Povídání nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

Oslavte rok kohouta

V pátek začíná – podle čínského či tibetského horoskopu – “Rok kohouta”. Dokonce přímo kohouta ohnivého. Ochuzeni nebudou ani obyvatelé Prahy (anebo ti, kdo se do naší metropole vypraví), jelikož pro ně je připravena velkolepá dvanáctihodinová oslava tohoto čínského Nového roku. A to dokonce s tancem, zpěvem i pohoštěním!!!

Velkolepé oslavy „Roku Kohouta“ s tancem

Podle čínského, dříve také nazývaného tibetského, horoskopu začíná koncem ledna (konkrétně 28. ledna) tamní rok Kohouta. V tomto jejich horoskopu se totiž znamení, na rozdíl od námi uznávaného zvěrokruhu, střídají v ročních cyklech. A nejsou tudíž „měsíční“, nýbrž „roční“. A právě přímo v „novoroční“ pátek 28. ledna bude v pražském „Obecním domě“ na Náměstí Republiky, zvaném lidově „Repre“, odstartována velkolepá oslava startu „Roku Kohouta“. Potrvá plných dvanáct hodin. Od desáté hodiny dopolední do dvaadvacáté hodiny večerní. Můžete se těšit na ukázky čínských lidových tradic, taneční divadlo, čínskou operu a mnoho dalších (i kulinářských) zážitků. A to vše za „baťovskou“ cenu 99,- Kč, v níž je zahrnuta i konzumace!

 

Oslavte čínský svátek v Praze!

Hlavními moderátory celého dne budou bývalí hlasatelé Československé televize Marie Tomsová a Roman Hemala, s nimiž se dodnes setkáváte na obrazovkách soukromých televizních stanic.

Pro milovníky divadla a tance je třeba oznámit, že hlavní představení budou ve velkém sále „Obecního domu“ probíhat ve 13.30, 16.30 a v 19.30 hodin. Představí se zde soubor z města Ningbo z provincie Zhe-jiang. Interpreti vystoupí v charakteristických krojích za doprovodu autentických lidových nástrojů. K vidění budou divadelně taneční žánry i ukázky čínských oper.

Celé vystoupení má charakterizovat rozličné čínské tradice a obyčeje, převážně související s příchodem jara.

Příchod čínského nového roku je totiž nejen v Číně, ale většině asijských zemí zároveň oslavou blížícího se příchodu jara. I proto jsou tamní novoroční svátky spíše známy jako Svátky jara.

A co na to čínský horoskop?

Rok Ohnivého kohouta začíná podle čínského kalendáře dne 28. ledna roku 2017 a končí 15. února 2018. Tento rok symbolizuje především vítězství a úspěchy, kterých bude v průběhu roku dosaženo díky píli, trpělivosti a tvrdé práci. Ohnivý Kohout přináší klid rodinných a soukromých vazeb, talent, dobrodružství, objevování a překonávání nových výzev. Nadcházející rok ohnivého Kohouta přinese nové pobídky osudu, které budou vyžadovat vtip a praktická řešení. Kohout je rovněž odvážné znamení, takže dovolí lidem v životě více, ale bezpečněji riskovat. V čínské kultuře Kohout reprezentuje rovněž vymítání zlých duchů.

Rok Ohnivého Kohouta 2017 bude probíhat ve znamení spravedlnosti, odvahy a kreativity. Kombinace letošního prvku ohně, s dalším silně zastoupeným prvkem kovu, vytváří energetickou nerovnováhu a činí tak z roku 2017 rok, který se děje v napětí a není příliš vhodný ke změnám. Nejlepší čas pro případné začátky nových projektů bude na podzim tohoto nadcházejícího roku Ohnivého Kohouta.

Rok ohnivého Kohouta bude intenzivní a mocný, pokud jde posun vpřed. Chcete-li uspět, držte se osvědčených a praktických cest k úspěchu spíše, než riskantních podniků a záměrů. V roce Kohouta budou sklízet úspěchy ti, kteří budou uznávat základní kohoutí zásady, tedy budou se držet tvrdé práce, rodinných hodnot a prvotřídních výkonů.

A kdo se narodil jako „Kohout“?

Čínská astrologie popisuje Kohouta jako pružné, věrné, statečné, charismatické a okouzlující znamení. Kohouti mají zvláštní nadání a vrozený klid pro řešení i velice složitých problémů a potíží. Jsou také kreativní , umělecky nadaní i vtipní. Kohout vstává za svítání, proto bývá často spojován s elementem slunce a začátku nového dne. Kohout je ale i marnivý a hrdý. Je si vědom svých schopností, ale někdy je až nevybíravě předvádí před okolím, což může někdy ostatní dráždit.

Ohnivý Kohout má jednoznačné vůdčí a organizátorské schopnosti, je nesmírně cílevědomý a v práci projevuje nadprůměrnou výkonnost. Díky své přímočarosti a průraznosti většinou dosáhne svých cílů, většinou je však až příliš přímý a nebere ohledy na pocity lidí kolem sebe. Naučí-li se jednat s větším taktem, pak je schopný si splnit i ty nejfantastičtější myslitelné životní sny.

Kohout je hlasatelem úsvitu a rána. V řeckém bájesloví se praví, že Kohout má schopnost cítit, co se stane v budoucnosti. Také „zrozenci“ roku Kohouta mívají intuitivní schopnost rozpoznat, co se stane a co přichází. Lépe než ostatní díky tomu doká ží řešit neočekávané a nezvyklé situace.

A kdo ze slavných osobností je podle čínského horoskopu Kohoutem? Třeba hudební géniové Giuseppe Verdi, Richard Wagner či Enrico Caruso, divadelní dramatik a básník Heinrich von Kleist, tanečník Zdeněk Chlopčík, scenárista, textař a dramatik Ondřej Suchý, zpěvák a tanečník Jiří Korn, scenáristka právě aktuálního televizního seriálu „Bohéma“ Tereza Brdečková, herec a architekt David Vávra, bubeník Pavel Fajt, zpěvačka Hana Křížková, bývalý fotbalový reprezentant Petr Janečka, bezpečnostní expert Ándor Šándor, kontroverzní bývalý ředitel Sazky Aleš Hušák, ale také například jedna z hvězd lechtivých filmů Dolly Buster.

Co tento „kohoutí“ rok přinese?

Ve vztazích budou nejdůležitější vaše pocity a emoce. Buďte v této oblasti v roce ohnivého Kohouta vždy trpěliví. Co se týká již zavedených vztahů, v těch by v tomto roce pravděpodobně nemělo podle čínského horoskopu docházet k nějakým zásadnějším změnám.

Čínský rok ohnivého Kohouta bude přát těm, kteří byli dosud single, najít svůj životní protějšek. Naopak nebude přát mimomanželským vztahům a románkům, které většinou nebudou mít žádné výhledy do budoucna a pokračování.

V roce 2017 by se vám mělo dostávat jak fyzické, tak i mentální energie. Pravidelně cvičte a udržujte se v kondici i díky zdravé výživě.

Je pravděpodobné, že vaše mysl na tom bude přeci jen ještě o něco lépe, než Vaše tělo. Letos využívejte svoji silnou intuici a věnujte pozornost svým snům.

Jako snad každý horoskop i tento se vyznačuje velkou mírou obecnosti. Ale když už nic jiného, tak s tou zdravou výživou i pravidelným cvičením byste začít mohli. Pod to se plně podepisuji.

 

FOTO: archiv autora

Michal Stein

Taneční magazín