Losers jak je známe a milujeme

Vtipní, plni energie a skvělých akrobatických výkonů, zkrátka grandiózní

V divadle Bravo, domovské scéně Losers Cirque Company, proběhla 26.října  premiéra inscenace Grandiózní.  Premiéra byla měsíc odložena, protože jeden z performerů se zranil. Dílo Grandiózní  v režii Matyáše Ramby (Principál Petr Horníček pracoval na jiném projektu) nese všechny prvky pro Losers typické.  Inscenace má vtip, šmrnc, nadsázku, skvělé akrobatické výkony.  Možná jedinou její malou slabinou je, že divák, který o práci akrobatů moc neví, nemusí ihned plně  porozumět hlavní myšlence příběhu.

Podle slov Matyáše Ramby patří toto dílo k nejúpřímnějším. Matyáš říká: „Když jsme začínali, byli jsme parta studentů, neměli jsme žádné závazky, trávili jsme veškerý volný čas v tělocvičně. Ale zestárli jsme, založili jsme si rodiny a naše priority se změnily. Nechci si stěžovat, ale finance v divadle nejsou dobré. Stojíme v současnosti  vlastně před určitým rozhodováním kudy dál.“

Příběh Grandiózní vypráví o tom, jak profesionální akrobaté (Vítězslav RambaLukáš MacháčekJindřich PanskýMates PetrákJuliette Jean) touží vytvořit velkolepé dílo.  Soubor se pomalu rozpadá a  naši hrdinové se snaží získat peníze pro svůj projekt. Ale jde to ztuha.  Přesto se s vervou pustili do práce, dalo by se říci, že cokoliv najdou, přitáhnou na jeviště, zejména lampičky, světla a vznikne třímetrová stavba obsypaná vším tímto haraburdím. Svému snu jsou ochotni obětovat cokoliv, vlastní finance,  zdraví, kombinovat práci a divadelní zkoušky.

Každý z těchto aspektů je divákovi přiblížen  nějakou scénou, za zmínku nepochybně stojí momenty, kdy se jeden z akrobatů dostane do nemocnice. V podání Losers je léčení nezapomenutelné. (Trošku smutek ve mně vyvolala jen představa, že někteří lékaři takto skoro doopravdy zachází s pacienty… ale snad to budu v budoucnu snášet lépe, rozpomenu-li se na zraněného akrobata).

Jemný ‚loserovský‘  humor se promítá v každém okamžíčku, ať už jeden ze členů souboru vaří a ostatní mu vehementně pomáhají, nebo trénují s akrobatkou, nebo právě staví své   grandiózní dílo a věci se jim trošinku komplikují, nejen tím, že žárovka svítí jen občas, ale třeba i tím, že jeden ze členů se zamotá do lan  a ostatní ho nemohou dostat dolů atd.

Hlavní postava  to ale nevzdává a s nasazením vlastního života (možná i s ohrožením životů všech ostatních členů) si svůj sen samozřejmě nakonec plní. A právě v tomto okamžiku slávy a vrcholné blaženosti, mu jeho žena oznamuje, že on teď  bude v jiné roli, v roli otce. Tma.  Konec. To totiž  často znamená pro umělce dokonce  i ukončení kariéry, protože potřebují více financí.

Během představení se diváci těší opět z velkolepých akrobatických výkonů, většinou mají ústa roztažená do širokého úsměvu a po představení – jak jinak- následují bouřlivý řev, potlesk ve stoje, tak jak je pro Losers typické. Grandiózní – to znamená Losers jak je známe a milujeme.

Foto: archiv Losers Cirque Company

Eva Smolíková

Taneční magazín

TATA BOJS a DEKKADANCERS uvedou novinku »Velký třesk!«

V Azylu78 se bude cestovat časem

Vydat se s TATA BOJS a DEKKADANCERS do budoucnosti a cestovat v čase tam i zpět. To vše zažijí návštěvníci letní scény Azyl78 díky audiovizuálnímu tanečnímu koncertu „Velký třesk!“. V představení TATA BOJS odvypráví příběh skladbami z nejnovějšího alba „Jedna nula“, ale i jejich nadčasového „Nanoalba“ z roku 2004 a DEKKADANCERS jeho děj zatančí. Společný počin muzikantů a tanečníků spojí melodičnost, hravost, vtip i vážná témata s radostí z pohybu a vizuálním zážitkem umocněným projekcí. Nový projekt se scénografií Milana Caise má premiéru 15. června v prostoru šapitó Jatek78 na Výstavišti Praha. Během léta se dočká pěti repríz, vstupenky jsou v prodeji na www.jatka78.cz.

TATA BOJS čerstvě ocenění cenou Anděl v kategorii kapela roku říkají, že při představě kruhové manéže Azylu78 vidí jak vizuálně atraktivní scénu, tak také výzvu: „S Tata Bojs v cirkuse moc často nehrajeme, takže nám to přišlo jako zajímavé místo, kde v létě vystoupit. Těšíme se na kruhové šapitó a diváky ve stoosmdesáti stupních dokola. Což už je hodně za bodem varu…“ glosuje s úsměvem frontman Milan Cais.

Jsou to výborní muzikanti, kteří mají krásné vizuální představy a vůbec nejsou proti jakýmkoliv našim návrhům. Naopak. Hrozně je baví propojení s tancem a chtějí, aby to ladilo s příběhem. Oni nedělají jen tak normální desku. V rámci alba je děj, který znázorňují hudbou a texty a my ho doplňujeme tancem. Je to příjemná spolupráce,“ řekl Štěpán Pechar, umělecký šéf DEKKADANCERS, kteří jsou domovským souborem divadla Jatka78.

Album „Jedna nula“, které vyšlo u Supraphonu na LP, CD i digitálně (a je k dispozici zde), vybízí ke kontemplaci nad stavem světa i k zamyšlení nad sebou. Jednička tu symbolizuje „něco” a nula naproti tomu „nic”. Je to hra kontrastů, kterou spojuje velký třesk. Děj startuje v blízké budoucnosti, okolo 2034, kdy digitální technologie ovládly do značné míry naše životy a dokonce mají i jistou převahu. Jak je u TATA BOJS zvykem, ve skladbách srozumitelně a vtipně filozofují a hrají si se slovy.

Spolupráce TATA BOJS s DEKKADANCERS začala v roce 2005. „Tenkrát nás pozvali do Ponce, kde ztvárnili tancem náš příběh ,Nanoalba´ a nazvali to ,Nanopicture´. Byli jsme nadšeni. Řekli jsme si, že by bylo fajn zkusit to udělat na živo, kdy my budeme hrát a oni tančit,“ říká Milan Cais.

DEKKADANCERS se podíleli na natáčení několika i klipů TATA BOJS. Z těch nejznámějších písní jmenujme „Opakování“, „Homo demo“ nebo speciální patnácti minutové video natočené pro virtuální realitu kamerou snímající prostor 360 stupňů. Také vystupovali jako zvláštní hosté na některých výjimečných koncertech, které s oblibou pořádají. „Gró celého parťáctví mezi oběma skupinami se od začátku točí okolo Nanoalba. Tam přeskočila první jiskra, když Tom Rychetský a Viktor Konvalinka dali s TATA BOJS dohromady scénické provedení téhle desky. Projekt to byl úspěšný, ,Nanoalbum´ je navíc nadčasové, takže se v budoucnu celá show ještě několikrát zopakovala a vždycky bylo vyprodáno,“ uzavírá za DEKKADANCERS Marek Svobodník.

Azyl78 ovládne symbolický koncert „Velký třesk!“ celkem šestkrát a to v termínech 15.–17. června a 5.–7. července. Během léta nový prostor Jatek78 pro 500 až 800 diváků pohostí i dalších 18 uskupení a divadel. Z těch hudebních je na programu: temperamentní „Italská noc“, koncert vážné hudby v podání orchestru PKF – Prague Philharmonia. Anebo koncert zpěvačky Anety Langerové „Dvě slunce aneb Jak krásné je být milován“ v rámci jejího letního koncertního turné s kapelou a smyčcovým triem.

 

Foto: Jakub Červenka a Salim Issa

Magdaléna Novotná

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Let’s talk, people!«

420PEOPLE přichází s novým projektem

Říká se, že tanečníci nemluví? Není to pravda, právě naopak! A soubor současného tance 420PEOPLE toho chce být důkazem. Chce bořit mýty nadsázkou a vtipem. Představí vám zajímavé osobnosti z tanečního světa, které znáte z jeviště nebo z divadelního zákulisí. Díky novému projektu 420PEOPLETALK se podíváte za oponu jejich tvorby i životního stylu.

V roli moderátorů nového projektu nazvaného 420PEOPLETALK se představí choreograf tanečník a umělecký ředitel souboru Václav Kuneš a tanečník Filip Staněk. Právě ti byli sami sobě hosty i moderátory v pilotním díle, na který se už můžete podívat na Youtube kanálu 420PEOPLETALK „Let’s talk, people!“.

Václav Kuneš

Je to první z našich několika nových projektů, jimiž jdeme vstříc novému světu. Svět se mění a i až skončí období kolem koronavirové epidemie, všechno bude další roky a možná už navždy jinak… Stěžování a nespokojenost nic neřeší, základem je adaptace a člověk se musí přizpůsobit novému normálu, být otevřený, jít dál a pouštět se do nových věcí,” reaguje i na současnou situaci, kdy jsou divadla stále zavřená a umělci chtějí být v kontaktu se svým publikem nadále, Václav Kuneš.

V rámci rozhovorů 420PEOPLETALK spolu s Filipem Staňkem představí hosty, se kterými soubor dlouhodobě spolupracuje. A kteří ve svém oboru v Česku i za jeho hranicemi představují kvalitní uměleckou a profesionální záruku.

Nejprve začneme představením lidí z našeho souboru a zaměříme se na to, co dokázali nejen jako tanečníci, ale právě jako lidé. Dozvíte se, jaké mají zájmy, jak a čím žijí. Vycházeli jsme z klišé, že o tanečnících se říká, že nemluví. My ale umíme mluvit a tím více o tématech, která nás baví. A to, co tanečníky a umělce baví, umí docela hodně překvapit,” dodává Václav Kuneš.

Foto: Pavel Marek, Jan Faukner, Pavel Ovsík a archiv 420PEOPLE

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Za LADISLAVEM ŠTAIDLEM

Odešel velký hudebník, skladatel, zpěvák, manažér, podnikatel, ale také velmi talentovaný spisovatel

V poslední letošní lednový víkend celý český (nejen) hudební svět zasáhla velmi smutná zpráva: „Ve věku pětasedmdesáti let zemřel kapelník a skladatel Ladislav Štaidl“.

Ladislav Štaidl se pro mnohé stal tím, „který stál za Karlem Gottem“. A to nejen na pódiích a v nahrávacích studiích, ale i jaksi symbolicky za jeho kariérou. Obzvláště v jejich společných počátcích, kdy byl tím třetím důležitým Štaidlův bratr, textař a producent Jiří. Ten tragicky zahynul roku 1973 při autonehodě.

Ladislav Štaidl však patřil k těm lidem, kteří měli ohromný organizační, ba manažérský, cit. A to – později – dokazoval i mimo koncertní pódia a svět vinylových desek, cédéček, rozhlasových či televizních redakcí. Ačkoli sám vynikající skladatel, podařilo se mu kolem Zlatého slavíka soustředit i další plodné hudební autory jako Jaromíra Klempíře (ten u něj v orchestru zpočátku hrál i na klávesy), Karla Svobodu, Petra Hapku či později Jiřího Zmožka.

Ladislav Štaidl a jeho hudební orchestr získali i Zlatého slavíka v kategorii hudebních skupin a doprovodných těles. Nebyla to náhoda. Ani pouze zásluha Karla Gotta (i když ten na to vliv, bez debat, měl). Štaidl si však uměl do kapely vybrat skvělé „hráče“. Stačí připomenout legendárního pianistu Rudolfa Rokla, saxofonistu Felixe Slováčka, trumpetistu Václava Týfu, pozounistu Jana „Bažíka“ Pavelku, kytaristu Pavla Fořta, baskytaristy Vincence Kummera a později Ondřeje Soukupa, hráče na bicí Vladimíra Janiše a pak Jana Žižku, vedoucího pěveckého sboru (také skladatele i bývalého kapelníka) Bohuslava Myslíka… I mnohé další… Kapele to hrálo a fungovalo lidsky i mimo pódia. Možná i proto, že část hudebníků pocházela z Moravy? Ale, jak se říká, je těžké sestavit fotbalový tým ze samých hvězd. A v hudebním tělese, s řadou rozličných zájmů a priorit, je to ještě zdaleka těžší. Ladislavu Štaidlovi tak patří obdiv, že svůj tým nejen sestavil, ale hlavně dokázal dlouhodobě provozně „ukočírovat“.

Ladislav Štaidl se v průběhu své kariéry také sám stal zpěvákem. A jeho písně „Mží ti do vlasů“ či televizně seriálová „Jsou dny, kdy svítá“ se staly takřka přes noc hity. Milá byla i jeho další autorská písnička ve vlastním podání „Když uvidíte někdy psíka“. Často si k nim psal i sám texty. Zkomponoval hudbu k mnoha a mnoha českým filmům i seriálům. A  velmi často  si zpěváci i z nich dodatečně vybírali své pozdější hity. Jako tomu bylo u Heleny Vondráčkové v případě písně „Poslední bezejmenná“ s textem Eduarda Pergnera (z Jirešova filmu „Mladý muž a bílá velryba“) .

Ladislav Štaidl se, pohříchu, po ukončení dlouholeté – a úspěchy dlážděné – spolupráce s Karlem Gottem, dostával do popředí hledáčku médií spíše ze strany zájmu o jeho partnerku Ivetu Bartošovou. Dost neprávem. Ačkoli pověsil kytaru i dirigentskou taktovku takříkajíc „na hřebík“, dařilo se mu i v podnikání mimo hudební branži. Založil reklamní agenturu i několik dalších společností. Možná nevíte, že jste v kinech v devadesátých letech křupali pop-corn od jeho českoamerické firmy?

Ladislav Štaidl napsal i několik knížek. Patrně nejznámější jsou ty jeho dvě vzpomínkové – „Víno z hroznů“ a „Desátý klíč“. Píše v nich vtipně, bez příkras i skrupulí, o své kariéře i lidech, které během ní potkal. Asi již méně z vás zná jeho knížku s první manželkou našeho bývalého premiéra  Paroubka „Rendez-vous s paní Zuzanou“. Zde spíše poslouchal a věrně zapisoval… Asi nejen podle mého mínění je nejkvalitnější jeho poslední knížka povídek „Ukradená pointa“. Teprve její povídky dávají vyniknout Štaidlovu neotřelému slohu, vtipu, nadhledu i částečnému sarkasmu. Určitě není náhodou, že Štaidlův literární vklad pochválil i spisovatel, novinář a profesor na amerických univerzitách Arnošt Lustig.

Ladislav Štaidl byl v roce 1986 jmenován zasloužilým umělcem a dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Ladislav Štaidl (vlevo) na unikátním historickém archivním snímku s legendárním jazzovým muzikantem a skladatelem Duke Ellingtonem (omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu reprodukce)

Ladislav Štaidl patří bezesporu k významným osobnostem české pop-kultury druhé poloviny dvacátého století.

Čest jeho památce.

Foto: archiv TM, antikvariát a repro-foto TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN