Geniální pianista

První skladbu složil v 11, jeho prapředek se kamarádil s Antonínem Dvořákem

První zlatou trofej si přivezl z italského Milána, když mu bylo 7 let. Jeho klavírní umění ocenili porotci na prestižních soutěžích ve Švýcarsku, Švédsku, Španělsku, Rakousku, Estonsku, Lucembursku i USA. Za dosud krátkou hudební kariéru nasbíral více než 30 cen za první místa nebo absolutní vítězství z celého světa. Geniální pianista Jan Schulmeister má teprve 16 let a chystá se do 2. ročníku konzervatoře v Kroměříži. Hudbu má v genech. Přítelem jeho prapředka Františka Černého byl český hudební skladatel Antonín Dvořák, se kterým studoval hudbu u Antonína Liehmanna.

„Hudba provází naši rodinu už 6 generací. Moje maminka je klavíristka a učitelka na konzervatoři, kam teď chodím. Taťka je koncertní houslista, zakládající člen Wihanova kvarteta, se kterým vystupuje po celém světě. Jeden z mých předků byl kapelníkem, jiný založil hudební školu v Olomouci. Babička byla sólová zpěvačka a děda houslista a profesor na konzervatoři,“ vyjmenovává Jan Schulmeister.

Na piano se začal učit hrát v 5 letech. Přestože je jeho matka sama učitelkou hry na piano, přihlásili ho rodiče na základní uměleckou školu v Kroměříži, kde se mu věnovala BcA. Eva Zonová. „Eva je moje bývalá spolužačka, dobře se známe, takže jsem věděla, že Honzík bude v dobrých rukou,“ doplňuje maminka nadaného pianisty MgA. Martina Schumeisterová, Ph.D. Úspěch jejího syna stojí podle ní nejen na talentu, který zdědil, ale také na skvělé učitelce, obrovské píli a dobrém rodinném zázemí. „Dřív jsem trénoval tak hodinu denně. Dnes, kdy už se věnuju hraní profesionálně, trávím každý den u piana 5–6 hodin. Nikdy jsem ale neměl pocit, že kvůli tomu o něco přicházím. Piano jsem vnímal jako takovou svoji hračku,“ dodává Jan. O tom, že se v budoucnu bude věnovat hudbě, měl jasno už od malička. Uvítal proto možnost účastnit se stipendijního uměleckého programu MenArt pro nadané děti, kde mohl své dovednosti dál rozvíjet pod dohledem profesionálního pianisty a hudebního pedagoga doc. Ivo Kahánka, Ph.D. „Náš lektor byl vlídný, ale zároveň také důsledný, což oceňuji. Každé setkání pro mě bylo velmi inspirativní, doc. Kahánek mi pomohl s upřesněním některých technických aspektů hry a dal mi nový pohled na to, jak hudbu interpretovat,“ doplňuje Jan. Díky programu mohl spolu s dalšími účastníky odehrát také menší koncerty na prestižních českých festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. Honza je velmi talentovaný. V oboru se mu daří, již se o něm ví. Věřím, že o něm ještě uslyšíme. Přejeme mu, aby mu vášeň pro hudbu vydržela,“ dodává zakladatelka a ředitelka akademie MenArt Dana Syrová.

Jan dnes často vystupuje nejen na českých, ale i zahraničních pódiích, spolupracuje s významnými českými orchestry, jako je Filharmonie Brno nebo Symfonický orchestr Českého rozhlasu a další. Na svém kontě má už 3 sólová CD s nahrávkami známých skladeb klasické hudby. „Měl jsem i období, kdy mě bavilo skládat nové melodie. První skladbu jsem vytvořil asi v 11 letech. Dnes ale myslím, že můj největší potenciál je v interpretaci vážné hudby, kterou mám nejraději. Moji oblíbení hudební skladatelé jsou Johannes Brahms, Johann Sebastian Bach, Ludvig van Beethoven nebo Franz Schubert,“ vysvětluje Jan.

 

Citace zakladatelky akademie MenArt Dany Syrové

„Uplynulé dva covidové roky výrazně ovlivnily mnoho aspektů v našich životech. Prostor, který nám nabídly pro nečekané bilancování, nás utvrdil v myšlence, že vzdělávání, hledání inspirace, předávání a výměna zkušeností jsou hnacím motorem, který naši společnost posouvá kupředu a dává smysl našemu konání.

MenART je výjimečná příležitost rok pracovat pod vedením nejvýraznějších osobností svého oboru a zároveň se setkávat se stejně motivovanými pedagogy a jejich studenty z celé republiky. Mít srovnání mimo svou školní bublinu je velmi přínosné. Naším cílem je podpořit celý obor uměleckého vzdělávání a přinést mu nové impulzy. Fakt, že se práci s talenty a jejich pedagogy věnují špičkoví profesionálové, je velmi důležitý, vnáší do celého výukového procesu velkorysost, nadhled a pohled, který přesahuje „jen“ práci na technické či řemeslné stránce. MenART je také o vizích, odvaze a celkových souvislostech oboru.

Význam uměleckého vzdělávání pro společnost je dle mého názoru v současné době nedoceněn. Je to škoda. Chceme dodat uměleckému vzdělávání více pozornosti. Nejde jen o výchovu špičkových umělců, jde o vklad, který umělecké obory a jejich studium přináší do kvality života celé společnosti.“

O Akademii MenART
Akademie MenART je novým prvkem v systému uměleckého vzdělávání v ČR. Již pátým rokem propojuje významné a „hotové“ umělce s těmi, kteří stojí teprve na prahu své hudební, výtvarné, taneční nebo divadelní kariéry. Díky prostředkům, které se jí daří získávat od soukromých subjektů, je schopná akcelerovat motivaci žáků a studentů základních a středních škol, stejně jako jejich praktické znalosti a dovednosti, a to právě přes špičky ve svých oborech. K procesu přizývá také pedagoga konkrétního žáka, který tak získává nové podněty a impulsy k práci se svým svěřencem. Propojuje tak uměleckou praxi se vzděláváním a v některých případech umožní mladému účastníkovi programu vystoupit na takových událostech, jako je například Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl. Program trvá rok a studenty do programu vybírá mentor na základě jejich prací, motivačního dopisu a doporučení pedagoga. Díky stipendiu na toto vzdělání dosáhnou také děti z ekonomicky slabšího zázemí – jediným rozhodovacím prvkem o přijetí do programu je talent.
Letošní pátý ročník MenART otevírá s 330 stipendisty a 15 mentory. V posledních pěti letech prošlo programem 448 stipendistů ze ZUŠ z celé ČR a zapojilo se téměř 60 mentorů.

Ivana Šalbabová

pro Taneční magazín

Rozhovor s dirigentem Romanem Válkem

„Baroko je vrcholem harmonie a krásy, má mnoho společného s pop music i s  jazzem“

Roman Válek

Je zakladatelem a šéfdirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, ansámblu který se zabývá hudbou 17. až 19. století v duchu stylové interpretace na dobových nástrojích. Roman Válek je také umělecký ředitel Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby a baroko je podle něho vrcholem harmonie a hudební krásy, a má hodně společného právě třeba s pop music nebo dokonce jazzem.

Pocházíte z hudební rodiny a vyrůstal jste se starší sestrou Janou, která se stala známou herečkou na Valašsku. Váš tatínek založil pěvecký soubor na SPgŠ v Kroměříži. Jaké to bylo, vyrůstat v takovém prostředí?

„Bylo to panoptikum věcí, které bylo na hony vzdáleno od vážné hudby. Táta realizoval svou kariéru v Kroměříži a ze mě vyrůstal spíš přírodovědec se zájmem o folklor a bigbeat.“

Již v dětství jste se věnoval hudbě? Co Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl vystudovat dirigování na JAMU v Brně?

„Tatínek na mě praktikoval od 1. třídy jakousi všeobecnou domácí výuku hudby s cílem mít ze mě profesionálního hudebníka. Já jsem velmi úspěšně vzdoroval, až přišlo na lámání chleba na gymnáziu v Otrokovicích, kde jsem si finálně ujasnil, že na chemii, fyziku a matematiku prostě nemám buňky, tak jsem hekticky přeřadil na hudební režim, snažil se přestoupit na konzervatoř na klarinet a když to nevyšlo, tak jsem najel na intenzivní přípravu na dirigování na JAMU, což znamenalo tak 4 hodiny klavír denně, konzultace v Brně, samoučba všech disciplín konzervatoře a samozřejmě lekce dirigování. Na gymplu už naštěstí tušili, co jsem zač, a tolerovali mě, protože věděli, že nelajdám, ale bojuju o JAMU.“

Už během studií jste působil jako pedagog na LŠU ve Zlíně – Malenovicích. V letech 1993–96 jste vyučoval na konzervatoři v Brně. Jako sbormistr jste začínal v Brně, pak v Praze a řídil jste většinu orchestrů v ČR. Jak na ten čas vzpomínáte? Co Vám tyto zkušenosti daly?

„Byla to dlouhá a klikatá cesta. Svět vážné hudby mě zároveň přitahoval a zároveň odpuzoval. Nešlo mi do hlavy, proč třeba na koncertě Pražského výběru proudí emoce a u Mendelsohna je musí člověk těžce hledat. Během studií si člověk myslel, že hudba je naučitelná konvence. Já původně toužící po orchestru – jsem praktikoval desítky let sbory. Celou tu dobu jsem vysloveně naháněl lidi do zkoušek jak pasák zbloudilé ovce – u amatérů. V profisborech mi zase vadila uniformita výrazu. Díky šťastným okolnostem jsem si splnil i sen orchestrálního dirigenta, ale vše spělo k žánru vokálně – instrumentálnímu.“

Již v roce 1998 jste založil Czech Ensemble Baroque, ansámbl který se zabývá hudbou 17. až 19. století v duchu stylové interpretace na dobových nástrojích. Proč jste si vybral právě baroko? Připravujete další koncerty? Kde se můžeme s vaším orchestrem setkat?

“ V 90. letech se začaly objevovat zajímavé ansámbly a jejich vedoucí, kteří nestudovali ani klasické dirigování či sbormistrovství, ale z úhlu violoncellisty, cembalisty či houslisty začali provozovat více méně profesionálně starou hudbu v tzv. historicky poučené interpretaci. Protože otázka frázování, zvuku, dobových temp atp. mě velmi interesovala už za studií, udělal jsem tlustý řez a založil nejprve příležitostný – nyní již stále pracující orchestr, sbor a sólisty CEB. Autentická interpretace mi najednou otevřela dramaturgický vesmír hudby od roku 1600 zhruba do 1800, a odpověděla mi na všechny otázky spojené s počáteční nedůvěrou ve vážnou hudbu. Baroko je vrcholem harmonie a hudební krásy, a má hodně společného právě třeba s pop music nebo dokonce jazzem. V únoru startujeme sezonu s velkým Handelem – překrásným oratoriem TRIUMF ČASU A PRAVDY, kde se představí všechny složky mého ansámblu – sbor, orchestr i sólisté. Cyklicky se věnujeme spolu s vydavatelstvím Supraphon – restauraci díla královského kapelníka – Čecha F. Ignáce Tůmy, máme před sebou překrásný projekt Vivaldi se světovým kontratenorem Andreasem Schollem, CD Molieri s Adamem Plachetkou, koncertní cyklus Bacha na Mozarta, festivaly a 20. ročník workshopu pro mladé profesionály – Letní školu barokní hudby na zámku Holešov.“

Působíte také jako ředitel Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby. Jak se těmto projektům daří v současné covidové době?

„Snažíme se jet dál a kličkovat mezi nařízeními. Když pominu úbytek publika, zrušení několika koncertních akcí, tak zásadní dramaturgický plán plníme.“

Mezi největší barokní skladatele patří bezesporu Georg Friedrich Händel, Johann Sebastian Bach a Wolfgang Amadeus Mozart. Vy se věnujete také zapomenutým skladatelům té doby a od roku 2020 je to dílo Ignáce Tůmy. Čím Vás tento zapomenutý skladatel 18. století tak zaujal? A máte sám oblíbeného skladatele barokní hudby?

„Jak jsem již řekl o dramaturgii, je to celý vesmír jmen. Jde to snadno přirovnat k výtvarnému umění a architektuře. Vedle Da Vinciho a Santiniho tu máme stovky dalších umělců, nad jejichž dílem se dá také žasnout. Hudba je žel bohu více závislá na módě a je snadno odložitelná do šuplíku či dokonce krbu s plameny. Dá se zodpovědně prohlásit, že například z všeobecně napsané hudby 18. století se více nezahrálo než naopak. Tůma je toho dobrým příkladem. Z jeho stovek chrámových děl, symfonií, sonát, aj. žánrů se k posluchačům dnešní doby dostalo jen několik skladeb. Když si představím, s jakou pečlivostí se hudební instituce věnují třeba Smetanovi nebo Martinů – nic proti nim, tak je tady něco v nepořádku. Naše hudební dědictví je bohužel neustále postiženo manipulací kulturních elit spojenou s odvržením rakousko-uherského dědictví a překotného vytvoření uměle slovanských základů tzv. novodobé české kultury po roce 1918. Tak jsme tady my – interpreti, archeologové, kterýmž není lhostejný hudební svět před zánikem Habsburské etapy, abychom přesvědčili své posluchače a média o tom, že i 18. století mělo své Dvořáky a Martinů.“

Jaký jste hudební konzument? Co rád posloucháte v soukromí?

„Velmi nepravidelně něco poslouchám, ale třeba i trash metal.“

Spolupracoval jste a stále spolupracujete s řadou významných osobností. Je někdo, na koho rád vzpomínáte, kdo Vás nejvíce ovlivnil? A někdo, s kým byste ještě rád spolupracoval?

„Nejvýraznější osobností byl v poslední době kontratenor Andreas Scholl, jehož jsem považoval za ikonu bachovského repertoáru a s nímž teď zázrakem již po třetí budeme spolupracovat. Asi jsme už vstoupili do Evropy…“

A co čas na odpočinek? Máte rád aktivní, nebo spíše s knížkou v ruce a sklenkou dobrého vína?

„Protože ve mně neustále třímá přírodovědec, zemědělec, dřevař, šindelář, chovatel, pořadatel koštu slivovice atd. … tak to je asi odpověd:)

Roman Válek:

Narodil se 10. 8. 1963 ve Zlíně v rodině hudebníka a pedagoga Vlastimila Válka, který v roce 1966 založil pěvecký soubor střední pedagogické školy v Kroměříži. Sestra Jana Janěková je herečka, režisérka a pedagožka a neteř Jana Janěková ml. působí jako herečka, pedagožka a je spoluzakladatelka Divadla Verze. Manželka Tereza Válková je sbormistryní Czech Ensemble Baroque.

Vystudoval dirigováni na JAMU v Brně a poté dirigentský kurs pořádaný Českou filharmonií na Bachakademii u Helmutha Rillinga.

Začínal jako sbormistr v Brně a Praze a řídil většinu orchestrů v ČR.

Je zakladatelem (1998) a šéfdirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, umělecký ředitel Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby.

Získal řadu ocenění např. – Cena Ferdinanda Vacha, Diapason d´Or, Classic Prague Awards…

Foto: Jana Janěková a Tino Kratochvíl 

                

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

FESTIVAL BRIKCIUS

8. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Praze (13. – 15. listopad 2019)

Jste tímto zváni na Festival Brikcius – 8. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Praze, který se každoročně konal pod záštitou starosty Městské části Praha 1 a v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days.

Letošní dramaturgie je zaměřena na 100. výročí narození amerického jazzového violoncellisty Freda Katze, 100. výročí narození židovského skladatele Gideona Kleina, 200. výročí narození skladatele Jacqua Offenbacha, 334. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha a ke 21. ročníku festivalu Den poezie (ve znamení 209. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy).

V rámci 8. ročníku vystoupí český violoncellista František Brikcius, violoncellistka Anna Brikciusová a sourozenecké violoncellové Duo Brikcius. Více informací na webových stránkách:

 http://Festival.Brikcius.com .

Koncerty 8. ročníku Festivalu Brikcius se konají 13. – 15. listopadu 2019, v Praze (Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého, Štefánikova hvězdárna Petřín a Novomlýnská vodárenská věž). Vstup na všechny akce je volný. Doporučujeme rezervace via

Eventbrite: http://FestivalBrikcius.eventbrite.com .

Součástí festivalu je koncert DUO BRIKCIUS – OffenBACH & KLEIN100 (středa 13. listopad), violoncellový recitál KATZ100 (čtvrtek 14. listopad) a básnické čtení DEN POEZIE – SMEČKA VLKŮ (pátek 15. listopad).

– Zahajovací violoncellový koncert DUO BRIKCIUS – OffenBACH & KLEIN100 se koná ve středu 13. listopadu 2019, od 19.00 hodin, ve Vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého (Kanovnická 5/72, Praha 1 – Hradčany). Violoncellisté, sourozenci Anna Brikciusová a František Brikcius (Duo Brikcius), uvedou skladby pro dvě violoncella. Duo „terezínského“ židovského skladatele Gideona Kleina (1919 – 1945), napsané krátce před 2. světovou válkou, jehož druhá věta zůstává symbolicky „Incompiuto“. Duo a další skladby Gideona Kleina byly propagovány a revidovány skladatelem Vojtěchem Saudkem (1951 – 2003), prasynovcem Franze Kafky.
Dále pak Duo pro dvě violoncella, op. 53 n°1 od francouzského skladatele německého původu Jacqua Offenbacha (1819 – 1880), od italského skladatele Antonia Vivaldiho (1678 – 1741) koncert pro dvě violoncella, Labyrint IV. pro dvě violoncella (česká premiéra) a skladbu Mosty / Bridges pro dvě violoncella, české skladatelky a varhanice Ireny Kosíkové, žijící ve Francii, věnovanou švýcarskému staviteli mostů Toni Rüttimannovi. Koncert se koná u příležitosti 100. výročí narození židovského skladatele Gideona Kleina a 200. výročí narození skladatele Jacqua Offenbacha. Ve spolupráci s Duchovní službou AČR. Vstup volný.

– Violoncellový recitál KATZ100 se koná ve čtvrtek 14. listopadu 2019, od 19:00 hodin, ve Štefánikově hvězdárně Petřín (Strahovská 205, Praha 1). Český violoncellista František Brikcius zahraje 1. Suitu G-dur (BWV 1007) od Johanna Sebastiana Bacha (1685 – 1750), v české premiéře Arioso pro sólové violoncello (21/22 Mai ’29) od terezínského skladatele Jamese Simona (1880 – 1944), skladbu Veselka pro sólové violoncello (2018) od české skladatelky a varhanice Ireny Kosíkové a v české premiéře The Soldier Puppet for Solo Cello od amerického jazzového violoncellisty Freda Katze (1919 – 2013). Koncert se koná u příležitosti 100. výročí narození amerického jazzového violoncellisty Freda Katze a 334. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha. Ve spolupráci se Štefánikovou hvězdárnou. Vstup volný do vyčerpání kapacity sálu.

– Básnické čtení DEN POEZIE – SMEČKA VLKŮ z nové sbírky básní Anny Brikciusové, za violoncellového doprovodu autorky, se koná v pátek 15. listopadu 2019, od 18.00 hodin, v Novomlýnské vodárenské věži (Nové mlýny 827/3A, Praha 1), v rámci 21. ročníku festivalu Den poezie a 209. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy (1810 – 1836). Během večera bude uvedena 5. Suita c-moll pro sólové violoncello (BWV 1011) od Johanna Sebastiana Bacha a premiéra skladby SARO-WIWA II pro violoncello sólo od české skladatelky a varhanice Ireny Kosíkové. Ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy a festivalem Den poezie. Vstup volný do vyčerpání kapacity sálu.

Festival Brikcius se koná, rovněž jako i předchozí projekty (například eSACHERe, MAKANNA, Duo Brikcius – 2 Cellos Tour a Weinberger Tour), v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days, připomínajících památku židovského novináře a hudebníka Daniela Pearla, který byl brutálně zavražděn teroristickou skupinou při obhajobě svobody slova.

Změna programu vyhrazena. Více informací o Festivalu Brikcius je k dispozici na:

http://Festival.Brikcius.com a http://www.FaceBook.com/FestivalBrikcius .

TANEČNÍ MAGAZÍN