Lukas Blaha Bliss – Taneční magazín

Divadelní Má vlast se po roce vrací

Společná inscenace České filharmonie, DEKKADANCERS a Divadla bratří Formanů

Společná inscenace České filharmonie,se vrací. V letošní sezóně byla Má vlast uvedena v rámci festivalu Divadelní svět Brno, kde byla obě představení vyprodána během několika mála dní. Projekt bude dále představen na začátku nové divadelní sezóny v Azylu78 na Výstavišti Praha, a to konkrétně od 8. září 2026. Režiséry Mé vlasti jsou Matěj Forman, Janek Jirků a Štěpán Pechar. Hudební aranžmá připravil Marko Ivanović. Kostýmy navrhla Andrea Sodomková. Přestože je do září poměrně daleko, organizátoři hlásí méně než polovinu zbývajících vstupenek. Aby projekt naplnil své jméno, vydá se v příštím roce i do ostatních koutů naší vlasti.

Nový divadelní projekt tvůrců Knihy džunglí v loňském roce v Praze a v Litomyšli zhlédlo 12 449 diváků. Celkem se odehrálo 22 repríz a návštěvnost byla 98 %. Dalších 8 000 diváků vidělo divadelní záznam Mé vlasti během promítání na Den české státnosti v 95 kinech po celé ČR. Film produkovala společnost Pilot film. Na základě pozitivních recenzí a diváckého ohlasu se vstupenky na další uvedení prodávají s větší intenzitou než v loňském roce. Na Mou vlast, která se začne hrát od 8. září v Azylu78, tak zbývá již méně než polovina vstupenek.

„Již brzy po premiéře se nám začala ozývat divadla napříč republikou, zda bude možné Mou vlast pozvat do jejich regionu. Vznikl tak plán s Mou vlastí v roce 2027 objet naši vlast křížem krážem a umožnit divákům i v menších městech navštívit velkolepé představení v jejich vlastním, mnohdy velmi krásném divadle. V současné chvíli jednáme s divadly nebo kulturními domy v 21 městech po republice. Celoroční tour jsme nazvali Má vlast Křížem krážem 2027 a moc se na ni těšíme,” shrnuje producent Štěpán Kubišta.

3 režiséři, renomovaný skladatel a dirigent i 2 respektované výtvarnice opět spojili své síly v hudebně divadelním projektu, který nemá obdoby

Národní poklad, Smetanovu Mou vlast, bude opět na scéně performovat 17 účinkujících, kteří se budou alternovat. Patří mezi ně tanečníci z DEKKADANCERS, kteří se netradičně předvedou i v rolích loutkoherců. „Má vlast je pro mě výletem do tří zcela odlišných světů každého ze tří režisérů, kteří se na inscenaci podíleli. Tanečníci v této inscenaci neplní pouze roli tanečníka, ale také artisty, čerňáka, loutky a loutkovodiče. Této umělecké rozmanitosti, kterou v představení uplatňuji, si velmi vážím!“ říká Ondřej Vinklát, tanečník a umělecký šéf DEKKADANCERS.

V inscenaci se dále představí akrobatky z Holektivu, improvizátoři ze souboru My kluci, co spolu chodíme a herci z Divadla Minor. O hudební doprovod se pod střechou šapita postará 16 hudebníků České filharmonie. Hudební nastudování pro ně připravil skladatel a dirigent Marko Ivanović.

Autorem námětu a jedním ze tří režisérů je Janek Jirků, ředitel Divadla Minor. Na scéně tak kromě herců a tanečníků nechybí ani loutky ve všech možných provedeních. Choreografii pro inscenaci připravil umělecký a výkonný šéf DEKKADANCERS Štěpán Pechar. Autoři přistoupili k divadelnímu zpracování Mé vlasti s respektem a současně v určitých momentech neváhají příběh přenést do současné doby.

„Původně nás Janek Jirků nalákal na to, že budeme improvizovat jako vodáci ve Vltavě. Byla to ale jen léčka. Když jsme se na zkouškách dostali do spárů Štěpána Pechara, sklapla past a z improvizujících vodáků se museli stát i tanečníci a loutkoherci. Orchestr hraje neúprosně podle not, prostor pro improvizaci tam Smetana nenechal, takže jsme se ty choreografie prostě nakonec museli naučit od prvního do posledního detailu. Držet krok s nejlepšími českými tanečníky z DEKKADANCERS pro mě byla nejtvrdší zkouška od dob absolvování předmětu akrobacie na DAMU,” vykresluje obrázek skutečně multižánrového představení Václav Wortner ze souboru My kluci, co spolu chodíme. Soubor ve svých vlastních produkcích sází primárně na improvizaci, Má vlast pro jeho herce v tomto ohledu představovala tedy značnou výzvu.

Kromě náročné dramaturgie projekt do Azylu78 přiveze i výpravnou scénu, která vznikla pod vedením režiséra a výtvarníka Matěje Formana. Kostýmy a masky připravila Andrea Sodomková. Ostatně – výtvarná složka zde sehrává zcela zásadní roli. Malí diváci se opět mohou těšit na výtvarné dílny s námětem Blanických rytířů. Autorkou grafického vizuálu a návrhu opony je Magdalena Rutová, která za tuto práci získala titul Ilustrátorka roku v prestižních cenách Czech Grand Design za rok 2025.

MÁ VLAST

BEDŘICH SMETANA & KOL. (FORMAN, IVANOVIĆ, JIRKŮ, PECHAR, SODOMKOVÁ) Sodomková)

Premiéra: 12. 6. 2025, Azyl78, reprízy v roce 2026: 16.–17. 5. DSB, 8.–27. 9. 2026 Azyl78
Autor hudby: Bedřich Smetana
Hudební úprava, nastudování: Marko Ivanović
Scénář, scénografie, režie: Matěj Forman (Vyšehrad, Blaník)
Námět, scénář, režie: Janek Jirků (Vltava, Šárka, Tábor)
Choreografie, režie: Štěpán Pechar (Z českých luhů a hájů)
Kostýmy a masky: Andrea Sodomková
Výtvarná spolupráce, tvorba loutek, technologie a výroba: ‍Jana Lábrová, Čahoun Míra Vosecký, Šárka Sedláková, Marek Rejent, Romana Slavíčková, Marie Juklíková, Antonie Hlavicová, Krištof Pochman, Daniela Paseková, Ema Sodomková
Účinkující: Lukas Blaha Bliss, Patrik Čermák, Florian Garcia, Josef Bobeš Havelka, Albert Kaše, Andrej Lyga, Natalia Metodijeva, Šimon Pliska, Eva Stará, Dora Sulženko Hoštová, Nela Štarková, Adriana Štefaňáková, Ondřej Vinklát, Andrea Vykysalá, Václav Wortner a hudebníci a hudebnice České filharmonie
Producent: Štěpán Kubišta
Vizuál: Magdalena Rutová, typo Jan Čumlivski
105 min. vč. přestávky / vhodné od 6 let / česky

Více informací: https://www.mavlast.cz

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Kytice, my homeland

Květnová premiéra ve Vzletu

Vzlet na konci května představí premiéru inscenace Kytice, my homeland, která vychází z textů K. J. Erbena. Hlavní roli matky ztvární oceňovaný herec Michal Kern.

Sbírku 13 balad inspirovaných lidovou slovesností napsal Karel Jaromír Erben v roce 1853. Režisérka Eliška Říhová s dramaturgyní Alžbětou Novákovou tyto notoricky známé příběhy čtou jako metaforu ke komplikovanému vztahu dítěte a rodiče. Ten podle nich po generace oboustranně protkává strach ze selhání. Autorky postavu matky vnímají jako univerzální pravzor bez ohledu na gender, a proto se s ní diváci setkají v mužském obsazení v podobě Michala Kerna. Další divadelní projekt v produkci vršovické kulturní křižovatky Kytice, my homeland čeká premiéra 26. a 27. května.

Kytice bez českého folkloru

Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník nebo Dceřina kletba… Čím nás tyto příběhy dodnes oslovují? Eliška Říhová v připravované inscenaci zůstává věrná původním textům, ale vytváří z nich svou vlastní svébytnou koláž. Drží se v ní zásadních témat, jakými jsou vina a odpuštění, osudovost, vztah k času nebo koloběh života. Podle režisérky se ale text Kytice pravidelně inscenuje stále tentýž způsobem – jako prvoplánově děsivé pásmo balad, v němž vystupuje Vodník jako příšera z jezera a Polednice jako strašidlo, co unáší děti. V inscenaci Kytice, my homeland hledá s tvůrčím týmem jinou cestu.

„Cítila jsem velkou lítost nad tím, jak se s textem Kytice nakládá, a chtěla jsem upozornit na to, že když se text vyjme ze zažitých kontextů, otevírá ještě hlubší obsah. V našem pojetí vztahujeme balady (nebo jejich fragmenty) ke vztahu matky a dcery. Jedná se o archetypální lidskou vazbu, a proto nepotřebujeme český folklor a křesťanské pozadí. Právě to, že je text nadčasový, mu umožňuje fungovat mimo zavedené rámce, například v prostředí co-workingové kanceláře nebo moderního bytu,” popisuje Eliška Říhová.

Komplikovaný vztah rodiče s dítětem

Vztah matky a dcery je východiskem většiny balad a také hybatelem jejich děje. Kytice, my homeland se zaměřuje jak na situaci konkrétní matky, která zabije své dítě, tak na archetyp stvořitelky, která v rukou třímá celý svět. Autorky dodávají, že v inscenaci vypráví příběh matky, která má nekonečný počet pokusů na to, aby dovedla k dospělému životu svoji dceru. Dítě v Kytici sice opakovaně umírá, ale také se znovu a znovu rodí.

Eliška Říhová k tématu dodává: „Vztah matky a dcery je pouto, které z našeho světa nikdy nezmizí. Vždycky se k němu budeme všichni vztahovat a Erbenův text pojmenovává palčivá místa téhle mezilidské vazby: jak vyvážit nutnost vydělávat peníze a péči o dítě (Poklad), jak zvládnout dětský pláč (Polednice), co se stane, když rodič nechce pustit dítě žít vlastní život (Zlatý kolovrat, Vodník) nebo jak unést, že mi moje dítě nikdy neodpustilo (Dceřina kletba). Pro současného diváka, který texty Kytice velmi pravděpodobně zná, může být inspirativní slyšet zmíněné fragmenty balad v naprosto současném, námi vybudovaném příběhu matky samoživitelky.”

Michal Kern coby matka

Navzdory genderu ztvární postavu matky herec Michal Kern. Rodák z jižní Moravy získal za hlavní roli ve filmu Arvéd Českého lva. Několik let působil v Divadle v Celetné, ztvárnil několik rolí v Národním divadle a v současnosti ho můžete vidět mimo jiné ve Studiu hrdinů. Eliška Říhová si ho vybrala pro jeho smysl pro přesnost, vztah k pohybovému divadlu a duchovnímu založení. Michal Kern v Kytici, my homeland ztvární archetyp matky–stvořitelky a ničitelky, ale také konkrétní matku, která neví, jak dostat od počítače své dítě. „Myslím si, že v mých inscenacích se snažím poukazovat na to, že rodičovská role je princip, který není vázaný na pohlaví. Že jde o hlubší pojetí toho, co znamená mít k někomu absolutní celoživotní vazbu,” přibližuje Říhová.

Michal Kern režisérku doplňuje: „Já jsem matku nikdy nehrál. A vlastně jsem nehrál nikdy ani otce. Myslím si, že výzva pro mě není v tom, jestli budu hrát ženu, o to nám vlastně vůbec nejde. Výzva ale bude přesně trefit ten princip mateřství, ten archetyp matky ve mě. Vnitřně si ohmatat ten verš a najít v něm osobní výklad, probádat jeho vrstvy. A taky aby to všechno prostoupilo tělem a pohybem.”

Kolovrat jako metafora našich životů

Dceru v různých vývojových stádiích zhmotní Lukas Blaha Bliss, Sára Vosobová a David Petrželka. Scénografie se zhostí Jan Tomšů a kostýmy navrhuje Linda Boráros, která se ve Vzletu již podílela na inscenaci Objal mě bůh a nic. Hudbu ke Kytici, my homeland vytvoří Ivan Acher. V inscenaci bude účinkovat i profesionální přadlena Dita Fialová, která bude během představení příst vlnu na kolovrátku jako připomínka toho, že vše běží kupředu a nikdy se nezastaví. Zhmotní tak metaforu, která zní celou inscenací a stala se také podtitulem Kytice, my homeland: „Toč se a vrč můj kolovrátku, všecko ve světě jen na obrátku, a život lidský jako sen…” Režijně-dramaturgická dvojice Elišky Říhové a Alžběty Novákové se do Vzletu vrací po vytvoření úspěšné inscenace Příchozí o vztahu lidí na vozíku a jejich asistentů. Kytice, my homeland v premiéře 26. a 27. května bude vyvrcholením třetí sezóny vršovické kulturní křižovatky.

Vstupenky na jednu z akcí koupíte na www.vzlet.cz nebo vždy 60 minut před začátkem akce na pokladně Vzletu, kterou najdete ve velkém foyer v prvním patře na adrese Holandská 669/1 – Vršovice. Platit můžete v hotovosti nebo kartou.

Lucie Kecová

pro Taneční magazín

Nejen MIŘENKA ČECHOVÁ v PRAGOVCE za dohledu psychiatrů!

„Šílenství? Jen ultimátní svoboda!“ Od úterý 19. března do soboty 23. 3. 2019 proběhnou v bývalé jídelně pražské továrny Pragovka další reprízy projektu „!O!“ čili „Family Therapy“.

Od úterý 19. března do soboty 23. 3. 2019 proběhnou v bývalé jídelně pražské továrny Pragovka další reprízy projektu „!O!“ čili „Family Therapy“. Inscenace se nachází na pomezí performance, instalace a happeningu.

Projekt „!O!“ s pracovním názvem „Family Therapy“ je divadlem události. Je to taneční architektura mezi skutečností a snem ohledávající téma šílenství a psychické nemoci z perspektivy umění jako diagnózy.

Tento projekt vznikal v rok a půl trvající laboratoři Tantelab, kde se dvě režisérky, devět performerů a čtyři výtvarnice setkávali s psychiatry, psychology a tvůrčími osobnostmi z nejrůznějších uměleckých oborů. To proto, aby společně ohledávali terén jednotlivých psychických poruch a nemocí jako východiska pro své charaktery. Forma zrcadlového nahlížení na jednotlivé příběhy, z pozice Foucaltovského rozumu a následně v imersivním prostoru ne-rozumu, vybízí k následnému dialogu s diváky.

Skupina Tantehorse se dlouhodobě zabývá autorskými inscenacemi na pomezí dokumentu, fyzického a tanečního divadla a performance. Její hlavní cíl je umělecké uchopení společensky angažovaných témat a překračování zavedených žánrů.

„!O!“ čili „Family Therapy“
Režie: Miřenka Čechová, Dominika Špalková
Výtvarnice: Eva Matoušová, Eva Chudomelová, Barbora Johansson Pivonkova, Vendula Bělochová
Performeři: Sabina Bočková, Ingrid Zotova-Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Darja Hlína Hlinková, Viktor Černický, Johana Pocková, Vojtěch Hříbek, Eva Stará, Simona Rozložníková
Hudba: Matouš Hekela Mašout Hukela
Světelný design: David Prokopič, Daniel Kozlík
Pohybová spolupráce: Denisa Musilová
Choreografické psaní: Kristýna Boháčová
Produkce: Jakub Urban

Představení vzniklo za podpory: Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Nadace život umělce, Divadla DRAK, Švestkového dvora, Pragovky Art District

Premiéra: 2. 10. 2018, Pragovka

Další informace:
http://www.tantehorse.cz/ri-o-family-therapy
https://facebook.com/TanteHorse/

Vstupenky:
https://bit.ly/2RYdGKZ

Foto: archiv souboru

TANEČNÍ MAGAZÍN

Momentum MIŘENKY ČECHOVÉ

Na piazzettě Národního divadla probíhá výstava fotografií

Momentum Miřenky Čechové ve fotografiích Vojtěcha Brtnického na piazzettě Národního divadla

Na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) bude od 1. do 28. února probíhat výstava fotografií Vojtěcha Brtnického zachycující 30 hodinovou performance Miřenky Čechové a Sabine Seume Momentum, která se zde uskutečnila v červnu loňského roku. Zabydlený pokoj s neviditelnými stěnami, v němž vše plyne pomaleji, než ve skutečnosti, z amyšlení nad každodenní uspěchaností života a jedinečné česko-německé setkání dvou významných performerek tanečního divadla zachycené na 10 velkoformátových snímcích. Výstavu doprovodí úvodní a závěrečná taneční instalace Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat, která proběhne 1. února v 17.30 a 28. února v 17.00.

V prostoru piazzetty Národního divadla (nám. Václava Havla) se v červnu 2017 uskutečnil ojedinělý taneční projekt dvou choreografek a performerek Miřenky Čechové a Sabine Seume. Ty uvnitř veřejného prostoru stvořily intimní pokoj, v němž non-stop, po dobu třiceti hodin zakoušely zpomalení času. Co vše se během těchto třiceti hodin událo? S jakými okamžiky se musely utkat? „Když se člověk vrcholně zpomalí, uvidí pohyb svého vlastního stínu,” popisuje svůj zážitek z performance Momentum Miřenka Čechová.

Jedinečnou atmosféru zachytil ve svých fotografiích Vojtěch Brtnický, jeden z nejvýraznějších fotografů současného tanečního divadla. „Řeč těla je velice silný komunikační prostředek a ne mnoho z nás si uvědomuje, jak moc ji vnímáme. Chvíli jsem se věnoval činohře, ale jednoduše řečeno proti současnému tanci to byla tak trochu nuda. Současný tanec je mnohem vyzývavější ke zkoumání, nutí k pečlivějšímu pozorování a zároveň občas neklade skoro žádné mantinely vlastní interpretaci,“ dodává autor fotografií. Brtnický dokumentuje dění v oblasti současného tance a pohybového divadla už přes deset let. Je mimo jiné oficiálním fotografem festivalů Tanec Praha nebo česká taneční platforma. Spolupracuje se soubory Spitfire Company, Tantehorse, Divadlem Ponec, Cie des Pieds Perchés, Nanohách, VerTeDance a dalšími v ČR i v zahraničí. Publikuje v domácích časopisech a periodikách, ale i v zahraničním tisku (New York Times, Russia Today).

Výstavu fotografií doprovodí v úvodní vernisáži 1.2. i v závěrečné dernisáži 28. 2. taneční instalace Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat. Její název odkazuje k poslední hodině extrémní fyzické výzvy, v níž koncentrace a tělesný výkon performerek dosahovaly vrcholu.

Výstava Momentum 1.2.- 28.2.2018

Vernisáž + performance Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat 1.2.2018 v 17:30

Performeři: Darja Hlinková, Sabina Bočková, Viktor Černický, Inga Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Eva Stará, Johana Pocek, Simona Rozložníková, Vojtěch Hříbek

Dernisáž + performance Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat 28.2.2018 v 17:00 (v rámci festivalu Malá Inventura)

Performeři: Sabina Bočková, Inga Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Eva Stará, Johana Pocek, Simona Rozložníková, Vojtěch Hříbek, Tomáš Janypka

Eliška Míkovcová

Taneční magazín