Emil Viklický – Taneční magazín

Mezinárodní počin doplní hudební soutěž! Neváhejte!

Premiéra chorálu „Ktož jsú boží bojovníci“ v nové aranži

Událost s mezinárodním rozměrem se o uplynulém víkendu odehrála při oslavách výročí 600 let města Tábor. V sobotu zde byla veřejnosti představena hudební originalita v podobě nové aranže slavného chorálu Ktož jsú boží bojovníci. Do „verze 2020“ se zapojilo 125 hudebníků z celého světa. Tento výjimečný počin vymyslel a zrealizoval spolu se starostou Tábora Štěpánem Pavlíkem rodák z tohoto jihočeského města a hudební producent světových kvalit Mirek Váňa. Ten už dříve spolupracoval s takovými hvězdami, jako jsou Quincy Jones, Metallica, Dream Theater, AR Rahman, Carlos Vives, Leehom Wang či tuzemská ikona Petr Janda z Olympicu. Společně s tímto jedinečným počinem byla v sobotu v Táboře odstartována unikátní hudební soutěž pro děti, za kterou stojí světová platforma Music World Cup. Soutěží se o soukromé lekce s držiteli ocenění Grammy nebo letní stipendium na slavné Berklee College of Music v Bostonu v hodnotě 10 tisíc amerických dolarů.

Premiéra nové nahrávky písně Ktož jsú boží bojovníci, která je nazývána druhou českou hymnou, zazněla při letošních oslavách města Tábor. Účastníci si mohli poslechnout husitský chorál tak, jak ještě nikdy nezazněl. Na nové aranži se podílelo 125 hudebníků ze 41 zemí a 6 kontinentů. Na hlavním produktu hudební práce, tedy na orchestrální a zpívané verzi chorálu, se podílelo 43 interpretů.

Neobyčejný hudební projekt nové interpretace chorálu vznikal celé léto. „Smyslem byla aranž známé písně, která nepoškodí originální myšlenku kompozice, pouze ji obohatí a přesune do jiné žánrové roviny. Přestože píseň pochází z 15. století, je nadčasová a má co říci nejen dnešní, ale i budoucím generacím,“ říká Mirek Váňa. Pandemie koronaviru Covid-19 samozřejmě značně zasáhla i do plánů hudebníků, nakonec se ale tento celosvětový počin podařilo zorganizovat a uvést v život i pomocí online komunikačních nástrojů. „Posluchači díky tomu dostanou příležitost nahlédnout do soukromí hudebníků po celém světě, jelikož se natáčelo v domácích studiích, obývácích, zahradách či sklepech,“ dodává Váňa.

V nové aranži chorálu se představily jazzové ikony jako Kenny Werner (USA) nebo Emil Viklický, bollywoodská megastar a producent Clinton Cerejo (India) a na Grammy Award nominovaní hudebníci Chandriku Tandon (India/USA) a Mohamed Araki (Súdan). Výraznou stopu zanechala také slovenská zpěvačka a skladatelka Ester Wiesnerová. Českou hudební scénu reprezentují taková jména, jakými jsou národní legenda Petr Janda z Olympicu (chorál natočil jako duet se svým vnukem, saxofonistou Petrem Jandou nejmladším), český král swingu Petr Kroutil, klavírista a skladatel Tomáš Kačo, rock-metalový kytarista a producent světového formátu Miloš Dodo Doležal. Ten spolu se svým synem, Milošem Doležalem Jr, nahráli hlavní vokální linky s Mladenem Djelmem z Tábora tak, aby skladba dostala správný slovanský „feeling“. A nesmíme zapomenout na houslistu Jakuba Třasáka, známou dětskou hvězdu z nejrůznějších zábavních pořadů, který si se svými houslemi nyní podmaňuje svět.

Kreativita desítek muzikantů dala vzniknout také Videotéce inspirace (Library of Inspiration). Ve videotéce lze husitský chorál „zažít“ v různých provedeních – od jazzu, country, metalu, Bollywood popu až po elektronickou hudbu. Vybraná videa představují nejen různorodé hudební styly a neobvyklé nástroje, ale také poukazují na kulturní odkazy ze všech koutů světa.

Hudební soutěž Music World Cup – Czech Republic: Ktož jsú boží bojovníci

Po premiéře hudebního projektu byla také slavnostně zahájena soutěž pro děti z českých škol. Hudební soutěž pro mládež ve věku od 6 do 18 let představil v sobotu Raymond O´Hora, zakladatel a výkonný ředitel hudební online platformy Music World Cup, která soutěž pořádá ve spolupráci s městem Tábor a festivalem Americké Jaro. Patrony jsou dále Petr Janda ze skupiny Olympic, zpěvačka a kytaristka Lenka Filipová, hudební producent Mirek Váňa, starosta města Tábor Štěpán Pavlík, a Zdenka Součková, ředitelka hudebního festivalu Americké jaro.

Hlavní výhrou v soutěži je pětitýdenní letní program Aspire na bostonské Berklee College of Music v hodnotě 10 tisíc dolarů, který zahrnuje plné stipendium, letenky, ubytování i jídlo. Soutěží se také o soukromé lekce s držiteli ocenění Grammy, vstupenky na koncerty skupin Metallica nebo Dream Theater.

„Podívali jsme se na výzvy, kterým čelí hudební tvůrci a muzikanti během pandemie Covidu-19. A vytvořili jsme online platformu Music World Cup, na které mohou umělci ze všech koutů světa tvořit a prezentovat hudbu z bezpečí svého domova. Jednoduše ji nahrají na web,“ vysvětluje zakladatel online hudební platformy Raymond O´Hora. „Projekt Music World Cup – Czech Republic: Ktož jsú boží bojovníci je ideální příležitostí objevit nejlepší zpracování slavného chorálu z řad mladých českých umělců. Hudba vyvolává emocionální spojení, a sdílení hudebního zážitku jako součásti oslav vytváří silný pocit jednoty. A v tomto případě i národní hrdosti.“

Soutěž odstartovala 12. září a je založena také na online principu a chorálu Ktož jsú boží bojovníci. Soutěžící skrze webový portál Musicworldcup.com/tabor600 nahrají svoji vlastní aranži této písně, přičemž nejsou omezeni co do hudebních nástrojů, zpěvu a jakékoliv kreativity. Ta se naopak cení.

Soutěží se ve třech věkových kategoriích:

Základka 1 (třídy 1 – 5)
Základka 2 (třídy 6 – 9)
Střední škola

Svoje videa s aranží chorálu mohou děti nahrávat a přihlašovat do soutěže až do 1. listopadu 2020. Finalisté budou vybráni porotou, ve které zasednou mimo jiné také držitelé cen Grammy Awards, do 5. listopadu 2020. V každé kategorii půjde o 5 nejlepších, tedy celkem 15 finalistů. Porota následně vybere vítěze a oznámí je 12. listopadu, o tři dny později budou předány ceny.

Podrobná pravidla soutěže najdete ZDE.

Plány producentů a organizátorů jsou velké. Už v příštím roce se do soutěže zapojí další země z celého světa, konat by se mělo také celosvětové finále.

Lucie Vurbsová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Viola vám nabízí domů

Populární divadlo poezie vám v současné situaci naděluje pestré menu pořadů on-line, na Facebooku i Twitteru

Vážení čtenáři, diváci a příznivci Divadla Viola,

všichni ve Viole věříme, že chvíle našeho společného setkání se už blíží. Bohužel, asi nikdo netuší, jestli se potkáme ještě v této divadelní sezóně.

Na našem webu příští týden najdete program na červen a v průběhu května také program na září. V září vám nabídneme první náhradní termíny za neodehraná jarní představení.

Děkujeme za vaši trpělivost. Vaše vstupenky zůstávají v platnosti!

I za této složité situace pro vás připravujeme program on-line:

Ve středu 22. dubna jsme odvysílali z Violy v přímém přenosu od 20.00 setkání dvou hereckých hvězd Jiřího Dvořáka a Jiřího Langmajera. Přátelé v životě, partneři na jevišti… Proč se oba tak rádi vracejí do Violy v Praze na Národní třídě?

O týden později, ve středu 29. dubna, se ve Viole potkají pánové Viktor Preiss a klavíristé Ivo Kahánek a Emil Viklický

I za vás jsme blahopřáli Josefu Somrovi k jeho dubnovým narozeninám… „Nemusíš být první, ale pracuj tak, abychom se za tebe nestyděli,“ řekl kdysi Josefu Somrovi jeho tatíček. A my už dnes víme, že syn měl tatínkova slova před očima celý život…

Víme a plně chápeme, že jsou potřebnější lékaři, zdravotníci, dobrovolníci… Ale pokud přesto přemýšlíte, jak podpořit vaše oblíbené divadlo, můžete si vybrat z několika možností zde.

Na odkazu www.donio.cz/viola chceme uveřejnit některé ze starších záznamů našich inscenací.

Otevřeli jsme pro vás další možnosti vzájemné komunikace s Violou, třeba na: https://twitter.com/DivadloViola.

V květnu na našem Twitteru i Facebooku najdete každý den jednu básničku, kterou mají rádi naši herci, režiséři a spolupracovníci. Anebo osobnosti, které ve Viole vystupovaly před mnoha lety.

Zůstávejte ve zdraví a těšíme se na vás!

Robert Tamchyna

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

7. KoresponDance aneb Nejen KOUKAL by koukal

I přes nepříznivé povětrnostní podmínky se jeden z největších českých letních festivalů v České republice vydařil. Letos se ve Žďáru nad Sázavou neodehrával pouze tradičně na zámku… TANEČNÍ MAGAZÍN se tentokrát zaměřil spíše na zákulisí, prostředí a klíčové taneční produkce.

Prodloužený druhý červencový víkend tak trochu aprílovým počasím připomínal jaro. Černé nebe i předpovědi předem věštily déšť. Proto organizátoři festivalu – pod taktovkou jeho ředitelky, hraběnky Marie Kinski – přesunuli jeho nikoli nepodstatnou část ze zámku Kinských na blízký zimní stadion. Pod střechou tohoto stadionu září takzvaně slavnostně vyřazené dresy slavných hokejistů – reprezentantů. Vampola, Rolinek, Koukal. A nejen hokejista Koukal by koukal, jak se vše podařilo organizátorům zvládnout.

TANEČNÍ MAGAZÍN se opět zúčastnil (stejně jako minulého roku) KoresponDance osobně. A byl znovu mile překvapen.

Jako na drátkách

Úvodem musím vzdát hold všem pořadatelům. A to opravdu všem. Od hlavního štábu, dramaturgie, přes akreditaci, průvodcovskou službu, personál stravovacích zařízení, až po ochotné dispečerky na parkovištích.

Déšť festival vyhnal na místní zimní stadion

Všichni se snažili. A návdavkem měli pro každého schován (nevím už kolikátý?) úsměv. Převážně mladé ženy a slečny trpělivě odpovídaly na dotazy účastníků, diváků i hostů, pobíhaly a organizovaly. Často nenápadně, aby nepřehlušily představení či hudební produkci.

Prostě, vždy, všem a zejména všude byly usměvavé i ochotné pořadatelky po ruce.

V sobotu bylo navíc velmi sympatické, jak se na zámku organizačně podařilo souběžně zvládnout velkou, výpravnou svatbu i samotný festival!

Skloubení s historií

Možná jste se teď podivili, proč se úvodem zmiňuji o průvodcovské službě. KoresponDance je specifický, že se koná v areálu barokního klenotu (nejen) Vysočiny – zámku Žďár nad Sázavou. A proto jsou nedílnou součástí festivalu prohlídky zámku i okolí. Zájemci se mohou vydat na prohlídku „Po stopách Santiniho“ či „Zámecký okruh“ anebo mezi exponáty „Muzea nové generace“. Fronty i záznamy u objednávek svědčily, že o historii byl na KoresponDance zájem vpravdě neutuchající.

Za TANEČNÍ MAGAZÍN jsem si letos prošel nejen výše zmíněné okruhy a expozice, ale také hostující výstavu pražské Národní galerie se skvosty české barokní malby i sochařství. A v neposlední řadě i bohatou expozici věnovanou rodu Kinských.

Nemohl jsem opominout ani perlu zámku – kapli. Ta se již chystala na uvedenou svatbu. A závěrem jsem si prošel i charakteristické rybí sádky. Letos počasí nedovolilo tradiční zpoplatněný výlov ryb do síťových naběráků. Škoda. Ale nabitý program to přebil.

Semináře, workshopy i kulaté stoly

Snad každý festival žije nejen produkcí svých představení, ale zejména dalšími aktivitami. Korespondance není v tomto směru žádnou výjimkou.

Pořádající centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, věrno svému zaměření, uspořádalo celou řadu workshopů, kulatých stolů a besed.

Workshop v duchu afrických tanců probíhal v zámecké konírně

KoresponDance se stal pochopitelně i dějištěm množství neformálních setkání, výměny zkušeností i domlouvání dalších vystoupení. A tak tomu má být. Bez toho by nebyl festival festivalem. Neodmyslitelně.

Tradičně i pro děti

KoresponDance se po celou dobu své existence věnuje programově i těm nejmladším.

Potkal jsem množství dětí v různých prostorách zámku. I v těch muzeálních. Pochopitelně dost často v prodejně papírových modelů hradů a zámků. A samozřejmě i na představeních.

Agáta Jarošová a její produkce v Muzeu nové generace

Je otázkou, zda zrovna pro předškolní mládež, která tam houfně seděla v prvních dvou řadách, bylo vhodné představení poloobnažené Agáty Jarošové „Sa Présence“ v Muzeu nové generace? Ale i mládí přece musí vidět všechno…

Velmi milé byly výtvarné workshopy a dílničky. Tam se děti opravdu skvěle vyřádily.

A tradičním vrcholem bylo nedělní představení „Škola tančí“. Zde se návštěvníkům festivalu prezentovaly tvůrčí i kreativní projekty škol i uměleckých školských zařízení.

V duchu pohádek – Vysočina

Na zimním stadionu se neservíroval salám Vysočina. U stánků spíše palačinky, hamburgery, klobásy a hranolky. Ale jedním z vrcholů představení byl projekt Petry Fornayové a Cluster Ensemble i Vysočiny. Vysočiny jako volného sdružení seniorů i mládeže. Pod „světovým“ názvem „Dance with Changing Parts“.

Hodinová produkce „Dance with Changing Parts“v duchu parafráze na spartakiádu se chýlí ke konci, jedinou změnou je nasazení slunečních brýlí

Převážně monotónní doprovod hudby mělo na svědomí špičkové mnohaklávesové těleso. Trochu připomínalo dávnou Klávesovou konklávu Emila Viklického, Gabriela Jonáše, Karla Růžičky i dalších klávesistů.

Zde mně přišly na mysl hned dvě důvěrně známé pohádky. „Jak pejsek a kočička vařili dort“ a „Císařovy nové šaty“. Ta o pejskovi i kočičce proto, že ne vždy, když smícháme špičkové hudební těleso, výborného režiséra, choreografa, tak z toho zákonitě musí být dobré výsledné menu. A ta o císařových šatech, proto, že za zdánlivě uměleckými dlouhými prostoji a pouze vykonstruovaným napětím nemusí být – zhola nic! Opravdu, monotónní hudba, jednoduchá a jednotvárná choreografie či záměrně „umělecky“ zpomalované nástupy všech účinkujících na scénu tedy v žádném případě nenadchly laiky ani odborníky. Choreografický pohyb vystupujících po valnou dobu produkce pouze připomínal pohyb cvičenců a cvičenek ve fit-studiu. Prostě, tak trochu nepovedená parafráze na spartakiádu.

A tak tentokrát závěrečný potlesk patřil pouze místním vystupujícím za snahu a odvahu se veřejně prezentovat.

Petra Fornayová v minulosti zaujala i tenisovými projekty, škoda, že si takový nápad neschovala pro KoresponDance – právě totiž vrcholil nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon

Další desítky představení na KoresponDance však rozpaky a pachuť z Vysočiny překonaly.

Trochu kouzla zbaven

Poněkud spornou otázkou se ukázala volba nonkonformního moderátora Ondřeje Cihláře. Stává se v poslední době módou zařazovat jako moderátory tyto méně okoukané, méně zkušené, ale o to suverénnější „takyosobnosti“.

Cihlář jako moderátor evidentně nezvládal prostředí velkého stadionu. Jeho devízou měla být improvizace. Tu opomíjel téměř absolutně. Velkým problémem byla i jeho zásadní neznalost akrobatického – ačkoli jej jeho vlastní(?) webové stránky prezentují právě jako experta na cirkusovou scénu! – i zásadněji tanečního prostředí. Až komicky působilo, že se často postavil hned vedle velkého reproduktoru, takže jeho výstupní hlas začal takzvaně „vazbit“. To se snad odnaučuje již v „moderátorské mateřské školce“? Velkým kontrastem k Cihlářově prezentaci byli jiní moderátoři na festivalu i diskžokejka, která si dokázala obecenstvo sympaticky podmanit.

Diskžokejka DJWee si, na rozdíl od moderátora Cihláře, dokázala získat obecenstvo

Ale je v podstatě dobře, že Cihlář dostal šanci. Festivalu to dalo zas jiný nádech. Samotnému KoresponDance zas tak výrazně neuškodil. A možná, že obdobná lekce pomůže do další kariéry i zde tomuto suverenity zbavenému členu divadélka Vosto5?

Prostě, nikoli každý rádoby upovídaný „machýrek“ může být spíkrem. Natož moderátorem.

Opravdu, velká poklona

Taneční festival KoresponDance skončil. Tedy, jeho sedmý ročník. Na obzoru je již ročník osmý, v jubilejním roce 2020.

Komu patří poklona? Centru choreografického rozvoje SE.S.TA, jako pořádající organizaci, ale i dalším spoluorganizátorům. Všem těm, kterým se podařilo dokázat, že KoresponDance od prvního ročníku vykvetl mezi evropskou elitu moderních tanečních festivalů. A na to si můžeme připít místním pivem Revolta, které se na zámku ve Žďáru prodává.

Foto: Korespondance, SE.S.TA, Dragan Dragin a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN