Povídání nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

Roztančené divadlo dotančilo do finále

Původně plánované finále v březnu se neuskutečnilo, ale III. ročník v Praze zdárně proběhl

V sobotu 19. září se ve skoro zaplněném Divadle na Vinohradech konal již III. Ročník autorského projektu Tanečních kurzů Martina Šimka & Terezy Řípové „Roztančené divadlo Praha”

 původní sestavy soutěžních párů nezůstal kámen na kameni kvůli koronaviru,  přesto diváci nebyli  o nic ochuzeni! Naopak! 

Vše je jinak! Musíme smeknout klobouk před Martinem Šimkem, který z celé situace vyšel vítězně, soutěž uskutečnil a celé se to povedlo. Nutno dodat, že chyběla i jeho partnerka Tereza Řípová, která v důsledku koronavirové krize zůstala v New Yorku! Pozdrav od ní ale čtenáři uslyší v krátkém video záznamu. 

A nebyla to jediná změna. Dalo by se říci: Všechno je jinak!  Situace pro Martina Šimka nebyla jednoduchá a dokonce dva soutěžní tance, ve kterých účinkovala Tereza, nemohly být uskutečněny. Ovšem  závěrem – zvládlo se to i tak! 

V pražském klání se do projektu zapojilo 7 divadel. Mezi zúčastněná divadla patřila: Švandovo divadlo, Studo DVA divadlo, Městská divadla pražská, Hudební divadlo Karlín, Divadlo Bez Zábradlí, Vršovické divadlo Mana, divadlo Palace.

Každý ze soutěžících herců a hereček ve finále předvedl jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Ty pak hodnotila odborná porota ve složení: Kateřina Brožová, Otakar Brousek ml., Marek Lambora a loňský vítěz Vladimír Polívka,  na kterého se prý stály takové fronty, že se letošní soutěž musela uskutečnit ve větším divadle. (Dříve Švandovo divadlo, letos už Divadlo na Vinohradech)

Porotci Kateřina Brožová a Otakar Brousek ml. – Foto: Eva Smolíková

Konečné složení letošních soutěžních párů:

Marta Dancingerová a František Kopecký – Švandovo divadlo – Quickstep + Samba

Stanislava Jachnická a Jakub Necpál – Vršovické divadlo Mana – Slowfox + Jive

Eva Burešová a Martin Šimek – Hudební divadlo Karlín – Tango + Cha Cha

Jiří Hána a Veronika Jirků – Městská divadla pražská – Valčík + Cha Cha

Ladislav Korbel a Zuzana Šťastná – Divadlo Hybernia – Waltz + Samba

Jan Řezníček a Petra Stehnová – Divadlo Bez Zábradlí – Tango + Paso Doble

Milan Ligač a Michaela Nováková – Studio DVA Divadlo – Slowfox + Jive

Milan Ligač a Michaela Nováková – Foto: Eva Smolíková

 Kateřina Brožová, původně jedna ze soutěžících, nakonec odstoupila ze zdravotních důvodů, ale ! zazpívala během večera a usedla v porotě, takže o její účast diváci nepřišli.

Kateřina Brožová zazpívala – Foto: Eva Smolíková

Večerem provázeli Světlana Witowská a Libor Bouček, kteří nešetřili vtipem a s elegancí celou soutěž dovedli do úplného finále. A co víc! Bavili diváky v rouškách svou obavou z koronaviru a jakže to s nimi určitě velice špatně dopadne…. Libor byl už naprosto, naprosto zoufalý z každé věty, kterou vůbec slyšel a Vladimír Polívka ho v tom ještě podpořil…. Diváci se smáli pod rouškami, ale ve skutečnosti zřejmě nikomu úplně do smíchu nebylo, ostatně i Libor Bouček vyzval k tomu, aby nikdo nebezpečí  onemocnění Covidem19 nepodceňoval. Legrace je legrace, ale má samozřejmě své meze.  Nelze než souhlasit.

Moderátoři Světlana Witowská a Libor Bouček – Foto: Eva Smolíková
Vladimír Polívka – Foto: Eva Smolíková
Otakar Brousek ml. – Foto: Eva Smolíková

Jeden z autorů projektu, Martin Šimek celý letošní ročník shrnul následovně: Letošní ročník byl po všech stránkách opravdu mimořádný. V první řadě nové, větší prostory Divadla na Vinohradech. Dále pak spousta změn zapříčiněná nastalou situací v březnu a náhradním termínem v září. Přes toto vše jsme si přípravu užili a konečně tento III. pražský ročník dotáhli do úspěšného finále v podobě téměř vyprodaného Divadla na Vinohradech, které účinkujícím nadšeně aplaudovalo ve stoje.“

Taneční magazín říká: Bravo! 

Vítězem tipovací soutěže, kde mohli lidé hlasovat na sociálních sítích, se stal taneční pár Stanislava Jachnická a Jakub Necpál

Hlavním vítězem letošního ročníku se stal taneční pár –  Jiří Hána a Veronika Jirků (sál doslova  řval během jejich vystoupení)

Veronika Jirků a Jiří Hána – Foto: Eva Smolíková
A ještě tentýž pár… – Foto: Eva Smolíková

Diváci odcházeli po skoro 3 hodinách z divadla nadšení. Pomyslná laťka se opět posunula dál a všichni se již těší na IV. Ročník Roztančeného divadla Praha.

Michaela Nováková a Milan Ligač – Foto: Petr Mráček
Veronika Jirků a Petr Hána s trofejemi – Foto: Petr Mráček
Stanislava Jachnická a Jakub Necpál – Foto. Petr Mráček
Zuzana Šťastná a Ladislav Korbel – Foto: Petr Mráček
Petra Stehnová a Jan Řezníček – Foto: Petr Mráček
Účastníci II. ročníku této populární soutěže – Foto: Petr Mráček

Foto: Petr Mráček, Eva Smolíková

Video: Eva Smolíková

Text: Petr Mráček, Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Roztančené jeviště

Trénink Milana Peroutky a Terezy Řípové

Ve druhém tréninkovém medailonku nám dvojice Milan Peroutka  & Tereza Řípová (Divadlo Kalich) představí nácvik temperamentního tance TANGO a druhým vylosovaným tancem je JIVE

 

Zapojte se do soutěže:

Videa jsou dostupná na Youtube kanále projektu (Roztančené divadlo aneb Když herci tančí), diváci mohou tipovat vítěze (pomyslné třetí místo – vítěz tipu) na stránkách projektu www.roztancenedivadlo.cz či dále sledovat průběh projektu na sociálních sítích Facebook “Roztančené divadlo” či Instagram @roztancenedivadlo

 

Taneční magazín

“Jive je strašně rychlý a navíc, ptáci nekroutí prdelkama, Marku!“

Jitka si stěžuje, že ptáci nekroutí prdelkama, přesto získává téměř plný počet bodů, diváci šílí a porota se bojí, jak bude hodnotit dál. To je Stardance VII

Stardance VII

Dnes se  poprvé tančí v rytmu českých písní  (Standard – walz, latina – jive)

214522160450003_13

Romana Motlová, Rostislav Osička  (walz)

Romana: „Walz pro mě znamená důstojnost a krásu pohybu“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  3  body  (box přijde po hodnocení…, Fraid Astair by ti záviděl, jak ti sluší ten frak, ale všechno ostatní… v boxu je všechno dost rychlé, ale ty jsi se snad ani jednou netrefil do hudby, unáhloval jsi  se, nebudu ani říkat nášlapy,  ruka vystřelila… jen snahu můžu ocenit)

Tatiana Drexler: 3  body  ( jsem ráda, že jste se v mládí  rozhodl pro správný sport)

Radek Baláš: 3 body (Rosťa  je mi nesmírně sympatický, ale zaměřil jsem se dnes na jeho nohy,  nebyl tam jediný krok, který by byl správě v rytmu, musím souhlasit s porotou, ale dobrá zpráva je, že přijde do Čech  muzikál Rocky,  kde budou schánět  boxery, ne tanečníky)

Zdeněk Chlopčík: 3 body  (já jsem v závěru viděl jeden takt v rytmu, to mě uspokojuje, Rosťa  šel mimo hudbu, ale v klídku, s úsměvem, vždyť chleba kvůli tanci levnější nebude, jen pomalé paže byly něžné a krásné, za ty paže nějaká známka bude)

Celkem: 12 bodů

214522160450003_22

Marie Doležalová, Marek Zelinka    (jive)

Marie  Doležalová chytá pytlík jahod na dobu

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  7  bodů

Tatiana Drexler: 6  bodů  (ta scéna se mi líbila,  i tanec jako celek se mi líbí, ale mělo by tam být více prvků jive, trochu tlak do parketu, trošku více dbát na základní elementy tance  …)

Radek Baláš: 8 bodů (jsem nadšený z takového čísla, bylo tam  i podávání pytlíku na dobu, pro mě to číslo bylo vynikající a dostanete bonus vysokých bodíků, ale věděl jsem, že Tatiana  bude kritizovat)

Zdeněk Chlopčík: 5 bodů

Celkem: 26 bodů

214522160450003_26

Radek Banga, Tereza Bufková   (walz)

okouzlili něhou

Radek Banga: „Walz,  to jsou detaily.“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  9  bodů  (minulé paso doble jsem byl zklamaný kvůli nedostatku energie, ale toto bylo krásné, nášlapy také  krásné, jediné, co bych vytknul je tvé držení, i když Terezka je vysoká, ale jdou ti ramena nahoru, celkově je to o třídu výš než paso doble)

Tatiana Drexler: 7  bodů

Radek Baláš: 8 bodů

Zdeněk Chlopčík: 8 bodů  (walz se mi líbil, mělo to nádhernou atmosféru, bylo vidět, že máš natrénováno, nárty, zdvihy, trošičku  větší klid v hlavě  by to chtělo, anglický walz potřebuje klid,  já  miluji  píseň, na kterou jste tančili a začínám milovat i vás)

Celkem: 32 bodů

214522160450003_34

Marek Taclík, Martina Marková   (paso doble)

Marek Eben – Máme tu nový erotický symbol, po tanci Marka Taclíka přišla smršť vzkazů: „Jsem tvoje Tácku, stahovalo mi to spoďáry až ke kotníkům!“ Apeluji na Marka, aby se držel zpátky, jsme teprve ve třetím kole!

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  7  bodů

Tatiana Drexler: 6  bodů

Radek Baláš: 7 bodů (je fajn, že na Vás vyšel jive, odšpuntovali jste ohňostroj hravosti, byli jste jak hrající si štěňata, ale promiň, Marku, spoďárky dolů mi táhne spíš Martina)

Zdeněk Chlopčík: 7 (tanec plný hravosti, energie, možná i vášně, v tanci více zvedat nohy a kolena, v choreografii více figur, ať to není jen scénka, ale energii to teda mělo!)

Celkem: 27 bodů

214522160450003_41

Leona Machálková, Michal Necpál   (walz)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  9  bodů  (já skoro nemůžu mluvit, bylo to tak nádherné, Leono, máš devizu z divadla, jakmile vejdeš, tančíš, hraješ, žiješ a já si to užívám)

Tatiana Drexler: 8  bodů  (z technického hlediska je toto číslo  nejvýše, co jsem  v této řadě viděla,  krásný odklon, hodný tanečnice)

Radek Baláš: 9 bodů

Zdeněk Chlopčík: 8 bodů

Celkem: 34 bodů

 214522160450003_52

Leoš Mareš, Katarina Štumpfová (jive)

Leoš  Mareš: „Syn se mi směje, že se směšně kroutím“

Marek Eben: „Mnozí se ptají, jak to, že po svém celodenním  maratonu Leoš ještě tančí? Já se divím, jak to,  že ještě žije.“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  9  bodů

Tatiana Drexler: 8  bodů  (Vy máte tak výbornou rytmiku,  kroky jsou také  velmi velmi dobře zvládnuté, v některých  momentech mám strach o Katarinu, lépe se tančit dá, ale nedá se už dát více energie …)

Radek Baláš: 8 bodů

Zdeněk Chlopčík: 8 bodů  (Velice zdařilý jive, až hodně těžký v některých pasážích, možná trošičku ztráta koncentrace ke konci, abych dal desítku, tak bych potřeboval ještě trošku více energie)

Celkem: 33 bodů

214522160450003_56

Kateřina Cajthamlová, Petr Čadek   (walz)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  7  bodů  ( musím jen říct, že léčba Vašich nedostatků funguje, usmívala jste se, ploužila jste se, rozsvítila, zanechalo to ve mně nádherný dojem)

Tatiana Drexler: 6  bodů

Radek Baláš: 8 bodů (oceňuji rafinovanost, pustili jste mlhu,  abychom neviděli nic z těch nohou, oproti jiným kolegům přece jen tu startovací polohu máte jinde, pro mě to bylo elegantní, držela jste se v rytmu….)

Zdeněk Chlopčík: 7 bodů

Radek Baláš: „Walz si původně vymysleli proto, aby se horních deset tisíc odlišilo od plebejců.“

Celkem: 28 bodů

214522160450003_60

Jitka Šnajdrová, Marek Dědík (jive)

Tento pár způsobil regulérní, nekontrolované šílenství, i Zdeněk Chlopčík zvedl desítku!

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10  bodů  (bojím se, kam to budete ještě posouvat a  co my budeme hodnotit, všichni jste o třídu výše než minule, tak kam to půjde?)

Tatiana Drexler: 9  bodů  (Jitko, tancujete velmi dobře, doopravdy, velmi dobrá choreografie i figury, které známe  z normálního tance,  byla tam dynamika, rytmika, možná jen více volnosti… ale to přijde)

Radek Baláš: 10 bodů

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů

Celkem: 39 bodů

Jitka  Šnajdrová– „Je to na mě strašně rychlé a navíc, ptáci nekroutí prdelkama, Marku!“

 214522160450003_70

Lucie Hunčárová, Lukáš Pavlásek   (walz)

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  5  bodů  (Lukáši, já jsem si celou dobu myslel, že si z nás děláš srandu, ale neděláš, ty opravdu tancovat neumíš. Dnes jsi tančil jako Fred Astair proti minulým číslům, o bylo to  hodné uznání, že jsi to dokázal.)

Tatiana Drexler: 4  body  (dříve jsem myslela,  že se nesnažíte, ale dnes si začínám myslet, že existují lidé, kteří se netrefí do rytmu, i když chtějí)

Radek Baláš: 6 bodů (Hodnotím pozitivně tu sebereflexi, souhlasím se Zdeňkem  Chlopčíkem, v těch předchozích dvou kolech se nadalo o tanci mluvit, teď jsi plul a trefoval ses do rytmu…)

Zdeněk Chlopčík: 5 bodů  (Když jsem odjížděl, dostal jsem za úkol ti sdělit, že jsi rozdělil celou ves, ze které pocházím. Jedni ti fandí a druzí se ptají, co tu děláš. Tento dnešní  výkon byl diametrálně rozdílný od těch předešlých, dokázal jsi, že sem doopravdy patříš, dnes tě budu hodnotit mnohem lépe než minule)

Celkem: 20 bodů

Lukáš Pavlásek – „Jsme ten nejhorší pár, diváci by nám  měli posílat dárcovké sms“

Soutěž opouští

 214522160450003_14

 

Rosťa Osička, Romana Motlová

Romana – „Pro mě je Rosťa vítěz, mě to nezklamalo“

Rosťa – „Dobrý nástup a pak konec, jakoby  nic mezitím nebylo“

 

Foto: archiv České televize

Taneční magazín