Dominik Vodička zazáří v květnové derniéře

Baletní Kytice končí

Dominik Vodička, držitel Ceny Thálie a výrazná osobnost české taneční scény, se po čtyřech letech znovu představí v hlavní roli oceňované inscenace Kytice. V neděli 25. května 2025 uzavře v Divadle na Vinohradech symbolicky nejen jednu kapitolu své kariéry, ale i úspěšnou cestu tohoto výjimečného baletního díla. Publikum bude mít poslední příležitost vidět Kytici také o týden dříve, v neděli 18. května. Obě představení začínají v 19 hodin a jsou již zcela vyprodaná.

Vodička byl u zrodu inscenace, když v roce 2019 exceloval v její premiéře – ve stejném roce, kdy získal prestižní Thálii i srdce televizního publika ve finále soutěže StarDance. Nynější návrat vnímá jako významné rozloučení. „Vracím se ke Kytici s pokorou a vděčností. Je to příležitost ohlédnout se, poděkovat a důstojně uzavřít cestu, která pro mě byla nesmírně důležitá,“ říká tanečník.

Baletní adaptace v choreografii Petra Zusky vychází z balad Karla Jaromíra Erbena a od své premiéry patří k nejúspěšnějším inscenacím Pražského komorního baletu. Publikum i odborníci oceňovali nejen silný taneční výraz, ale také výjimečnou hudební a výtvarnou složku. Choreograf Petr Zuska se v inscenaci zaměřil na hluboká témata a nadčasovou symboliku Erbenových textů. „Erbenova Kytice je pokladem české literatury. Nabízí obrazy a příběhy plné lyriky, melancholie, ale i temnoty a tísnivých emocí,“ uvedl choreograf.

Inscenace získala řadu prestižních ocenění. Kromě Ceny Thálie pro Dominika Vodičku obdržel Petr Zuska cenu za nejlepší choreografii, Ondřej Brousek čestné uznání za původní hudbu a Jan Dušek za scénografii v rámci celostátní přehlídky Balet 2019.

„Kytice se stala jedním z pilířů našeho repertoáru. Za šest let oslovila tisíce diváků a získala uznání napříč odbornou scénou. Návrat Dominika vnímáme jako krásné a důstojné završení její cesty. Věřím, že derniéra 25. května bude výjimečným večerem plným emocí,“ uzavírá Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu.

O INSCENACI KYTICE

Scénář, choreografie a režie: Petr Zuska

Hudba: Ondřej Brousek

Dramaturgie: Tomáš Vondrovic

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Daniel Tesař

Asistenti choreografie: Igor Vejsada, Linda Svidró

Účinkují: soubor Pražského komorního baletu, studenti Konzervatoře Taneční centrum Praha, děti z Baletní přípravky Národního divadla

Hlavní role při derniéře (25. května): Dominik Vodička

Foto: Serghei Gherciu

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Listy důvěrné Petra Zusky

Rozhovor s choreografem a režisérem

Choreograf a režisér Petr Zuska připravuje pro Pražský komorní balet novou choreografii Listy důvěrné. Dílo na stejnojmenný smyčcový kvartet Leoše Janáčka na premiéře živě provede Zemlinského kvarteto. Premiérový večer proběhne   22. května v Divadle na Vinohradech, otázky našeho rozhovoru se tak točí zejména kolem blížící se premiéry

Proč jste zvolil pro svou novou choreografii zrovna druhý smyčcový kvartet Listy důvěrné?

„Po pravdě to nebyla úplně moje volba, ale přání ředitelky Pražského komorního baletu Laďky Dunovské Jandové. V září zemřel její manžel, majitel souboru a jeho dlouholetý mecenáš Ivan Dunovský, bez něhož by Pražský komorní balet pravděpodobně už dávno neexistoval. Ivan měl Janáčka velmi rád, speciálně tento Opus, a tak jsme se rozhodli mu to věnovat k nedožitým sedmdesátinám.“

Petr Zuska ze zkoušek

Pro Pražský komorní balet jste před lety dělal Janáčkovy „Mlhy“. Máte Janáčka rád? Jaký máte k jeho hudbě vztah?

„Ano, Janáčka mám rád, ale pro svou tvorbu jsem téměř vždy doposud vybíral jeho klavírní lyriku. Ať už zmíněný cyklus V Mlhách – to bylo v polovině devadesátých let, později jsem přesedlal na Po zarostlém chodníčku. Nikdy jsem to nedělal celé, ale vybíral jsem si vždy několik vět a kombinoval je s hudbou jiných a nejen českých skladatelů. V průběhu mnoha let tak vzniklo asi pět nebo šest naprosto stylově a tematicky rozdílných inscenací napříč tuzemskými i zahraničními soubory, které z „Chodníčku“ čerpaly. Například v roce 2011 jsem pro Ballet Monte Carlo udělal taneční divadlo Smrt a dívka, kde Janáčka kombinuji s Franzem Schubertem, o sedm let později zase v baletu Jihočeského divadla v představení Klíče odnikud, s Requiem Antonína Dvořáka… Janáčkovo piano je mi blízké svou lyričností, smutkem, naléhavostí i jemnými, skoro minimalistickými odstíny.“

Petr Zuska – po premiéře s Pražským komorním baletem – foto Serghei Gherciu

A co Vám bylo pro choreografii Listy důvěrné hlavní inspirací?

„Nabízelo se více věcí. Od skutečnosti, že je tato skladba jakousi hudební formou milostné korespondence mezi Janáčkem a o čtyřicet let mladší vdanou ženou, se kterou měl nemanželský poměr, přes fakt, že je to poslední skladatelův kus, neb v tom samém roce zemřel, až po možnost do toho nějak zapojit esenci smrti Ivana Dunovského… Dlouho jsem si lámal hlavu, ale pak jsem na vše z toho rezignoval. Moje pojetí vychází pouze z hudby samé a z toho jaké, veskrze nedějové obrazy a nálady ve mně vyvolávala. Je to ničím nezatížená, svobodná vize. Navíc naposled jsem dělal v Estonsku Labutí jezero a v současné době jsem již v teoretických přípravách na Popelku pro Jihočeské divadlo, tak jsem si dovolil tento odskok od reality a jakékoli narace.“

Listy důvěrné ze zkoušek

Pracujete rád se stejným tvůrčím týmem, autorem hudby, kostýmů, světelného designu, nebo pro každý projekt hledáte nové spolupracovníky?

„Škála autorů hudby v mé tvorbě je opravdu široká. Pravdou ale je, že k některým se vracím častěji. Co se týče inscenačních týmů, tak když se podívám do historie, asi bych řekl, že se dá mluvit o různých obdobích, kdy to bylo více méně stabilní, aby se to pak zase na nějaké jiné období pozměnilo. Těch spolupracovníků bylo mnoho a já si vždy vybírám intuitivně, podle charakteru a stylu oné inscenace. Asi nejčastěji ze všech jsem spolupracoval s výtvarníkem scény – profesorem Janem Duškem. Od roku 2005 jsme spolu vytvořili asi patnáct kratších i celovečerních kusů jak u nás, tak po celém světě. S Honzou jsme společně prošli dlouhý kus cesty. Ač jsme rozdílní lidé, máme něco podstatného společné.“

Petr Zuska foto Jakub Fulín

A jaká je pro Vás spolupráce se Zemlinského kvartetem?

„Po několika zkouškách musím říci, že jsem nadšen. Nejen že jsou to excelentní muzikanti, kteří vytvářejí naprosto homogenní celek, jenž má barvu, dynamiku a… koule, ale zároveň jsou mi blízcí i svou bezprostředností a autenticitou jako lidé. Navíc z nich čiší respekt k faktu, že se nejedná výlučně o jejich vlastní koncert, což není u všech hudebníků vždy automatické. A jejich fyzická přítomnost na jevišti přidává celému kusu ještě další dimenzi.“

S Pražským komorním baletem se jedná už o několikátý společný projekt v řadě. V čem podle Vás tkví síla souboru?

„S Pražským komorním baletem jsem spolupracoval několikrát již v devadesátých letech, od té doby čas od času, poslední léta opět intenzivně. Soubor se během těch téměř třiceti let několikrát personálně vyměnil, střídali se různí umělečtí šéfové, vývojem prošla i estetika tance a divadla… Mám pocit, že jsou dvě zásadní věci, které jsou však napříč časem téměř neměnné. Jedna je pozitivní, ta druhá méně. Vždy to byl soubor tak trochu rodinného typu, plný nadšených lidí a výrazných uměleckých osobností, kde vznikalo něco svobodného a opravdového. V tom je dle mého jeho nesporná síla. Ač je v mnohém naprosto odlišná doba, takhle jsem to vnímal ještě za Pavla Šmoka a tak to vnímám i teď, kdy je uměleckou šéfkou Linda Svidró. Na druhou stranu tak jako tehdy, tak i dnes a téměř vždy mezi tím, se soubor potýkal a potýká s absolutně nestabilním a nedostatečným způsobem financování, čelí jakémusi nezájmu až ignoranci ze strany státního establishmentu kulturní sféry a tudíž opět a znovu bojuje o holou existenci. Tuto skutečnost považuji za absurdní a alarmující. Kromě zmíněného Ivana Dunovského má svůj lví podíl na tom, že soubor neutonul, ještě jeden člověk. Jeho dávný ředitel a manažer Jiří Opěla. Díky, pánové!“

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na premiéru!

Foto: Jakub Fulín, Serghei Gherciu 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Expedice i film pod patronací DANY DRÁBOVÉ

Režisérka EVA TOULOVÁ představila svůj připravovaný dokumentární snímek spojený s expedicí

Tvůrci filmu „Camino na kolečkách“, ve kterém se vydali spolu s vozíčkářem s roztroušenou sklerózou, pěšky 640 km Španělskem, se chystají na novou expedici! Tentokrát do Černobylu. Tisková konference nedávno proběhla v komerčním objektu v Říčanech u Prahy.

Týmu „Camino na kolečkách“ se podařilo v dubnu letošního roku vybrat od přispěvatelů potřebné prostředky na další výpravu a natáčení dokumentu v Černobylu. O tom, jak bude vypadat cesta i slíbený snímek, promluvili na nedávné tiskové konferenci.

Konference skýtala i stylové kulinářské dobroty

Stejně jako „Camino na kolečkách“ i „Černobylskou výpravu“ bude opět natáčet osvědčená dvojice – režisérka Eva Toulová a kameraman a střihač Tomáš Lénárd. Film s názvem „Černobyl na kolečkách“, který vznikne, bude nejen dokumentem Honzovy cesty, ale i snímkem o roztroušené skleróze a životních omezení, která sebou nemoc přináší. „Černobyl je pro mě, jako pro filmaře, atraktivní místo budící velký respekt, který se určitě na filmu promítne. V tomto dokumentu se plánujeme více naměřit na roztroušenou sklerózu a její život s ní.“ uvedla režisérka Eva Toulová.

Modely inkriminované černobylské jaderné elektrárny

Když mě Honza Dušek, pacient na invalidním vozíku s roztroušenou sklerózou, oslovil s prosbou vydat se do Černobylu, chvíli jsem váhal, protože výprava Černobylem bude daleko náročnější než španělské Santiago. Do kterého jsem sám doputoval a uměl jsem se v prostředí orientovat. Ovšem Honzův optimismus a heslo že nic není nemožné mi dodalo odvahu a rozhodl jsem se jít do toho s ním.“ uvedl producent a poutník Petr Hirsch, který projekt „Camino na kolečkách“ v roce 2017 organizoval.

Že by simulace jaderného záření?

Expedice do Černobylu startuje 19. září letošního roku. Zaštiťuje ji, svým patronátem, známá jaderná fyzička Dana Drábová.

Foto: Jana Kopečková

Eva Toulová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»CAMINO NA KOLEČKÁCH«: SMĚR ČERNOBYL!

Režisérka EVA TOULOVÁ se opět spojila ve „filmovém výletu“ s postiženým Honzou Duškem. Tentokráte míří, za asistence kamer, na východ.

Projekt „Camino na kolečkách“, ve kterém se vydal Honza Dušek s roztroušenou sklerózou 640 kilometrů Španělskem na invalidním vozíku, vzbuzoval už od samého počátku nečekaný ohlas. Není proto divu, že po celovečerním dokumentu, několika desítkách besed, výstavách a vydané knize, naplánovali členové týmu novou výpravu. Camino se opět rozhodlo oprášit své kolečka, tentokrát s cílem dobýt kontroverzní Černobyl!

Jan Dušek

Honza Dušek se nyní, spolu se svým týmem, plánuje vydat na jedno z nejrozporuplnějších míst světa. To, aby udělal sondu do svého nitra k nemoci, kterou už bere jako svoji družku. „Rozárka“ – jak jí říká – nebo-li roztroušená skleróza, je chronické autoimunitní onemocnění, při němž lidský imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu. Honza, který je kvůli této nemoci upoután na invalidní vozík, se ale svými činy rozhodl ukázat ostatním, že ani na vozíku život nekončí. A člověk dokáže všechno, stačí jen chtít.

Španělské putování v kraji Rioja, mezi vinicemi

Spolu se svým týmem urazil Dušek v roce 2017 trasu 640 km Španělskem. Rád by i tentokrát dokázal, že lidská touha dokáže překonat jakoukoli překážku. „Když mě Honza mě oslovil s prosbou vydat se do Černobylu, chvíli jsem váhal, protože výprava Černobylem bude daleko náročnější než španělské Santiago, do kterého jsem sám doputoval a uměl jsem se v prostředí orientovat. Ovšem Honzův optimismus a heslo, že nic není nemožné, mi dodalo odvahu a rozhodl jsem se jít do toho s ním.“ uvedl producent a poutník Petr Hirsch, který projekt „Camino na kolečkách“ v roce 2017 organizoval.

Rozloučení s Atlantikem na Muxii

Stejně jako u „Camina na kolečkách“ i z Černobylské výpravy vznikne dokumentární snímek. Ten bude opět natáčet osvědčená dvojice – režisérka Eva Toulová a kameraman a střihač Tomáš Lénárd. Film pod názvem „Černobyl na kolečkách“, který vznikne, bude nejen dokumentem Honzovy cesty, ale i snímkem o roztroušené skleróze a životních omezení, která sebou nemoc přináší. „Černobyl je pro mě, jako pro filmaře, atraktivní místo budící velký respekt, který se určitě v dokumentu promítne. Primárně ale dokument zaměříme na Honzu, který věří, že v Černobylu najde něco, co mu může pomoci v boji s jeho nemocí.“ uvedla režisérka Eva Toulová.

Eva Toulová

Pokud půjde vše podle plánu, odstartuje výprava „Černobyl na kolečkách“ svou pouť v létě letošního roku. Expedici zaštiťuje svým patronátem jaderná fyzička Dana Drábová.

U kapličky San Felices v provincii Kastilie a Leon

Pro zajištění prostředků na pokrytí nákladů na expedici a vznik nového dokumentu byla 9. března 2021 spuštěna sbírková kampaň Hithit pod názvem „Černobyl na kolečkách“. Tvůrci se snaží získat 300 000 Kč a nabízejí přispěvatelům atraktivní odměny.

Foto: štáb „CAMINO NA KOLEČKÁCH“

Eva Toulová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN