Povídání nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

BEN CRISTOVAO těsně před festivalem

64. ročník Eurovision Song Contest klepe na dveře!

Tanečník i zpěvák Benny Cristo, jak si Ben Cristovao pro potřeby této soutěže Eurovize říká, jako Forrest Gump nebo Homer Simpson. I tak pojala česká výprava letošní účast na mezinárodní soutěže Eurovision Song Contest . Tento plzeňský rodák vyhrál národní kolo už před rokem – z důvodů koronaviru – byl ale celý ročník o rok přesunut. A tak začal společně s hudebníkem Filipem Vlčkem pracovat na nové písni. Česká republika se nového formátu soutěže Eurovize účastní pravidelně od roku 2015. Zatím nejúspěšnějším interpretem byl zpěvák Mikolas Josef, který v portugalském Lisabonu s písní „Lie to me“ před třemi lety vybojoval šesté místo.

V historii soutěže Českou republiku zastupovala řada zpěváků. Úplně prvním Čechem „v Eurovizi“ byl Karel Gott, který však v roce 1968 reprezentoval Rakousko s písničkou „Tausend Fenster“. Za jeho vystoupení tehdy obdržel od poroty 13. místo. Samostatné Česko se poprvé zúčastnilo až v roce 2007, kdy do Helsinek odjela skupina Kabát. S písní „Malá dáma“, ale obsadila úplně poslední místo. V následujícím roce se role reprezentantky ujmula Tereza Kerndlová a poté skupina Gipsy.cz.

Vůbec jsme netušili, že by to mohla být píseň pro Eurovizi, brnkali jsme si jenom na kytaru. Zároveň jsem si píseň představil, jak by mohla vypadat na eurovizním pódiu,“ svěřil se Ben Cristovao.

https://youtu.be/Kxa3ZtxIdxQ

Co znamená „OMG“?

Nová původní taneční píseň „Omaga“, jež je obměnou zkratky „OMG“, tedy „Oh My God“, v překladu „Ó můj bože“. S ní bude Ben soutěžit ve druhém semifinálovém kole Eurovize. To se má uskutečnit 20 května.

Organizátoři ale zatím neodtajnili podrobnosti k letošnímu přesunutému ročníku. Ve hře je i varianta, že by hudební soutěž byla bez fanoušků. Každoročně totiž na Eurovizii jezdí diváci z celého světa.

Ben Cristovao

Věřím, že se Evropské vysílací unii nakonec podaří uspořádat Eurovision Song Contest v co možná nejotevřenější variantě, aby si Benny i diváci užili taneční skladbu ,Omaga´ tak, jak byla zamýšlena. Tedy naživo z Rotterdamu a v pódiové podobě,“ vyjádřil se Kryštof Šámal, šéf české soutěžní delegace.

Foto: Eurovision Song Contest a archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU

TANEČNÍ MAGAZÍN

Akcentujte „AKCENT“

Mezinárodní festival dokumentárního divadla začíná 18. listopadu a potrvá do 24. 11. Moderuje muž slavného jména – Robert Palmer!
 

Mezinárodní festival dokumentárního divadla „AKCENT“, který pořádá Divadlo Archa, začíná tuto středu. Festival zahájí mezinárodní online konference „No More Social Kissing“, zabývající se novými podobami umělecké spolupráce v době koronaviru a post-covidové. Unikátní produkce, které vznikly přímo pro online verzi festivalu, budou k vidění na této níže uvedené festivalové stránce: https://www.festivalakcent.cz/.

Lze vytvářet divadlo bez fyzického kontaktu? Jakou podobu bude mít umělecká spolupráce v době post-covidové? Mezi panelisty on-line konference „No More Social Kissing“ budou divadelní režisér a umělecký vedoucí souboru „Forced Entertainment“ Tim Etchels, spisovatel a dramatik Pieter De Buysser, tanečnice, choreografka a dokumentaristka Wen Hui, Kira Kirsch, umělecká ředitelka divadla „Brut“ ve Vídni, Kristof Blom, umělecký ředitel divadla „CAMPO“ v Gentu, režisér Jan Mocek, umělkyně a divadelní režisérka Lola Arias. Kromě nich také James Ijames, umělecký ředitel divadla „Wilma“ ve Filadelfii, Hester Chillingworth, nebinární performer a režisér z Londýna a další osobnosti.

Tématem diskusí s umělci a odborníky v Edinburghu, Vídni, Gentu, Sheffieldu, Filadelfie, Buenos Aires, Budapešti, Bruselu a Pekingu budou nové možnosti vzájemného sdílení, umělecká mobilita v příštích letech, proměna kulturních institucí i interakce s diváky. Konferenci moderuje z Edinburghu Robert Palmer, mezinárodní kulturní expert a člen správní rady „Divadla Archa“.

O den později, 19. listopadu, přivede „AKCENT“ diváky do paralelního světa on-line videoher (MMOG), do kterých se každý den po celém světě logují milióny lidí. Originální gamingová performance Jana Mocka „Virtual Ritual_home“ nenabídne prostý streaming divadla do online prostoru, ale půjde o důslednou „live analýzu“ digitální společnosti v jejím vlastním prostředí.

Kolektiv „Nesladim“ a tvůrci inscenace „Dům bez spánku“ připravují pro „AKCENT“ divadelní videoukolébavku. Tento návod, jak se zklidnit a připravit svůj organismus na spánek, bude mít svou premiéru 20. listopadu ve 22.00.

Co z roku 2020 bude nezbytné za 10 let? Nebo za 500 let? Zbytečná přítomnost, nebo budoucnost? Takové otázky klade „Spielraum Kollektiv ve své performativní instalaci „Zbytečnosti“. Volné divadelní uskupení tvůrců kolem Lindy Straub a Mathiase Strauba charakterizuje inovativní zapojení diváků. 21. listopadu k němu dojde prostřednictvím telemostu mezi prázdným divadlem a (doufejme) přeplněnými domácnostmi.

Co se stane, až nastane konec světa? Jak se hodláme zachránit a postarat jeden o druhého? Co nás může naučit dívčí síla? Jsme vůči ní dostatečně otevřeni? „Nibiru III. – LOUD RING“ je postapokalyptická léčba. Ta zve diváky do fiktivního světa. V online verzi bude 22. listopadu tato produkce, jež vznikla ve spolupráci skupiny teenagerů s profesionálními umělci, představena alespoň virtuálně. „AKCENT“ jej uvede společně s festivalem „TANEC PRAHA“.

Z představení „Nibiru III. – LOUD RING“

Jaký je význam občanského postoje jednotlivce v současné společenské a politické situaci střední Evropy? Tu otázku si, na pozadí zpráv a reflexí událostí posledních let, klade „Divadlo Continuo“ a jeho on-line dokument, který kombinuje fragmenty z inscenace „Poledne“ s rozhovory s účastníky demonstrace proti okupaci Československa z roku 1968. Jeho kontext doplňují dobové materiály a rozhlasové a filmové nahrávky. Svou premiéru bude mít on-line 24. listopadu.

Mezinárodní festival dokumentárního divadla „AKCENT“ se zrodil v roce 2010. Z potřeby představit českému publiku divadelní formu, pro kterou se později ustálil termín „dokumentární“. „Cítili jsme, že v té divadelní tlačenici je třeba najít místo pro scénická umění se sociálním přesahem a tvorbu, která se přímo inspiruje aktuální společenskou situací“, říká zakladatelka a ředitelka „AKCENTu“ Jana Svobodová. Festival si od počátku stanovil ambici propojovat evropské a světové tvůrce s místními divadelníky, kteří svůj divadelní výraz opírají o autentické události, příběhy či společenské postoje. Za deset let existence v rámci „AKCENTu“ v Arše vystoupili světově proslulí umělci jako Rimini Protokoll, She She Pop, Gob Squad, Forced Entertainment, Lola Arias, Ultima Vez, Wen Hui a Living Dance Studio a další.

Festival AKCENT 18. – 24. 11.

PROGRAM ONLINE na: www.akcentfestival.cz

18. 11. / 15.00 – 17.30 / online

No More Social Kissing

https://us02web.zoom.us/j/85388131372?pwd=dG16S3gvS0N4UE9ScUE1RWNIS0gzZz09

Meeting ID: 853 8813 1372

Passcode: 052859

19. 11. / 20.00 / on-line

Jan Mocek – „Virtual Ritual_home

20. 11. / 22.00 / on-line

Kolektiv Nesladim – „Dům (bez) spánku“

21. 11. / 20.00 / on-line

Spielraum Kollektiv – „Zbytečnosti“

22. 11. / 18.00 / online

Nibiru III – „Loud Ring

24. 11. / 20.00 / on-line

Divadlo Continuo – „Poledne

Foto: archiv Divadla Archa

Pavla Haluzová a Pavlína Svatošová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN