Sněhový dort pro baletní královnu

Kdo byla Anna Pavlova? A proč nesou její jméno sladké dobrůtky? A dokonce i žabí stehýnka!

Již několikrát jsem měl tu čest ochutnat dort zvaný „Pavlova“. Vždy jsem myslel, že se jedná o sladkost (koho, čeho) I. P. Pavlova. Ruský vědec, který má v Praze 2 náměstí a stanici metra i městské hromadné dopravy, totiž vyvolával u živočichů slintací reflex. A já měl dojem, že tento dort patří do kategorie těch, po nichž „blahem slintáme“… Ale pravda je jiná. Dort totiž nese jméno slavné ruské tanečnice Anny Pavlové!

Kdo byl otcem?

Anna Pavlova (často u nás psaná též Pavlovová) se narodila 31. ledna 1881 v ruském Petrohradu, jako dcera pradleny Ljubov Feodorovny. Její pravý otec není oficiálně znám.

Když byla Anna ještě velmi malá, její matka se provdala za vojáka v záloze Matvjeje Pavlova. Ten však brzy zemřel. Přesně, když byly Anně dva roky. Obě s matkou byly velmi chudé a dlouhá léta proto trávily s Anninou babičkou.

Škola se zajištěním

Anně Pavlové se zachtělo být tanečnicí již v osmi letech. To, když navštívila představení „Spící krasavice“ v petrohradském Marijánském divadle.

Anna Pavlova

O dva roky později byla Anna přijata jako studentka do Petrohradské carské baletní školy. Tato škola pro klasický tanec svým studentům nabízela navíc celoživotní materiální zajištění. A proč škola carská? Tehdejší vládce Ruska car Alexander III (1845 – 1894) byl totiž jejím hlavním mecenášem.

Ačkoli byla mladá Anna považována za křehkou a ne příliš krásnou, přesto byla velmi pružná. I dlouho působila dívčím dojmem. A hlavně, byla obratná a dokázala se snadno i pružně ohýbat a elasticky kroužit na špičkách.

Okouzlila i Maria Petipu

Nadání mladé studentky zapůsobilo na baletního mistra Maria Petipu, který se posléze stal jejím nejoblíbenějším profesorem. Pavlova se také dobře poučila od dalších slavných pedagogů a choreografů Marinského divadla, jimiž byli Christian Johanssen, Pavel Gerdt a Enrico Cecchetti.

Nejen ti, ale i choreograf Fokin,  jí poskytli klasický školní základ, založený na ruské baletní tradici. V září 1899 Pavlova debutovala v Marinskem divadle. Konkurence tam byla mezi tanečníky  vysoká. Anna Pavlova však mezi ostatními brzy zaujala poetickým výrazem a výraznou technickou kvalitou svých vystoupení.

Křest ohněm ve slavné „Met“

Pavlova se účastnila mnoha uměleckých zájezdů. Odhaduje se, že nacestovala přes čtyři sta tisíc mil!!! A to v době, kdy ještě zdaleka neexistovala letecká doprava. Viděly ji tak milióny diváků na celém světě!

V únoru 1910 se Pavlova, vystupující s moskevským tanečníkem Michajlem Mordikinem (1880 – 1944), poprvé představila v Americe. A to hned ve slavné Metropolitní opeře (zvané slangově „Met“), v New Yorku. Většina amerických diváků ji do té doby nikdy předtím neviděla. Byli z ní uneseni.

Divadlo po carevně

Ačkoli byla tato první turné Pavlovové organizována se souhlasem cara, stejně se její poslední oficiální návštěva Ruska datuje létem 1914. Potom, shodou okolností, vystupovala v Německu. Bezprostředně ji pak, cestou do Londýna, (v srpnu 1914)  zastihla zpráva o vyhlášení války Německa s její domovinou. Umění se upozaďovalo. Nastaly jiné problémy. Smlouvy a povinnosti Pavlovové  vůči carovi, školním závazkům i „jeho“ Marijánskému divadlu, tím pádem zanikly.

A proč se divadlo jmenovalo „Marijánské? Je pojmenováno po carevně Marii Alexandrovně, manželce Carla Alexandra II.

Svět ji ležel u nohou

Od těch dob až do své smrti Pavlova pokračovala v dlouhém, vyčerpávajícím celosvětovém turné. A to j se svým vlastním divadelním ansámblem. Jeho členové pocházeli z různých zemí a nebyli vždy zdaleka tak talentovaní jako šéfka.

Ještě několikrát se Anna úspěšně vrátila do Ameriky. V roce 1917 třeba úspěšně vystupovala v Americe jižní. Roku 1919 naopak navštívila Bahii a Salvador. Neopominula ani Indii.

Návštěvám Pavlové v Indii a spolupráci s tamními experty orientálních tanců se ostatně věnuje již článek o Anně Pavlove v TANEČNÍM MAGAZÍNU z 10. 10. 2013.

Její americká vystoupení v letech 1920 a 1921 již znamenala  páté stěžejní turné Pavlové  po Spojených státech během deseti let! Posléze, roku 1923, její taneční společnost cestovala do Japonska, Číny, opět Indie, Barmy a Egypta. Jižní Afrika, Austrálie a Nový Zéland naopak ležely Pavlové u nohou v roce 1926. Léta 1927 a 1928 byla věnována evropskému turné.

A právě uvedené návštěvy u protinožců mají údajně co společného s dortem…

Dort Pavlova, tentokrát s granátovým jablkem a ozdobený physalisem

Jak to bylo s dortem?

V rámci svého již zmiňovaného celosvětového turné v roce 1926 navštívila Anna Pavlova Nový Zéland.

O víc než šedesát let později autor Anniny biografie Keith Money, v souvislosti s touto událostí, zmiňuje historku o zrození dortu Pavlova. Ten dezert prý připravil šéfkuchař hotelové restaurace ve Wellingtonu. Speciálně, na počest této populární tanečnice. Sněhový dort měl připomínat její nadýchanou sukni a plátky kiwi znázorňovaly zelené růže, kterými byl její taneční kostým vyzdoben.

Anna Pavlova rovněž vystupovala v sousední Austrálii. Konkrétně v roce 1929. Baletka tehdy pobývala ve městě Perth v hotelu Esplanade. Rovněž šéfkuchař tohoto hotelu prý údajně vytvořil lehký dezert z bílkového sněhu, který pojmenoval Pavlova, protože je stejně lehoučký jako ta, co mu dala jméno.

Krinolína Anny Pavlove na archivním obrázku skutečně připomíná nadýchaný dort

Pochází ten dort z Evropy?

Nejen u našich protinožců však vznikaly pokrmy oslavující proslulou baletku. Ve Francii totiž šéfkuchaři připravovali žabí stehýnka à la Pavlova a v USA se prodávala zmrzlina Pavlova.

A podle mnoha dokladů nejen to. S největší pravděpodobností ani samotný dort Pavlova nebyl vynalezen na jižní polokouli, ale k protinožcům doputoval z Evropy přes Ameriku.

Kulinářští experti Andrew Paul Wood a Annabelle Utrechtová předpokládají, že na jih od rovníku recept na zákusek z bílkového sněhu doputoval na zadní straně krabic s kukuřičným škrobem. Do Pavlovy se často přidává trocha škrobu pro dosažení typického měkkého středu. Podle těchto „jídelních“ badatelů u protinožců dokonce nevzniklo ani pojmenování dezertu.

První recept na sladký zákusek nazvaný „Pavlova“ se prý doložitelně objevil už v roce 1911, kdy Anna Pavlova teprve zahajovala své světové turné a kdy o její slávě jižní kontinent pořádně ještě ani nic netušil.

Dort Pavlova si získal světový ohlas a s tím i mnoho obměněných variant. Toto je jeho německá verze, konkrétně schvwarzwaldská podoba.

Pozor na „Meringue“!

Záhady a nedorozumění spojené s tímto dezertem ale ještě zdaleka nekončí.

Milovníky sladkostí totiž může překvapit, že v cukrárnách či kavárnách anebo restauracích se objevuje stejný dezert, kterému se jednou říká „Pavlova a podruhé „Meringue. Rozdíl mezi těmito pojmy vysvětluje cukrářský mistr Maršálek: Meringue, to znamená bílky a cukr v různém poměru. Pro stabilitu se přidává trocha soli či pár kapek citronu. Naopak Pavlova je obohacena o větší díl octa nebo citronové šťávy a nesmí chybět škrob, který výslednému korpusu zajišťuje stabilitu. Správně upečená Pavlova je křupavá a vevnitř má spíše texturu poněkud jako marshmallow.“

Anna Pavlova s labutí (obdobný snímek má Eva Pilarová na titulu svého alba z roku 1974 „Zázrak je žít”)

Labutí píseň

Anna Pavlova aktivně tančila až do konce svého života. Počátkem roku 1931, během turné v nizozemském Haagu, bylo Pavlové sděleno, že přechodila zápal plic. A že její zdravotní stav vyžaduje léčení a operaci.

Bylo jí rovněž důrazně řečeno, že už nikdy nebude schopna tančit, pokud nebude své plicní potíže radikálně léčit. Odmítla podstoupit operaci a řekla: „Pokud nedokážu tančit, raději bych byla mrtvá.“ 

Zemřela na následky zápalu plic v ložnici vedle japonského salonu hotelu „Des Indes“ v nizozemském Haagu. Někdy  kolem půlnoci v pátek 23. ledna 1931. Tři týdny po svých 50. narozeninách. Ke smrtelnému loži si přála přinést svůj kostým z „Labutího jezera“. Poslední její slova před smrtí zněla: „Slyšíte, jak v dálce tančím?“

A závěrem recept:

Jarní Pavlova s čokoládou a čerstvým ovocem

Na korpus:

  • 240 g bílků

  • 240 g cukr krupice

  • 240 g cukr moučka

  • 1 malý citron, šťáva i kůra 

  • 20 g bramborový škrob

  • Na mramorování:

  • 100 g lesního ovoce (maliny, borůvky nebo ostružiny)

Na náplň:

  • 900 g šlehačky 33 %

  • 200 g extra hořké čokolády 80 %

Na ozdobu:

  • 300 g čerstvých malin, borůvek nebo ostružin

Postup:

100 g lesního, třeba i mraženého, ovoce rozmixujeme na jemné pyré.

Troubu předehřejeme na 100 °C. 

Bílky s citronovou šťávou ušleháme elektrickým mixerem do polotuha a po lžících zašleháme krupicový cukr, pak došleháme dotuha a nakonec lehce zamícháme směs cukru moučky, škrobu a citrónové kůry.

Hmotu rozdělíme na tři plechy vyložené papírem na pečení a stěrkou rozetřeme do kruhů o poloměru asi 26 cm. Na ty rovnoměrně rozdělíme připravené pyré a lžící vytvoříme mramor.

Sušíme 3 až 4 hodiny, nebo dokud upečená Pavlova není zcela suchá.

Na náplň si převaříme smetanu a do ní ponorným šlehačem vmixujeme hořkou čokoládu. Necháme přes noc v lednici a druhý den ušleháme do tuha. 

Na první ze tří Pavlov rozetřeme třetinu ušlehané náplně a dobře rozetřeme až do krajů. Přiložíme druhou plackou a rozetřeme další třetinu. Stejně pokračujeme i se zbývající plackou a náplní.

Povrch dobře uhladíme, hustě poklademe ovocem a na závěr pocukrujeme.

Dobrou chuť!

Foto: archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

» Stop šikaně«

Umělci se zapojili do projektu »Stop šikaně« a pokřtili videoklip » SÍŤ«

Každé třetí až páté dítě zažilo šikanu!!!

Nadační fond » Stop šikaně« bojuje proti ubližování   a vzniká také  hudební videoklip » SÍŤ« , upozorňující na toto skryté nebezpečí.   Mezi aktivně se podílející umělce patří např. Václav Noid Bárta, Ines Ben Ahmed, Patrik „Pjay“ Jareš, Ondřej a Taťána Gregor Brzobohatí, Marta Jandová a Tereza „Terysa“ Kovářová.

V první den nového školního roku, tedy v pondělí 2. 9. 2019, proběhl křest hudebního videoklipu „SÍŤ“, který vznikl za účelem boje proti šikaně, jemuž se Nadační fond STOP šikaně věnuje. Videoklip je odrazem dnešní doby. Doby, kdy je skutečná TVÁŘ častokrát nahrazena tou virtuální. Doby, kdy se prožitek dne měří podle nabité BATERIE. Doby, kdy na ublížení člověku stačí jedno “insta STORY”. A hlavně doby, ve které naši mysl ovlivňují už jen POUHÁ DATA. Cílem projektu “SÍŤ” je poukázat na problematiku šikany, kyberšikany a vlivu sociálních sí ;tí na naše každodenní životy, na to, abychom mezi sebou neztráceli KONTAKT, a hlavně, abychom se naučili VNÍMAT sami sebe a neustále zrychlující se svět kolem nás.

V klipu zpívá Václav Noid Bárta, hlavní tvář a ambasador projektu, Ines Ben Ahmed, nadějná muzikálová zpěvačka, herečka a zástupkyně naší mladé generace, a Patrik „Pjay“ Jareš, známá tvář sociálních sítí a YouTube a zároveň autor textu písně. Dále zde hrají také Ondřej a Taťána Gregor Brzobohatí, Marta Jandová a Tereza „Terysa“ Kovářová, kteří se touto cestou také rozhodli podpořit cíl nadačního fondu. „Na klipu a písni Síť jsem spolupracoval s velkými mladými talenty. Mám z té spolupráce radost a myslím, že výsledek se bude líbit. Doufám, že třeba některým otevře oči a lidé si uvědomí, že šikana je velký problém společnosti“ říká Václav Noid Bárta, který je i jedním ze zakládajících členů nadačního fondu.

Slavnostní křest a oficiální uveřejnění videoklipu se konalo v prostorách partnera nadačního fondu, v restauraci Burger King na I.P.Pavlova, a proběhlo za účasti všech zpěváků.

Stop!

Egon Kulhánek, ředitel HD Karlín, říká: „Účastníme se tohoto projektu proto, že se v současné době soustředíme hlavně na mladého diváka a šikana k mladistvým patří. A to, že je to škodlivé, už dále rozvádět asi nemusím. Václav Noid Bárta patří do našeho týmu, když přišel s touto myšlenkou, neváhal jsem ji podpořit.“

Ředitelka projektu Veronika Frindtová: „Dnes spouštíme nové webové stránky, představujeme videoklip a také spolupracujeme s orgnizacemi jako je Linka bezpečí a Nenech to být. Je to pro nás důležité datum.“

Kromě samotného křtu videoklipu byly rovněž představeny plány nadačního fondu pro nejbližší období, včetně chystané konference k problematice šikany v rámci odborné linie projektu pod záštitou Univerzity Karlovy. Vedoucí odborného týmu, Dr. Michal Zvírotský k tomu dodává: „Násilí v dětských kolektivech je na naší univerzitě zkoumáno dlouhodobě, nyní však chceme dát učitelům, rodičům i dětem pomocnou ruku ve zcela praktických otázkách. Chystáme proto nejen konferenci s workshopem, ale především několik publikací, které sice budou z výzkumů vycházet, ale osloví právě ty, kterých se šikana přímo i nepřímo týká“. Více informací o činnosti fondu najdete na jeho webových stránkách www.stop-sikane.cz, jejichž nová verze byla tento den také oficiálně spuštěna a komunikována na křtu.

Šikana je celospolečenský problém, projevuje se napříč generacemi, ve všech vrstvách a na všech místech. Je to problém o to horší, že je často špatně identifikovatelný a máme sklony jej přehlížet a bagatelizovat. Přesto šikana rozhodně není normální a je důležité proti ní bojovat. Ideálně na té nejnižší, a přitom nejdůležitější úrovni, u dětí. Že skutečně nejde o problém marginální, o tom svědčí statistiky a průzkumy: šikanu, tedy jakékoliv chování, jehož záměrem je opakovaně ubližovat, ohrožovat nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí, zažilo každé třetí až páté dítě v České republice. Více než 40 % škol řeší problém šikany, přitom více než 90 % pedagogů si s ní neví rady. Následky šikany jsou přitom často závažné, především ty psychické a sociální, protože mohou vyústit až v depresivní poruchy, poruchy sebehodnocení a sebedůvěry a dokonce mohou vést u obětí k asociálnímu či disociálnímu jednání nebo k agresi.

Dlouhodobý projekt » Stop šikaně« , zaměřený na boj s šikanou, má tři hlavní linie. Cílem odborné linie je pod vedením odborného týmu Univerzity Karlovy poskytování odborných konzultací a seminářů pro ředitele, metodiky prevence a učitele ve školách a zároveň lepší příprava studentů v této problematice již v rámci studia na pedagogické fakultě. Další linií je pomoc etablovaným organizacím a spolkům, které se této problematice rovněž věnují a zaměřují se na okamžitou pomoc. A v neposlední řadě se jedná o linii in formační, v jejímž rámci si nadační fond klade za cíl tuto problematiku a její závažnost komunikovat široké veřejnosti a bojovat proti lhostejnosti a tendenci šikanu a její následky přehlížet a bagatelizovat.

Zakladateli a hlavními organizátory a podporovateli Nadačního fondu »Stop šikaně« jsou COT media, Hudební divadlo Karlín (s edicí HDK Junior) a Univerzita Karlova.

Více na:(https://www.youtube.com/watch?v=COdmeiJ7x58

WEB: https://www.stop-sikane.cz/

Instagram: @stopsikanecz (https://www.instagram.com/stopsikanecz/)

Facebook: @stopsikanecz (https://www.facebook.com/stopsikanecz/)

Zeptali jsme se….

Václava Noida Bárty

 TM: „Zažil jste šikanu“?

„Ano. Proto vlastně jménem toho malého Vaška dnes děkuji všem organizacím, které se problémem zabývají.“

TM: Víte důvod, proč se to tenkrát dělo?

„Vím. Byl jsem jiný, byl jsem z muzikantské rodiny a jezdil jsem po školách na různá vystoupení, moc jsem nesportoval, takže jsem „nezapadal“. Přišel jsem později do té jisté školy a parta tam byla už stálá. Já jsem „vyčníval“. Takže mi to dávali najevo tím, že mě šikanovali a mlátili, no.“

 TM: Kdybyste dnes byl na tom místě znovu, jak byste reagoval?

„Já bych udělal úplně to stejné, co jsem udělal před léty. Začal bych chodit na bojové sporty a vyřídil bych si to sámJ A to se tenkrát také stalo (smích).“

Děkujeme…

Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková

COT media, HDK Karlín, Univerzita Karlova

Veronika Frindtová, Tomáš Matějovský

pro TANEČNÍ MAGAZÍN