Pocta Borisu Hybnerovi

Večery slavného mima si diváci připomněli v divadle Bravo!

8.dubna proběhl v divadle BRAVO!poměrně dlouhý večer, který připomněl velikána české pantomimy Borise Hybnera.  Stalo se tak u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin (letos by oslavil své 81. narozeniny)

Večer provázela Vanda Hybnerová a Radim Vizváry

Boris Hybner hostoval v Branickém divadle od roku 1982 a jaksi neodmyslitelně k němu patřil.  Založil divácky oblíbené večery  Mim Session, umělci během představení tvořili vlastní krátké výstupy na dané téma a Boris  tyto večery uváděl a komentoval.

Letošní jedinečné představení Mim Session připomnělo tvorbu a slavné scénky Borise, vystoupili zde jeho přátelé, kolegové i žáci, vlastně tři generace umělců. Mimové, herci, artisté, klauni.  Dramaturgie večera se ujala jeho dcera Vanda a mezinárodně uznávaný mim Radim Vizváry. Nechyběla zde  ani Radimova spolužačka Dáša Zázvůrková, Anna Polívková, Adéla Stodolová Laštovková, Vojta Švejda, Števo Capko, dokonce i artisté Losers Cirque Company.

Večer začal slavnou scénkou, kdy Boris vypráví, jak malá tasemnička chce na slunce a k moři, ale maminka jí vysvětluje, že jejich místo je „tady, v pr….“, následovala akrobacie, ale pak už přišly na řadu scénky mimů a klaunů. Myslím, že kouzelné bylo čekání na vlak a následné dobrodružství  během cesty, ať už šlo o uložení zavazadla či cestu na toaletu a nezapomenutelná byla scénka s názvem „letiště“. Zoufalství současných lidí, kteří bojují při kontrolách na letištích s tekutinami a neustálým pípáním bezpečnostních rámů, zřejmě nemusíme nikomu dlouze popisovat a tudíž si naše hlavní hrdinka  vysloužila nesmírné sympatie publika.

Trošku jiné bylo „rajče a okurka“.  Oba dva druhy zeleniny si žily svým vlastním životem, který nakonec pořádně zkomplikoval déšť. I tady se divák výborně bavil.

Určitou perličkou byl ukrajinský student z Cirku La Putyka, který přiběhl ve velice svižném  tempu a jmenoval se Boris. I jeho účes připomněl Borise Hybnera.

Umělce, který přišel divákům vysvětlit, co mají lidé v hlavě (nakonec mu obrovská hlava nešla sundat, protože v ní měl příliš mnoho nesmyslů) doplnila jeho kolegyně  strašlivým, všechny smysly drásajícím zpěvem.

Úplně opačnou náladu, smutek a nostalgii, naopak přinesla na jeviště Dáša Zázvůrková se svou skladbou Jazzový anděl. Tato část uzavírala veselé scénky a večer zvážněl. Přišla opravdu důstojná pocta slavnému mimovi.

Ve druhé části představení  proběhla filmová projekce s vybranými ukázkami z tvorby Borise a také fotky z jeho  soukromého života.

Na úplný závěr  se všichni účinkující rozloučili stylově – každý se popasoval se třemi rekvizitami nezbytnými pro správného klauna, což  jsou šaty, věšák a klobouk.

Večer nelze hodnotit jinak než kladně. Pokud některý z diváků si už přesně nepamatoval tvorbu Borise Hybnera, či mu snad něco během let ušlo, měl možnost si jeho život připomenout, popřemýšlet, nahlédnout do světa mimů, neboť někdy řeč beze slov řekne mnohem víc, než slova samotná. Je nutno uznat, že Vanda i Radim Vizváry se ujali večera se ctí, představení bylo důstojné, ale právě tak zábavné i přes fakt, že se v něm odráželo trošku smutku, protože Boris při něm už bohužel chyběl. Nicméně, pokud se odněkud díval, musel být potěšený.

Foto: Divadlo Bravo!

Eva Smolíková

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..