Zemlinského kvarteto slaví třicet let své existence

Přední český komorní soubor si připomíná 30 úspěšných let

Jeden z předních českých komorních souborů posledních dekád – Zemlinského kvarteto – si letos připomíná třicet let své úspěšné existence. Slavnostní koncert, kterým jeden z předních českých komorních souboru toto výročí oslaví, proběhne v neděli 10. listopadu v 19:30 v Divadle na Vinohradech. Spolu se Zemlinskými vystoupí například David Kalista, Cello Republic nebo Pražský komorní balet a zazní skladby slavných českých i světových skladatelů (F. Schubert, B. Smetana, B. Martinů, F. Mercury, A. L. Webber ad).

Hudební cesta Zemlinského kvarteta de facto začala na pražské ZUŠ Lounských a pokračovala přes studia na konzervatoři, Akademii múzických umění a ve švýcarské Basileji až k nejprestižnějším světovým oceněním, ať už ze soutěží nebo od významných hudebních institucí. Za 30 let svého působení Zemlinského kvarteto nastudovalo a provedlo na více než 1500 koncertech po celém světě více než 360 skladeb. Natočilo přes tři desítky CD, má na svém kontě mnohé nahrávky pro nejrůznější světové rozhlasové společnosti a spolupracovalo s řadou vynikajících českých i zahraničních umělců.

„Na nedělním koncertě zazní nejen díla Schuberta, Smetany nebo Martinů, ale především bude opět připomenut odkaz geniálního českého moderního skladatele Ladislava Antonína Buše,“ uvádí Petr Holman, violista Zemlinských. „Jeho tvorbu objevil před necelými třiceti lety Penguin Quartet a od té doby patří jeho dílo ke klenotům české komorní hudby. Pro ty, kteří se snad ještě s tímto autorem nesetkali, vězte, že L. A. Buš byl pravděpodobně žákem samotného Járy Cimrmana…,“ usmívá se.

Vstupenky na mimořádný koncert jsou k dostání v předprodeji na webových stránkách Divadla na Vinohradech:

https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Koncert-ke-30-vyroci-existence-souboru

ZEMLINSKÉHO KVARTETO tvoří houslisté František Souček a Petr Střížek, violista Petr Holman a violoncellista Vladimír Fortin. Již od svého založení v roce 1994 navazuje na bohatou tradici české kvartetní školy. Zvítězilo na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Bordeaux (2010), je laureátem Pražského jara a mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu a v Londýně, kde zároveň získalo Cenu publika a zvítězilo i na dalších kvartetních soutěžích. V roce 2005 byla souboru udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. Repertoár tělesa zahrnuje více než 360 děl předních českých i světových skladatelů. Jeho sada čtyř CD s Dvořákovou ranou kvartetní tvorbou získala prestižní francouzské ocenění „Diapason d´Or“.

Foto: Christian Palm

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Česko-španělské dialogy

Zemlinské kvarteto a violista Josep Puchades

Ve středu 4. října 2023 v 19:30 hodin proběhne v ústřední Městské knihovně další pokračování série Zemlinského kvarteta s názvem 4plus, která se letos nese ve španělském duchu. Coby vzácného hosta hudebníci tentokrát přivítají violistu Josepa Puchadese z předního španělského komorního souboru Quiroga Quartet. Rozezní se tak další tóny letošní česko-španělské spolupráce na koncertním pódiu.

Program koncertu sestává ze tří děl. Spolu s Puchadesem Zemlinského kvarteto přednese violové kvintety Josého Palomina a Antonína Dvořáka – jedná se o málo hraný Dvořákův první violový kvintet a moll op.1. Po přestávce pak diváci v sále uslyší smyčcový kvartet a moll op. 41/1 Roberta Schumanna. Záštitu nad koncertní sérií převzal španělský velvyslanec v České republice J. E. Alberto Moreno Humet, spolupořadateli série 4plus jsou Městská knihovna v Praze a Instituto Cervantes Praha.

„Quiroga Quartet patří ke stálicím na španělské hudební scéně. Kvarteto započalo svou činnost již v roce 2003 a během svých studií se mimo jiné potkalo se Zemlinského kvartetem ve švýcarské Basileji ve třídě světoznámého pedagoga, primária LaSalle Quartet, Waltera Levina“, uvádí Petr Holman, violista Zemlinských, k dramaturgii říjnového koncertu. „Když tedy Zemlinského kvarteto pro svou sérii v roce 2023 vybralo španělskou tématiku, kontaktovat kolegy z Quiroga Quartet bylo jedním z prvních nápadů. Jsme moc rádi, že se podařilo tuto myšlenku uskutečnit, a na krásné hudební setkání s vynikajícím violistou Josepem Puchadesem se velmi těšíme.“

Program koncertu:

  • J. Palomino: Kvintet pro dvoje housle, dvě violy a violoncello č. 1 A dur
  • A. Dvořák: Kvintet pro dvoje housle, dvě violy a violoncello č. 1 a moll op. 1
  • R. Schumann: Smyčcový kvartet a moll op. 41/1

Vstupenky jsou k dispozici v pokladně Městské knihovny, na webu Městské knihovny nebo na předprodejní platformě GoOut. Po koncertě jsou všichni posluchači již tradičně srdečně zváni na skleničku českého a španělského vína.

https://www.mlp.cz/cz/akce/e23466-zemlinskeho-kvarteto-j.-puchades-quiroga-quartet-viola/

ZEMLINSKÉHO KVARTETO tvoří houslisté František Souček a Petr Střížek, violista Petr Holman a violoncellista Vladimír Fortin. Již od svého založení v roce 1994 navazuje na bohatou tradici české kvartetní školy. Zvítězilo na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Bordeaux (2010), je laureátem Pražského jara a mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu a v Londýně, kde zároveň získalo Cenu publika a zvítězilo i na dalších kvartetních soutěžích. V roce 2005 byla souboru udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. Repertoár tělesa zahrnuje více než 350 děl předních českých i světových skladatelů. Jeho sada čtyř CD s Dvořákovou ranou kvartetní tvorbou získala prestižní francouzské ocenění „Diapason d´Or“.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Rozhovor s dirigentem Romanem Válkem

„Baroko je vrcholem harmonie a krásy, má mnoho společného s pop music i s jazzem“

Roman Válek

Je zakladatelem a šéfdirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, ansámblu který se zabývá hudbou 17. až 19. století v duchu stylové interpretace na dobových nástrojích. Roman Válek je také umělecký ředitel Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby a baroko je podle něho vrcholem harmonie a hudební krásy, a má hodně společného právě třeba s pop music nebo dokonce jazzem.

Pocházíte z hudební rodiny a vyrůstal jste se starší sestrou Janou, která se stala známou herečkou na Valašsku. Váš tatínek založil pěvecký soubor na SPgŠ v Kroměříži. Jaké to bylo, vyrůstat v takovém prostředí?

„Bylo to panoptikum věcí, které bylo na hony vzdáleno od vážné hudby. Táta realizoval svou kariéru v Kroměříži a ze mě vyrůstal spíš přírodovědec se zájmem o folklor a bigbeat.“

Již v dětství jste se věnoval hudbě? Co Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl vystudovat dirigování na JAMU v Brně?

„Tatínek na mě praktikoval od 1. třídy jakousi všeobecnou domácí výuku hudby s cílem mít ze mě profesionálního hudebníka. Já jsem velmi úspěšně vzdoroval, až přišlo na lámání chleba na gymnáziu v Otrokovicích, kde jsem si finálně ujasnil, že na chemii, fyziku a matematiku prostě nemám buňky, tak jsem hekticky přeřadil na hudební režim, snažil se přestoupit na konzervatoř na klarinet a když to nevyšlo, tak jsem najel na intenzivní přípravu na dirigování na JAMU, což znamenalo tak 4 hodiny klavír denně, konzultace v Brně, samoučba všech disciplín konzervatoře a samozřejmě lekce dirigování. Na gymplu už naštěstí tušili, co jsem zač, a tolerovali mě, protože věděli, že nelajdám, ale bojuju o JAMU.“

Už během studií jste působil jako pedagog na LŠU ve Zlíně – Malenovicích. V letech 1993–96 jste vyučoval na konzervatoři v Brně. Jako sbormistr jste začínal v Brně, pak v Praze a řídil jste většinu orchestrů v ČR. Jak na ten čas vzpomínáte? Co Vám tyto zkušenosti daly?

„Byla to dlouhá a klikatá cesta. Svět vážné hudby mě zároveň přitahoval a zároveň odpuzoval. Nešlo mi do hlavy, proč třeba na koncertě Pražského výběru proudí emoce a u Mendelsohna je musí člověk těžce hledat. Během studií si člověk myslel, že hudba je naučitelná konvence. Já původně toužící po orchestru – jsem praktikoval desítky let sbory. Celou tu dobu jsem vysloveně naháněl lidi do zkoušek jak pasák zbloudilé ovce – u amatérů. V profisborech mi zase vadila uniformita výrazu. Díky šťastným okolnostem jsem si splnil i sen orchestrálního dirigenta, ale vše spělo k žánru vokálně – instrumentálnímu.“

Již v roce 1998 jste založil Czech Ensemble Baroque, ansámbl který se zabývá hudbou 17. až 19. století v duchu stylové interpretace na dobových nástrojích. Proč jste si vybral právě baroko? Připravujete další koncerty? Kde se můžeme s vaším orchestrem setkat?

“ V 90. letech se začaly objevovat zajímavé ansámbly a jejich vedoucí, kteří nestudovali ani klasické dirigování či sbormistrovství, ale z úhlu violoncellisty, cembalisty či houslisty začali provozovat více méně profesionálně starou hudbu v tzv. historicky poučené interpretaci. Protože otázka frázování, zvuku, dobových temp atp. mě velmi interesovala už za studií, udělal jsem tlustý řez a založil nejprve příležitostný – nyní již stále pracující orchestr, sbor a sólisty CEB. Autentická interpretace mi najednou otevřela dramaturgický vesmír hudby od roku 1600 zhruba do 1800, a odpověděla mi na všechny otázky spojené s počáteční nedůvěrou ve vážnou hudbu. Baroko je vrcholem harmonie a hudební krásy, a má hodně společného právě třeba s pop music nebo dokonce jazzem. V únoru startujeme sezonu s velkým Handelem – překrásným oratoriem TRIUMF ČASU A PRAVDY, kde se představí všechny složky mého ansámblu – sbor, orchestr i sólisté. Cyklicky se věnujeme spolu s vydavatelstvím Supraphon – restauraci díla královského kapelníka – Čecha F. Ignáce Tůmy, máme před sebou překrásný projekt Vivaldi se světovým kontratenorem Andreasem Schollem, CD Molieri s Adamem Plachetkou, koncertní cyklus Bacha na Mozarta, festivaly a 20. ročník workshopu pro mladé profesionály – Letní školu barokní hudby na zámku Holešov.“

Působíte také jako ředitel Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby. Jak se těmto projektům daří v současné covidové době?

„Snažíme se jet dál a kličkovat mezi nařízeními. Když pominu úbytek publika, zrušení několika koncertních akcí, tak zásadní dramaturgický plán plníme.“

Mezi největší barokní skladatele patří bezesporu Georg Friedrich Händel, Johann Sebastian Bach a Wolfgang Amadeus Mozart. Vy se věnujete také zapomenutým skladatelům té doby a od roku 2020 je to dílo Ignáce Tůmy. Čím Vás tento zapomenutý skladatel 18. století tak zaujal? A máte sám oblíbeného skladatele barokní hudby?

„Jak jsem již řekl o dramaturgii, je to celý vesmír jmen. Jde to snadno přirovnat k výtvarnému umění a architektuře. Vedle Da Vinciho a Santiniho tu máme stovky dalších umělců, nad jejichž dílem se dá také žasnout. Hudba je žel bohu více závislá na módě a je snadno odložitelná do šuplíku či dokonce krbu s plameny. Dá se zodpovědně prohlásit, že například z všeobecně napsané hudby 18. století se více nezahrálo než naopak. Tůma je toho dobrým příkladem. Z jeho stovek chrámových děl, symfonií, sonát, aj. žánrů se k posluchačům dnešní doby dostalo jen několik skladeb. Když si představím, s jakou pečlivostí se hudební instituce věnují třeba Smetanovi nebo Martinů – nic proti nim, tak je tady něco v nepořádku. Naše hudební dědictví je bohužel neustále postiženo manipulací kulturních elit spojenou s odvržením rakousko-uherského dědictví a překotného vytvoření uměle slovanských základů tzv. novodobé české kultury po roce 1918. Tak jsme tady my – interpreti, archeologové, kterýmž není lhostejný hudební svět před zánikem Habsburské etapy, abychom přesvědčili své posluchače a média o tom, že i 18. století mělo své Dvořáky a Martinů.“

Jaký jste hudební konzument? Co rád posloucháte v soukromí?

„Velmi nepravidelně něco poslouchám, ale třeba i trash metal.“

Spolupracoval jste a stále spolupracujete s řadou významných osobností. Je někdo, na koho rád vzpomínáte, kdo Vás nejvíce ovlivnil? A někdo, s kým byste ještě rád spolupracoval?

„Nejvýraznější osobností byl v poslední době kontratenor Andreas Scholl, jehož jsem považoval za ikonu bachovského repertoáru a s nímž teď zázrakem již po třetí budeme spolupracovat. Asi jsme už vstoupili do Evropy…“

A co čas na odpočinek? Máte rád aktivní, nebo spíše s knížkou v ruce a sklenkou dobrého vína?

„Protože ve mně neustále třímá přírodovědec, zemědělec, dřevař, šindelář, chovatel, pořadatel koštu slivovice atd. … tak to je asi odpověd:)

Roman Válek:

Narodil se 10. 8. 1963 ve Zlíně v rodině hudebníka a pedagoga Vlastimila Válka, který v roce 1966 založil pěvecký soubor střední pedagogické školy v Kroměříži. Sestra Jana Janěková je herečka, režisérka a pedagožka a neteř Jana Janěková ml. působí jako herečka, pedagožka a je spoluzakladatelka Divadla Verze. Manželka Tereza Válková je sbormistryní Czech Ensemble Baroque.

Vystudoval dirigováni na JAMU v Brně a poté dirigentský kurs pořádaný Českou filharmonií na Bachakademii u Helmutha Rillinga.

Začínal jako sbormistr v Brně a Praze a řídil většinu orchestrů v ČR.

Je zakladatelem (1998) a šéfdirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, umělecký ředitel Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby.

Získal řadu ocenění např. – Cena Ferdinanda Vacha, Diapason d´Or, Classic Prague Awards…

Foto: Jana Janěková a Tino Kratochvíl 

                

Veronika Pechová

pro Taneční magazín