Sádlo

Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti?

Ridina Ahmedová v Paláci Akropolis uvede performance o

body shamingu

Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti? Tak zní jedna z otázek vztahujících se k představení SÁDLO. V pondělí 1. listopadu poprvé samostatně uvede zpěvačka a performerka Ridina Ahmedová představení v Paláci Akropolis. Sólo performance za pomocí audio nahrávek nechá nahlédnout do příběhů a životních cest několik žen, které se setkaly s tématem body shamingu. Po představení následuje debata. 

Představení pro jednu ženu a její tělo. Performance SÁDLO vznikla pod křídly umělkyně Ridiny Ahmedové v režijní spolupráci s tanečnicí a performerkou Alenou Dittrichovou.

Ke genezi představení Ridina říká: “Inscenace je o tom, co slyší a čím žije žena, která není mainstreamově hezká. Společnost je nějak nastavená a žít v neustálé palbě názorů a komentářů, že nejste dost dobrá, vyžaduje odolnost. Představení je o hledání vnitřní síly a vědomí vlastní hodnoty navzdory tlaku, který cítíme z okolí.”

Dílo bylo ve zkrácené verzi uvedeno spolu s dalšími dvěma představeními v Paláci Akropolis v červnu v rámci projektu Emergency Dances III. od souboru Tantehorse. První listopadový večer lze tuto sólovou performance vidět poprvé samostatně v Paláci Akropolis.

Velmi intimní a osobní performance vytvořila autorka na základě svých osobních zkušenosti a otevírá tak cestu ostatním ženám, které mají zkušenost s tím, že vztah k jejich tělu určovalo množství nevyžádaných názorů a komentářů z okolí. Projekt se mimo jiné snaží poukázat na to, že žijeme ve společnosti, která se chová agresivně ke komukoliv, kdo nesplňuje jeho pohled dokonalosti.

Performance Sádlo předchází a zároveň navazuje na úspěšný podcast Sádlo, který na začátku roku odstartoval na Radiu Wave, vzbudil vlnu ohlasů a reakcí a k dnešnímu dni má přes

230 000 stažení a čísla stále rostou.

Autorská podcastová série se podobně jako performance věnuje tématu společenského tlaku na ženský vzhled a cestám k přijetí vlastního těla. V performance vystupuje sama autorka, inscenace je však doplněna o hlasové záznamy zkušeností řady dalších žen. Kombinace performance a příběhů vyprávěných ze záznamu vyvolává vlnu silných emocí, hlasy několika žen se v nahrávkách svěřují, čemu byly od dětství vystavovány, a to často i ze strany svých nejbližších. Na projekt navázal vznik platformy Moje tělo je moje, jejíž cílem je co nejzřetelněji šířit informaci, že každé tělo si zaslouží respekt, bez ohledu na to,  jak vypadá.

RIDINA AHMEDOVÁ – SÁDLO

pondělí 1.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky

neděle 7.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky

Fb událost: https://fb.me/e/YYs7lgUy

Více info na www.ridina.cz nebo www.palacakropolis.cz

Koncepce, hudba, účinkuje: Ridina Ahmedová

Spolupráce na koncepci, režijní a pohybová spolupráce: Alena Dittrichová

Dramaturgická spolupráce: Miřenka Čechová, Alice Koubová, Daniela Voráčková

Scénografie: Jan Tomšů, Vendula Tomšů

Light design: Jiří Šmirk

Zvuková spolupráce: Jaroslav Pokorný, Petr Tichý

Představení vzniklo za podpory Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ve spolupráci s Hlasohled z.s a v rámci Emergency dances, koprodukci Tantehorse a Paláce Akropolis.

Poděkování: Český rozhlas Wave, kavárna Zasekávák, sdružení Roztoč

Kateřina Sochací

pro Taneční magazín

Poetický videoklip Dáši Zázvůrkové

Jazzovej anděl

Olga Špátová & Jan Malíř natočili pro Dášu Zázvůrkovou  poetický videoklip k písničce Jazzovej anděl 

Dášu Zázvůrkovou pojí přátelství s Olgou Špátovou a Janem Malířem už léta. “S Olinkou jsem se seznámila při práci na dokumentu o Dobře placené procházce, kterou jsme  natáčeli v roce 2007 a s Honzou jsme se potkali v roce 2008, kdy Miloš Forman natáčel film Dobře placená procházka. Honza byl hlavním kameramanem a já hrála roli Vanilky,” vzpomíná zpěvačka Dáša Zázvůrková.
 
Spolupráce s Olgou Špátovou a Janem Malířem byla pro Dášu splněným snem. Olgu oslovila dokonce už před 5 lety, věděla totiž, že nikdo jiný by příběh Jazzového anděla neuchopil tak citlivě a pravdivě, jako ona. O Janu Malíři Dáša mluví jako o muži, který je  přímý, pevný ve svých postojích a názorech, profesionál, citlivý a laskavý člověk se smyslem pro humor. “Souznění, respekt, napojení se na sebe, naprostá koncentrace a laskavost Olinky ale i Honzy Malíře mi dali takovou důvěru, že bych nejradši s nimi točila celovečerní film a ne “jen” třídenní klip. Jsme přátelé, máme společná témata a baví nás spolu tvořit. A jsem moc ráda, že se naše cesty spojily v téhle písni, když už jsem byla připravená a dostatečně vyzrálá,” raduje se Dáša.
 
“S Dášou nás spojuje mnohaleté přání vytvořit příběh o tom, co všechno může člověk obětovat a také ztrácet pro opravdovou lásku. Dáša je autorkou hudby a textu Jazzového anděla, je její osobní zpovědí. Cením si, jak je v její interpretaci pravdivá. Jsem moc ráda, že jsme se s Dášou plné sil vydaly na hrbolatou cestu s žebřinovým vozíkem, a v duchu si stále připomínaly Vrchlického verš Za trochu lásky šel bych světa kraj,” doplňuje Olga Špátová.  
 
Písničku Jazzovej anděl Dáša napsala s vědomím, že nic není věčné a přesto něco je navždy. Že by se měl člověk radovat z přítomného  okamžiku a umět přijmout sám sebe a svůj osud.
 
Ve videoklipu, který působí spíše jako menší filmový příběh, pozorujeme hlavní hrdinku, jenž jde krajinou s malým žebřiňákem, kde má svoje věci, které s ní souvisí. Veze si svůj osud, svůj domov. Postupně ztrácí všechno, na konci příběhu zůstává jen panenka. “Co je to za symbol, je odpověď na každém z nás. Já to cítím tak, aby člověk nikdy nezůstal sám… pro mě je v životě nejdůležitější láska a moje rodina a v tomhle klipu je to nosné téma, životní výpověď,” vysvětluje Dáša a dodává: “Videoklip se natáčel u Jevan v lesích a bažinách a poslední natáčecí den jsme prožili ve Voticích na Polském vrchu u javora. Tam mi bylo vždycky hezky. Bylo to napůl cesty k mojí babičce Růžence mezi Voticemi a Líštěncem. Takže se mnou lomcovaly vzpomínky a návrat do dětství a přitom jsem skrze Jazzovýho anděla prožívala už úplně jiný příběh. Nějak se mi to vše slilo do jednoho okamžiku a bylo mi krásně a zároveň melancholicky.”

Naďa Koronovská
pro Taneční magazín

Oskara inspirovaly taneční hodiny

Vejde na Smíchově ten pravý? Švandovo divadlo uvede drama o lásce, dospívání, šikaně a upírech. Anděl tělocvikářem. A Buchta bude mít obchod se sladkostmi!

 Hru „Ať vejde ten pravý“, podle světoznámé předlohy, uvede, ještě před koncem sezóny, pražské Švandovo divadlo. Inscenaci, stojící na pomezí severské detektivky, upírské romance a psychologického dramatu režíruje Jan Holec, mladý divadelník s výborným renomé. V roli ústřední dvojice se představí dva nejmladší členové smíchovského souboru Denisa Barešová a Oskar Hes. Ti jsou známí publiku i ze svých filmových a televizních rolí. Dramatizace švédského románu od Johna Ajvide Lindqvista, který už dvakrát zpracovali i filmaři, bude mít českou premiéru 29. května ve Velkém sále Švandova divadla. Titul je zároveň hlavní novinkou „Léta ve Švanďáku“, na jehož programu se objeví 16. a 17. srpna.

Oskar (Oskar Hes) je osamělý chlapec, který je ve škole terčem šikany. Se svou matkou žije v paneláku na předměstí. Eli (Denisa Barešová) je zvláštní dívka, která se přistěhuje naproti. Vypadá zanedbaně a přes den nikdy neopouští byt. Oba mladé vyděděnce to k sobě táhne, zatímco okolím otřásá série tajemných zločinů. Z koho nebo z čeho je ale potřeba mít strach? Odkud Eli přišla a kdo je Hakan, její ochránce?

Upír, láska, násilí a blízkost

Režiséra Jana Holce nejvíc upoutal silný příběh nabízející divákovi hned několik přitažlivých žánrů. „Důležitou roli tu hraje motiv upíra. Nejedná se však o klasický horor. Lindqvistův upír je oduševnělý a spíše hledá pochopení v lidském světě. I naším hlavním tématem je spíše lidská jinakost a krize identity,“ vysvětluje režisér Jan Holec, respektovaný umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče, který už ve Švandově divadle nastudoval Fassbinderovu hru Kočkožrout. „,Ať vejde ten pravý´ je zkrátka napínavý, originální a také velmi jímavý a láskyplný příběh. Samozřejmě se zabývá i upírským vražděním, ale mnohem trýznivější je přítomná šikana. Fyzická i psychická. Lidská krutost je schopna předčít tu upírskou,“ dodává režisér.

S tím souhlasí i dramaturg David Košťák: „Drama zasazené do 80. let 20. století řeší téma násilí a rozplétá se ve stylu severských detektivek. Téma izolace a ztráty vazeb, kdy se lidé před obcházejícím nebezpečím pokusí uzavřít do svých příbytků, nabízí s dneškem nečekané, silné paralely. Podobně rezonuje i selhávání autorit, které nejsou schopné těm slabším a vystrašeným poskytnout bezpečné zázemí. Je jen málo titulů, které pojednávají o šikaně tak naléhavým způsobem. Příběh s fantaskními motivy a zajímavě pojatými postavami je však podle mého především psychologickým dramatem o dospívání a potřebě lidské blízkosti,“ naznačuje dramaturg.

Oskar Hes hraje Oskara

Šikana a monstrum

Ústřední postavou příběhu je Oskar, dospívající chlapec vyrůstající bez opory dospělých. Jeho hraje nejmladší člen hereckého souboru Oskar Hes. „Jeden ze silných motivů, který se v příběhu objevuje, je šikana. Šikana, o které se tak nějak na škole ví, ale nikdo ji aktivně neřeší. Ono se totiž většinou neví jak. I ze svých vlastních zkušeností mohu říct, že se jedná o opravdu frustrující problém. V případě Oskara mě děsí hlavně jeho pocit nikdy nekončícího utrpení,“ říká Oskar Hes. Ten se při ztvárnění své role soustředil hodně na Oskarovo fyzické vzezření. „Celý život se hýbu a už od školy na nás při tanečních hodinách apelovali, abychom správně drželi tělo. Tuto připomínku si držím dodnes a snažím se hýbat a vypadat esteticky. Oskar žádnou taneční ani pohybovou průpravu nemá, a proto by tak ani neměl působit,“ říká herec.

Téma násilí v mezilidských vztazích oslovilo i Denisu Barešovou. „Nejvíc mě děsí, jak moc jsme schopni ubližovat někomu slabšímu a kolik toho člověk dokáže vydržet. Není to nic, co bych nevěděla, ale pokaždé to se mnou zacloumá,“ říká herečka, která se objeví v úloze věčně mladé upírky Eli.

Denisa Barešová v roli Eli

Svou postavu přesto nevnímá jako monstrum. „Za monstrum považuji někoho, kdo vědomě a záměrně škodí a páchá zlo. Sám si ho vybírá. Eli si své upírství nevybrala a snaží se přežít za každou cenu, bohužel k tomu potřebuje lidskou krev. Snaží se to však dělat tou nejmírnější cestou. Eli není v první řadě upír, ale bytost s emocemi a lidskými vlastnostmi,“ je přesvědčena Denisa Barešová a chválí si spolupráci se svým hereckým kolegou Oskarem Hesem, což je podle ní „skvělý, připravený a talentovaný herec.“

Mladý pár doplní Tomáš Petřík v roli dívčina opatrovníka Hakana a Marie Štípková v úloze bezradné Oskarovy matky. Detektiva Halmberga ztvární Jan Grundman, Oskarovy kruté spolužáky Mickeyho a Johnnyho ztělesní sehraná herecká dvojice Jacob Erftemeijer a Tomáš Červinek. Pana Avilu, tělocvikáře přehlížejícího bezpráví, hraje Matěj Anděl, jako samotářský majitel obchodu se sladkostmi se představí Petr Buchta.

Inspirace filmem

Výtvarník inscenace Ján Tereba využil při tvorbě scénografie točnu, umožňující střídat různá prostředí s téměř filmovou lehkostí. V duchu severských krimi se na scéně uplatňuje i sníh a krvavé efekty. A severskou vintage estetikou, známou z populárních skandinávských seriálů, jsou inspirované také kostýmy. Poetickou a křehkou osobní rovinu vyprávění podtrhne instrumentace oceňovaného skladatele Jiřího Hájka, známého prací i pro film. „Diváci se mohou těšit na speciální vizuální efekty, a především na filmové masky, s nimiž se musí vypořádat maskérky Švandova divadla. S upírským žánrem se přeci jen na jevišti nesetkávají každý den. A autor si pro ně připravil větší výzvy, než je jen pár kapek krve,“ láká na představení dramaturg David Košťák.

Jan Grundman

Po premiéře 29. května následují první tři reprízy za speciální vstupné (31. května, 14. a 15. června) a diváci poté titul uvidí i o prázdninách: v rámci Léta ve Švanďáku je naplánován na 16. a 17. srpna.

Více informací na webu: www.svandovodivadlo.cz

 

                                       

Foto: Patrik Borecký

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Návod, jak se postavit k divadlu aktivně!

A jak si i vlastní divadlo postavit…

Jste zavření doma a máte příběh, který byste rádi viděli v divadle? Chybí vám divadla, která jsou dnes zavřená? Máte doma malé divadelníky? DidaDiv vám poradí.

Přijměte naši výzvu, natočte krátké divadelní představení inspirované například událostmi posledních dní a nahrajte ho prostřednictvím našeho webu www.didadiv.cz. Příběh může být skutečný či smyšlený, povzbuzující i satirický.

DidaDiv si zcela samozřejmě a jednoduše můžete v našem zcela konkrétním e-shopu www.didadiv.cz/buy objednat. A pošleme vám ho poštou, ale pokud máte po ruce kus kartonu, připravili jsme pro vás návod, jak si svou vlastní scénu postavit doma.

Na kanálu DidaDiv najdete čtyři video návody:

1) Jak si zbudovat vlastní stagiónu: https://youtu.be/pBwdpKWtTrg

2) Jak vyrobit divadelní kulisu: https://youtu.be/Yoft7LvzE0M

3) Jak vyrobit kartonový stativ na váš chytrý telefon: https://youtu.be/WvmotiYNbF0
4) Jak vytvořit vlastní představení a jednoduše ho přes kanál DidaDiv zveřejnit online: 
https://youtu.be/Uf-LzSKIWwQ

A DIY DidaDiv je na světě!


Vaše publikum na síti se těší na vaše příběhy.


Zabijme Korona nudu DidaDivem!


Buďte zdrávi!

www.didadiv.cz

DidaDiv

pro TANEČNÍ MAGAZÍN