ADIEU!

Zpěvačka Dáša Zázvůrková pokřtila klip k písni Kloboučky pampelišek

Dáša Zázvůrková pokřtila 13. června na Občanské plovárně svůj klip k písni Kloboučky pampelišek, který vychází právě k 75. výročí od atentátu na R. Heydricha

A nebyla by to Dáša, aby nevložila do své písně sílu a hluboký cit. Při zhlédnutí klipu člověka doslova mrazí a sotva skrývá slzy. Dáša říká: “Od dětství jsem si přála  uctít písní památku všech, kteří bojovali za druhé světové války za naši vlast a svobodu. Má píseň vzdává hold  zejména parašutistům, ale nejen jim,  také  všem statečným lidem.”

V klipu k písni Kloboučky pampelišek vidíme celou plejádu úžasných herců jako je Stanislav Zindulka, Jitka Sedláčková, Lukáš Vaculík a další.

Sílu slov a obrazů posuďte sami:

Na křest klipu zavítal i  slavný houslový virtuóz Jaroslav Svěcený. Na fotce s herečkou Jitkou Sedláčkovou, která v  klipu ztvárnila jednu z postav
Obrázky dětí ZUŠ
Večerem provázel oblíbený moderátor  Vojtěch Bernatský
Dáša zářila v bílém jako víla
Vcelku tichý a nenápadný, ale naprosto  nepostradatelný  Zdeněk Zázvůrek si s Dášou  zazpíval
Během večera také došlo k požádání o ruku a tady máme jeden zásnubní tanec v doprovodu zpěvu Dáši
Hostem večera byla skvělá Pavlína  Matiová
Během pár minut nakreslil stále populárnější umělec Josef Rataj Dášin portrét. Zda se Dáša sobě líbila nebo ne, neprozradila
Vojtěch Bernatský zazpíval píseň ‘Včelka Mája’ od  Mistra Karla Gotta, který se měl údajně osobně dostavit. Nadšené publikum jej doprovázelo
Následoval klip a jeho křest, což přítomné téměř rozplakalo
Dáša dostala kupu dárků, např.  formu, aby si udržela formu…..
Dalším dárkem byla čočka, aby měla Dáša bublinkovou koupel
A také brazilská káva ..
Ani dort  nechyběl….
A samozřejmě květiny….
Foto: Eva Smolíková
Taneční magazín

Chodovská tvrz i letos nadchla (nejen) příznivce vážné hudby

Neodmyslitelnou součástí kulturního života metropole se stal osobitý hudební festival, jehož stěžejním organizátorem, interpretem i dramaturgem v jedné osobě je houslový virtuos Jaroslav Svěcený

 

 

Nádvoří Chodovské tvrze bylo od 12. do 20. července dějištěm osmi koncertů pod širým nebem. „Magický prostor už v předcházejících ročnících poskytl příležitost mnoha vynikajícím interpretům, řada z nich se sem ráda vrací,“ říká Jaroslav Svěcený. „Pro letošní třináctý ročník festivalu jsem se rozhodl pokročit ještě dále ve směru, který se osvědčil v předchozích letech. Mám na mysli zejména žánrové rozpětí všech pěti koncertů základního programu. Jeho osou zůstávají klasické hudební žánry v podání sólistů a komorních uskupení, ale došlo také na zajímavé a inspirativní přesahy k šansonu, romské hudbě, dokonce i k uměleckému přednesu. V tomto směru rozhodně považuji letošní festivalovou třináctku za číslo šťastné!“

IMG_3571

Zahájení koncertu

Závěrečné_gala_130

Návštěvníkům festivalu se letos představili  vynikající sólisté i soubory- pěvecká a herecká legenda Soňa Červená, houslistka Julie Svěcená, barytonista Filip Bandžak, sopranistka Markéta Mátlová, proslulý slovenský orchestr Cigánski Diabli, herci Hana Maciuchová a Alfréd Strejček, špičkoví akordeonisté Ladislav Horák a Markéta Laštovičková, kytarista Vladislav Bláha, Virtuosi Pragenses,  šansonová zpěvačka Dáša Zázvůrková, klavírista Pavel Větrovec a další umělci.

IMG_3754 IMG_3755 IMG_3756 IMG_3757 IMG_3758

Na originálním koncertu s názvem Poesie šansonu se představila zpěvačka Dáša Zázvůrková s jednou z hvězd 13.ročníku festivalu -herečkou Hanou Maciuchovou.

Závěrečné_gala_090

Sympatickou novinkou letošních Tónů Chodovské tvrze byl i  jejich doprovodný program. I v něm se představila  hudební tělesa zvučných jmen: jubilující Spirituál kvintet, Petr Kroutil Orchestra a vynikající vokální soubor Yellow Sisters, který navíc na nedělní odpoledne 17. července od 15 hodin přichystal přitažlivý program pro rodiče s dětmi.

Závěrečné_gala_119

IMG_3610 IMG_3611 IMG_3612

Na 3.koncertu s názvem Stylová setkání žánrů vedle Jaroslava Svěceného vystoupila sopranistka Markéta Mátlová a kytarista Vladislav Bláha. Festivalové koncerty navštěvovaly v hojné míře významné osobnosti, např. tenisová legenda Helena Suková( na druhém snímku druhá zprava)

IMG_3759

Vyvrcholením festivalu byl závěrečný koncert Jaroslava Svěceného se slovenským špičkovým souborem Ciganski Diabli.

Taneční magazín

Dáša Zázvůrková oslavila 35. narozeniny

Dáša slavila, jak jinak, tancem a zpěvem. A také pomáhala

15. června oslavila Dáša Zázvůrková své 35. narozeniny. Jak jinak, než zpěvem. Dášin silný a jasný hlas  se nesl Občanskou plovárnou,  výtěžek z koncertu, který podpořil i Magistrát hl.m. Prahy,  věnovala Dáša nemocnému Vládičku Šovkoplasovi,  který žije ve  Voticích.  Popřát a  současně podpořit  toto úsilí pomáhat  přijeli hosté – Jitka Sedláčková,  Simona Postlerová a  Dášin bratr Zdeněk Zázvůrek.

DSC_0865 DSC_0876 DSC_0877 DSC_0924

 DSC_0862 DSC_0864 DSC_0931

DSC_0940

Zeptali jsme se ….

TM: Proč  jste se rozhodla pomoci právě Vládičkovi? 

Dáša:  “Vládíček je bratr Adély Šovkoplasové, která ke mně chodí na zpěv. Díky ní jsem se dozvěděla o jeho nemoci. Vládíček trpí Duchennovou muskulární dystrofií a potřebuje pomoc nejen on, ale i jeho rodiče. Míním tím zdravotní potřeby, polohovatelné lehátko, elektrický vozíček, speciální auto, bezbariérové přístupy do domu atd….navíc rodiče jsou moji spolužáci ze ‘základky’, takže pomoc byla nasnadě. Navíc pomáhat lidem, kteří to
potřebují, je povinnost a pro mě milá. Poznala jsem, jaká je to rodina, jak jsou silní a stateční. Rodina Šovkoplasova je pro mě velkou inspirací a srdeční záležitost.”

Dáša přiznala, že kdysi jí každý 30-tiletý člověk připadal opravdu starý. Natož  ten, komu bylo už 35 let!

Dáša během koncertu vyprávěla humorné příběhy ze svého života: „Když se mě jedna má žákyně na ZUŠ, kde učím, ptala, kolik je mi let, řekla jsem, že dvanáct. Chvíli mě pozorovala a potom vykřikla – Ne,ne, mně je jedenáct a ty vypadáš hůř…“

DSC_0851 DSC_0852 DSC_0853 DSC_0856 DSC_0857

Zeptali jsme se….

TM: Mění se u Vás něco s příchodem „35“, tedy tohoto  zdánlivého „stáří“? Jste unavenější nebo méně optimistická? Anebo se Vás věk  vlastně ani netýká?

Dáša: “Tato číslice mi ukazuje pouze to, že jsem už pětatřicetkrát prožila červnovou letní “romanci” 🙂 Dokonce pociťuju velkou sílu nejen fyzickou,ale i psychickou. Moje pocity nejistoty jsou daleko lépe zvládnuté a někdy si jich ani nevšimnu. Optimismus v sobě naštěstí mám po rodičích a doufám, že se s věkem neztratí…”

TM: Cítíte nějaký strach ze stárnutí? Podstoupila byste plastickou operaci nebo přijmete přirozenost  a s ní i  přicházející vrásky?

Dáša: “Strach necítím – žiju přítomností, nemyslím na to, co bude a minulostí se moc nezaobírám. Ale neznamená to, že nerada vzpomínám. Obzvlášť na moje barevné dětství. Díky babičce a dědečkovi, se kterými jsem trávila prázdniny na venkově. Nebo díky svým rodičům, kteří mi ukázali cestu, kudy se dá jít a když náhodou ztratím směr, tak se o ně mohu opřít a zase mě navedou.

Pokud jde o plastickou operaci –  jestli budu vypadat tak dobře, jako moje maminka, tak se
té plastiky ráda vzdám. Jsem sice zastánkyní přirozenosti, ale pokud to
ženě pomůže nejenom esteticky, ale i psychicky, fandím tomu. Jen moc
nerozumím mladým plastikovým “kráskám”. To je na mě moc. Ale opět, je to
pouze můj subjektivní názor.”

TM:  Zaměříte se více na zdravý životní styl?

Dáša: “Teď jste mě rozesmála. Nejsem si moc jistá. Jím, kdy chci a chodím spát k
ránu…takže to úplně se zdravým životním stylem nekoresponduje. Ale miluji
život a jsem na světě ráda. Neumím si představit život bez muziky a sportu.
Proto ty špatné návyky vyvažuji intenzivním sportováním. Vesluji, hraji
tenis, bruslím a chodím na dlouhé procházky se svým psem.”

Děkujeme

 

 

 

DSC_0949 DSC_0950 DSC_0953

Nechybělo ani taneční vystoupení v podání Martina Šimka a Terezy Řípové. Při jejich  rumbě se divákům zatajil dech.

Martin a Tereza vedou taneční kurzy na Mladoboleslavsku, tvoří  choreografie pro  plesy, svatby a večírky a také taneční show na míru

Rozhodli jsme se poklást jim pár otázek…..

TM: Opravdu Vás dnešní taneční číslo nebolelo?  Najednou jste se ocitli na zemi a v divácích zamrazilo…

Martin Šimek: „Ne, nebolelo. Museli jsme improvizovat, protože tady bylo o moc méně místa, než jsme čekali, někdy jednoduše  není možnost vyzkoušet si vystoupení předem.“

TM: Máte  běžně  i takto „tvrdé“ tréninky?

Martin Šimek: „Samozřejmě, že se kopneme, spadneme, to se stává, ale neodcházíme kvůli tomu z tréninku domů. Pokud je něco pravdu technicky náročné, konzultujeme tyto prvky s jinými trenéry.“

TM: S přehledem (Martin Šimek) předvádíte v tanci rozštěpy. Není to náročné pro muže?

Martin Šimek: „Trénuji celý svůj život, vždycky jsem byl ohebný, měl jsem větší rozsah, než je běžné, tak pro mě to nebyla překážka. Nezáleží zřejmě na tom, zda dělá rozštěp muž nebo žena, to je můj názor.“

TM: Věříte, že tanečníci mohou tančit i do pozdního věku?  Určitá část populace o tom stále pochybuje, setkáváme se s těmito názory poměrně často.

Martin Šimek: „Pokud člověk trénuje soustavně, může tančit i do šedesáti. Věk nehraje roli. Horší je, pokud začnete trénovat v 60-ti letech, to už není dobré.  V případě, že člověk už jednou v mladém věku ve formě byl, i když přestane cvičit, tělo si to všechno pamatuje. A dále už není těžké se k zátěži znovu vrátit. Začít v 60-ti letech  také není nemožné, ale je to těžké.“

TM: Vydrží tanečník  třeba zátěž závodního tance,  pokud už mu táhne na „60“?

Martin Šimek: „Všechny sporty jsou nějak omezené věkově, pokud někdo začne později, je to  otázka. Ale pro aktivitu jako takovou nehraje roli,  v kolika letech začnete. Pro samotný zážitek z umění, pohybu nebo  hudby,  nejsou hranice. Každý má možnost začít kdykoliv.“

TM: Kde jste tančili  společně s Dášou Zázvůrkovou?

Martin Šimek: „Účinkoval jsem v muzikálu ‚Sedmero havranů‘, kde jsme s Dášou tančili společnou choreografii, ne závodní samozřejmě. Ale rádi bychom si spolu zatančili třeba ve Stardance, proč ne. Máme v plánu vytvořit hudební klip, kde Dáša bude zpívat a my s Terezkou tančit.“

TM: Kde se s Vámi mohou zájemci o tanec setkat v nejbližší době?

Martin Šimek: „Učíme všemožné taneční kurzy v Praze, právě sháníme nové prostory, asi někde na Letné, v Holešovicích nebo v Karlíně, ale učíme i v Mladé Boleslavi.

Také budeme mít vystoupení v divadle ABC během Noci divadel. Chystáme tzv. Dámské jízdy v divadle ABC, ty se budou konat v lednu. Budeme tam mít také vystoupení. Dále chceme pořádat benefiční taneční večer a tzv. minikoncert.  V Mladé Boleslavi proběhne akce ‚Věneček‘ v KD, kde očekáváme mnoho hostů.“

Děkujeme

DSC_0880 DSC_0885 DSC_0886 DSC_0889 DSC_0892 DSC_0893 DSC_0894 DSC_0903 DSC_0907 DSC_0908 DSC_0913

Foto: Eva Smolíková 

Taneční magazín

‚Lidský hlas‘ – přináší vrchol štěstí nebo smrt?

Vztahy, rozchody. Denně se dějí. Běžné, nezajímavé, přesto tu a tam přinesou do lidských životů námět na román, film či zaměstnají policii…

 

 

 

12.dubna  diváky potěšila v divadle Kampa hra ‚Lidský  hlas‘. Vynikající výkon herečky Jitky  Sedláčkové  podbarvila skvělá zpěvačka Dáša Zázvůrková hrou na piano a svými písněmi.  Při jejích tklivých  písních  a emocemi přetékajícím hlasu naskakovala divákům husí kůže…

Vztahy, rozchody. Denně se dějí. Běžné, nezajímavé, přesto tu a tam přinesou do lidských životů námět na román, film či zaměstnají policii. Právě takové jedno ‚malé velké drama‘ prožívá i naše hrdinka.

1

Na začátku představení se jakýsi stín smrti vznáší nad spící postavou. Po chvíli ale neodbytný telefon osobu probudí.  Bývalý partner, se kterým žila pět dlouhých let, se ujišťuje, zda je v pořádku, zda nese rozchod dobře. A ona ho přesvědčuje, že ano. Je totiž silná, včera byla v baru, měla se dobře a měla na sobě ty krásné černé šaty, co se mu dřív na ní tak líbily. A všechny jejich společné fotky už roztrhala na padrť!

Co slovo, to lež. Zavěsil. Ona brečí, kašle, nadává, zapaluje cigaretu, pije.

Telefon zvoní znovu. On chce prý zpět všechny své dopisy.   Beze všeho, ona už je všechny sbalila do tašky. Ale…. Kdyby jí dal aspoň ten popel z nich, až je spálí… Chce je už tak brzy? Už dnes?  A také chce své rukavice a pyžamo. Ona tvrdí, že rukavice nemá. Ovšem rukavice schovává pod polštářem, líbá je a jeho pyžamo má na sobě, místo těch krásných černých šatů. Pyžamo, které zapomněl, když tak rychle balil.

4

Je v pořádku, jen usnula. Ale zapomněla mu říct, že se už nechtěla probudit, zapila prášky, aby se jí dobře spalo.  Nemůže vydržet to nesnesitelné ticho, které se rozhostilo v jejím bytě.  On byl prostě dokonalý a báječný.  Nelituje ani vteřiny, kterou s ním strávila. Jeho pes ji nenávidí, chce zpět svého pána. O psa se nebude  starat, to už nezvládne, tím si je jistá.

Rekapituluje jejich vztah. Příliš mnoho věcí stálo v cestě jejich lásce. A ona teď jen platí.

Telefon znovu zvoní.  Bývalý přítel má přece jen obavy, aby si neublížila. Ale to určitě ne, ujišťuje ho. Sice už pomalu přiznává, že večer spolykala prášky, ale špatně namíchala dávku, takže se ještě probudila. Už je vše bez problémů. Doktor říkal, že člověk se nepokusí o sebevraždu dvakrát po sobě. Ona všechno překoná.  Jenom ať přítel nezavěšuje. Je tak strašné i na chvíli ztratit spojení v telefonu, být bez jeho  hlasu,  připadá si už mrtvá!

Vidí ho pořád před sebou.  Teď má právě vyhrnuté rukávy, protože přesně tak to vždy dělal. A určitě ho bolí za krkem, protože při takovém počasí ho vždy bolelo za krkem. Zavěsil.

2

Chce být statečná. Ale sebralo ji to víc, než čekala. Zešílí z té samoty a ticha.

Rozpolcená bytost. Jeden vnitřní hlas jí říká, že musí být silná a svobodná. Druhý říká, že už nikoho takového nikdy nepotká a povzbuzuje ji k zoufalství. Vždyť nikdo lepší na světě není a nikdy už nebude.

Telefon zvoní. Chtěl jí jen oznámit, že svatba je už za pár dní. Ona je překvapená, copak on opravdu pojede se svou novou ženou tam, kde bývali kdysi spolu tak šťastní? Jedinou útěchou zůstává, že se možná potkají znovu v nějakém příštím životě. Ona chce zavěsit. Ale nedokáže to udělat, nedokáže se odtrhnout od jeho hlasu.  Prosí ho, ať to raději udělá on.  Pro něho to vůbec žádný problém není.  Ona si s úžasem prohlíží telefonní šňůru, která vede lidský hlas. Jeho hlas. Její všechno, celý život se skrývá v té šňůře. A právě šňůra se jí stává osudnou…. Anděl smrti rozprostřel svá křídla.

3

Divák by té nešťastné ženě tak rád pomohl, snad by stačilo překonat jen pár dní, či týdnů a život by mohl být zase krásný. Je pozdě.

Kvalitní, krásné představení, s dojemnými písněmi, které podbarvují celé drama a naprosté zoufalství člověka těsně před jeho vlastním koncem.  Jitka Sedláčková  s dokonalou přesností ztvárnila  vše, co opouštěný člověk cítí a prožívá.

5

Láska nás může povznášet až do nebe, může být ale i náš vrah.

Představení  ‚Lidský  hlas‘, věnované nedávno zesnulému Borisovi  Hybnerovi, který se podílel na jeho zpracování,   nám připomíná, co je v životě člověka nejdůležitější. Láska není jen slovo.

6

Foto: Divadlo Kampa

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Rozhovor se zpěvačkou DAGMAR ZÁZVŮRKOVOU

“Nebojte se svých snů, běžte jim naproti”

 

 

 

Zpěvačka, herečka, moderátorka, ale i pantomima, to všechno k Vám patří. Co je tedy Vaše profese?

„Věděla jsem od malička, že budu zpěvačka, to bylo na prvním místě. Fakt, že jsem šla studovat pantomimu,  představuje  spíše „moc  hezký úlet“. Já jsem chtěla jít na jakoukoliv  múzickou školu nebo  na akademii, ale na muzikálové  herectví mě nevzali. Tenkrát mi Dana Hlaváčová  řekla: „Zkus pantomimu na HAMU, je tam step, akrobacie, jazyky, máš tam všechny věci, které  tě  baví,  i tu tvou vysněnou hudbu.  Tak  jsem to zkusila a oni mě vzali. Vedoucí katedry, Boris  Hybner dobře věděl, proč tam jsem. Bylo mu jasné,  že nebudu nikdy mimka, která bude dělat bílou pantomimu, ale věděl,  že si tzv. „vyďobu své třešinky z dortu“, které  využiji ve svých představeních.“

Jak se dá spojit  zpěv a akrobacie? Nelekla jste se?

„Vůbec ne, původně jsem také koketovala s atletikou. Sprinty a krátké tratě byly pro mě zajímavé. S tělocvikem jsem neměla vůbec žádné problémy, naopak. Jsem velmi sportovní typ, vesluji,  chodím cvičit, takže bez pohybu si život neumím představit.“

Touha zpívat byla ve Vás nebo Vás rodiče museli nutit? 

„Rodina mě nikdy do ničeho nenutila. Řekla bych spíše,  že  měli  strach, abych se vůbec uživila nebo prosadila. Opravdu to byla má vnitřní touha, narodila jsem se s tím, přihodilo se mi to:).  Cítím to jako skutečné poslání, kterému musíte naslouchat, nebo aspoň měla byste. Nechávám se vést svým hlasem.

Souhlasím s tím, že je těžké prosadit se. Navíc v tomto šíleném spěchu a v povrchní době. Vůbec nezávidím těm, kteří se právě rozhodli být součástí ‚šoubyzového maratonu‘. Jdu si svojí cestou. Herečka Jitka Sedláčková to dobře pojmenovala – “Dášo, ty jsi takový solitér”. Pokud se člověk pro zpěv skutečně  zrodil,  tak nepotřebujete konzervatoř. Na jevišti či pódiu to poznáte. Tím ale nechci snižovat důležitost studia daného oboru. Sama jsem studovala soukromě herectví, také zpěv ale i akademii múzických umění a obohatilo mě to. Dana Hlaváčová mi kdysi řekla: „Postav se na jeviště!“ Tak  jsem tam stála  a nevěděla jsem, co mám dělat, ale Dana řekla: Jo,jo, je to dobrý, ty tam jsi.“  Opravdu to asi takhle je.“

Zpěváci jsou někdy plni obav o své hlasivky.  Udržujete se nějak? 

„Nejsem typický zpěvák, který se úzkostlivě bojí o svůj hlas. Když jsou ta šílená horka v létě, ráda používám klimatizaci, a to asi hlasivkám moc nepřidá.  Nikdy jsem neslyšela, že by někdo z mých kolegů například pil syrová vajíčka, jak se občas říkává, ale v naší šatně je na každém stolku Vincentka a té já věřím. Točila jsem svoji píseň „Jazzového anděla“ a byla jsem lehce nastydlá. Dala jsem si pár loků a během dvaceti minut jsme mohli točit dál.

DSC_0293

Vy nechcete  zpívat operní árie.  Proč ?

„Nebyla bych dobrá operní zpěvačka.   Studovala jsem sice u skvělého operního pěvce Jaroslava Horáčka  klasický zpěv, tehdy jsem měla mlado dramatický soprán. Ale neměla jsem dostačující materiál na tento obor.  Vždy ke mně patřilo spíš klaunství a humor. Moje koncerty jsou takové kabarety s tématem, který mě v daný koncert a dobu právě zajímá.  Pro mě je podstatné  mít  ve svých show humor. Důležitý je repertoár, texty, melodie. Jsem spíše šansonová písničkářka. Těší mě zpětná vazba s publikem.“

Máte zajisté také vztah k tanci. Který styl je Vám blízký a kterému byste se raději vyhnula?   

„Tanec obdivuji a také všechny, kteří ho dělají. Nejvíce ze všech obdivuji baletky a vrcholové sportovce.   Je to něco neskutečného, co všechno musí udělat  pro svou profesi. Každý den tréninky, každý večer představení, někdy i ‚dvoják‘. Soukromý život jde velmi často stranou. Celé dny trávíte v baletním sálu a pilujete pozice, které jste už dělali asi tisíckrát…. Když  vidím Michala Štípu, který  je dennodenně na sále, a další špičkové tanečníky, tak se hluboce skláním. Balet je velká dřina a je  jen pro opravdu vyvolené.  Myslím, že tanec je důležitý pro všechny, alespoň setkání s ním na jakékoliv úrovni . Je to řeč těla a jeho kultivace.

Miluji balet a jsem věrný divák. Naposledy jsem byla  v ND na představení  „Sólo  pro tři“. Bylo to absolutně úžasné a obdivuhodné. Mám ale ráda i autorská představení a jsem velkým fanouškem choreografky a zároveň režisérky Jany Burkiewiczové. Jana je prototyp ženy, která má v sobě šmrnc, zvládá naprosto úžasně řeč těla, navíc vyjadřuje něco, čemu rozumím. Je to moje kolegyně,  bydlely  jsem spolu na ‚intru‘.Vzpom&i acute;nám si, jak jsme snily o svých uměleckých dráhách. Nyní se nám to krásně propojilo a rády se podporujeme. Navštívila jsem její představení „Divočina“ a ještě teď to ve mně rezonuje.

Mám také ráda street dance. Bohužel můj talent nenasvědčuje tomu, abych se něčím takovým zabývala :)))) Když jsem byla v Karlínském divadle, chodila jsem do baletu.   Balet  mi nešel, ale dalo mi to nějakou kultivaci těla a jistý řád. Ovšem,  kdyby mě někdo pozval do Stardance, tak jdu okamžitě. Je to obrovská výzva a já mám výzvy ráda.“

ichni účastníci Stardance se shodují na tom, že je to velmi náročné….

„Určitě ano, ale vůbec by mi to nevadilo. Ráda se zapotím a „makám na sobě“. Těší mě probouzet  svoje schopnosti i neschopnosti. Pracovat na tom, co vám není zcela přirozené, je zážitek, práce i radost.”

Tančila  jste také aktivně kromě zmíněných baletních tréninků?

„No,   já jsem taková komická vložka.  Každopádně pohybu se nebráním, mám tanec ráda. Jsem typ zpěvačky, na kterou  musí mít choreograf hodně času. Jana Burkiewiczová kdysi pro můj koncert připravila choreografii na tango. Tančila jsem s Danielem Bičem, který mezi námi už bohužel není. Byl to krásný člověk a tanec s ním  byl pro mě úžasný zážitek. Nikdy jsem neměla pocit, že to je pro něj ztráta času, nijak se neposmíval, když mi něco hned nešlo. Byl to gentleman, který miluje svoji ženu, má krásnou dceru, a o to víc jsem si ho vážila.

Studovala jsem pantomimu na Hamu. Chtěla jsem odblokovat svoje pohybové komplexy a otevřít svou tajnou skříňku, kde možná nějaká ta osobní výpověď skrze pohyb byla… Pantomima mi opravdu pomohla. Měli jsme na škole improvizace,  techniku pohybu, step, akrobacii.“

Máte tedy blíže ke sportu než k tanci? 

„Určitě,  sport a akrobacie mi byly blízké,  ale tančit před lidmi mi nebylo příjemné, styděla jsem se.. Nemám taneční paměť.  Obvykle choreografové zopakují sestavu a všichni ‚jedou‘.  No, tak mně to musí zopakovat stokrát,  potom se ale chytnu a jedu s ostatními 🙂 “

DSC_0390_binstant-1

Jednou jste řekla, že nahá byste nevystupovala.  Pořád to platí?  Jak tedy vnímáte nahé scény v současném tanci? 

„Když je nahota opodstatněná, chápu to. Pokud ale má herec bez jakéhokoliv důvodu vyjít nahý hned v první scéně, tak takovou roli bych hrát nechtěla. Není mi to ale příjemné ani jako divákovi.“

Jak jste se dostala k  moderování?

„ Jednou mě oslovila kolegyně, abych za ní moderovala jednu akci a jelikož to byla disciplína, kterou jsem nikdy nedělala, naučila jsem se to jako roli. Měla jsem body, podle kterých jsem jela a pak jsem reagovala na účinkující a nakonec jsem si to i užila. Nemám příliš ráda improvizaci, ale ani moderátory bez humoru. Obdivuji noblesní humor Marka Ebena, nebo Karla Šípa.“

Ráda cestujete. Jaký typ dovolené vybíráte? Poznávací, pobytové, lyžařské? 

„Já nelyžuji, ale sáňkuji. Takže to je bezpečnější. Zrovna nedávno  moje kolegyně, která je výborná lyžařka,  skončila se třemi šrouby v koleni, protože ji agresivní jezdec srazil.

Cestování miluji, bez toho bych nemohla být. Koupím si letenku, dojedu do destinace,  půjčím si auto a objedu zemi, ve které zrovna jsem. Každý rok jsem jezdívala do Říma na prázdniny, tam jsem byla s přáteli, mluvila jsem jen italsky a chodila do italské školy. To samé dělám i v Anglii, tam mám také spoustu přátel.

Jsem kosmopolitní typ, ale  také velký patriot České republiky, nedokázala bych  se odstěhovat.

Také mám  ráda dovolené, kde mohu využít jazyky.“

Využíváte latinu? 

„Ano, když jedu  do Itálie a prohlížím si  vítězné oblouky či  staré domy, tak nápisům  někdy i rozumím :)). Latina je základ, který využívám v ostatních jazycích.“

Jak relaxujete?

„Nejsem typ, který rád leží. Víceméně ani relaxovat neumím, jsem velmi hyperaktivní. Chodím na dlouhé procházky se svým psem, beru si zápisníček a píšu si texty.  Když skládám písničky, vždy si vše  nahraji,  pouštím do sluchátek a inspiruji se podněty zvenku. To je asi pro mě největší relaxace. Ráda se podívám na hezký film. Když mám volno,  těší mě veslovat.“

DSC_0136B_instant

Jak jste začala s veslováním?

„Snila jsem o tom, že budu veslovat. Když jsem šla kolem veslařského klubu, probíhal tam právě nábor veslařů. Ale! Brali jen děti do 15-ti let. Trenér “Navy” řekl, jestli mi ještě nebylo 15, tak můžu nastoupit. Řekla jsem tedy, že mi je 14 a půl /bylo mi 29 let/. Odpvěděl: „Tak to Vás ještě můžeme vzít! Měl smysl pro humor,  to bylo báječné a od té doby vesluji, amatérsky. Jsem nadšená veslařka bez vysokých ambicí. Na vodě si přemýšlím, jaké budou další texty, paradoxně nabíjím energii, postava se mi trošku zlepšuje, záda nebolí… Nejsem typ baletky, takové té opravdu hubené holky, mám chlapeckou muskulární postavu.   Lidé mi  říkají, jak jsem hubená, těší mě to, ale  já na sobě tvrdě pracuji.“

Máte ještě čas na  nějaké další sporty?

„Chodím na střelnici střílet, bruslím, hraju tenis.“

Hudbu tvoříte sama?

„Ano, teď ano – mám takové období –  dělám na nové písni.  Když mám svoji hudbu,  vím přesně,  k čemu se  bude vztahovat text. Ale spolupracuji i s muzikanty ze své kapely, to  je úžasná inspirace.“

I texty si píšete sama? 

„Ano, už se přestávám bát i v tomto ohledu. Začínám si psát vlastní texty.  Teď jsem dopsala novou písničku Pampelišky.“

Zdá se, že jste si všechno splnila, Vaše aktivity by stačily na dva či tři životy. Máte ještě nějaké sny? 

„Mám hodně snů. Co nejhoršího  pro vás může Bůh udělat?  Splní vám všechna přání. Ale já mám několik snů a kdoví jestli je všechny stihnu prožít. Když si nějaký splním, vzápětí si vymyslím další.

Fotila jsem například diář, ale nechtěla jsem být jen modelka s našpulenými rty.  Mám ráda témata –  hlubší smysl. Tak jsme si s hat designerkou Libkou Safr vymyslely diář žen, kterým chceme vzdát hold. Oslovila jsem skvělou make up artist a vlásenkářku z Národního divadla, Markétu Šilarovou, ko stymérku Blanku Látalovou a začaly jsme vybírat ty správné ženy :), např. Emu Destinovou, Coco Chanel či  Fridu Khalo. V každé fotografii je dole v rámečku citát dotyčných dam a pod fotkou je v kostce popsaná, co jistá krasavice dokázala a v čem byla vyjímečná.

Pro sny člověk musí něco udělat. Říkám lidem: „Nebojte se svých snů, běžte jim naproti.“

 

Děkujeme za rozhovor

Eva Smolíková

Foto: Markéta Riedl