petra Janečka.

V neděli dopoledne budete moci během rodinné procházky, díky performanci Vodník open, narazit na zástupce urbanizovaných a nezvykle sdílných vodníků. Na osobní rozhovory s vodníky budete moci navázat další interaktivní zábavou díky Bratřím v tricku, kteří na dětském hřišti za Domem kultury města Ostravy představí svůj Bratří speciál. Za každých okolností originální artistní program totiž spoluurčují právě diváci. Rodinné kratochvíle můžete následně vyměnit za analýzu problémů současné rodiny a partnerských vztahů v podání Prešovského národného divadla. Jedno z nejprogresivnějších nezávislých slovenských divadel představí svoji verzi příběhu krachu jednoho manželství. Inscenace oceňované režisérky Júlie Rázusové, vychází ze slavného filmu Kramerová vs. Kramer s Meryl Streepovou a Dustinem Hoffmanem. Slavnostní zakončení hlavního programu je na programu v Divadle Antonína Dvořáka, jehož jeviště ovládne jedna ne tak zcela soudržná divadelní rodina v podání souboru Divadla v Dlouhé. Bez roucha je komedie o tom, jak se dá i nedá dělat divadlo, a režisérka Hana Burešová vás přesvědčí, jak se z ní dá udělat naprosto senzační divadlo, které zcela zaslouženě vyhrálo v anketě portálu i-divadlo.cz jakožto Nejlepší inscenace let 2020+2021.

„Inscenace Ošklivec, Santini, Zdeněk Adamec, Richard III., a vlastně i všech 294 statečných, spadají do hlavního festivalového programu, jehož výrazným tématem jsou letos outsideři. Na první pohled obyčejní, nezajímaví lidé, kterých bychom si snad ani nepovšimli. Právě oni však často dosáhnou velkých cílů. Své slabiny a nedokonalosti dokáží proměnit v neuvěřitelnou sílu,“ vysvětluje programovou linii ředitel festivalu Tomáš Suchanek a dodává: „Přestože hlavní program skončí v neděli, následující dva dny obsadíme prostory Studia G, Staré arény a nové studiové scény Komorní scény Aréna, kde vám představíme festivalovou novinku – Student Factory. Dostanou v ní prostor studenti DAMU, JAMU, VŠMU a Janáčkovy konzervatoře Ostrava. 14. ročník festivalu pak oficiálně zakončíme závěrečným festivalovým koncertem v úterý 31. května.“

Předprodej vstupenek na festivalová představení bude zahájen v pondělí 11. dubna. Vstupenky bude možné zakoupit online přímo prostřednictvím webových stránek festivalu nebo na pokladně Divadla Petra Bezruče. Kompletní program 14. ročníku festivalu najdete na www.dfov.cz.

Divadelní festival je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Statutárního města Ostravy a Moravskoslezského kraje. Děkujeme. Pořadatelem festivalu je Dream Factory Ostrava, z.s.

Lucie Sembolová

pro Taneční magazín

Rozhovor s dirigentem Romanem Válkem

„Baroko je vrcholem harmonie a krásy, má mnoho společného s pop music i s  jazzem“

Roman Válek

Je zakladatelem a šéfdirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, ansámblu který se zabývá hudbou 17. až 19. století v duchu stylové interpretace na dobových nástrojích. Roman Válek je také umělecký ředitel Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby a baroko je podle něho vrcholem harmonie a hudební krásy, a má hodně společného právě třeba s pop music nebo dokonce jazzem.

Pocházíte z hudební rodiny a vyrůstal jste se starší sestrou Janou, která se stala známou herečkou na Valašsku. Váš tatínek založil pěvecký soubor na SPgŠ v Kroměříži. Jaké to bylo, vyrůstat v takovém prostředí?

„Bylo to panoptikum věcí, které bylo na hony vzdáleno od vážné hudby. Táta realizoval svou kariéru v Kroměříži a ze mě vyrůstal spíš přírodovědec se zájmem o folklor a bigbeat.“

Již v dětství jste se věnoval hudbě? Co Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl vystudovat dirigování na JAMU v Brně?

„Tatínek na mě praktikoval od 1. třídy jakousi všeobecnou domácí výuku hudby s cílem mít ze mě profesionálního hudebníka. Já jsem velmi úspěšně vzdoroval, až přišlo na lámání chleba na gymnáziu v Otrokovicích, kde jsem si finálně ujasnil, že na chemii, fyziku a matematiku prostě nemám buňky, tak jsem hekticky přeřadil na hudební režim, snažil se přestoupit na konzervatoř na klarinet a když to nevyšlo, tak jsem najel na intenzivní přípravu na dirigování na JAMU, což znamenalo tak 4 hodiny klavír denně, konzultace v Brně, samoučba všech disciplín konzervatoře a samozřejmě lekce dirigování. Na gymplu už naštěstí tušili, co jsem zač, a tolerovali mě, protože věděli, že nelajdám, ale bojuju o JAMU.“

Už během studií jste působil jako pedagog na LŠU ve Zlíně – Malenovicích. V letech 1993–96 jste vyučoval na konzervatoři v Brně. Jako sbormistr jste začínal v Brně, pak v Praze a řídil jste většinu orchestrů v ČR. Jak na ten čas vzpomínáte? Co Vám tyto zkušenosti daly?

„Byla to dlouhá a klikatá cesta. Svět vážné hudby mě zároveň přitahoval a zároveň odpuzoval. Nešlo mi do hlavy, proč třeba na koncertě Pražského výběru proudí emoce a u Mendelsohna je musí člověk těžce hledat. Během studií si člověk myslel, že hudba je naučitelná konvence. Já původně toužící po orchestru – jsem praktikoval desítky let sbory. Celou tu dobu jsem vysloveně naháněl lidi do zkoušek jak pasák zbloudilé ovce – u amatérů. V profisborech mi zase vadila uniformita výrazu. Díky šťastným okolnostem jsem si splnil i sen orchestrálního dirigenta, ale vše spělo k žánru vokálně – instrumentálnímu.“

Již v roce 1998 jste založil Czech Ensemble Baroque, ansámbl který se zabývá hudbou 17. až 19. století v duchu stylové interpretace na dobových nástrojích. Proč jste si vybral právě baroko? Připravujete další koncerty? Kde se můžeme s vaším orchestrem setkat?

“ V 90. letech se začaly objevovat zajímavé ansámbly a jejich vedoucí, kteří nestudovali ani klasické dirigování či sbormistrovství, ale z úhlu violoncellisty, cembalisty či houslisty začali provozovat více méně profesionálně starou hudbu v tzv. historicky poučené interpretaci. Protože otázka frázování, zvuku, dobových temp atp. mě velmi interesovala už za studií, udělal jsem tlustý řez a založil nejprve příležitostný – nyní již stále pracující orchestr, sbor a sólisty CEB. Autentická interpretace mi najednou otevřela dramaturgický vesmír hudby od roku 1600 zhruba do 1800, a odpověděla mi na všechny otázky spojené s počáteční nedůvěrou ve vážnou hudbu. Baroko je vrcholem harmonie a hudební krásy, a má hodně společného právě třeba s pop music nebo dokonce jazzem. V únoru startujeme sezonu s velkým Handelem – překrásným oratoriem TRIUMF ČASU A PRAVDY, kde se představí všechny složky mého ansámblu – sbor, orchestr i sólisté. Cyklicky se věnujeme spolu s vydavatelstvím Supraphon – restauraci díla královského kapelníka – Čecha F. Ignáce Tůmy, máme před sebou překrásný projekt Vivaldi se světovým kontratenorem Andreasem Schollem, CD Molieri s Adamem Plachetkou, koncertní cyklus Bacha na Mozarta, festivaly a 20. ročník workshopu pro mladé profesionály – Letní školu barokní hudby na zámku Holešov.“

Působíte také jako ředitel Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby. Jak se těmto projektům daří v současné covidové době?

„Snažíme se jet dál a kličkovat mezi nařízeními. Když pominu úbytek publika, zrušení několika koncertních akcí, tak zásadní dramaturgický plán plníme.“

Mezi největší barokní skladatele patří bezesporu Georg Friedrich Händel, Johann Sebastian Bach a Wolfgang Amadeus Mozart. Vy se věnujete také zapomenutým skladatelům té doby a od roku 2020 je to dílo Ignáce Tůmy. Čím Vás tento zapomenutý skladatel 18. století tak zaujal? A máte sám oblíbeného skladatele barokní hudby?

„Jak jsem již řekl o dramaturgii, je to celý vesmír jmen. Jde to snadno přirovnat k výtvarnému umění a architektuře. Vedle Da Vinciho a Santiniho tu máme stovky dalších umělců, nad jejichž dílem se dá také žasnout. Hudba je žel bohu více závislá na módě a je snadno odložitelná do šuplíku či dokonce krbu s plameny. Dá se zodpovědně prohlásit, že například z všeobecně napsané hudby 18. století se více nezahrálo než naopak. Tůma je toho dobrým příkladem. Z jeho stovek chrámových děl, symfonií, sonát, aj. žánrů se k posluchačům dnešní doby dostalo jen několik skladeb. Když si představím, s jakou pečlivostí se hudební instituce věnují třeba Smetanovi nebo Martinů – nic proti nim, tak je tady něco v nepořádku. Naše hudební dědictví je bohužel neustále postiženo manipulací kulturních elit spojenou s odvržením rakousko-uherského dědictví a překotného vytvoření uměle slovanských základů tzv. novodobé české kultury po roce 1918. Tak jsme tady my – interpreti, archeologové, kterýmž není lhostejný hudební svět před zánikem Habsburské etapy, abychom přesvědčili své posluchače a média o tom, že i 18. století mělo své Dvořáky a Martinů.“

Jaký jste hudební konzument? Co rád posloucháte v soukromí?

„Velmi nepravidelně něco poslouchám, ale třeba i trash metal.“

Spolupracoval jste a stále spolupracujete s řadou významných osobností. Je někdo, na koho rád vzpomínáte, kdo Vás nejvíce ovlivnil? A někdo, s kým byste ještě rád spolupracoval?

„Nejvýraznější osobností byl v poslední době kontratenor Andreas Scholl, jehož jsem považoval za ikonu bachovského repertoáru a s nímž teď zázrakem již po třetí budeme spolupracovat. Asi jsme už vstoupili do Evropy…“

A co čas na odpočinek? Máte rád aktivní, nebo spíše s knížkou v ruce a sklenkou dobrého vína?

„Protože ve mně neustále třímá přírodovědec, zemědělec, dřevař, šindelář, chovatel, pořadatel koštu slivovice atd. … tak to je asi odpověd:)

Roman Válek:

Narodil se 10. 8. 1963 ve Zlíně v rodině hudebníka a pedagoga Vlastimila Válka, který v roce 1966 založil pěvecký soubor střední pedagogické školy v Kroměříži. Sestra Jana Janěková je herečka, režisérka a pedagožka a neteř Jana Janěková ml. působí jako herečka, pedagožka a je spoluzakladatelka Divadla Verze. Manželka Tereza Válková je sbormistryní Czech Ensemble Baroque.

Vystudoval dirigováni na JAMU v Brně a poté dirigentský kurs pořádaný Českou filharmonií na Bachakademii u Helmutha Rillinga.

Začínal jako sbormistr v Brně a Praze a řídil většinu orchestrů v ČR.

Je zakladatelem (1998) a šéfdirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, umělecký ředitel Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby.

Získal řadu ocenění např. – Cena Ferdinanda Vacha, Diapason d´Or, Classic Prague Awards…

Foto: Jana Janěková a Tino Kratochvíl 

                

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

KoresponDANCE ze zámku, od sádek i z pivovarského dvoru

V létě to ve městech i na venkově žije open-air festivaly. Množství diváků na nich prožívá neopakovatelnou atmosféru. Taneční festivaly zůstávaly poněkud stranou. Ačkoli speciálně tanec bourá jazykové i kulturní bariéry a je kosmopolitním prostředkem dorozumění. A právě takové možnosti tance v praxi dosvědčuje a naplňuje festival KORESPONDANCE.

TANEČNÍ MAGAZÍN se letos poprvé vypravil do Ždáru nad Sázavou na již šestý ročník festivalu KoresponDANCE. A jak následující řádky dosvědčí i ten jeden den prožitý na zámku a v jeho okolí na vlastní kůži stál za to.

Děti, kreativita a léto

Samotné akci v krásném prostředí zámku i v jeho malebném okolí však již předcházela tradiční oblíbená předehra  festivalu. Tam všude totiž probíhal od pondělí 9. července do soboty 14. – dětský tvořivý tábor. A je velice dobře, že se ve Ždáru nad Sázavou myslí i na ty nejmladší. To samozřejmě festivalu přidává na přidané hodnotě.

Na děti – nejen na účastníky tohoto tábora – se ve Ždáru nad Sázavou hodně pamatovalo. Řada výtvarných dílniček, tvořivých koutků a množství zajímavých prodejních stánků. To všechno mohlo a mělo zaujmout i ty nejmenší.

Pochopitelně i dětem patřily prohlídky Santiniho skvostu architektury, zámku i procházky kolem Konvektského i Branského rybníku.

Všude to žilo

Jedním z klíčových projektů letošního KoresponDANCE bylo vystoupení mexického souboru Foco alAire, společné se seniory z Vysočiny. Řada odborníků i laiků očekávala obdobné spojení s netajenými rozpaky. Páteční večer však potvrdil, že i takto odvážná spolupráce je životaschopná.

Americkou kulturu prezentoval na KoresponDANCE – český interpret. Jeden z nejúspěšnějších českých tanečníků street-dance Wahe. Spolupracoval již se špičkou hip-hopové scény, kterou jsou: KRS One, Big Daddy Kane nebo 50 Cent. Pro KoresponDance si Wahe, společně s uskupením Bachtale Kale Phrala, připravil street-dance představení plné funkových a soulových rytmů. Svým způsobem reflektoval vývoj a styl společenských tanců z Ameriky šedesátých až devadesátých let minulého století. Tomuto projektu patřil podvečer ve finální den festivalu – v neděli.

Evropskou scénu naopak zastupovala street-akrobatická špička světa nového cirkusu Barely Methodical Troupe. Ti jsou známi jako laureáti několika mezinárodních cen. Jim patřila sobota v amfiteátru poblíž kempu Pilák. Tam kempovala i přespávala řada návštěvníků i hostů festivalu.

Naopak až z Mexika nás přiletělo pobavit již v úvodu zmíněné Foco alAire producciones – uskupení multitalentovaných umělců. Pražští příznivci KoresponDANCE se s nimi seznámili již při „ochutnávce“ na zámku v Troji koncem června. Jejich pestré kreace si již podmanily řadu světových festivalů. A ve Žďáru nad Sázavou jim – kromě zmíněné spolupráce se seniory z Vysočiny – patřilo i sobotní dopoledne.

V Praze se v areálu Trojského zámku prezentovalo rovněž ghanské uskupení Ghana Dance Ensemble. Na KoresponDANCE jim patřilo sobotní dopoledne. A téhož dne po poledni se jeho sólisté objevili v rolích lektorů workshopu na „Pivovarském dvoře“  v rytmu podmanivé africké hudby.

K vrcholům nedělního večera patřilo představení Gobi Dance Company „Volitant“. V čele s velkou osobností Ritou Góbi, jíž již dost dobře znají pravidelní návštěvníci pražské Alty i dalších pražských nonkonformních scén.

K vidění byly i další hvězdy oboru. Kupříkladu Kristián Mensa, Jiří Lösl, Mara Serina a mnoho i ještě více dalších. Na KoresponDANCE to prostě žilo!

Poučení, prezentace i zábava   

Na KoresponDANCE můžete buď strávit příjemně rekreační druhý prodloužený víkend prázdnin či dovolených. Anebo se jej také aktivně účastnit. Dlužno podotknout, že těch, kteří si zvolili tu druhou alternativu, bylo nepoměrně více.

Co si aktivní či teoretičtí vyznavači tance mohli zvolit? Měli možnost vybírat z přepestrého menu. Čekaly na ně tvořivé ateliéry pro publikum, nepřeberné množství workshopů, prezentace dlouhodobého projektu „Škola tančí“. Ale nikoli okrajovým se stal i výtvarný ateliér. Ten opět – jako již poněkolikáté – potvrdil, že soudobý tanec je syntézou pohybového i výtvarného kumštu.

Sobotní festivalový program například nekončil závěrečným představením. Pokračoval na KoresponDANCE Afterparty. Tempo určoval tanečník, choreograf, herec a hlavně skvělý DJ, J. K. Sanchez spolu s choreografem a tanečníkem Wahem. Umělci, producenti, produkce a zejména diváci festivalu, se stávali hlavními hvězdami festivalové párty. Prostě, zábava bez hranic. Hranic států, náboženství, ale také tanečních či hudebních stylů.

Vyvrcholením vzdělávacích aktivit byly prezentace a již tradiční „kulaté stoly“. Je podnětné, že na KoresponDANCE se tyto akce nestávají platformou úzkého kruhu (stále stejných) teoretiků a badatelů. Naopak, jsou demokraticky přístupny každému.

Pivo, palačinky, ryby i jazz

Festival nežil jenom tancem. Každá obdobná akce je i rejem stánkařů různých kvalit i charakterů. Musím uznat, že tamější stánkaři byli vybráni dobře. Nesetkal jsem se zde pouze se „zlatokopeckými“ manýrami. Naopak, i tak prozaický stánek, kterým je prodejce bezpečnostních zámků, si vymyslel a připravil interaktivní soutěž pro děti.

Stánky s pivem čepovaly správnou míru. Palačinky chutnaly (jen toho špenátu v těch slaných mohlo být za tu cenu poněkud více – a listového!). K dispozici byli i prodejci nejrůznějších suvenýrů. Ochutnat jsme mohli i kvalitní moravská vína. Dokonce i ta přívlastková!

Kromě tanečních a výtvarných programů na účastníky čekaly komentované prohlídky zámku, Santiniho architektury a vycházky s průvodci kolem místních rybníků.

Jistou raritou zdejšího ždárského zámku jsou i ohromné rybí sádky. Zde si můžete zdejší ryby i vlastnoručně ulovit. Prut vám propůjčí za 30,- Kč. A pokud budete chtít, tak vám na závěr i váš úlovek očistí či naporcují.

Závěrem nesmíme zapomenout ani na hudební programy. Na nádvoří zámku střídal folkové kapely soubor ve stylu hudby etno, aby následoval jazz v tradičnějším kabátku. A právě Old Timer Jazz Band pod vedením zkušeného trumpetisty Josefa Krajníka patřil ke špičce toho, co bylo v oblasti hudby na letošním KoresponDANCE uvedeno.

Myslím, že sobotní návštěva TANEČNÍHO MAGAZÍNU na KoresponDANCE potvrdila, že tento festival je něčím víc. Není pouhou honičkou z představení na workshop. Je neformálním setkáním i inspirací zároveň.

Mnoho prezentací a představení se odehrávalo na zámku na „Pivovarském dvoře“. Cestou na vlak jsem si dal přímo na náměstí skvělý tekutý produkt zdejšího minipivovaru REVOLTA. A zalitoval, proč není minipivovar (v duchu historických tradic) i na zámku? Zámku i festivalu by určitě slušel!

Možná, že se vůdčí a dobrá duše festivalu, jeho ředitelka, hraběnka Marie Kinski, nad tím pro příště zamyslí?

Foto: SE.S.TA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN