V porotě bude i LUCIE BÍLÁ!

Pražské Hudební divadlo Karlín vyhlásilo soutěž o nejlepší divadelní soubor ze základní či střední školy. Hlaste se do konce ledna!

Do soutěže se mohou hlásit i základní umělecké školy a amatérské soubory, nikoli však konzervatoře či profesionální soubory. Přihlásit se lze s muzikálovými i činoherními inscenacemi na našem webu https://www.hdk.cz › o-divadle › aktuality › detail › 167-jedinecna-sance-… , kde jsou i podrobná pravidla. Koncem roku 2019 o tom informoval ředitel HdK Egon Kulhánek. Do soutěže se lze přihlásit na webu www.hdk.cz/soutez-eduard/, kde jsou i podrobná pravidla soutěže. Uzávěrka přihlášek je 31. ledna 2020.

Když se první ročník vydaří, rádi bychom ve vyhlašování cen pokračovali i v dalších letech,“ uvedl Kulhánek.

Zaslané soutěžní příspěvky ve formě videí bude hodnotit odborná porota, ve které vedle Kulhánka zasedne mimo jiné dramaturg HdK Adam Novák, zpěvačka a herečka Lucie Bílá, zpěváci a skladatelé Václav Noid Bárta a Ondřej Gregor Brzobohatý. Cena dostala své jméno po Eduardovi Tichém, zakladateli HdK. Ze soutěžních představení porota vybere tři nejlepší soubory, z nichž si jeden odnese Cenu Eduard.

https://www.hdk.cz › o-divadle › aktuality › detail › 167-jedinecna-sance-… Podle kvality nabídnutých inscenací dostane pět až deset nejlepších souborů možnost zahrát v září příštího roku svá představení na vznikající Malé scéně HdK pro 150 diváků. Vítězná inscenace pak bude ve spolupráci s divadlem uvedena na velké scéně HdK. „Nechceme vybírat jen soubory, ale i jednotlivé talenty, kterým bychom chtěli poradit a říct něco o práci ve velkém divadle,“ podotkl člen poroty, scenárista Jan Pixa.

Kulhánek připustil, že pokud by se mezi divadelními amatéry objevil velký talent, nabídl by mu angažmá. „Ceny lze vnímat i jako určitou formu talentové soutěže,“ sdělil.

Divadelní ceny Eduard jsou součástí projektu Hudební divadlo Karlín junior, v rámci kterého pražská scéna uvedla inscenaci „Jak se dělá muzikál“ a chystá obnovenou premiéru muzikálu „Královna Kapeska“. „Divadla na školách se ze sedmdesáti i více procent věnují muzikálu. Ceny mají logiku, protože pokud někoho zajímá muzikál, tak chápe, že právě scéna jako Hudební divadlo Karlín by měla být centrem takové jedinečnosti“ uvedl člen poroty a divadelní kritik Josef Herman.

A proto, školy i soubory, hlaste se na výše uvedené mailové adrese. A nezapomeňte, tato možnost končí datem 31. ledna 2020!

TANEČNÍ MAGAZÍN

» Stop šikaně«

Umělci se zapojili do projektu »Stop šikaně« a pokřtili videoklip » SÍŤ«

Každé třetí až páté dítě zažilo šikanu!!!

Nadační fond » Stop šikaně« bojuje proti ubližování   a vzniká také  hudební videoklip » SÍŤ« , upozorňující na toto skryté nebezpečí.   Mezi aktivně se podílející umělce patří např. Václav Noid Bárta, Ines Ben Ahmed, Patrik „Pjay“ Jareš, Ondřej a Taťána Gregor Brzobohatí, Marta Jandová a Tereza „Terysa“ Kovářová.

V první den nového školního roku, tedy v pondělí 2. 9. 2019, proběhl křest hudebního videoklipu „SÍŤ“, který vznikl za účelem boje proti šikaně, jemuž se Nadační fond STOP šikaně věnuje. Videoklip je odrazem dnešní doby. Doby, kdy je skutečná TVÁŘ častokrát nahrazena tou virtuální. Doby, kdy se prožitek dne měří podle nabité BATERIE. Doby, kdy na ublížení člověku stačí jedno “insta STORY”. A hlavně doby, ve které naši mysl ovlivňují už jen POUHÁ DATA. Cílem projektu “SÍŤ” je poukázat na problematiku šikany, kyberšikany a vlivu sociálních sí ;tí na naše každodenní životy, na to, abychom mezi sebou neztráceli KONTAKT, a hlavně, abychom se naučili VNÍMAT sami sebe a neustále zrychlující se svět kolem nás.

V klipu zpívá Václav Noid Bárta, hlavní tvář a ambasador projektu, Ines Ben Ahmed, nadějná muzikálová zpěvačka, herečka a zástupkyně naší mladé generace, a Patrik „Pjay“ Jareš, známá tvář sociálních sítí a YouTube a zároveň autor textu písně. Dále zde hrají také Ondřej a Taťána Gregor Brzobohatí, Marta Jandová a Tereza „Terysa“ Kovářová, kteří se touto cestou také rozhodli podpořit cíl nadačního fondu. „Na klipu a písni Síť jsem spolupracoval s velkými mladými talenty. Mám z té spolupráce radost a myslím, že výsledek se bude líbit. Doufám, že třeba některým otevře oči a lidé si uvědomí, že šikana je velký problém společnosti“ říká Václav Noid Bárta, který je i jedním ze zakládajících členů nadačního fondu.

Slavnostní křest a oficiální uveřejnění videoklipu se konalo v prostorách partnera nadačního fondu, v restauraci Burger King na I.P.Pavlova, a proběhlo za účasti všech zpěváků.

Stop!

Egon Kulhánek, ředitel HD Karlín, říká: „Účastníme se tohoto projektu proto, že se v současné době soustředíme hlavně na mladého diváka a šikana k mladistvým patří. A to, že je to škodlivé, už dále rozvádět asi nemusím. Václav Noid Bárta patří do našeho týmu, když přišel s touto myšlenkou, neváhal jsem ji podpořit.“

Ředitelka projektu Veronika Frindtová: „Dnes spouštíme nové webové stránky, představujeme videoklip a také spolupracujeme s orgnizacemi jako je Linka bezpečí a Nenech to být. Je to pro nás důležité datum.“

Kromě samotného křtu videoklipu byly rovněž představeny plány nadačního fondu pro nejbližší období, včetně chystané konference k problematice šikany v rámci odborné linie projektu pod záštitou Univerzity Karlovy. Vedoucí odborného týmu, Dr. Michal Zvírotský k tomu dodává: „Násilí v dětských kolektivech je na naší univerzitě zkoumáno dlouhodobě, nyní však chceme dát učitelům, rodičům i dětem pomocnou ruku ve zcela praktických otázkách. Chystáme proto nejen konferenci s workshopem, ale především několik publikací, které sice budou z výzkumů vycházet, ale osloví právě ty, kterých se šikana přímo i nepřímo týká“. Více informací o činnosti fondu najdete na jeho webových stránkách www.stop-sikane.cz, jejichž nová verze byla tento den také oficiálně spuštěna a komunikována na křtu.

Šikana je celospolečenský problém, projevuje se napříč generacemi, ve všech vrstvách a na všech místech. Je to problém o to horší, že je často špatně identifikovatelný a máme sklony jej přehlížet a bagatelizovat. Přesto šikana rozhodně není normální a je důležité proti ní bojovat. Ideálně na té nejnižší, a přitom nejdůležitější úrovni, u dětí. Že skutečně nejde o problém marginální, o tom svědčí statistiky a průzkumy: šikanu, tedy jakékoliv chování, jehož záměrem je opakovaně ubližovat, ohrožovat nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí, zažilo každé třetí až páté dítě v České republice. Více než 40 % škol řeší problém šikany, přitom více než 90 % pedagogů si s ní neví rady. Následky šikany jsou přitom často závažné, především ty psychické a sociální, protože mohou vyústit až v depresivní poruchy, poruchy sebehodnocení a sebedůvěry a dokonce mohou vést u obětí k asociálnímu či disociálnímu jednání nebo k agresi.

Dlouhodobý projekt » Stop šikaně« , zaměřený na boj s šikanou, má tři hlavní linie. Cílem odborné linie je pod vedením odborného týmu Univerzity Karlovy poskytování odborných konzultací a seminářů pro ředitele, metodiky prevence a učitele ve školách a zároveň lepší příprava studentů v této problematice již v rámci studia na pedagogické fakultě. Další linií je pomoc etablovaným organizacím a spolkům, které se této problematice rovněž věnují a zaměřují se na okamžitou pomoc. A v neposlední řadě se jedná o linii in formační, v jejímž rámci si nadační fond klade za cíl tuto problematiku a její závažnost komunikovat široké veřejnosti a bojovat proti lhostejnosti a tendenci šikanu a její následky přehlížet a bagatelizovat.

Zakladateli a hlavními organizátory a podporovateli Nadačního fondu »Stop šikaně« jsou COT media, Hudební divadlo Karlín (s edicí HDK Junior) a Univerzita Karlova.

Více na:(https://www.youtube.com/watch?v=COdmeiJ7x58

WEB: https://www.stop-sikane.cz/

Instagram: @stopsikanecz (https://www.instagram.com/stopsikanecz/)

Facebook: @stopsikanecz (https://www.facebook.com/stopsikanecz/)

Zeptali jsme se….

Václava Noida Bárty

 TM: „Zažil jste šikanu“?

„Ano. Proto vlastně jménem toho malého Vaška dnes děkuji všem organizacím, které se problémem zabývají.“

TM: Víte důvod, proč se to tenkrát dělo?

„Vím. Byl jsem jiný, byl jsem z muzikantské rodiny a jezdil jsem po školách na různá vystoupení, moc jsem nesportoval, takže jsem „nezapadal“. Přišel jsem později do té jisté školy a parta tam byla už stálá. Já jsem „vyčníval“. Takže mi to dávali najevo tím, že mě šikanovali a mlátili, no.“

 TM: Kdybyste dnes byl na tom místě znovu, jak byste reagoval?

„Já bych udělal úplně to stejné, co jsem udělal před léty. Začal bych chodit na bojové sporty a vyřídil bych si to sámJ A to se tenkrát také stalo (smích).“

Děkujeme…

Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková

COT media, HDK Karlín, Univerzita Karlova

Veronika Frindtová, Tomáš Matějovský

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jak se dělá muzikál?

HD Karlín představuje již třetí premiéru v sezoně 2018/19

Jste zvědaví, jak se dělá muzikál? Pak je tu představení přesně pro Vás.

‚Jak se dělá muzikál‘  – ojedinělá muzikálová revue!

Hudební divadlo Karlín si v divadelní sezoně 2018/19 dovoluje představit již třetí premiérové představení. Po premiéře kultovního muzikálu Legenda jménem Holmes a premiéře koprodukční operety Veselá vdova, uvede v březnu 2019 zábavnou  a tak trochu edukativní muzikálovou revue pro mladší publikum z pera a v režii Antonína Procházky.

Ředitel HD Karlín Egon Kulhánek objasňuje, proč se vlastně divadlo rozhodlo vytvořit muzikál pro ty nejmladší: „My jsme opravdu  dlouho tady u nás v divadle přemýšleli nad tím, že něco dlužíme malým divákům a že bychom pro ně moc rádi něco hráli. Ale  je to poměrně složitá věc. Muzikály  pro děti jednak podléhají módním trendům,  jednak stárnou rychlostí blesku a  náklady na ně nejsou o nic nižší než na muzikál pro dospělé. Dále se samozřejmě čeká, že přijdou rodinné slevy a v neposlední  řadě  musíte vyřešit i  takový rébus, kdy vlastně hrát. Rodiny s dětmi většinou od pondělí do pátku  večer nepřijdou a vytvořit  něco jen pro odpoledne o víkendu je poměrně složité. Přesto jsme před dvěma  lety udělali program pro mladší publikum (‚Deset let nad vodou‘) a  setkalo se to s  velkým ohlasem.  A to nás motivovalo.“

Je snadné dělat muzikál?   ‚Je snadné létat, když jsi pták. Je snadné dělat muzikál, když máš talent a schopnosti čelit nesnadným věcem. Stačí zvládnout zpěv při zánětu hrtanu, hrát s horečkou, stepovat s vyvrtnutým kotníkem, tvářit se vesele, i když ti odpoledne přejeli tvého oblíbeného kocoura, být dvě hodiny navlečený do brnění, nebo stát v průvanu oděn jen svým talentem.‘

Vše na jevišti působí při představení tak snadně, hravě, spontánně. Pro ty, koho zajímá, co je za tou lehkostí skryto, je přesně určena tato  revue.

A komedie má ten dar, že dokáže sdělit  seriozní věci humorem. Nahlédněte za  oponu, co je to  za nádherné  martyrium – od výběru titulu,  přes konkurz, první čtenou až po aranžovací zkoušky na jevišti. Poodkryje se vám také  zákulisí,  tedy dílny, maskérny   a rekvizitárny.  Zažijete trému před premiérou a euforii po ní.

Režisér Antonín Procházka říká: „Moc se mi kdysi líbila knížka ‚Jak se co dělá‘ od Karla Čapka. Náramně jsem se při té četbě bavil.  Je to vždycky  tak, když ‚nakouknete nějaké činnosti pod pokličku‘, tak se o to začnete víc zajímat a otevřou se vám úplně jiné  obzory. A tak i my s naší revue  chceme pozvat mladé diváky, protože především mládeži je tato revue určena, a ukázat, co všechno se zatím skrývá, když se večer zvedne opona. Nechceme poučovat, ale bavit. Když někomu řeknete, že chcete vzdělávat, tak mu naskáčou pupínky. Přeji si, aby si mladý divák našel cestu k divadlu.“

Těšit se můžete na Ivu Pazderkovou, Markétu Procházkovou, Báru Šampalíkovou, Dominiku Býmovou, Ines Ben Ahmed, Václava Noid Bártu, Martina Písaříka, Dennyho Ratajského, Ivo Hrbáče a Antonína Procházku.

Zeptali jsme se ….

Martin Písařík 

Muzikál je žánr, který je  pro režiséra těžký, režiséři přiznávají, že je  to ten nejtěžší. Jak to vnímá  herec?

„Pro  mě  je muzikál  těžký v tom, že má více disciplín. Ideálně by člověk měl zvládnout všechny a alespoň tři dobře propojit.  Ale ne všichni herci   nebo zpěváci jsou zřejmě  schopni zvládnout  všechno. Je to už jen na režisérovi, nebo v rámci díla samotného, aby se vše poskládalo  tak, že kvality herců  se vyvíjí. Nikdo nemůže  vyčnívat a nikdo nemůže  nikomu vadit. V podstatě všichni neustále pracujeme na tom, abychom v každé z disciplín  nějak obstáli.  Samozřejmě,  ne vždy jsou na nás kladeny takové nároky.  Mluvíme-li o tanci, také se v  českých muzikálech třeba někdy stane, že větší díl  odtančí tanečníci a herci tím nějak proplují. Jednoznačně ale platí, že náročnost muzikálu spočívá v tom, co všechno člověk musí umět.“

Účinkujete rád v muzikálech?

„Mám ten žánr rád, protože mám  rád hudbu.  Jsem sice  činoherec a  miluji činohru, ale to  je  pro mě  vlastně také hudba, kde se  střídá rytmus jednotlivých scén.  A ve chvíli, kdy člověk už nemůže mluvit slovem a musí zazpívat, protože ta emoce je tak silná, (takový má muzikál  být), ta k je mi tento žánr velice blízký.   Samozřejmě je to pro mě náročné, člověk  na to musí být technicky vybavený, rozezpívaný, odpočinutý. Při zpěvu je všechno slyšet. Když je herec  nemocný a přijde na činohru,  není to tolik  poznat. Ale přijde-li  na  muzikál a  má zpívat….tak je to  opravdu náročné i fyzicky.“

Děkujeme  

 

Zeptali jsme se….

Antonín Procházka (režisér)

Je těžší  ztvárnit  dílo „Jak se dělá muzikál“  nebo  připravit „opravdový  muzikál?“

„Samozřejmě je těžší připravit  muzikál, který se v Čechách  ještě nikdy  nedělal. To, co teď tvoříme, na to se všichni opravdu  těšíme. Herci mají nejradši, když hrají herce. Teď vlastně  budou hrát sami sebe,  takže to bereme  jako odměnu, že můžeme udělat jakési  revue. Každý z protagonistů  zná všechny finty, zákulisí,   typy herců, takže   si rád takovou roli  ztvární.“

Děkujeme

 

Zeptali jsme se…

Iva Pazderková

Souhlasíte s tvrzením režiséra Antonína Procházky, který během tiskové konference řekl, že ‚herec vždy slízne smetanu‘?

„To je dvousečné. Ano, když se to  povede, pak herec slízne smetanu.  Když se to nepovede, tak  herec slízne rajčata. Ale … v obou případech musí tvrdě pracovat.“

Děkujeme

Na tyto známé tváře se můžete těšit 

 

Foto,text: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Opereta „Veselá vdova” znovu na scéně

Divadlo J.K. Tyla v Plzni a HD Karlín přináší oblíbenou operetu

Jedna z nejslavnějších operet všech dob,  “Veselá vdova” Franze Lehára,  právě vzniká v koprodukci Hudebního divadla Karlín a Divadla J. K. Tyla v Plzni. Tato inscenace  bude mít premiéru 24. ledna 2019 na scéně HD Karlín a 2. února 2019 se opereta představí poprvé v Plzni.

V hlavních rolích uvidíme Lívii Obručník Vénosovou, Pavlu Břínkovou, Michaelu Noskovou, Vlastimila Zavřela, Jana Ježka, Aleše Brisceina či Dalibora Gondíka.

Dalibor Gondík, (který současně  účinkuje ve StarDance), říká:  „Když jsem dostal nabídku účinkovat ve Veselé vdově, zhrozil jsem se: Já jsem určitě ten pravý typ do operety!  Ale přesvědčili mě, že se tam také hraje“

Dalibor Gondík

Martin Otava, ředitel Divadla J.K.  Tyla si pochvaluje, že spojením plzeňského divadla a HD Karlín vznikne inscenace, která nabídne mimořádný hudební, pěvecký i vizuální zážitek.

Pavla Břínková, Martin Otava, Lívia Obručník Vénosová

Milovníky  klasického zpěvu musíme bohužel trošku zklamat, během představení budou použity mikroporty.  Někteří toto nesou nelibě, ale ředitel HD Karlín Egon Kulhánek  říká: „Snažíme se uspokojit ucho současného diváka. Kdybychom nepoužívali techniku, znělo by to stejně, jako byste si chtěli poslechnout nejnovější hudbu  ve staré Škodovce“.

“Veselá vdova” je klasický operetní titul stříbrné éry vídeňské operety, jenž proslavil skladatele Franze Lehára.  Na interprety pak klade vysoké nároky po stránce zpěvu, tance i herectví.

Diváci se mohou těšit na velkolepou podívanou inspirovanou styly art deco a secese, slibuje Lukáš Kuchinka, který navrhl scénu.

Kostýmy návrhářky Dany Haklové by měly souznít nejen s hudbou, ale i se scénou, proto  se také inspirují obdobím secese a art deco.

Lívia Obručník Vénosová, Martin Otava, Pavla Břínková, Michaela Nosková (částečně překrytá  Daliborem Gondíkem) a Jan Ježek (zády)

V titulní roli “Veselé vdovy”, elegantní Haně Glawari,  se představí sopranistka Lívia Obručník Vénosová. Ta se setkala s Veselou vdovou poprvé před sedmi lety  a jak sama vzpomíná, byla to pro ni první opereta a velké ponaučení.  Tehdejší režisér inscenace nebyl nikdo jiný než Jan Ježek, kterého uvidíme v roli barona Mirko Zeta.

A co by byla opereta bez kankánu? Na kankán se můžeme těšit v podání  Michaely Noskové.

Zeptali jsme se…..

Lívie Obručník Vénosové:

Jak se těšíte na Hanu Glawari a máte s ní něco společného, například temperament?

„Naposledy jsem tuto roli zpívala před 7 lety v divadle F.X. Šaldy a teď   jsem moc ráda, že se k ní můžu znovu vrátit.

S panem  skladatelem  Franzem  Lehárem  – s ním mám něco společného….On se  narodil na Slovensku stejně jako já, studoval na Pražské konzervatoři stejně jako já a má maminku Maďarku stejně jako já.  S ním bych si popovídala jistě více než s Hanou Glawari.  Pokud jde o temperament, myslím si, že ve Veselé vdově se zrcadlí temperament pana skladatele a určitě tam budou slovenské a maďarské ingredience.“

V čem je role Hany Glawari tentokrát pro Vás jiná?

Lívia Obručník Vénosová

„Mám pocit, že už to pro mě bude určitě  lepší, protože budu ponaučená z minulosti z věcí, které bych víckrát nedělala  a  doufám, že  to povede k mé lepší interpretaci.  Jak to bude vizuálně, to je věc  pana režiséra, do  toho úplně zasvěcená nejsem, ale myslím si, že výsledek bude hezký  pro odborné  i laické oko a ucho.“

Prozradíte,  co už byste znovu nedělala?

“Budu volnější v projevu slova (pokud se mi to povede), protože v operetě se také mluví,  a to mně se nestává často.  Převážná většina  mého repertoáru jsou operní role a ne operetní. Před sedmi lety to byla   pro mě novinka,  ale doufám, že od  pana Ježka jsem se toho naučila dost, abych interpretovala Hanu Glawari lépe než  tehdy.  Snad se mi to tenkrát také povedlo, ale jak se říká,  zkušenost poučí a posouvá dopředu.“

Děkujeme a držíme palce

Zeptali jsme se…..

Pavly Břínkové (v roli Praskovje Pričičové):

Je to už dokonce potřetí, co hrajete ve Veselé vdově. Porovnejte tyto tři inscenace….

 „V  roce 1987 jsem hrála Valencii,  subretu s obrovským nádherným kankánem na konci představení,  kdy jsem skončila „provazem“.  To byla úplně jiná role než Hana Glawari v Moravském divadle,  hlavní role byla  pěvecky velice náročná, to bylo nesrovnatelné. A v tomto třetím zpracování  už mám  jen malou činoherní roli, ale velice mě těší. Toho,  co jsem dříve pokládala za samozřejmost,  tedy každou  moji novou práci včetně hlavních rolí,  si  dnes velice  vážím.“

Jak se Vám tančil kankán v prvním zpracování Veselé vdovy?

(Úsměv)  „Mám takovou nemilou vzpomínku.  Při tom velkém kankánu při hlavní zkoušce, tedy týden před premiérou, jsem skočila do provazu a urvala jsem si stehenní sval, to bylo strašné. Ale tu premiéru jsem stejně dělala, se zavázanou nohou. Dělala jsem, že nic, ale polykala jsem slzy.

Pavla Břínková a Dalibor Gondík

Když jsem ležela  s bolavou nohou,  Evžen Sokolovský (tehdy režíroval) mi zavolal a chraptěl do telefonu: „Pavlo, tak se ke mně doneslo, že už nikdy nebudete takové obscénnosti dělat!“  A skutečně,  od té doby jsem už nikdy pravý ‚špagát‘ neudělala. To  byla tehdy  taková bolest..  Já jsem při tom stále  hrála a tančila,  o to déle léčení  trvalo. Na jevišti na mnohé zapomenete, v tom je jeviště úžasné,  ale stačí krok za portál a už se hroutíte.“

Všichni Vaši kolegové o Vás vždy mluví s velkým respektem a úctou. Je to také tím, že  vydržíte tolik bolesti?

„Jéé! Těžko odpovídat! Já opravdu nevím.  Asi snad je to v mé  profesionalitě, nikdy jsem nenechala nic náhodě, vždy jsem byla perfektně připravená.“

Proč je Veselá vdova divácky tak úspěšná?

„Je tam opravdu nádherná hudba a pokud se to zazpívá skvostně, zatančí  skvostně a uhraje skvostně, no tak není o čem pochybovat.“

Děkujeme a přejeme “Veselé vdově” znovu úspěch

Pavla Břínková, Martin Otava, Lívia Obručník Vénosová

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN