Šance podpory na festival „ImPulsTanz 2021“

Příspěvek až 12 000,- Kč! Žádejte o něj do 9. června!

PerformCzech/Links OUT (IDU) podpoří účast tanečních profesionálů na mezinárodním festivalu současného tance a performace „ImPulsTanz“ (Vídeň, Rakousko).

Mezinárodní festival „ImPulsTanz“, založený v roce 1984 je jedním z nejvýznamnějších světových festivalů současného tance. Každé léto se tisíce profesionálních tanečníků, choreografů, učitelů a tanečních fanoušků z celého světa scházejí, aby si vyměnili nápady, společně zkoumali a navzájem se inspirovali a proměnili Vídeň v epicentrum současného tance a performance.

Termín a místo: 15. 7. – 15. 8. 2021 / Vídeň (Rakousko)

Forma podpory (uznatelné náklady): příspěvek na dopravu (vlak), ubytování, vstupenky

Výše podpory: do 12 000 Kč

Kdo se může hlásit: taneční profesionálové (performerky a perfromeři, zástupkyně a zástupci festivalů, choreografky a choreografové, taneční kritičky a kritici a další zástupci médií)

Limit: až 10 podpořených profesionálů


Uzávěrka žádostí: 9. 6. 2021

Podrobnosti

Sdílet

Více informací na webu: https://www.performczech.cz/

 

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Biomimetic« Jany Horálkové

Výstava probíhající od 20. do 28. května, nabídne nejnovější díla této sochařky

Koncept výstavy Biomimetic“, která ukáže abstraktní objekty a kresby, vychází z biologických forem a biomimetiky – vědního oboru, který se zabývá konstrukčním řešením přírodních organismů. Sochy Jany Horálkové zkoumají tvary kostry a jejich geometrii, kterou lze dohledat v živých i neživých strukturách. Umělkyně je ve své práci zaujatá vnitřní stavbou sochy, její konstrukcí, a socha se tak stává spíše kresbou. Horálková se snaží ukázat, že z jednoho jediného základního principu vzniká nekonečné množství tvarů, které jsou deformovány a nejrůznějším způsobem se přizpůsobují vnějšímu okolí. „Sochy Jany Horálkové podle mě patří do oblast sci-fi, jejich fantaskní bioforma evokuje rostoucí organismus.“, říká kurátor výstavy Vilém Kabzan.

Okouzlující složitost ručně tvořených konstrukcí zaručuje sochám Jany Horálkové naprostou originálnost.

Fascinuje mě vznik a růst přírodních forem, ráda zkoumám jejich pravidla. Je to něco, co nelze vidět pouhým okem, ale je to zároveň podstatou celého růstu a vývoje v živé i neživé přírodě,“ říká autorka. „Spíše než vzhled organismů mne tedy zajímají systémy a pravidla, podle kterých příroda tvoří, důvody jejich vzniku a geometrie, kterou rostoucí struktury a formy sledují,” upřesňuje. Vedle tvarů ovšem v jejích objektech zaujímá důležité místo i barva – sochařka zkoumá principy kryptických a aposematických barev, kdy se barevnost povrchů přizpůsobuje vnějšímu prostředí.

Kurátorem výstavy je, již citovaný, Vilém Kabzan.

Výstava bude otevřena každý den 20. – 28.5.2021 14.00-19.00. Vstup zdarma. Registrace předem není nutná, návštěvníci budou vpouštěni postupně.

Prosíme o dodržování aktuálních hygienických opatření.

Jana Horálková (* 1991) studovala sochařství v Antverpách na Královské akademii krásných umění a předtím absolvovala Institut umění a designu na Západočeské univerzitě v Plzni. Má za sebou řadu úspěšných výstav a bezesporu patří mezi nejvýraznější talenty současné sochařské generace.

Výstava se uskutečňuje za podpory Studia ALTA.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Povídání nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

1. rezidence v Tepu39 – open call

Na období od května do června. Pro taneční a mimické divadlo. Přihlášky do 23. dubna. Projekt je podporován Ministerstvem kultury ČR.

V první ze série čtyř plánovaných výzev pro rok 2021 poskytneme rezidenci dvěma projektům na období květen až červen 2021. Budeme upřednostňovat projekty a tvůrce, kteří nemají dlouhodobou podporu anebo reagují na aktuální témata.

Přihlaste se do historicky prvního open callu tepu39, vybíráme dva projekty na období květen až červen 2021.

O CO JDE?

OPEN CALL: 1. REZIDENCE V TEPU39 je první ze série čtyř plánovaných výzev pro rok 2021.

Naším cílem je podporovat zejména začínající profesionální umělce na poli fyzického, mimického a tanečního divadla, tance, performance a tomu blízkých nonverbálních žánrů. Chceme poskytnout zázemí umělcům, kteří ještě nemají dlouhodobou podporu, zpracovávají aktuální téma, které by čekáním na podporu ztratilo naléhavost, nebo hledají nové směřování v tvorbě bez nutného výstupu.

KDO JSME?

Tep39 je pohybové studio, které vzniklo v květnu 2020 v prostoru39. Konkrétně v DIY, oživeném domě v Praze na Žižkově, poskytujícím zázemí kultuře mnoha žánrů. Provozují ho společně Kachní spolek a prostor39.

CO NABÍZÍME?

  • 40 hodin zkoušení během května a června, které lze využít v podobě intenzivní rezidence i pravidelného zkoušení. Konkrétní data a časy si závazně, s vybranými umělci, domluvíme na konci dubna.

  • prostor studia tep39, vybavený baletizolem, zrcadly, základním zvukem, chill out zónou

  • vedený feedback po prezentaci výstupu/work in progress v tepu39 (Po domluvě je možné zprostředkovat či poskytnout feedback i v průběhu rezidence.)

  • rezidentům neposkytujeme ubytování ani nehradíme cestu!

KOMU TO NABÍZÍME?

Cílovou skupinou jsou zejména mladí umělci v začátcích jejich kariéry a ti, kteří hledají nové formy/cesty. Cílíme na tvůrce, kteří potřebují prostor pro svůj výzkum a hledají směřování své tvorby. Ať jde o tanečníky, performery, mimy či jiné umělce činné na poli pohybového divadla. Budeme upřednostňovat projekty a tvůrce, kteří nemají dlouhodobou podporu a/nebo reagují na aktuální témata.

CO POŽADUJEME?

  • výstup či work in progress o délce 10 až 30 min. pro odbornou veřejnost (Není třeba připravit jevištní tvar, stačí krátký výstup a představení nasbíraného materiálu. Chceme podpořit nejen umělce, kteří připravují představení, ale i research samotný, hledání nových autentických forem a podobně, bez nutnosti výsledku.)

  • v případě dalšího života projektu uvádět tep39 a prostor39 jako partnery projektu

JAK SE PŘIHLÁSIT?

Vyplněný formulář pošlete do 23. dubna 2021, výsledky vyhlásíme do 27. dubna.

  • přiložte vaše CV/životopis

  • pošlete nám video o délce do 5 min.

  • forma: v úvodu se představte, zbytek necháme na vás: můžete představit svou dosavadní tvorbu nebo inspiraci, s čím/ na čem chcete pracovat, případně ukázky již rozpracovaného projektu, který u nás chcete rozvíjet a podobně

  • video nahrajte na YOUTUBE nebo VIMEO nebo pošlete odkaz na sdílené video na Google Disku

  • pokud se něco do videa nehodí/nevejde/neumíte to natočit, pošlete nám jinou formou, buďte struční

Na projekty, které přijdou po uzávěrce či nesplní kritéria open callu nebude brán zřetel.

Rezidenční program byl podpořen Ministerstvem kultury ČR.

Sdílet

Kontakt: Jakub Urban, 777 947 430, info@tep39.cz

Bližší informace: https://www.tep39.cz/rezidence

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN