Akcentujte „AKCENT“

Mezinárodní festival dokumentárního divadla začíná 18. listopadu a potrvá do 24. 11. Moderuje muž slavného jména – Robert Palmer!
 

Mezinárodní festival dokumentárního divadla „AKCENT“, který pořádá Divadlo Archa, začíná tuto středu. Festival zahájí mezinárodní online konference „No More Social Kissing“, zabývající se novými podobami umělecké spolupráce v době koronaviru a post-covidové. Unikátní produkce, které vznikly přímo pro online verzi festivalu, budou k vidění na této níže uvedené festivalové stránce: https://www.festivalakcent.cz/.

Lze vytvářet divadlo bez fyzického kontaktu? Jakou podobu bude mít umělecká spolupráce v době post-covidové? Mezi panelisty on-line konference „No More Social Kissing“ budou divadelní režisér a umělecký vedoucí souboru „Forced Entertainment“ Tim Etchels, spisovatel a dramatik Pieter De Buysser, tanečnice, choreografka a dokumentaristka Wen Hui, Kira Kirsch, umělecká ředitelka divadla „Brut“ ve Vídni, Kristof Blom, umělecký ředitel divadla „CAMPO“ v Gentu, režisér Jan Mocek, umělkyně a divadelní režisérka Lola Arias. Kromě nich také James Ijames, umělecký ředitel divadla „Wilma“ ve Filadelfii, Hester Chillingworth, nebinární performer a režisér z Londýna a další osobnosti.

Tématem diskusí s umělci a odborníky v Edinburghu, Vídni, Gentu, Sheffieldu, Filadelfie, Buenos Aires, Budapešti, Bruselu a Pekingu budou nové možnosti vzájemného sdílení, umělecká mobilita v příštích letech, proměna kulturních institucí i interakce s diváky. Konferenci moderuje z Edinburghu Robert Palmer, mezinárodní kulturní expert a člen správní rady „Divadla Archa“.

O den později, 19. listopadu, přivede „AKCENT“ diváky do paralelního světa on-line videoher (MMOG), do kterých se každý den po celém světě logují milióny lidí. Originální gamingová performance Jana Mocka „Virtual Ritual_home“ nenabídne prostý streaming divadla do online prostoru, ale půjde o důslednou „live analýzu“ digitální společnosti v jejím vlastním prostředí.

Kolektiv „Nesladim“ a tvůrci inscenace „Dům bez spánku“ připravují pro „AKCENT“ divadelní videoukolébavku. Tento návod, jak se zklidnit a připravit svůj organismus na spánek, bude mít svou premiéru 20. listopadu ve 22.00.

Co z roku 2020 bude nezbytné za 10 let? Nebo za 500 let? Zbytečná přítomnost, nebo budoucnost? Takové otázky klade „Spielraum Kollektiv ve své performativní instalaci „Zbytečnosti“. Volné divadelní uskupení tvůrců kolem Lindy Straub a Mathiase Strauba charakterizuje inovativní zapojení diváků. 21. listopadu k němu dojde prostřednictvím telemostu mezi prázdným divadlem a (doufejme) přeplněnými domácnostmi.

Co se stane, až nastane konec světa? Jak se hodláme zachránit a postarat jeden o druhého? Co nás může naučit dívčí síla? Jsme vůči ní dostatečně otevřeni? „Nibiru III. – LOUD RING“ je postapokalyptická léčba. Ta zve diváky do fiktivního světa. V online verzi bude 22. listopadu tato produkce, jež vznikla ve spolupráci skupiny teenagerů s profesionálními umělci, představena alespoň virtuálně. „AKCENT“ jej uvede společně s festivalem „TANEC PRAHA“.

Z představení „Nibiru III. – LOUD RING“

Jaký je význam občanského postoje jednotlivce v současné společenské a politické situaci střední Evropy? Tu otázku si, na pozadí zpráv a reflexí událostí posledních let, klade „Divadlo Continuo“ a jeho on-line dokument, který kombinuje fragmenty z inscenace „Poledne“ s rozhovory s účastníky demonstrace proti okupaci Československa z roku 1968. Jeho kontext doplňují dobové materiály a rozhlasové a filmové nahrávky. Svou premiéru bude mít on-line 24. listopadu.

Mezinárodní festival dokumentárního divadla „AKCENT“ se zrodil v roce 2010. Z potřeby představit českému publiku divadelní formu, pro kterou se později ustálil termín „dokumentární“. „Cítili jsme, že v té divadelní tlačenici je třeba najít místo pro scénická umění se sociálním přesahem a tvorbu, která se přímo inspiruje aktuální společenskou situací“, říká zakladatelka a ředitelka „AKCENTu“ Jana Svobodová. Festival si od počátku stanovil ambici propojovat evropské a světové tvůrce s místními divadelníky, kteří svůj divadelní výraz opírají o autentické události, příběhy či společenské postoje. Za deset let existence v rámci „AKCENTu“ v Arše vystoupili světově proslulí umělci jako Rimini Protokoll, She She Pop, Gob Squad, Forced Entertainment, Lola Arias, Ultima Vez, Wen Hui a Living Dance Studio a další.

Festival AKCENT 18. – 24. 11.

PROGRAM ONLINE na: www.akcentfestival.cz

18. 11. / 15.00 – 17.30 / online

No More Social Kissing

https://us02web.zoom.us/j/85388131372?pwd=dG16S3gvS0N4UE9ScUE1RWNIS0gzZz09

Meeting ID: 853 8813 1372

Passcode: 052859

19. 11. / 20.00 / on-line

Jan Mocek – „Virtual Ritual_home

20. 11. / 22.00 / on-line

Kolektiv Nesladim – „Dům (bez) spánku“

21. 11. / 20.00 / on-line

Spielraum Kollektiv – „Zbytečnosti“

22. 11. / 18.00 / online

Nibiru III – „Loud Ring

24. 11. / 20.00 / on-line

Divadlo Continuo – „Poledne

Foto: archiv Divadla Archa

Pavla Haluzová a Pavlína Svatošová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival „TANEC PRAHA 2020“ nabírá „Druhý dech“!

A ten „Druhý dech“ festivalu zavane do metropole už tento týden. █ A přinese BOD.Y! █ Bude v září Praha zářit? █

Hlavní program zahájí ve čtvrtek 24. září v 19.30 hodin projekt slovenského souboru BOD.Y. nesoucí název „ADRENA AXIS“. A bude uveden na Výstavišti v rámci festivalu „Praha září“.

Během posledního zářijového prodlouženého víkendu se diváci mohou přesunout do legendární čtvrti  v Praze 3. A zde se jim nabízí možnost nadýchnout umělecké a svobodomyslné atmosféry na „Plicích Žižkova“.

Druhý dech“ tohoto projektu, konajícího se ve spolupráci s Landscape festivalem, proběhne 27. a 28. září, vždy od 16.00 hodin. Jeho trasa povede od divadla PONEC po Vítkovské spojce na Kostnické náměstí a bude dlouhá přibližně tři kilometry. Akce navazuje na umělecký experiment, jenž se uskutečnil v červnu. A uvede bohatý program umělců různých žánrů od tance přes nový cirkus, pohybové divadlo až po živou hudbu. Site-specific performance proběhnou mezi nápaditými instalacemi.

Hlavní program festivalu zakončí v sobotu 22. listopadu v 16.00 hodin v divadle Archa projekt maďarského týmu Tamara Zsófia Vadas / Ábris Gryllus / Márton Emil Tóth: „Nibiru III. – LOUD RING“. Představení se koná ve spolupráci s mezinárodním festivalem dokumentárního divadla „Akcent“ a je určeno pro celé rodiny. 

Profesorka Mirka Eliášová

Kromě hlavního programu nabízí TANEC PRAHA – „Druhý dech“ také zajímavé doprovodné projekty. Třeba dílny Mirky Eliášové pro děti i rodiče pod názvem „Škatulení“ už v úterý a ve středu 22. a 23. září na Výstavišti. Více informací naleznete na www.tanecpraha.cz.   

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»SMALL TALK« – letadýlko bez turbulencí!

Anička s růžovou kytarou za růžovými sny ▐ Jako na houpačce ▐ Trefná vzpomínka na Mistra i Mistrál ▐ Moravský bard z „Kabinetu“ Národního divadla do „Paměti“ ▐ Duchaňová mentálně i multiinstrumentálně ▐ Dámské kalhotky v růži ▐ Bude ze Zimmermanna Jára Cimrman? ▐

V pátek 22. a v sobotu 23. listopadu jste měli mít na paměti jít do Studia Paměť. Přesněji do jeho nonkonformního, poněkud v retro duchu vybaveného, sálku. Ano, totiž právě tam, blízko obchodního domu Bílá labuť a ještě blíže věži Petrského kostela i stejnojmenného náměstí, se odehrávala (po dva dny) premiéra. Koho? No přece, jak již TANEČNÍ MAGAZÍN s dostatečným předstihem avizoval, populárního divadýlka „ANIČKA A LETADÝLKO“!

Jaká bude zbrusu nová hra, v programu deklarovaná jako „modlitba za ticho“? Hned úvodem musím předeslat, že v následující prodloužené hodině jsme si toho ticha – spolu s nabitým sálkem – mnoho neužili. Spíše jsme tleskali na otevřené scéně, smáli se a popadali za břicho.

I toto ryze české (či českomoravské?) divadélko už jde s dobou. Po „hezky českých“ titulech „Jana je panna“, „Sólo pro Bedřicha“, „Království“, „Automat slast“, „Ocasem tygra“ či progresívního „Píčus není kretén“, jsme se tentokrát (s ostatními diváky) dočkali světového názvu – „Small talk“. Tak, prostě tak…

Kdo se to zde obnažuje?

Proč vůbec uvažuji o kategorizaci Aničky a jejího letadýlka jako divadla českomoravského? Určitě nikoli proto, že se na Moravě letadla konstruují a vyrábějí v Kunovicích. Ale sama Anna Duchaňová, ač původně s prvními divadelními zkušenostmi z Prahy, dlouho na Moravě vystupovala. Dokonce i ve slavné Huse na provázku. (A ani to, kupodivu, na ni nezanechalo trvalé následky!!!) To naopak, Aniččin protihráč (či spoluhráč?) z této nové inscenace, Václav Zimmermann je přímým moravským rodákem. Detailně z Provodova.

Shoda náhod způsobila, že Zimmermann se v této premiéře ve Studiu Paměť představil zrovna v době, kdy na prknech pražského Národního divadla vdechnul život postavě studentského vůdce z listopadu roku 1989 Martina Mejstříka. Tuto roli obdržel ve zbrusu novém titulu „Sametová revoluce: Kabinet“. I ve „Small talk“ zaujal. Nejen tím, že zde měl rolí hned devatero. Je všeobecně známo, že divadlo Járy Cimrmana – navzdory svým letitým tradicím – hledá nově profesionální herce. Objeví se, po výkonu ve „Small talk“, po již angažovaném Ondřeji Vetchém, v hledáčku Zdeňka Svěráka i Zimmermann? Myslím, že nejen jméno jej k tomu přímo předurčuje…

Že by Apači?

A co žena z názvu divadélka – Anička Duchaňová? Ta z větší části nesla na svých bedrech to, co je tomuto souboru vlastní – aby bylo zbrusu nové představení dostatečně ulítlé. A to se zdařilo na více než sto procent.

Small Talk“, mimo světového názvu, zaujal, jak již tomu u „letadýlkového“ divadla Duchaňové Aničky bývá, nejen jeho běžným standardem – gejzírem nápadů. A tradičně rovněž hudebně dramatickým, až muzikálovým, jevištním ztvárněním. Tentokrát však frontmanka „divadýlka-letadýlka“ Duchaňová překvapila navíc také svým multiinstrumentálním muzikantským rozpětím. Mimo vlastní (již kultovní) růžové kytary se zhostila hned několika dechových nástrojů (že by trochu po vzoru Jitky Molavcové?). A obzvláště její „rusalkovské“ sólo, s jazzovými rify, na saxofon doslova zvedlo diváky ze sedadel. Laici žasli a odborníci se divili. Dlužno podotknout, že Václav Zimmermann Aničce zdatně přitruboval na trubku. A za tím vším stál v pozadí hudební supervizor – Michal Němec, duše známé kapely Jablkoň.

Anička a její růžová kytara

Pokud jsme u hudby, musím pochválit i nápadité písně. Opět si nezadaly jejich velmi originální skutečně napadnuté texty. Z hudebního světa byly v představení i mírné narážky na Karla Gotta. Pár taktů z některých hitů. Odkazy na jeho dávné eskapády. Nevím a nemohu posoudit, zda tak byly již předem napsány v původním scénáři? Anebo šlo o aktuální reakci na Mistrův nedávný skon? Každopádně, do této inscenace sedly. Nepůsobily v ní nikterak pracně naroubovaně nebo nepatřičně drze, upoceně či dokonce samoúčelně.

Růžové brýle nemusí být vždy růžové

Ke Gottovu životu se tak trochu vážou v inscenaci samotné i jevištně převlékací prvky. Kreativní byla, na první pohled poněkud minimalistická, scéna Martiny Zwyrtek. Hravě a rošťácky na ní spíše působí nápadité a nečekané rekvizity. Různé čelenky, nerůžové růžové brýle, dámské kalhotky „zakuklené“ v růži i mikrofon a popelník zároveň z kuchyňského cedníku, respektive napařovacího zařízení. Působivá je i závěrečná scéna s loutkovými plyšáky u hrubé cihlové zdi. Ta silně evokuje tu zeď, od níž odlézali ve válce z Londýna naši exiloví výsadkáři k atentátu na Reinharda Heydricha. Jak již tento krátký výčet naznačuje, představení „Small Talk“ je plné kontrastů, proměn, zvratů, black-outů, nonverbálních souvislostí i nečekaných point. Cítíte se jako na houpačce. Tím však nechci vůbec říci, že by se někdy, za tu více než hodinu letu, letadýlko dostalo do nebezpečných turbulencí!

Duchaňová i Zimmermann tentokrát nesli tíhu celé inscenace sami. Pouze v duu. A dokázali si poradit i s náročnou dramaturgií Petra Poly. Ten se zároveň objevil i v „zapultové“ roli Mistra zvuku. Ale odtud vlastně i trochu nenápadně celé představení řídil. Jako sportovní trenér při utkání. Myslím si, že mohl být se svými „svěřenci“ spokojen. Nakonec, to potvrdil i dlouhý, táhlý potlesk (obvykle spíše zdrženlivějšího) premiérového publika.

Václav Zimmermann začínal v moravské vísce u Zlína hrát v souboru se sympatickým názvem ProLiDi. Je vidět, že divadlo pro lidi skutečně zvládá s bravurou. Ale nikdy při tom neklesne pod hladinu dobrého vkusu i elegantního nadhledu. Určitě také proto byly protentokrát lehce stravitelné i narážky na Karla Gotta. Speciálně navíc v této, pro jeho stoupence a fanoušky, smutné době. O Anně Duchaňové je už dávno známo, že stále hledá nové cesty a letové trasy svého letadýlka. Nemusí to být vždy a za každou cenu let nadzvukovou stíhačkou. Ale taky nikdy nesklouzne do útrob takových nespolehlivých létajících strojů, jakými nedávno byly Boeningy 737. Tak jaké a do které destinace nám – s Petrem Polou – přichystá letenky příště? Po „Small talk“ se nezbývá než těšit.

»Small Talk«

devítidílná modlitba za ticho

Small Talk“, takzvaná řeč, která neurazí a nevadí, byla patrně vynalezena proto, aby zbavila lidské bytosti tíhy mlčení. Vystupuje mrtvá dvojice populárních herců a živá Rusalka.

Hrají: Anna Duchaňová, Václav Zimmerman

Tvůrčí tým: Anna Duchaňová, Petr Pola, Václav Zimmerman

Scénografická spolupráce: Martina Zwyrtek

Hudební spolupráce: Michal Němec

Produkce: Anička a letadýlko

Čas: 78 minut (i s potleskem)

Psáno z první premiéry v pátek 22. listopadu.

Foto: Mar Ben

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN