3. večer ve StarDance 2023

Ivana Chýlková předala cenu Janu Tománkovi, soutěž opouštěli zvesela

Richard Genzer se bál, že bude muset kojit, Ivě Kubelkové poradil, aby nevypadala jako on a Vávra sjel schody na kajaku. Místo vody ale narazil na Davida Prachaře.

Tento večer soutěž opustili Ivana Chýlková a   Jan Tománek

Brali to zvesela. Ivana se už před tím vyjádřila, že sami sebe berou jako lázeňský pár, který mezi procedurami chodí do tohoto  tanečního StarDance kroužku. Přiznala, že když její tanec pochopí horní část těla, tak zase nohy ne anebo opačně. Nic lehkého.

Trošku zalitovala, že si ještě nezatančili paso doble, ale jinak se prý soutěží prosmáli. Darovala Janu Tománkovi cenu, kterou sama nechala vyrobit. Jan Tománek nelitoval žádného času, který v soutěži strávil, soupeří prý s lidmi, kteří by mohli být  jeho děti, někteří jsou o 30 třeba  i 40 let mladší než on. Bral svůj odchod sportovně a s úsměvem.

kapela No name – část kapely s manželkami

Třetí večer se tančil jive, quickstep a rumba

 

Tereza Mašková a Daniel Kecskeméti

Vyrovnaný pár. Podle Richarda Genzera byl jejich jive v klidu. Co dodat. Tatiana Drexler ale Terezu zkritizovala, prý tančí pod svoje možnosti. Někdo, kdo chodí po světě s růžovou hlavou, nemůže být bez energie, ale ten tanec bez energie byl. Musí se do toho více opřít a musí  z ní být cítit radost!  Podle Zdeňka Chlopčíka to bylo opatrné, choreografie sice luxusní, ale chce to daleko více energie. (22 bodů)

Marek Adamczyk a Lenka Nora Návorková

Minule zaznamenal reklamaci výraz Marka Adamczyka (sám přiznal). Tentokrát se snažil. Podle Zdeňka Chlopčíka to byla skvělá scénka (rodiče a dítě).  Když  tančili sami, tak skvělé, když se ale chytli, tak už to nebyl quickstep! I Richard Genzer pochválil divadlo, ale neodpustil si svůj jedovatý vtip: „Jen jsem se bál, že to dítě  bude na konci pořád brečet, dáte ho mně a ono bude chtít nakojit!“  (Lenka a Marek totiž využili kočárek a miminko, které chtěli nějak utišit). Tatiana sdílela podobný názor jako Zdeněk Chlopčík. (18 bodů)

Josef Maršálek a Adriana Mašková

Vybrali si starodávný motiv a mělo to úspěch. Zdeněk Chlopčík vidí rád rozdíl mezi mužem a ženou, pochválil nádherné paže, ale v těle by chtěl vidět větší pohyb. A také by chtěl ochutnat tu koblihu Josefa Maršálka, protože soutěžící prý vždycky všechno snědí. Richard si pochválil, že jsou každým kolem lepší. Tatiana Drexler  si povídala více sama se sebou: „Myslela jsem si, od pasu nahoru – krása, ale pak jsem se podívala na nohy a napadlo mě, až tolik ne!  Vy jste úplně zapomněl na nohy!“  (16 bodů)

Darija Pavlovičová a Dominik Vodička

Pár se přiznal, že jeden prvek nezařadili, protože Darija se bála. Když ho předvedli, samozřejmě trošku spadla…

Toho se okamžitě chytil Richard Genzer: „Ještě, že jste to tam nezařadili, jinak by byl parket od krve!  Tatiana Drexler už čeká v tomto kole lepší výkony teda. Ale choreografie pěkná. Zdeněk Chlopčík tentokrát situaci mírnil a pravil, že choreografie byla pěkná, Darija se víc uvolňuje, ale je to pořád málo, pokračoval až se sám zajíkal: „To tady musí úplně lítat, to musí prskat, no, půjdeme dál!“ (20 bodů)

Ivana Chýlková a Jan Tománek

Přijeli si v klidu na svém mopedu a zdálo se, že je nic nerozhází. Pro Tatianu Drexler bylo v tom pěkném vystoupení málo quickstepu.  Zdeněk Chlopčík chtěl vidět více energie a větší rychlost. Richard Genzer si zase trošku zajedovatil: „Vy na ostravsku jezdíte na koni místo na motorce!“ Ale pak ohodnotil, začátek byl prý dobrý, ale je to jako současné elektromobily. Ze začátku super a pak sotva 90 km a rádi, že vůbec dojedou….“ (15 bodů)

Eva Adamczyková a Jakub  Mazůch

Eva prostě vede a hotovo.  Moc  to celé asi neřeší, jede, tak, jak to umí a  jak jí to jde.  Richard Genzer ztichnul a pravil: „Nejlepší tanec za tuhle soutěž.“  Bavila ho energie, prý až zabloudí v lese, dá si je jako ‚čelovku‘  a oni budou svítit!“  Tatiana se musela znovu rozplývat: „To je tak nadprůměrné! Fakt dobré! Bomba!“ A Zdeněk Chlopčík pěl také ódy: „Kubo, jsi obrovským přínosem této řady, malinko mi vadily nepropnutá kolena….“  Ale Jakub Evu bránil, že ona je opravdu nepropne, zranění… Neúprosný Chlopčík stejně sebral bod. Takže skoro top!  (29 bodů)

Richard Krajčo a Dominika Rošková

Dominika má taneční školu vedle nemocnice v Kramároch…, takže si vybrali hit „Sestrička z Kramárov“) a Veronika se na to také patřičně oblékla. Ve svém kovovém oblečku muži nestačili opravdu shánět kyslík, jak praví text Jožo Ráže, Elán.

Richard Genzer si zase jen tiše vrněl, že Richardové jsou zkrátka dost šikovní, bylo to zemité, prý kdyby tančili na zahradě, tak i krtek by se přestěhoval! Jenže Tatiana našla chybku. Kroky mají být krátký, dlouhý a to tam nebylo! Richard se ale bránil: „My ostravaci  mame všechno kratke… Zdeněk Chlopčík upokojen Dominičiným kostýmem jen zavrněl: „Tak se tančí jive na Ostravsku!“ (26 bodů)

Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková

Vávra se objevil po svém, zkrátka v námořnickém a sjel kajakem po schodech. Poté byl trošičku zklamaný, prý čekal aspoň  louži, ale našel na konci schodů  jen Davida Prachaře!  Inu, jiná disciplína, jiný mrav.  Nemohu se ubránit napsat svůj dojem z jejich tance. Až se tajil dech! Rychlost, švih, nápad, ohebnost Kateřiny, síla Vávry v dynamické kombinaci. Myslím, že kdo neviděl jejich tanec, přichází o hodně.  Nějaké kroky či ruce přestávají pro diváka hrát roli. Ale pojďme k porotě.

Tatiana se rozplývala nad měkoučkými chodidly Vávry, ale simuloval ruce, ačkoliv je má vypracované! Je to velký talent! Dobré postavení!  Ale pak chápala, že olympijské medaile jsou důležitější a bude muset ty ruce odpustit. Podle Zdeňka také skvělé, lehounké, ale měli by být více v kontaktu a více švihu. Kat Zdeněk vždy něco najde. Richard nekomentoval či vlastně přespříliš: „Hradílek sjetej na schodech!“ (23 bodů)

 

Iva Kubelková a Martin Prágr

Krásná Iva a krásný Martin jsou sice krásní, ale i to samo o sobě jim může přinést problémy. Pro některé jsou až nechutní…. a to je řečeno zvesela. Ale pak tu můžeme mít opravdu naši českou závist!  Zatím se ale úplně neprojevila. Pojďme k porotě.

Zdeněk Chlopčík vnímá krásu, ale … víc, víc, víc energie! Richard se zase neubránil své jedovatosti a směrem ke Zdeňkovi pravil: „Ty máš vedlejšák v Dukovanech?“  Ale pak ve své jedovatosti pokračoval: „Ivo, vypadáš hezky, ale na začátku jsi měla obličej skoro jako já a to není pochvala. Nikdy nevypadej jako já!“  Tatiana řekla jen smířeně, že jive to byl, ale nejistý, opatrný.

Iva ale pobavila nakonec všechny. Marek Eben se ptal, kdy vlastně vyhrála soutěž  Miss? Iva pravila skromně: „Ale to bylo už v minulém století! A Martinovi byly dva roky!“ Marek Eben začal chápat, že Martin musel ještě do školky a pak také do družiny… Poté  Iva přiznala i to, že věk je limitující, ať si říká kdo chce, co chce.

Nelze, než na závěr s Ivou Kubelkovou souhlasit. A my se těšme na sobotní přenos!

Text, foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín

Porota tleskala ve stoje u výkonu Tomáše Vernera a Kristýny Coufalové

Osmý večer ve StarDance 2021

I přestože Mirai Navrátil a Lenka Nora Návorková kvůli covidu ukončili svou účast v soutěži, vyřazovalo se jako obvykle. No, situace je velmi napínavá. Pokud by ještě některý pár nenastoupil, nevím, nevím, kdo bude ve finále nakonec soutěžit?

Marek Eben s Terezou Kostkovou vtipně ohodnotili situaci takto:

 „Do finále vlez ten, s negativním testem“.

Každý pár zatančil dva tance, standard  či latinu a ve druhé části scénický tanec s company.  (Slyšeli jsme paso-doble, valčík a jive).

Jak to všechno dopadlo?

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Dívat se na Tomáše je vždy radost, i tentokrát byl tanec velmi dobrý po technické stránce, zbytek Tomáš dožene svou osobností.  Ovšem chvílemi šel mimo hudbu a porota toto neodpouští.  Richardovi Genzerovi se líbil tanec bez rekvizit, Tatiana Drexler chválila pohyb, ale chyběly jí emoce, nic ji prý neštípalo, žádný mráz po zádech.  Podle Jana Tománka, Tomáš někdy vystřihne ohňostroj tance, ale tentokrát  nesršel tak vysoko. Zdeněk Chlopčík už je zase zpět a v plné síle, prý to mohlo víc klouzat, bylo to udrncané. (body 9,9,8,8)

 

Jan Cina a Adriana Mašková

Zaujali tím, že přiběhli na parket coby letuška a stevard. Show skvělá, ale Tatianě Drexler chyběl jive a také rytmus, Honza zkrátka dělal chyby. Jan Tománek se s ní shodoval, trošku si posteskl, že často se cítí být v hodnocení sám,  Zdeněk Chlopčík konstatoval, že to bylo hezké, lehounké, odhopsané,  ale jive to nebyl.  A Marek Eben na to okamžitě reagoval – „to není hodnocení, to je postcovidový syndrom!“  (body 8,7,7,7)

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Martina se zlepšuje, i když dělá prostě občas chyby. Jan Tománek ocenil, že Martina se snažila tanec pochopit, ale viděl chyby. Tatiana Drexler  řekla, že všechno bylo tak, jak vlastně chtěla, ale byla tam nejistota. Zdeněk Chlopčík pochválil snahu o napětí v těle, ale cítil jednotvárnost, málo emocí a chyby v rytmu. Richard Genzer poradil po svém způsobu, že také existují kolena a je dobré je používat. body (7,8,8,7)

Tereza Černochová a Dominik  Vodička

Dojemné bylo, že Tereza tančila valčík na píseň svého otce – Ona se brání. Jak později řekla, lítosti a pláč už má za sebou, ale sama se bála, co to s ní na parketu udělá. Ale zvládla to na výbornou. Tereza má přirozeně ladný pohyb, ale ke konci jaksi ztěžkla. To nemohlo ujít Tatianě Drexler, která ale výkon označila za krásný. Zdeněk Chlopčík viděl moc krásný valčík, rytmický a plynulý, ale chtěl více pocitů. Což ale právě bylo zřejmě pro Terezu těžké. Richard Genzer nebyl spokojen s rovnováhou. Prý tady tancuje „futro!“   Podle Jana Tománka bylo Terezino postavení v páru na úrovni soutěžní tanečnice. (body 9,9,10,9)

Tanec s company

Jediná legrace spočívá v tom, že tento tanec nemá pevná pravidla, ani techniku. Co teď?  Možná jde o emoce, subjektivní dojem.  A co na to naši soutěžící?

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

V Křížíkově pavilónu v Praze se uskutečnil přímý přenos soutěže České televize Stardance XI.

Tomáš a Kristýna přinutili svým vystoupením porotu tleskat ve stoje. Co dodat?  Nelze.

A všechno řekl Jan Tománek: Takhle bych to nezatančil! No a kat Zdeněk Chlopčík? Tomáš byl lepší než Kristýna. Kristýna? Ano, tentokrát  jsem byla studentka já!

A světe div se, porota stojí a tleská!! Málokdy to tak máme  (body 10,10,10,10)

Jan Cina a Adriana Mašková

Výborné! Jan Cina se cítil zřejmě blahodárně, zaskočil si.  Hezká podívaná.  Richard  Genzer zavzpomínal, proč vlastně šel na konzervatoř.  A teď si řekl, vždyť to „umí každý Cina“… ale nemyslel to ve zlém. Prý by to lépe nezatančil.  Tatiana byla nadšená a dojatá.  Jan Tománek  podotknul, že se sečetlo všechno.  Zdeněk Chlopčík: procítěné.  (body  10,10,10, 10)

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Tak to byla bomba! Vystoupení na skladbu z filmu Schindlerův seznam – a procítěné. Martina asi chápala úplně všechno,  Vše, co asi duchovní cítí, vyšlo najevo.  Tak ani pro Richarda Genzera toto nikde nedrncalo, opravdu!  Tatina Drexler – neuvěřitelně dobré!  Krásné! Viděla jsem Vaši sílu!“ Jan Tománek – „Lehkost, paže – protrápila jste se našimi pravidly, ale teď – to je jiný rozměr!“  Zdeněk Chlopčík – „Maximální bonus“! (body 10,9, 10, 10)

Tereza Černochová a Dominik  Vodička

Po silných třech vystoupeních, kdy  dokonce porota stála a tleskala ve stoje, toto čtvrté už nedalo patřičný náboj.  Bohužel. Únava, špatné pořadí, zkrátka cokoliv.  Tanec bez pravidel a Richard Genzer? Krásné, ale nemá,  co hodnotit. Tatiana Drexler:  „Vše se doposud  dařilo, ale toto úplně ne.“ Jan Tománek: „Bylo to těžké, ale krásné číslo. Málo pracovaly ruce.“  Zdeněk Chlopčík: „Je opravdu velmi těžké po 3 úžasných vystoupeních nastoupit jako poslední. Chtělo to více přesvědčivosti.“  (Body 9, 8,8, 9)

Soutěž opouští:

Tereza Černochová a Dominik Vodička

Tereza: „Tak páteční jídlo už nebude…“ V této situaci berou páry všechno už s úsměvem….

Foto: Archiv České televize ( S laskavým povolením)

Eva Smolíková

Taneční magazín

Povídání nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

Roztančené divadlo dotančilo do finále

Původně plánované finále v březnu se neuskutečnilo, ale III. ročník v Praze zdárně proběhl

V sobotu 19. září se ve skoro zaplněném Divadle na Vinohradech konal již III. Ročník autorského projektu Tanečních kurzů Martina Šimka & Terezy Řípové „Roztančené divadlo Praha“

 původní sestavy soutěžních párů nezůstal kámen na kameni kvůli koronaviru,  přesto diváci nebyli  o nic ochuzeni! Naopak! 

Vše je jinak! Musíme smeknout klobouk před Martinem Šimkem, který z celé situace vyšel vítězně, soutěž uskutečnil a celé se to povedlo. Nutno dodat, že chyběla i jeho partnerka Tereza Řípová, která v důsledku koronavirové krize zůstala v New Yorku! Pozdrav od ní ale čtenáři uslyší v krátkém video záznamu. 

A nebyla to jediná změna. Dalo by se říci: Všechno je jinak!  Situace pro Martina Šimka nebyla jednoduchá a dokonce dva soutěžní tance, ve kterých účinkovala Tereza, nemohly být uskutečněny. Ovšem  závěrem – zvládlo se to i tak! 

V pražském klání se do projektu zapojilo 7 divadel. Mezi zúčastněná divadla patřila: Švandovo divadlo, Studo DVA divadlo, Městská divadla pražská, Hudební divadlo Karlín, Divadlo Bez Zábradlí, Vršovické divadlo Mana, divadlo Palace.

Každý ze soutěžících herců a hereček ve finále předvedl jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Ty pak hodnotila odborná porota ve složení: Kateřina Brožová, Otakar Brousek ml., Marek Lambora a loňský vítěz Vladimír Polívka,  na kterého se prý stály takové fronty, že se letošní soutěž musela uskutečnit ve větším divadle. (Dříve Švandovo divadlo, letos už Divadlo na Vinohradech)

Porotci Kateřina Brožová a Otakar Brousek ml. – Foto: Eva Smolíková

Konečné složení letošních soutěžních párů:

Marta Dancingerová a František Kopecký – Švandovo divadlo – Quickstep + Samba

Stanislava Jachnická a Jakub Necpál – Vršovické divadlo Mana – Slowfox + Jive

Eva Burešová a Martin Šimek – Hudební divadlo Karlín – Tango + Cha Cha

Jiří Hána a Veronika Jirků – Městská divadla pražská – Valčík + Cha Cha

Ladislav Korbel a Zuzana Šťastná – Divadlo Hybernia – Waltz + Samba

Jan Řezníček a Petra Stehnová – Divadlo Bez Zábradlí – Tango + Paso Doble

Milan Ligač a Michaela Nováková – Studio DVA Divadlo – Slowfox + Jive

Milan Ligač a Michaela Nováková – Foto: Eva Smolíková

 Kateřina Brožová, původně jedna ze soutěžících, nakonec odstoupila ze zdravotních důvodů, ale ! zazpívala během večera a usedla v porotě, takže o její účast diváci nepřišli.

Kateřina Brožová zazpívala – Foto: Eva Smolíková

Večerem provázeli Světlana Witowská a Libor Bouček, kteří nešetřili vtipem a s elegancí celou soutěž dovedli do úplného finále. A co víc! Bavili diváky v rouškách svou obavou z koronaviru a jakže to s nimi určitě velice špatně dopadne…. Libor byl už naprosto, naprosto zoufalý z každé věty, kterou vůbec slyšel a Vladimír Polívka ho v tom ještě podpořil…. Diváci se smáli pod rouškami, ale ve skutečnosti zřejmě nikomu úplně do smíchu nebylo, ostatně i Libor Bouček vyzval k tomu, aby nikdo nebezpečí  onemocnění Covidem19 nepodceňoval. Legrace je legrace, ale má samozřejmě své meze.  Nelze než souhlasit.

Moderátoři Světlana Witowská a Libor Bouček – Foto: Eva Smolíková
Vladimír Polívka – Foto: Eva Smolíková
Otakar Brousek ml. – Foto: Eva Smolíková

Jeden z autorů projektu, Martin Šimek celý letošní ročník shrnul následovně: Letošní ročník byl po všech stránkách opravdu mimořádný. V první řadě nové, větší prostory Divadla na Vinohradech. Dále pak spousta změn zapříčiněná nastalou situací v březnu a náhradním termínem v září. Přes toto vše jsme si přípravu užili a konečně tento III. pražský ročník dotáhli do úspěšného finále v podobě téměř vyprodaného Divadla na Vinohradech, které účinkujícím nadšeně aplaudovalo ve stoje.“

Taneční magazín říká: Bravo! 

Vítězem tipovací soutěže, kde mohli lidé hlasovat na sociálních sítích, se stal taneční pár Stanislava Jachnická a Jakub Necpál

Hlavním vítězem letošního ročníku se stal taneční pár –  Jiří Hána a Veronika Jirků (sál doslova  řval během jejich vystoupení)

Veronika Jirků a Jiří Hána – Foto: Eva Smolíková
A ještě tentýž pár… – Foto: Eva Smolíková

Diváci odcházeli po skoro 3 hodinách z divadla nadšení. Pomyslná laťka se opět posunula dál a všichni se již těší na IV. Ročník Roztančeného divadla Praha.

Michaela Nováková a Milan Ligač – Foto: Petr Mráček
Veronika Jirků a Petr Hána s trofejemi – Foto: Petr Mráček
Stanislava Jachnická a Jakub Necpál – Foto. Petr Mráček
Zuzana Šťastná a Ladislav Korbel – Foto: Petr Mráček
Petra Stehnová a Jan Řezníček – Foto: Petr Mráček
Účastníci II. ročníku této populární soutěže – Foto: Petr Mráček

Foto: Petr Mráček, Eva Smolíková

Video: Eva Smolíková

Text: Petr Mráček, Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN