TANEC PRAHA a jeho výzva pro choreografy

Choreografové, máte zájem o taneční dramaturgii? Rádi byste rozšířili své teoretické znalosti, získali odborné zkušenosti a sdíleli je s nejlepšími z oboru?

Tanec Praha je hlavním organizátorem projektu Micro and Macro Dramaturgies in Dance”, na kterém spolupracuje s pěti partnery ze čtyř evropských zemí.

Projekt poskytuje možnost umělcům z pěti partnerských zemí (Česká republika, Itálie, Nizozemí, Švédsko a Kypr) pracovat s předními evropskými tanečními dramaturgy, jejichž tým vede Guy Cools, a to v každém roce formou dvou desetidenních workshopů pro vybrané dvojice umělců z každé země. Projekt je otevřený také širší odborné veřejnosti.

Do projektu se mohou hlásit pouze profesionální umělci: choreografové, kteří již mají zkušenosti z tvůrčího procesu („mid-career choreographers”) a cítí potřebu dalšího profesního růstu, a potenciální taneční dramaturgové, kteří se chtějí perspektivně věnovat této profesi. Choreografové se mohou přihlásit s vybranou osobností dramaturga jako dvojice, ale také jednotlivě. Stejně tak zájemci o taneční dramaturgii. Důležitý je zájem o výměnu zkušeností v rámci evropské spolupráce a otevřenost novým impulzům.

Podmínky otevřené výzvy:

Zájemci o účast v projektu „Micro and Macro Dramaturgies in Dance” musí garantovat svou účast na obou workshopech v roce 2020 (15.–25. 4. a 1. polovina října 2020), stejně jako závěrečné akci projektu v Praze v polovině září 2021.

K vyplněné přihlášce je třeba přiložit stručný motivační dopis v angličtině.

Více informací o projektu, jeho podmínkách a přihlášku najdete zde:
https://tanecpraha.org/cs/micro-and-macro-dramaturgies-dance

Projekt je podpořen programem Evropské unie Kreativní Evropa – Kultura.

TANEC PRAHA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Sněhový dort pro baletní královnu

Kdo byla Anna Pavlova? A proč nesou její jméno sladké dobrůtky? A dokonce i žabí stehýnka!

Již několikrát jsem měl tu čest ochutnat dort zvaný „Pavlova“. Vždy jsem myslel, že se jedná o sladkost (koho, čeho) I. P. Pavlova. Ruský vědec, který má v Praze 2 náměstí a stanici metra i městské hromadné dopravy, totiž vyvolával u živočichů slintací reflex. A já měl dojem, že tento dort patří do kategorie těch, po nichž „blahem slintáme“… Ale pravda je jiná. Dort totiž nese jméno slavné ruské tanečnice Anny Pavlové!

Kdo byl otcem?

Anna Pavlova (často u nás psaná též Pavlovová) se narodila 31. ledna 1881 v ruském Petrohradu, jako dcera pradleny Ljubov Feodorovny. Její pravý otec není oficiálně znám.

Když byla Anna ještě velmi malá, její matka se provdala za vojáka v záloze Matvjeje Pavlova. Ten však brzy zemřel. Přesně, když byly Anně dva roky. Obě s matkou byly velmi chudé a dlouhá léta proto trávily s Anninou babičkou.

Škola se zajištěním

Anně Pavlové se zachtělo být tanečnicí již v osmi letech. To, když navštívila představení „Spící krasavice“ v petrohradském Marijánském divadle.

Anna Pavlova

O dva roky později byla Anna přijata jako studentka do Petrohradské carské baletní školy. Tato škola pro klasický tanec svým studentům nabízela navíc celoživotní materiální zajištění. A proč škola carská? Tehdejší vládce Ruska car Alexander III (1845 – 1894) byl totiž jejím hlavním mecenášem.

Ačkoli byla mladá Anna považována za křehkou a ne příliš krásnou, přesto byla velmi pružná. I dlouho působila dívčím dojmem. A hlavně, byla obratná a dokázala se snadno i pružně ohýbat a elasticky kroužit na špičkách.

Okouzlila i Maria Petipu

Nadání mladé studentky zapůsobilo na baletního mistra Maria Petipu, který se posléze stal jejím nejoblíbenějším profesorem. Pavlova se také dobře poučila od dalších slavných pedagogů a choreografů Marinského divadla, jimiž byli Christian Johanssen, Pavel Gerdt a Enrico Cecchetti.

Nejen ti, ale i choreograf Fokin,  jí poskytli klasický školní základ, založený na ruské baletní tradici. V září 1899 Pavlova debutovala v Marinskem divadle. Konkurence tam byla mezi tanečníky  vysoká. Anna Pavlova však mezi ostatními brzy zaujala poetickým výrazem a výraznou technickou kvalitou svých vystoupení.

Křest ohněm ve slavné „Met“

Pavlova se účastnila mnoha uměleckých zájezdů. Odhaduje se, že nacestovala přes čtyři sta tisíc mil!!! A to v době, kdy ještě zdaleka neexistovala letecká doprava. Viděly ji tak milióny diváků na celém světě!

V únoru 1910 se Pavlova, vystupující s moskevským tanečníkem Michajlem Mordikinem (1880 – 1944), poprvé představila v Americe. A to hned ve slavné Metropolitní opeře (zvané slangově „Met“), v New Yorku. Většina amerických diváků ji do té doby nikdy předtím neviděla. Byli z ní uneseni.

Divadlo po carevně

Ačkoli byla tato první turné Pavlovové organizována se souhlasem cara, stejně se její poslední oficiální návštěva Ruska datuje létem 1914. Potom, shodou okolností, vystupovala v Německu. Bezprostředně ji pak, cestou do Londýna, (v srpnu 1914)  zastihla zpráva o vyhlášení války Německa s její domovinou. Umění se upozaďovalo. Nastaly jiné problémy. Smlouvy a povinnosti Pavlovové  vůči carovi, školním závazkům i „jeho“ Marijánskému divadlu, tím pádem zanikly.

A proč se divadlo jmenovalo „Marijánské? Je pojmenováno po carevně Marii Alexandrovně, manželce Carla Alexandra II.

Svět ji ležel u nohou

Od těch dob až do své smrti Pavlova pokračovala v dlouhém, vyčerpávajícím celosvětovém turné. A to j se svým vlastním divadelním ansámblem. Jeho členové pocházeli z různých zemí a nebyli vždy zdaleka tak talentovaní jako šéfka.

Ještě několikrát se Anna úspěšně vrátila do Ameriky. V roce 1917 třeba úspěšně vystupovala v Americe jižní. Roku 1919 naopak navštívila Bahii a Salvador. Neopominula ani Indii.

Návštěvám Pavlové v Indii a spolupráci s tamními experty orientálních tanců se ostatně věnuje již článek o Anně Pavlove v TANEČNÍM MAGAZÍNU z 10. 10. 2013.

Její americká vystoupení v letech 1920 a 1921 již znamenala  páté stěžejní turné Pavlové  po Spojených státech během deseti let! Posléze, roku 1923, její taneční společnost cestovala do Japonska, Číny, opět Indie, Barmy a Egypta. Jižní Afrika, Austrálie a Nový Zéland naopak ležely Pavlové u nohou v roce 1926. Léta 1927 a 1928 byla věnována evropskému turné.

A právě uvedené návštěvy u protinožců mají údajně co společného s dortem…

Dort Pavlova, tentokrát s granátovým jablkem a ozdobený physalisem

Jak to bylo s dortem?

V rámci svého již zmiňovaného celosvětového turné v roce 1926 navštívila Anna Pavlova Nový Zéland.

O víc než šedesát let později autor Anniny biografie Keith Money, v souvislosti s touto událostí, zmiňuje historku o zrození dortu Pavlova. Ten dezert prý připravil šéfkuchař hotelové restaurace ve Wellingtonu. Speciálně, na počest této populární tanečnice. Sněhový dort měl připomínat její nadýchanou sukni a plátky kiwi znázorňovaly zelené růže, kterými byl její taneční kostým vyzdoben.

Anna Pavlova rovněž vystupovala v sousední Austrálii. Konkrétně v roce 1929. Baletka tehdy pobývala ve městě Perth v hotelu Esplanade. Rovněž šéfkuchař tohoto hotelu prý údajně vytvořil lehký dezert z bílkového sněhu, který pojmenoval Pavlova, protože je stejně lehoučký jako ta, co mu dala jméno.

Krinolína Anny Pavlove na archivním obrázku skutečně připomíná nadýchaný dort

Pochází ten dort z Evropy?

Nejen u našich protinožců však vznikaly pokrmy oslavující proslulou baletku. Ve Francii totiž šéfkuchaři připravovali žabí stehýnka à la Pavlova a v USA se prodávala zmrzlina Pavlova.

A podle mnoha dokladů nejen to. S největší pravděpodobností ani samotný dort Pavlova nebyl vynalezen na jižní polokouli, ale k protinožcům doputoval z Evropy přes Ameriku.

Kulinářští experti Andrew Paul Wood a Annabelle Utrechtová předpokládají, že na jih od rovníku recept na zákusek z bílkového sněhu doputoval na zadní straně krabic s kukuřičným škrobem. Do Pavlovy se často přidává trocha škrobu pro dosažení typického měkkého středu. Podle těchto „jídelních“ badatelů u protinožců dokonce nevzniklo ani pojmenování dezertu.

První recept na sladký zákusek nazvaný „Pavlova“ se prý doložitelně objevil už v roce 1911, kdy Anna Pavlova teprve zahajovala své světové turné a kdy o její slávě jižní kontinent pořádně ještě ani nic netušil.

Dort Pavlova si získal světový ohlas a s tím i mnoho obměněných variant. Toto je jeho německá verze, konkrétně schvwarzwaldská podoba.

Pozor na „Meringue“!

Záhady a nedorozumění spojené s tímto dezertem ale ještě zdaleka nekončí.

Milovníky sladkostí totiž může překvapit, že v cukrárnách či kavárnách anebo restauracích se objevuje stejný dezert, kterému se jednou říká „Pavlova a podruhé „Meringue. Rozdíl mezi těmito pojmy vysvětluje cukrářský mistr Maršálek: Meringue, to znamená bílky a cukr v různém poměru. Pro stabilitu se přidává trocha soli či pár kapek citronu. Naopak Pavlova je obohacena o větší díl octa nebo citronové šťávy a nesmí chybět škrob, který výslednému korpusu zajišťuje stabilitu. Správně upečená Pavlova je křupavá a vevnitř má spíše texturu poněkud jako marshmallow.“

Anna Pavlova s labutí (obdobný snímek má Eva Pilarová na titulu svého alba z roku 1974 „Zázrak je žít”)

Labutí píseň

Anna Pavlova aktivně tančila až do konce svého života. Počátkem roku 1931, během turné v nizozemském Haagu, bylo Pavlové sděleno, že přechodila zápal plic. A že její zdravotní stav vyžaduje léčení a operaci.

Bylo jí rovněž důrazně řečeno, že už nikdy nebude schopna tančit, pokud nebude své plicní potíže radikálně léčit. Odmítla podstoupit operaci a řekla: „Pokud nedokážu tančit, raději bych byla mrtvá.“ 

Zemřela na následky zápalu plic v ložnici vedle japonského salonu hotelu „Des Indes“ v nizozemském Haagu. Někdy  kolem půlnoci v pátek 23. ledna 1931. Tři týdny po svých 50. narozeninách. Ke smrtelnému loži si přála přinést svůj kostým z „Labutího jezera“. Poslední její slova před smrtí zněla: „Slyšíte, jak v dálce tančím?“

A závěrem recept:

Jarní Pavlova s čokoládou a čerstvým ovocem

Na korpus:

  • 240 g bílků

  • 240 g cukr krupice

  • 240 g cukr moučka

  • 1 malý citron, šťáva i kůra 

  • 20 g bramborový škrob

  • Na mramorování:

  • 100 g lesního ovoce (maliny, borůvky nebo ostružiny)

Na náplň:

  • 900 g šlehačky 33 %

  • 200 g extra hořké čokolády 80 %

Na ozdobu:

  • 300 g čerstvých malin, borůvek nebo ostružin

Postup:

100 g lesního, třeba i mraženého, ovoce rozmixujeme na jemné pyré.

Troubu předehřejeme na 100 °C. 

Bílky s citronovou šťávou ušleháme elektrickým mixerem do polotuha a po lžících zašleháme krupicový cukr, pak došleháme dotuha a nakonec lehce zamícháme směs cukru moučky, škrobu a citrónové kůry.

Hmotu rozdělíme na tři plechy vyložené papírem na pečení a stěrkou rozetřeme do kruhů o poloměru asi 26 cm. Na ty rovnoměrně rozdělíme připravené pyré a lžící vytvoříme mramor.

Sušíme 3 až 4 hodiny, nebo dokud upečená Pavlova není zcela suchá.

Na náplň si převaříme smetanu a do ní ponorným šlehačem vmixujeme hořkou čokoládu. Necháme přes noc v lednici a druhý den ušleháme do tuha. 

Na první ze tří Pavlov rozetřeme třetinu ušlehané náplně a dobře rozetřeme až do krajů. Přiložíme druhou plackou a rozetřeme další třetinu. Stejně pokračujeme i se zbývající plackou a náplní.

Povrch dobře uhladíme, hustě poklademe ovocem a na závěr pocukrujeme.

Dobrou chuť!

Foto: archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

V BERLÍNĚ již tuto středu!

Zajímají vás nové technologie a postupy v kultuře? Máte „volných“ 22, 25 EURO? A peníze na dopravu? Hlaste se. Do poslední minuty nabitý program. Uveřejňujeme program a pozvánku v anglickém jazyce.

Srdečně Vás zveme na akci Creative Europe Innovation Day, která se bude konat ve středu 4. 9. 2019 (13 – 19h) v Berlíně.

Akce představí mezinárodní příklady využití inovativních technologií v médiích, umění a kultuře, z nichž některé byly podpořeny programem Kreativní Evropa. Dva hlavní bloky se budou věnovat tématům blockchainu a VR/AR v umění.

Akci pořádají Creative Europe Desk Berlin-Brandenburg a Creative Europe Desk Kultur s podporou Kanceláří Kreativní Evropa Dánsko, Nizozemí, Rakousko, Francie a ČR, Musicboard, KreativKultur Berlin a Cinemathon International.

Podrobný program v angličtině a pozvánku najdete níže.

Vstupné na akci je 22,25 EUR, registrovat se na ni můžete zde.

PROGRAMME

12.45h REGISTRATION & COFFEE Silent Green, Gerichtstraße 35, 13347 Berlin-Wedding

13.30h – 13.40h WELCOME & INTRODUCTION

13.40h – 13.55h KEYNOTE: How to ignite European Moonshots in Culture and Creativity? Sten-Kristian SALUVEER, Head of Programming NEXT – Founder Storytek

13.55h – 14.00h Q & A

14.00h – 14.15h KEYNOTE: How Creative Europe will bridge Tech and Culture Barbara GESSLER, European Commission

14.15h – 14.20h Q & A Session I: BLOCKCHAIN: TRANSPARENCY & FAIR SHARES

14.20h – 14.30h INTRODUCTION: Why Blockchain enables new business models Erwin SCHMIDT, Cinemathon International, Berlin

14.30h – 14.40h USE CASE: Blockchain My Art- Transparency for cultural Events Maxime FAGET, CO-FOUNDER SeaNaps Festival, Leipzig

14.40h – 14.45h Q&A

14.55h – 15.05h PROJECT PITCH: Unchain Film Production for our Planet Sophokles TASIOULIS, CEO Icebreaker Nature Entertainment Studios, Berlin

15.05h – 15:15h USE CASE: Film Chain – the new way of accessing your money Maria TANJALA, CEO Big Couch, UK

15.15h – 15.20h Q&A

15.20h – 15.30h USE CASE: WARM – World Airplay Radio Monitor Jesper SKIBSBY, CEO WARM Music, DK

15.30h – 16.15h COFFEE BREAK (40 Min) ROUNDTABLES (20 Min): I: Erwin Schmidt, Maria Tanjala, Sophokles Tasioulis II: Sten-Kristian Saluveer, Jesper Skibsby, Maxime Faget

INVITATION CREATIVE EUROPE INNOVATION DAY

Berlin September 4, 13h – 19h Digital technologies like XR, Blockchain and Artificial Intelligence are effectively disrupting how arts and culture are being created, distributed and perceived. New technologies hold the promise of making art and culture more accessible to audiences and making the share of revenue for rights holders and creators more transparent and reliable. It is also helping museums and galleries to increase their reach, making them more attractive to younger generations. In the past years the Creative Europe Programme has supported the creative industries in different ways, including the use of new technologies within creation, production and circulation of creative works.

Our CREATIVE EUROPE INNOVATION DAY will present international use cases for innovative technologies in Media, Arts and Culture supported by the Creative Europe Programme and beyond.

Project roundtables will provide the opportunity to discuss the various financing and distribution models as well as the technology behind them in more detail.

Invited international speakers are: Barbara Gessler (European Commission), Sten-Kristian Saluveer (NEXT@Festival de Cannes), Maxime Faget (SeaNaps Festival) Maria Tanjala (Big Couch), Jesper Skibsby (WARM), Robert van Hunsel (Ticketing Group) – and many more!

Interested in joining us?

TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejen bývalí gymnasté a tanečníci oslaví jubileum na NOVÉ SCÉNĚ

Cirk La Putyka se na podzim vrátí se třemi úspěšnými inscenacemi do původních prostor La Fabriky, Divadla Archa a na Novou scénu

Již pět let je domácí scénou souboru Cirk La Putyka prostor Jatka78 v pražské Holešovické tržnici. V rámci oslav 10. výročí však připravil na říjen a listopad principál Rosťa Novák ml. se svým týmem výjimečný projekt – tři dlouholeté úspěšné inscenace uvede v prostorách, kde původně vznikla a měla premiéru: Up End DownLa Fabrice, La Putyka v Divadle Archa a Slapstick Sonata jako derniéru na Nové scéně Národního divadla. “Jde vlastně o naše poděkování těmto scénám, že nás tehdy podpořily a viděly smysl v naší tvorbě,” vysvětluje Rosťa Novák mladší. Vstupenky na všechna představení jsou již v prodeji v síti GoOut. Více informací na www.laputyka.cz.

V prostoru La Fabrika soubor Cirk La Putyka strávil šest let – od dubna 2009 do května 2015 – a odehrál zde 355 představení, z toho 95 právě Up End Down. Tehdy se rozloučil představením La Pusa na rozloučenou. “La Fabrika je nám nejbližší divadelní prostor a to nejen vzdálenostívzdušnou čarou asi 500 metrů,” říká Rosťa Novák. Up End Down, inscenaci v Novákově režii oceněnou Cenou Divadelních novin a Inscenací roku 2010 v kategorii Tanec a balet, zde Cirk La Putyka uvede 9. a 10. října.

Do Divadla Archa, kde bude uvedena úplně první inscenace La Putyka od 24. do 26. října, se soubor vrátí po deseti letech. Rosťa Novák zde asi rok po absolvování DAMU začínal společně s režijní dvojicí SKUTR. “Měli jsme možnost pracovat v nejlepším divadle – aspoň pro mě osobně. Setkal jsem se s fantastickým produkčním a technickým personálem, měli jsme svobodu pro naši tvorbu a každým hostujícím představením jsme byli inspirováni – viděli jsme zde poprvé DV8, Ultima Vez, Cirkus Cirkör, Radoka, Mina Tanaku a další,” vzpomíná Rosťa Novák. Za několik let zde společně tito tvůrci realizovali představení Nickname, Understand, Plačky a 8 polib prdel kosům. “Mým hlavním projektem se pak stal nový cirkus a představení La Putyka. Díky Arše jsem dostal zázemí na jeho začátek,” dodává Rosťa Novák. Tak vznikla inscenace La Putyka, po jejímž první uvedení začal Novák hledat nový prostor, který by technicky, ale i svou dramaturgií vyhovoval.Takhle jsem se setkal s Richardem Balousem. Člověkem, který nám dal zelenou a který nám dal na šest let střechu nad hlavou. Oživovali jsme prostor Slévarny, Studia 1 i baru,” líčí Novák. Soubor zde nazkoušel projekt Up End Down, jednorázovou La Revi, představení Risk a Airground a uváděl zde i Slapstick Sonatu a La Putyku. Byl to důležitý moment, který trval nakonec šest let, během kterých se formovala naše company a vytvářela si cestu k osamostatnění,” zdůrazňuje Novák.

Slapstick Sonata:, jejíž derniéra proběhne 25. listopadu 2019, na Nové scéně Národní divadla

Derniéra Slapstick Sonaty proběhne 25. listopadu na Nové scéně Národního divadla. Celkově měla inscenace zatím 158 repríz, z toho 65 v mimo Českou republiku – Německo, Polsko, Chorvatsko, Finsko, USA, Nizozemí, Izrael a Itálie) – nejvíce ze všech projektů. Pro soubor to byla první zkušenost se zahraničním režisérem – Maksimem Komarem – a také první mezinárodní spolupráce – se souborem Circo Aereo. Představení spojilo Národní divadlo v Praze s Národním divadlem v Helsinkách. “Pro jádro našeho souboru je to srdcová záležitost a asi jedno z nejoblíbenějších představení vůbec. První, ve kterém jsme dostali volnou ruku a z velké části se o něj starali sami účinkující. Otevřelo nám dveře do cirkusového světa. Lidi z cirkusu nás začali více brát jako cirkusové umělce, co ovládají disciplíny, na které musí jiní chodit na univerzity. Do té doby jsme byli vnímáni spíš jako ti bývalí gymnasti, trampolinisti a tanečníci, zdůrazňuje Daniel Komarov. “A také nás naučilo pít gin s tonicem, což je dodnes nejoblíbenější drink souboru.

Oslava 10. výročí souboru na podzim 2019 a jaře 2020 zahrne i další projekty: při vzniku nové inscenace Don’t Quijote, která bude mít premiéru 1. října v prostoru Jatka78, se po deseti letech znovu spojí spolužáci z DAMU a tehdejší spolupracovníci z Divadla Archa Rosťa Novák s režijním tandemem SKUTR, a navíc se zakládajícím členem souboru Jiřím Kohoutem. V říjnu a listopadu uvidí diváci v prostoru Jatka78 kompletní repertoár souboru. Od září kina v České republice, Slovensku a Polsku promítnou záznam představení Up End Down Symphony s živým hudebním doprovodem Filmové filharmonie z prosince loňského roku. A 7. listopadu na Jatkách78 proběhne premiéra dokumentu České televize Na krev, který mapuje pět let v životě rodiny Nováků i souboru Cirk La Putyka. Kromě uvedených projektů Cirk La Putyka uvádí v prostoru domácích Jatek78, ale i na domácích i zahraničních festivalech inscenace La Putyka, Up End Down, Slapstick Sonata, Airground, Batacchio (velké turné po České republice), Honey, ADHD (například účast na prestižním Biennale Internationale des Arts du Cirque v Marseille), Black Black Woods, Biograf. Jen v Jatkách78 tak půjde o 100 představení. Navíc členové souboru připravují novocirkusové a pohybové workshopy pro děti, mládež a seniory.

Záběr z představení La Putyka

Termíny:

Up End Down: 9. a 10. října, 2019, La Fabrika

La Putyka: 24., 25., 26. října 2019, Divadlo Archa (bonus k představení 25. října – diskuse, výstava fotografií a DJ)

Slapstick Sonata: 25. listopadu 2019, Nová scéna Národní divadla – derniéra

Vstupenky: již nyní k dostání v síti GoOut.cz.

Více informací: www.laputyka.cz a na webových stránkách jednotlivých scén.

Text a foto: Jiří Sedlák a Martin Faltus

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„4 + 4 dny v pohybu“ obsadí v říjnu prázdný pražský Desfourský palác

23. ročník festivalu současného umění nabídne jedinečnou atmosféru 

Třiadvacátý ročník mezinárodního festivalu současného umění „4 + 4 dny v pohybu“ proběhne od 5. do 13. října 2018 na několika místech v Praze. Jako své hlavní centrum si již tradičně vybral opuštěnou budovu v centru hlavního města: Letos se jím stal Desfourský palác na Florenci. Tento chátrající neoklasicistní dům na devět dní oživí hlavní výstavní část nazvaná “Princip neurčitosti”. Festival „4 + 4 dny v pohybu“ tak návštěvníkům nabídne pravděpodobně poslední možnost zažít jedinečnou atmosféru tohoto paláce před plánovanou přestavbou. Návštěvníci se mohou těšit také na aktuální, provokativní a novátorské divadelní a taneční projekty z Austrálie, Francie, Itálie, Kanady, Maroka, Nizozemí, Norska, Libanonu, Sýrie či Velké Británie. Kompletní program festivalu bude zveřejněn v průběhu září 2018. 

 

Desfourský palác byl postaven v roce 1846 v těsné blízkosti Těšnovského nádraží. Kdysi byly jeho součástí zahrada, skleník i celé západní křídlo, zbourané kvůli výstavbě budovy Rudého práva. Malířská výzdoba paláce patří k nejvýznamnějším dílům českého nástěnného malířství poloviny 19. století. Festival „4 + 4 dny v pohybu“ návštěvníkům celý objekt zpřístupní a nabídne několik kurátorských výstav současného vizuálního umění. 

Kurátory hlavní výstavní části festivalu s názvem „Princip neurčitosti“ jsou pánové Tomáš Knoflíček a Libor Novotný z ostravského projektu „Kukačka – umění ve veřejném prostoru“, Nina Michlovská, Radek Váňa a Ondřej Horák. Pavel Vančát představí výběr nejzajímavějších děl z výstavy Start Point – přehlídky evropských uměleckých škol. Pro školy a dětské návštěvníky je připraven doprovodný program s názvem „Máš umělecké střevo“?. V rámci doprovodného programu proběhne konference „Procesy pokroku“pro umělecké profesionály bude připravena festivalová škola.

V hlavní výstavní části nebudou chybět zahraniční kurátoři ze skupiny InSitu Curators Crew. S intimním setkáním performera a jednoho diváka nazvaným „Tam, kam mě dovedou konečky prstů“ se představí libanonská umělkyně Tania El Khoury. Galerijní projekt nabídne návštěvníkům možnost prožít „na vlastní kůži“ uprchlické příběhy, které mohou uchovat, nebo ze sebe smýt. Dalším projektem určeném vždy pouze pro jednoho návštěvníka je videoinstalace „Provinilé krajiny“ nizozemského divadelníka a výtvarníka Driese Verhoevena. Reaguje na fakt, že dostupnost informací z nás činí permanentní svědky složitých situací po celém světě.

Divadelní a taneční program se letos odehraje zejména v Divadle Archa, Divadle Ponec a Centru současného umění DOX. Dramaturgie zahraničního programu bude výrazněji než v předchozích letech reflektovat složitost současné Evropy i světa.

Letošní 23. ročník festivalu zahájí představení italského souboru Motus s názvem „MDLSX“, psychedelická one-woman show oceňované divadelní a filmové herečky Silvie Calderoni. Syrský tanečník a choreograf Mithkal Alzghair představí v české premiéře svou performance „Přemístění“ o útěku jako záchraně života, ale i ztrátě možnosti k návratu.

Britská umělkyně Deborah Pearson v dokumentární inscenaci „History, History, History“ přiblíží jednu z největších uprchlických krizí dvacátého století: rok 1956, kdy z Maďarska odešlo až 300 tisíc obyvatel – včetně dědečka autorky inscenace. Australská performerka Nicola Gunn v představení „Skladba pro člověka a střelmistra v Ghettu“ kriticky a zároveň s komickým odstupem rozpitvá nesnesitelné rysy lidského chování. Úlevu všem, kteří se potřebují zastavit, nadechnout a celý svůj dosavadní  život vymanit z veřejné kontroly, přinese inscenace „Hello Useless – For W and Friends“v podání slavného belgického herce a performera Benny Claessense. 

Festival uvede celkem čtyři české premiéry: nová představení souboru Wariot „Ideal“ i divadelního spolku SecondHand „Women, site-specific“, performance Barbory Kleinhamplové a Terezy Stejskalové nazvanou „Plačky nad příliš dlouhým životem“ a premiéru Jana Mocka „Fatherland“Kompletní program festivalu bude zveřejněn v září 2018.

Festival „4 + 4 dny v pohybu” založila v roce 1996 čtveřice Nikola Böhmová, Markéta Černá, Denisa Václavová a Pavel Štorek, kteří jej dodnes pořádají. Během 22 let festival uvedl na 500 zahraničních i českých souborů prezentující všechny žánry současného umění (divadlo, tanec, hudba, výtvarné umění, film, video art). Kulturními projekty oživil taková místa jako stará kanalizační čistírna v Praze Bubenči, opuštěné tovární haly ČKD Karlín, bývalý městský pivovar v Holešovicích, bývalá cihelna v Šáreckém údolí, hokejový stadion HC Hvězda ve Vokovicích, tělocvičny Tyršova domu, Nosticovy haly, bývalé Federální shromáždění, bývalé Casino v Pařížské ulici, budova bývalého ÚLUVu na Národní třídě i Palác U Stýblů na Václavském náměstí či Kasárna Karlín. Festival inicioval vznik řady premiér site-specific projektů českých souborů, uvádí skupinové výstavy současných vizuálních umělců a kurátorů, spolupracuje s předními historiky umění a architekty na procházkách a přednáškách. Festival dlouhodobě spolupracuje s kulturními organizacemi Kruh, Jednotka/Unit, Vědecko-výzkumné pracoviště AVU, Start Vršovice a další.

 Více informací o festivalu na www.ctyridny.cz.

 4 + 4 DNY V POHYBU“ – 23. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL SOUČASNÉHO UMĚNÍ

Kde: Desfourský palác, Divadlo Archa, Ponec – divadlo pro tanec, Centrum současného umění DOX

Kdy: 5. – 13. října 2018

Kontakt: www.ctyridny.cz.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN