Povídání nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

V Ostravě ofenzívně!

A také „cooltourně“. Přímo v kulturním centru Cooltour. Již v posledním srpnovém týdnu.

Ráda bych čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU informovala o festivalu „Offenzíva, který proběhne v následujícím týdnu pod hlavičkou Kulturního centra Cooltour.

Bude probíhat v podnicích a prostorech v centru Ostravy. Jsme rádi, že se situace v kultuře po zpřísnění v rámci pandemie koronaviru částečně uvolnila. Festival však bude probíhat v duchu hygienických preventivních opatření.

Jedná se o čtyřdenní mezinárodní soutěžní festival netradičních divadelních forem offstage, během kterého mohou návštěvníci shlédnout deset představení devíti různých divadelních souborů z Česka a Polska.

Zajímavostí je i to, že se představení nekonají v klasických divadelních prostorech, ale například v galerii, restauraci, klubu či bývalém obchodním domě Ostrava – Textilia.

Offenzíva“ začíná ve středu 26.8. představením v kulturním centru Cooltour a následnou zahajovací párty. Poté pokračuje až do soboty 29.8., kdy dojde k vyhlášení vítězů cen odborné poroty i ceny publika.  

Budeme moc rádi, pokud naleznete cestu do Ostravy a přijmete pozvání na tuto trošku kultury.

Lucie Sembolová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Můžete být přítelem či mecenášem unikátního baletu!

Pražský komorní balet představuje novou podobu Klubu přátel PKB

Pražský komorní balet, největší český nezávislý taneční soubor, navazuje nejen na umělecký odkaz Pavla Šmoka a dalších choreografů a umělců, kteří jej formovali – o úspěchu této cesty svědčí například letošní úspěšná premiéra baletu Kytice Petra Zusky, která hlavnímu představiteli mužské role Dominiku Vodičkovi vynesla prestižní Cenu Thálie. Je tu ještě jiná a mnohem starší tradice, která prostupuje uměním už odnepaměti – mecenášství. Proto také přichází s novou podobou Klubu přátel Pražského komorního baletu, který sdružuje podporovatele a příznivce souboru a je i vstupní branou k poznání života tanečních umělců.

Mecenášství má u nás dlouholetou tradici a je jednou z nejosobnějších cest, kterou je možné vyjádřit veřejně svou podporu umělcům a umění jako takovému. Bez přímé podpory by mnoho umělců nikdy nevytvořilo svá díla, ať už to byli malíři, hudební skladatelé, či celá tělesa. Jedná se o úzký, rovnocenný, téměř partnerský vztah. Tato tradice byla sice v našem prostředí přerušena, ale znovu nabývá na síle. I náš Klub přátel jsme se proto rozhodli obnovit a inovovat, abychom našim příznivcům mohli nabídnout více,“ říká ředitelka Pražského komorního baletu Ladislava Jandová, „Rádi bychom si s diváky vybudovali ještě užší vztah a ukázali jim, jak namáhavá, a přitom krásná je profese tanečního umělce, co obnáší vznik našich představení a co se skrývá za kulisami zážitku, za kterým divák přichází do divadla.

Klub přátel Pražského komorního baletu nabízí nově sedm hlavních kategorií členství, přičemž základní začíná na ročním příspěvku 1 500 Kč. Obsahuje také dvě varianty pro mimopražské příznivce, protože podstatou mecenášství je společná tvorba a vzájemnost, a Pražský komorní balet má ve svém programu tuzemskou zájezdovou činnost jako jednu z priorit. Členství je roční, ale do Klubu je možné vstoupit kdykoli během sezony.

Koloběh přijímání a dávání je silný psychologický moment, který vytváří mezi umělcem a divákem zvláštní pouto. Mecenášství má etický, umělecký i edukativní rozměr, umělci mohou svého diváka lépe poznat, divák naopak proniká do jejich profese. „Poděkováním příznivcům za podporu nejsou jen vstupenky na představení, ačkoli o ně bude samozřejmě zájem vždy. Podstatou však je nechat diváky nahlédnout do života souboru, proto jsou mezi benefity také možnosti návštěvy zkoušek na nová představení nebo neveřejných generálních zkoušek. Na těch se pilují veškeré detaily a technická příprava představení, o jejíž složitosti mnohdy nemá divák ani tušení,“ doplňuje Jandová.

Členové si mohou vyzkoušet i taneční trénink nebo soukromou lekci baletu. Po premiérách jsou zváni na setkání s umělci a mohou zažít úžasnou atmosféru, která se po představení jen krátce nese z jeviště do hlediště, ale přitom ještě dlouho přetrvává v zákulisí. Je to hlavní příležitost promluvit si s tanečníky osobně a prožít představení alespoň trochu také z jejich perspektivy.

Do Klubu přátel PKB může vstoupit kdokoli. „Kategorie a odměny jsme vytvořili podle naší zkušenosti, co chtějí diváci zažít, co si chtějí vyzkoušet, co je na životě tanečního souboru zajímá. Členství je ale samozřejmě variabilní, a pokud někomu skladba odměn nevyhovuje, není nic jednoduššího než se domluvit individuálně,“ uzavírá ředitelka souboru.

Vstoupit lze jednoduše prostřednictvím online formuláře, který zájemci najdou na stránkách Pražského komorního baletu: http://prazskykomornibalet.cz/podporte-nas/klub-pratel-pkb/.

Nové kategorie členství od listopadu 2019:

Příznivec

Výše příspěvku: 1 500 Kč

Získává Základní balíček, který obsahují i další kategorie:

1 VIP vstupenka na vybranou premiéru.

Premiérový přípitek po představení.

Program k premiérovému představení.

Přednostní rezervace vstupenek.

Novinky a aktuality ze života souboru na váš e-mail.

Plakát nebo fotografie na památku s autogramem.

Poděkování na webových stránkách PKB.

Přítel

Výše příspěvku: 3 000 Kč

Základní balíček +

2 VIP vstupenky na vybranou premiéru.

Pozvánka na vybranou generální zkoušku, díky které nahlédnete do zákulisí tvorby PKB.

Patron

Výše příspěvku: 5 000 Kč

Základní balíček +

2 VIP vstupenky na vybranou premiéru.

2 VIP vstupenky na vybranou reprízu.

Alternativou poděkování na webu je i možnost zveřejnit logo.

1 vstup na taneční open class se souborem PKB (dle tanečních zkušeností – alternativou je ukázková hodina ve Studiu Contemporary) nebo 1 návštěva zkoušky PKB na baletním sále.

Pozvánka na vybrané neveřejné generální zkoušky.

Mecenáš

Výše příspěvku: 10 000 Kč

Základní balíček + výhody Patrona rozšířené:

2 VIP vstupenky na vybranou premiéru.

2 VIP vstupenky na vybranou reprízu.

Možnost 5 vstupů na open class PKB / 5 lekcí ve Studiu Contemporary.

2 návštěvy zkoušky PKB na baletním sále při tvorbě nové inscenace.

Pozvánka na neveřejné generální zkoušky.

Stříbrný mecenáš

Výše příspěvku: 20 000 Kč

Základní balíček + výhody Mecenáše rozšířené:

2 VIP vstupenky na vybranou premiéru.

4 VIP vstupenky na vybrané reprízy.

Možnost soukromé lekce baletu nebo contemporary dance se členem souboru (i pro netanečníky – hodina základů vybrané techniky).

3 návštěvy zkoušky PKB.

Pozvánka na neveřejné generální zkoušky.

Možnost umístit logo firmy na webu

a propagačních materiálech.

Zlatý mecenáš

Výše příspěvku: 50 000 Kč

Základní balíček + výhody Stříbrného mecenáše rozšířené:

2 VIP vstupenky na vybranou premiéru.

6 VIP vstupenek na vybrané reprízy.

Open class pass PKB na celou sezonu (možno darovat) / Celoroční kurz ve Studiu Contemporary.

Možnost až 5 lekcí se členem souboru PKB.

Až 5 návštěv zkoušek PKB.

Prostor pro vlastní inzerci v programu.

Diamantový mecenáš

Výše příspěvku: 100 000 Kč

Základní balíček + výhody Zlatého mecenáše rozšířené:

2 VIP vstupenky na premiéru.

VIP vstupenky na reprízy repertoáru v Praze.

Možnost pravidelných soukromých lekcí baletu nebo contemporary dance se členem PKB.

Návštěvy zkoušek PKB (po předchozí dohodě a bez omezení).

Pozvánka na neveřejné generální zkoušky.

Logo firmy na webu a v propagačních materiálech, prostor pro inzerát v programu i prezentaci mecenáše na akcích PKB vhodnou formou (letáky, roll-up, vlastní hosteska, …).

Vystoupení členů PKB na soukromé akci mecenáše (dle dohody).

SPECIÁL: Přítel z regionu

Výše příspěvku: 5 000 Kč

2 VIP vstupenky na mimopražskou premiéru/reprízu.

2 VIP vstupenky na pražské představení.

Setkání s vedením a umělci po představení.

Výhody Základního balíčku.

SPECIÁL: Mecenáš z regionu

Výše příspěvku: 10 000 Kč

4 VIP vstupenky na mimopražskou premiéru/reprízu.

4 VIP vstupenky na pražské představení.

Setkání s vedením a umělci po představení.

Návštěva zkoušky představení a zákulisí.

Výhody Základního balíčku + logo firmy na webu a propagačních materiálech či prostor pro inzerát v programu.

Klub přátel PKB.

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN