Tanec na téma život s humorem i moudrostí

Vítej na světě II – Taneční divadlo na písně Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka

Taneční divadlo na písně Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka představilo Taneční centrum Praha – konzervatoř, Mezinárodní centrum tance a Baby balet Praha v divadle na Vinohradech.

Na tomto mimořádném díle ale spolupracovalo také  8 choreografů, návrháři kostýmů, realizátoři světelného a fotografického designu a projekce. Jak sami tvůrci potvrzují, vyžadovalo to vstřícnost a velmi úzkou spolupráci. Ale povedlo se  a stojí to za to.

Dílo je rozděleno na několik částí – Narození, Dětství, Školu, Dospívání a Dospělost.

Jak už tomu bývá u tvorby pánů Uhlíře a Svěráka, texty jsou vtipné, zdánlivě jednoduché,  ale ukrývají hlubokou životní moudrost.  A tak téma, které vypráví o celém lidském životě, je v zásadě geniální a propojuje um a zkušenosti  obou umělců.

Velice efektní je video-projekce a světelný design. Pestrobarevné kostýmy působí vesele a vhodně doplňují celkový obraz. Rekvizity plní dokonale  svou úlohu a někdy je jejich užití až tak matoucí, že divák má pocit splynutí rekvizity s video projekcí a tanečníky, zkrátka jako bychom sledovali film, kde postavy občas vystoupí z .. a občas vstoupí do obrazu.

Začátek života je pojat žertovně, příjemně, ale  divák začne tiše žasnout při skladbě Hadi. Text písně samozřejmě zmiňuje „lidské hady“, ale obrovské hadí hlavy na obrazovce, které se  současně prolínají s tanečníky, na nichž  světelné paprsky  doslova tvoří hadí kůži, způsobí, že chvíli opravdu nevíte, zda je mezi člověkem a hadem vůbec nějaký rozdíl anebo ne.

Romanticky, až dojemně,  působí skladba Vlčí máky a téměř zvedá diváky ze židlí. Ve skladbě Déšť bubnuje na lepenku zase zamilovaný mladík celkem působivým způsobem přesvědčuje svoji dívku, by zůstala uvnitř….

 

Stavovske divadlo Praha, 2.2.2016

Během části Dospělost autor poměrně svérázným způsobem přesvědčuje svět, aby už zanechal válek a tvořil mír. Úcta ke stromům, úsměv a soucit nad smolaři, radost, že vůbec dýcháme, ano, to všechno je náš život. Jedinečný a úžasný, nenahraditelný.

Vítej na světě působí úsměvným dojmem, ale přesto nás nutí k zamyšlení, představení je vhodné jak pro malé, tak i velké, precizní pohyby tanečníků nás přenáší do úplně jiného světa a nechávají v nás hluboký umělecký dojem. Všem tvůrcům se dá jen vysmeknout hluboká poklona. Vřele doporučujeme!!

Stavovske divadlo Praha, 2.2.2016

Foto: Archiv Domu tanečního umění

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Oskara inspirovaly taneční hodiny

Vejde na Smíchově ten pravý? Švandovo divadlo uvede drama o lásce, dospívání, šikaně a upírech. Anděl tělocvikářem. A Buchta bude mít obchod se sladkostmi!

 Hru „Ať vejde ten pravý“, podle světoznámé předlohy, uvede, ještě před koncem sezóny, pražské Švandovo divadlo. Inscenaci, stojící na pomezí severské detektivky, upírské romance a psychologického dramatu režíruje Jan Holec, mladý divadelník s výborným renomé. V roli ústřední dvojice se představí dva nejmladší členové smíchovského souboru Denisa Barešová a Oskar Hes. Ti jsou známí publiku i ze svých filmových a televizních rolí. Dramatizace švédského románu od Johna Ajvide Lindqvista, který už dvakrát zpracovali i filmaři, bude mít českou premiéru 29. května ve Velkém sále Švandova divadla. Titul je zároveň hlavní novinkou „Léta ve Švanďáku“, na jehož programu se objeví 16. a 17. srpna.

Oskar (Oskar Hes) je osamělý chlapec, který je ve škole terčem šikany. Se svou matkou žije v paneláku na předměstí. Eli (Denisa Barešová) je zvláštní dívka, která se přistěhuje naproti. Vypadá zanedbaně a přes den nikdy neopouští byt. Oba mladé vyděděnce to k sobě táhne, zatímco okolím otřásá série tajemných zločinů. Z koho nebo z čeho je ale potřeba mít strach? Odkud Eli přišla a kdo je Hakan, její ochránce?

Upír, láska, násilí a blízkost

Režiséra Jana Holce nejvíc upoutal silný příběh nabízející divákovi hned několik přitažlivých žánrů. „Důležitou roli tu hraje motiv upíra. Nejedná se však o klasický horor. Lindqvistův upír je oduševnělý a spíše hledá pochopení v lidském světě. I naším hlavním tématem je spíše lidská jinakost a krize identity,“ vysvětluje režisér Jan Holec, respektovaný umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče, který už ve Švandově divadle nastudoval Fassbinderovu hru Kočkožrout. „,Ať vejde ten pravý´ je zkrátka napínavý, originální a také velmi jímavý a láskyplný příběh. Samozřejmě se zabývá i upírským vražděním, ale mnohem trýznivější je přítomná šikana. Fyzická i psychická. Lidská krutost je schopna předčít tu upírskou,“ dodává režisér.

S tím souhlasí i dramaturg David Košťák: „Drama zasazené do 80. let 20. století řeší téma násilí a rozplétá se ve stylu severských detektivek. Téma izolace a ztráty vazeb, kdy se lidé před obcházejícím nebezpečím pokusí uzavřít do svých příbytků, nabízí s dneškem nečekané, silné paralely. Podobně rezonuje i selhávání autorit, které nejsou schopné těm slabším a vystrašeným poskytnout bezpečné zázemí. Je jen málo titulů, které pojednávají o šikaně tak naléhavým způsobem. Příběh s fantaskními motivy a zajímavě pojatými postavami je však podle mého především psychologickým dramatem o dospívání a potřebě lidské blízkosti,“ naznačuje dramaturg.

Oskar Hes hraje Oskara

Šikana a monstrum

Ústřední postavou příběhu je Oskar, dospívající chlapec vyrůstající bez opory dospělých. Jeho hraje nejmladší člen hereckého souboru Oskar Hes. „Jeden ze silných motivů, který se v příběhu objevuje, je šikana. Šikana, o které se tak nějak na škole ví, ale nikdo ji aktivně neřeší. Ono se totiž většinou neví jak. I ze svých vlastních zkušeností mohu říct, že se jedná o opravdu frustrující problém. V případě Oskara mě děsí hlavně jeho pocit nikdy nekončícího utrpení,“ říká Oskar Hes. Ten se při ztvárnění své role soustředil hodně na Oskarovo fyzické vzezření. „Celý život se hýbu a už od školy na nás při tanečních hodinách apelovali, abychom správně drželi tělo. Tuto připomínku si držím dodnes a snažím se hýbat a vypadat esteticky. Oskar žádnou taneční ani pohybovou průpravu nemá, a proto by tak ani neměl působit,“ říká herec.

Téma násilí v mezilidských vztazích oslovilo i Denisu Barešovou. „Nejvíc mě děsí, jak moc jsme schopni ubližovat někomu slabšímu a kolik toho člověk dokáže vydržet. Není to nic, co bych nevěděla, ale pokaždé to se mnou zacloumá,“ říká herečka, která se objeví v úloze věčně mladé upírky Eli.

Denisa Barešová v roli Eli

Svou postavu přesto nevnímá jako monstrum. „Za monstrum považuji někoho, kdo vědomě a záměrně škodí a páchá zlo. Sám si ho vybírá. Eli si své upírství nevybrala a snaží se přežít za každou cenu, bohužel k tomu potřebuje lidskou krev. Snaží se to však dělat tou nejmírnější cestou. Eli není v první řadě upír, ale bytost s emocemi a lidskými vlastnostmi,“ je přesvědčena Denisa Barešová a chválí si spolupráci se svým hereckým kolegou Oskarem Hesem, což je podle ní „skvělý, připravený a talentovaný herec.“

Mladý pár doplní Tomáš Petřík v roli dívčina opatrovníka Hakana a Marie Štípková v úloze bezradné Oskarovy matky. Detektiva Halmberga ztvární Jan Grundman, Oskarovy kruté spolužáky Mickeyho a Johnnyho ztělesní sehraná herecká dvojice Jacob Erftemeijer a Tomáš Červinek. Pana Avilu, tělocvikáře přehlížejícího bezpráví, hraje Matěj Anděl, jako samotářský majitel obchodu se sladkostmi se představí Petr Buchta.

Inspirace filmem

Výtvarník inscenace Ján Tereba využil při tvorbě scénografie točnu, umožňující střídat různá prostředí s téměř filmovou lehkostí. V duchu severských krimi se na scéně uplatňuje i sníh a krvavé efekty. A severskou vintage estetikou, známou z populárních skandinávských seriálů, jsou inspirované také kostýmy. Poetickou a křehkou osobní rovinu vyprávění podtrhne instrumentace oceňovaného skladatele Jiřího Hájka, známého prací i pro film. „Diváci se mohou těšit na speciální vizuální efekty, a především na filmové masky, s nimiž se musí vypořádat maskérky Švandova divadla. S upírským žánrem se přeci jen na jevišti nesetkávají každý den. A autor si pro ně připravil větší výzvy, než je jen pár kapek krve,“ láká na představení dramaturg David Košťák.

Jan Grundman

Po premiéře 29. května následují první tři reprízy za speciální vstupné (31. května, 14. a 15. června) a diváci poté titul uvidí i o prázdninách: v rámci Léta ve Švanďáku je naplánován na 16. a 17. srpna.

Více informací na webu: www.svandovodivadlo.cz

 

                                       

Foto: Patrik Borecký

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN