„Pivní“ kuriozita TANCE PRAHA 2021

Zajímavý unikát v rámci tohoto vrcholného tanečního festivalu

Málokdy se může stát, že se – alespoň jmény – prolínají na jedné akci dva různé obory. V tomto konkrétním případě se jedná o tanec a – pivovarnictví!!! V rámci letošního festivalu TANEC PRAHA totiž vystupují hned dva interpreti, kteří nesou jména piva, respektive malého pivovaru. Obzvláště kuriózní je to v tom, že se, v našem případě, jedná o vskutku malý východočeský minipivovar!!! A jméno pivovaru i současně druhu piva pivovaru z horských úbočí Jeseníků!

Kdyby se někdo jmenoval Ježek, Konrád, Vratislav či Václav Holan, jako větší pivovary, určitá, i když také mizivá, pravděpodobnost tu je… S tím, že by se někdo jmenoval třeba Staropramen či Prazdroj nelze snad ani ve snu počítat… Ale na stejném festivalu jména Záhora a Holba??? K neuvěření!

Kdo jsou tito dva umělci se jmény tak podobnými sladovému, chmelovému moku? Začněme tedy, podle abecedy, Ondřejem Holbou.

Ondřej HOLBA absolvoval katedru pantomimy na pražské HAMU. Specializuje se na autorské pohybové divadlo, nový cirkus a cirkusovou pedagogiku. Od roku 2010 působí jako herec v divadle Circus Sacra. Se svými představeními již vystupoval na festivalech Letní Letná, Cirk UFF, Cirkopolis, Mime Fest, Kremnické Gagy a na mnoha a mnoha dalších.

Ve své tvorbě se programově zaměřuje na nový cirkus a autorské divadlo i rozšíření těchto světových trendů v České republice. Spolupracuje s umělci z celého světa. Ve spolupráci s finskou režisérkou a klaunkou Herne Väätäinen vytvořil autorské inscenace „Still life“ a „And Who Is Useless Now?“.

Ondřej Holba

V současnosti se zabývá možností využití robotiky a umělé inteligence v klaunských představeních v divadle. Inspiraci ke své tvorbě hledá ve filozofii umělé inteligence, ve výtvarném umění, hudbě a v práci se světlem, přičemž usiluje o vyrovnané propojení těchto směrů.

Ondřej v akci

Poslední dobou režíroval autorská představení „Kukačka – přesto zůstal člověkem“ (2017) a „Parazit“ (2019). V roce 2019 dokončil svůj zásadní, již zmíněný, projekt „And Who Is Useless Now?“, který byl vybrán do evropských projektů Circolaborative Tools, Circus Next + a na festival Česká taneční platforma.

Michal ZÁHORA absolvoval roku 2003 Konzervatoř Duncan centre. Zahraniční studijní pobyt absolvoval ve Stockholmu, po jehož ukončení ihned získal angažmá v norském národním souboru Carte Blanche. Poté následovalo angažmá v taneční skupině choreografa Roberta Zappaly v Itálii (2004-2005). Tříleté angažmá absolvoval Michal následně v britském národním souboru Scottish Dance Theatre (2006-2008). Ojedinělé a široké zkušenosti získal při práci v uvedených souborech, ale také v rámci nezávislé umělecké činnosti.

Michal Záhora

Spolupracoval s více, než osmnácti zahraničními a českými choreografy, ze kterých jmenujme alespoň Ohada Naharina, Amandu Miller, Inu Christel Johannessen, Adama Benjamina anebo Evu Blažíčkovou.

Záhora se své vlastní choreografické tvorbě věnoval zejména jako člen souboru NANOHACH (2005-2016). Mezi jeho autorská díla patří „Synchronicity“, „Resonance“, „Orbis pictus“, „Diptych“, „DEVOID“, „Okamžik proměn“, „Pulsar“, „Koncert pro NI“, „Slavnost“, „Výročí“, „Chrámový tanec“, „Generace X“, „Evropa!!?“. Všechny jeho inscenace na sebe strhly pozornost kritické i divácké divadelní obce u nás i v zahraničí (Irsko, Itálie, Německo, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie).

Michal v pohybu

Za choreografickou a interpretační práci byl nominován na nejrůznější ceny ve svém oboru: Cena Thálie, Cena SAZKY za objev v tanci, výroční ceny Opery plus.

Souběžně s choreografickou a taneční činností se Michal také systematicky zabývá uměleckým vzděláváním a pedagogickou praxí. Vedl semináře na London Contemporary Dance School – The Place (Londýn), Rambert school of ballet and contemporary dance (Londýn), The Space – Scottish School of Contemporary Dance (Dundee). Průběžně od roku 2008 vede vzdělávací semináře pro profesionály, studenty tanečních škol nebo pro pedagogy a účastníky celorepublikových přehlídek amatérského tance a základních uměleckých škol.

V letech 2009 – 2013 byl ředitelem Konzervatoře Duncan centre a mnoho let také jejím pedagogem. Vyučoval rovněž, ve školním roce 2016/2017 na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. 

A teď krádce o jejich pivních jmenovcích.

PIVOVAR HOLBA píše svou historii již od roku 1874, kdy v Hanušovicích založil sládek Josef Mullschitzký na tehdejší dobu moderní parní pivovar. První várka piva se zde uvařila přesně 28. prosince téhož roku. Postupně se pivovar rozrůstal a modernizoval. Již ve třicátých letech minulého století byl, svým výstavem, třetím nejvýkonnějším na Moravě. Po znárodnění v roce 1948 se přejmenoval na „Pivovar Hanušovice, národní podnik“. Ale i za minulého režimu neslo jeho nejkvalitnější a vývozní pivo stále značku „Holba“. Nyní spadá pod koncern „Severomoravské pivovary Přerov. A věnuje se, kromě výroby piva i jeho expedici a plnění – to nejen do sudů, ale částečně i do moderních ve světě stále žádanějších plastových přepravek, trochu připomínajících tvar ledvin.

PIVOVAR ZÁHORA je mnohem mladší. Vznikl, severozápadně od Chlumce nad Cidlinou, ve vesnici Kněžičky v roce 2016. A založili jej dva bratři Záhorové. Tomáš a Vojtěch. Vaří pivo poctivě na tři rmuty. Tedy pivo spodně kvašené. Vedle toho mají v nabídce také piva kvašená svrchně. A k jejich mistrovským kouskům patří i pivo nakuřované – Rauchbier. Díky kvalitě a nepřehlédnutému grafickému stylu etiket je jejich pivní mok vyhledávaným artiklem nejen v širokém okolí, ale i ve speciálních restauračních podnicích v Praze, Brně, ale také třeba v Liberci.

Ale zpět k festivalu TANEC PRAHA. Ondřej Holba na něm vystoupí s inscenací „And Who Is Useless Now?6. června v jihlavském DIODu a 9. června v v olomouckém DIVADLE NA CUCKY. A Michal Záhora, s pořadem Generace X10. června v pardubickém DIVADLE29 a 12. 6. v amfiteátru za DKMO v Ostravě..

Nezaměnitelný grafický styl etiket pivovaru Záhora

Foto: Dragin Dragan, Vojtěch Brtnický a archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

V srdci Prahy performance »SONIC CIRCUITS«

Zajímavé výstupy performerů jsou i v galeriích a výstavních síních. Tato akce zaujme následující 38. týden v úterý 17. 9. a to přímo v Praze na Staroměstském náměstí!

Performance v úterý 17. 9. se koná v rámci doprovodného programu „SONIC CIRCUITS“, který rozšiřuje výstavu „Zvuky, Kódy, Obrazy: Akustický experiment ve vizuálním umění“ („Sounds, Codes, Images: Acoustic Experimentation in the Visual Arts) o sérii představení a akcí, které se konají buď v přednáškovém sále expozice v Domě U Kamenného zvonu, v baletním sále paláce Colloredo-Mansfeld nebo ve veřejném prostoru.

Celý program začal s předstihem již 26. března koncertem britského hudebníka a zvukového umělce Leeho Pattersona a ukončen bude audiovizuální performancí Christiny Della Giustina. Jednotlivé večery nabízejí návštěvníkům jedinečnou možnost seznámit se s mnohotvárnou tvorbou českých i zahraničních autorů. Někteří pracují se zvukem v rozměru výtvarného umění, jiní zvuk tématizují v časoprostorových, matematických, performativních, environmentálních, nebo společenských kontextech. Série „SONIC CIRCUITS“ je sonda do aktuální situace českého zvukového umění, ale i šance nahlédnout do mezinárodní scény umění.zvukového i audiovizuálního.

Kdo a co?

Luboš Fidler (* 1951) patří mezi významné postavy české alternativní hudby a zvukového i výtvarného umění. Spoluzaložil skupiny Stehlík a Švehlík, hrál v Kilhets a Amalgamu. V Malechovské sestavě Pestrá kráva a později ve Vyšším Populáru začal v 80. letech vytvářet a používat zvukové objekty (Fidlerofon). V té době hrál i v triu Janota – Fidler – Richter a MCH Bandu na basovou kytaru. S rozsáhlejšími zvukovými instalacemi (Rozechvělý hliník, Světelná partitura, Ptáci) se zúčastňoval site-specific symposií v různých lokacích Rosenheimu (D) a symposií Hermit v Plasích. S Oldřichem Janotou a Štěpánem Pečírkou, coby Společenství PAN připravuje komplexnější akusticky mapující performance (Dům umění Opava, bývalý Klášter Šternberk, Letohrádek Ostrov). Po roce 2000 se začal podílet na interaktivních výstavních projektech připravovaných Petrem Niklem (Hnízda her, Orbis pictus, Play, Labyrint světla). Se Zdeňkem Konopáskem v roce 2012 založil duo Noční pták se stálým hostem Š. Pečírkou, kde využívá mimo jiné i zvukové objekty Roletofon a Péro. S interaktivní instalací Zpívající tyče se zúčastnil festivalu zvukového umění vs. Interpretation (Praha 2016). Nejnovější projekt se jmenuje LAMA a Luboš Fidler (akustická kytara) se v něm, spolu se synem Matějem Fidlerem (hang drum), věnuje harmonicko-melodické improvizované hudbě. Žije a pracuje v Albeři. http://nocniptak.cz/

Luboš Fidler, Veronika Svobodová je potom nahoře na titulním snímku článku

Veronika Svobodová: „Ror-bu“

Ror-bu je sonická reminiscence na pobyt v rybářském domku Kråkeslottet na pobřeží norského ostrova Senja. Slovo „bu“ má v norštině různé významy: citoslovce zastrašení i prostor pro skladování haraburdí. Ror-bu je také místo k obývání a k odpočinku. V představení Ror-bu slyšíme terénní nahrávky v doprovodu dvou ruchostrojů. Křehké erupce a zamlžené šumy jsou vydávané jednoduchou mechanikou kombinací břidlicových desek, písku, kamenů, elektroniky a kontaktních mikrofonů.

Přístup Veroniky Svobodové ke zvuku prozrazuje její vazbu na divadelní scénografii, instalaci a performanci. Vystudovala Katedru alternativního a loutkového divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Ve své tvorbě propojuje prostor, čas a situaci. Důležitý není jen zvuk samotný, ale i způsob, jakým na scéně vzniká. Často se jedná o přímou reakci na konkrétní místa v krajině nebo v architektuře.

Termín: 17. 9. 2019 v 19.00

Lokalita: Dům U Kamenného zvonu,

Staroměstské náměstí 13/605, 110 00 Praha 1 – Staré Město

Vstupné: zdarma ke vstupence na výstavu

Vystupují: Luboš Fidler a Veronika Svobodová

Foto: Noční pták a archiv GHMP

TANEČNÍ MAGAZÍN

Jezdci a Orbis pictus – listopadové premiéry v divadle Ponec

Listopadové premiéry v divadle Ponec

 

 

 

 

Žižkovské divadlo Ponec uvede v listopadu dvě světové premiéry tanečních inscenací.
Obou je občanské sdružení Tanec Praha plným nebo částečným koproducentem. První
premiérou bude choreografie Jezdci vznikající v rámci evropského projektu M4m,
druhou taneční introspektivní pouť Orbis pictus.

13. a 14. listopadu od 20.00 budou moci diváci zhlédnout výsledek několika měsíčních
příprav tanečně-pohybové inscenace Jezdci přední české choreografky a tanečnice
Lenky Vagnerové. Choreografie vznikla jako první samostatný počin letos nově
ustaveného tanečního souboru Lenka Vagnerová & Company, mezi jehož kmenovými
tanečníky jsou Pavel Mašek, Andrea Opavská, Lacko Cmorej nebo Tomáš Červinka.
Lenka Vagnerová byla se svým novým projektem Jezdci vybrána Tancem Praha o. s. v
rámci evropského EU Culture projektu M4m – M 4 mobility, jehož je občanské sdružení
hlavním koordinátorem. V průběhu připravovaného inscenačního projektu bude Lenka
Vagnerová pracovat s vybraným light designérem Davidem Alcorta Ruizem ze Španělska, jehož pobyt a tvorbu bude financovat v rámci koprodukce Tanec Praha.
Choreografie Jezdci jsou intenzivním a alegorizujícím výstupem. „Jsme rychlí,
respektujeme vítr. Jsme silní i zranitelní. Rádi vás pozorujeme, vy nás často
nevnímáte. Vaše osudy neměníme, vy naše mnohdy ano. Sdílíme stejný svět, ale díváme
se na něj z jiné perspektivy,“ charakterizovala choreografka „její jezdce“.

27. a 28. listopadu od 20.00 uvede divadlo Ponec choreografii předního českého
tanečního souboru NANOHACH & Lenky Bartůňkové a Michala Záhory, který se po dvouleté
přestávce opět představí na jevišti právě v nové inscenaci Orbis pictus. Duet,
inspirovaný Červenou knihou Carla Gustava Junga, dekonstruuje přirozenost lidství
pomocí vědomých i nevědomých binarit. „Má řeč je nedokonalá. Mluvím v obrazech ne
proto, abych se blýskal slovy, ale z neschopnosti nalézt slova. Jinak než v obrazech
nejsem schopen slova hlubiny vyslovit.“ Inscenace Orbis pictus je introspektivní
taneční poutí, která si pohrává s obrazy kolektivního nevědomí.
Tanec doplní surreální hudba italského hudebníka Carla Natoliho a světelný design
Jana Komárka. Choreografie aktuálně vzniká mj. během rezidence umělců v jihlavském
divadle DIOD a plzeňském prostoru Pap-rna a představena bude na premiéře 27. a 28.
listopadu v pražském divadle Ponec.

 

 

 

Taneční magazín