Pavla Tomicová – Taneční magazín

Rozhovor se zpěvačkou Anežkou Malou (dcerou Pavly Tomicové – účastnicí StarDance)

„Tančím sama, když se nikdo nekouká“

I když pochází z herecké rodiny – maminka Pavla Tomicová a tatínek herec Ondřej Malý, o herectví nikdy neuvažovala, přesto si již několik rolí zahrála. Vždy ji lákalo malování a tak nakonec vystudovala design interiéru na Umělecko-průmyslové škole výroby hudebních nástrojů Petrof v Hradci Králové. Pak si Anežku Malou našla hudba a dnes vystupuje s kapelou Nessie, jejíž jméno je dovozeno od její přezdívky. Zpívá písničky, které si sama napíše a k tomu hraje na ukulele.

Herečkou je také její teta Naděžda Chroboková – Tomicová. Sestřenicí je světově proslulá varhanice Kateřina Chroboková, vystupující pod uměleckým jménem Katta.

Pocházíte z herecké rodiny. Maminka je herečka, tatínek herec, jako i teta. A vlastně divadlo znáte od mala, protože Vaši rodiče jsou členy Klicperova divadla v Hradci Králové. Jaké bylo vyrůstat se starším bratrem v takovém prostředí? Nelákalo Vás také herectví?

„Vždycky jsem si nesmírně vážila toho, že jsem mohla vyrůstat v takovém prostředí. Probudilo to ve mně lásku k umění všeho druhu. Divadla ve mně od malička vyvolávají pocit klidu a cítím se v nich jako doma, i přes to jsem však kariéru v herectví nikdy nezvažovala ani v těch nejdivočejších snech. Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné, nikdy se nemá říkat nikdy. Párkrát jsem si to vyzkoušela a vždycky mě to moc bavilo, tak třeba na to jeviště někdy v budoucnu zabloudím.“

Proč jste si vybrala studium na Umělecko- průmyslové škole výroby hudebních nástrojů Petrof v Hradci Králové?

„Na základce jsem si při hodinách vždycky malovala do sešitů, a tak jsem chtěla zamířit na nějakou uměleckou školu, kde bych si mohla malovat rovnou v rámci výuky. Na této konkrétní škole mě zaujal obor design interiéru, na který jsem se nakonec i dostala, a jsem za to neskutečně vděčná. Škola je plná skvělých lidí a panuje v ní velmi příjemná atmosféra. Dala mi mnoho zkušeností, jak už výtvarných, tak i těch životních, a budu na ní vždycky vzpomínat s úsměvem na tváři.“

Jednou jste řekla: „Ráda vyprávím příběhy a vyjadřuji svůj vnitřní chaos skrze české i anglické písničky. Hudba je mým únikem do jiných světů a pomáhá mi objevovat samu sebe.“ Co vás přivedlo k hudbě? A kde nacházíte inspiraci pro své písničky?

„K hudbě jsem se vlastně dostala úplně náhodou. Až na konci základní školy jsem si začala potají zpívat v pokojíčku, hlavně potichu a opatrně, aby mě nikdo neslyšel, protože jsem se šíleně styděla. Jednoho dne jsem si řekla, že svůj strach překousnu a zkusila jsem zazpívat před publikem. K mému údivu se nezbořil svět a mě to tak otevřelo dveře do světa hudby. Většinou píšu, když se potřebuji z něčeho vypsat, ať už je to negativní nebo pozitivní emoce.“

Vystupujete s kapelou Nessie. A máte za sebou několik koncertů. Pokud to situace dovolí, bude další koncert? A proč se kapela jmenuje Nessie?

„Momentálně nemáme žádné konkrétní termíny, ale na naší Facebookové stránce vždy dopředu hlásíme kdy a kde budeme znova hrát. Jméno kapely je odvozeno od mé dlouholeté přezdívky. Také se tak říká Lochnesské příšeře, což je takový milý bonus navíc.“

V kapele nejen zpíváte, ale hrajete na nevšední hudební nástroj a tím je ukulele. Čím Vás okouzlilo právě ukulele?

„Původně jsem chtěla zkusit hrát na kytaru, ale byla na mě trošku velká, tak jsem zvolila prostorově úspornější nástroj. Ukulele jsem si od té doby zamilovala, protože se na něj hraje velmi příjemně a jednoduše a má nádherný zvuk.“

Vaše maminka Pavla Tomicová se zúčastnila TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a s Markem Dědíkem se protančili na druhé místo. Jak to máte s tancem Vy?

„Já tančím sama doma a hlavně když se nikdo nekouká, ale moc ráda! Je to zaručený lék na smutek, který nikdy nezklame.“

Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Všelijak. Když mám náladu zůstat doma, tak si vždycky ráda pustím nějaký ten seriál, nebo ráda objevím nějakou novou knížku, do které by se dalo ponořit. Když mám chuť vyrazit do světa, vždycky ráda strávím společné chvíle s lidmi, co mám ráda. 🙂

Foto: Patrick Marek

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Místo plného sálu rozhlasové skici

Finální texty z projektu „Autor v domě“ pražského divadla A studio Rubín jsou dostupné ve zvukové podobě v režii Jana Friče.

A studio Rubín rozšířilo dramaturgický záměr svého podcastu „Fade in Rubín“. Pražské divadlo nově uvádí rozhlasové skici absolventů dílny „Autor v domě“. Pod taktovkou režiséra Jana Friče vznikly už tři rozhlasové črty: „Ze života důchodce v neokapitalismu“, „přeSmyčka“ a „20/21“. Posluchači se mohou těšit jak na hlasy známých rubínovských osobností jako Aleny Štréblové, Richarda Fialy, Miloslava Königa, Jakuba Gottwalda či Miroslava Mejzlíka, tak i speciálních hostů například Pavly Tomicové nebo Magdalény Sidonové. „Fade in Rubín“ je dostupný na všech podcastových platformách.

„Za vznikem podcastu ,Fade in Rubín´ stojí tři podstatné věci. Tou první je zážitek z jarního uzavření divadel, kdy jsme náhle na několik dlouhých týdnů nemohli hrát. I být v bližším tvůrčím kontaktu s našimi diváky. Druhou byla touha naši práci a především inscenace představit divákům a fanouškům trochu jinak než jen na stránkách programu. Nebo v diskuzích s tvůrci,“ říká umělecká šéfka Rubínu Dagmar Fričová. Hned dodává: „A třetí podstatnou věcí byla svoboda, kterou nám podcastová forma nabízí. Její dramaturgickou linku můžeme rozšiřovat, podle stávajících potřeb divadla.“

Cílem ojedinělého projektu „Autor v domě“ je vytvářet ideální prostředí a podmínky pro kreativní autorské psaní a podporovat tím vznik nových divadelních textů. Závěrečná díla talentovaných autorů se obvykle uvádějí ve formách scénického čtení. To ovšem znemožňují současná pandemická koronavirová opatření. A studio Rubín proto oslovilo režiséra Jana Friče, který texty účastníků druhé edice projektu přetváří do rozhlasových skic. V jeho počinu mu pomáhají známé rubínovské herecké osobnosti jako Alena Štréblová, Richard Fiala, Miloslav König, Jakub Gottwald a Miroslav Mejzlík. Posluchači se také můžou tešit na speciální hosty, za všechny jmenujme Pavlu Tomicovou anebo Magdalénu Sidonovou.

„Projekt ,Autor v domě´ považuji pro české divadlo za velmi záslužný. Mezi českou divadelní veřejností již léta koluje fáma, že čeští dramatici neexistují a že se u nás nepíše. Proto se neustále uvádějí buď díla klasická, a to především z provozní opatrnosti, anebo přeložené texty zahraničních autorů. Ti mají totiž schopné agentury, co je dokáží na náš trh prosadit. A když autoři neexistují, bude nejlepší si je prostě vyrobit. Tento projekt ukazuje, že psát pro divadlo lze,“ přibližuje svůj postoj režisér Jan Frič.

V současné době jsou uveřejněny tři podcastové črty. Text Jany Micenkové „Ze života důchodce v neokapitalismu“. Ta portrétuje lehce ironicky čtyři současné seniory a jejich mikrokosmos. „přeSmyčka“ Martina Toula přivádí posluchače do bizarního rodinného dramatu o návratu ztraceného syna. A text Tomáše Ráliše „20/21“ je záznamem pěti příběhů, které se stanou o poslední noci v roce. Další díla budou uveřejněna v nadcházejících měsících.

A studio Rubín si k divákovi nalezne cestu i při prázdném divadle (o baru nemluvě)

Rozhlasové skici vznikaly originální cestou, kterou režisér Frič popisuje následovně: „Zvuk mě baví. Mluvené slovo bez obrazu podněcuje fantazii, vyžaduje spoluúčast diváka, aby si ,vytvořil‘ svůj vlastní vizuální vjem. Tím možná obratněji napodobuje divákovu aktivitu při sledování divadelních představení než videozáznam. Když jsme přemýšleli, čím nahradit rychlé inscenované čtení, padla volba právě na toto médium. Cílem črt i oněch čtení je ověřit text, zjistit, co funguje a co nefunguje, když se z písmen na papíru (či v počítači) promění na herecký projev. Jsme limitováni rozpočtem, technikou i časem. Je to tedy velmi dobrodružné, a tak jsem si jako takový podúkol stanovil natočit každou črtu jiným způsobem. ,přeSmyčka´ je naživo ,zahraná‘ a až dokumentárně nasnímaná u Aleny Štréblové v kuchyni. Monology z ,Důchodce´ jsme natáčeli pokoutně v improvizovaném studiu v promrzlé herecké šatně A studia Rubín. ,20/21´ pak vznikalo převážně po bytech herců, kteří museli, aniž by se viděli, dodržovat stejný rytmus, aby na sebe navazovali.“

Samotný podcast „Fade in Rubín“ zatím nabízí tři dramaturgické linie. První v navazujících dílech představuje vznik a zákulisí autorských inscenací. Posluchači tak mohou slyšet rozhovory s tvůrci, herci, ale i odborníky na dané téma. Druhá se zaměřuje na rozhovory s důležitými tvůrčími a inspirativními osobnostmi, které jsou spojeny se samotným divadlem. Třetí tvoří rozhlasové skici, které jsou výstupem textů autorské dílny Autor v domě.

Podcast A studia Rubín vychází nepravidelně ve čtvrtek a k poslechu je na oficiálních webových stránkách divadla i na všech podcastových platformách, například Spotify, Apple music nebo Google Podcast.

Foto: archiv A studia Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PETR KOTVALD a jeho »Brejle«

Zpěvákův třetí klip z alba „LX“

MOTTO: To se občas jenom zdá, že dobrých zpráv ubylo. Nebo, že bychom o ně už nestáli? Podívejme se kolem sebe. A mějme se rádi. Jsme jedineční. Pojďme se poznávat a okouzlovat tím, jací jsme, co umíme a dokážeme. Svět je hned růžovější, nemyslíte? Láska brejle má a počítá se všema!

V září loňského roku vyšlo Petru Kotvaldovi novinkové album „LX“. Jak už sám název napovídá, připravil jej pro své fanoušky ke svým kulatinám. A to společně s velkým narozeninovým koncertem v KC Praha. Album „LX“ postupně doplňují i videoklipy. Titulní „Šedesát“ stihl Petr představit už vloni v září. A klip „Dvanáctá“ těsně před Vánocemi. Letos v březnu se začal natáčet třetí klip k singlu „Brejle“, autorů Martina Blažka a Marka Sloupa. Režie klipu byla svěřena mladému režisérovi Milanu Balekovi, který se podílel i na klipech s Lucií Vondráčkovou anebo Petrem Kutheilem.

K vlastnímu natáčení režisér říká: „Na place jsem se sešel s profíkem. Petr přinesl s sebou výbornou náladu a pohodu po celou dobu natáčení. V květnu jsme dotáčeli exteriéry, jejichž hvězdou byla herečka Pavla Tomicová. Její nakažlivý, upřímný smích se stal mottem klipu .“ A dodal: „Bylo to delší čekání na klip, ale věřím, že se všem bude líbit.“

Ochutnávka videoklipu:

A co říká k natáčení sám zpěvák?

„První klapku klipu ,Brejle´ jsme ve studiu ,HEXAR´ natočili 1. března 2020 s tím, že dotočíme pár záběrů v exteriéru. Hned, jakmile budou venku více zelené plochy. Pak ale vzaly věci veřejného zdraví rychlý spád a nesmělo se nic. Dotáčky jsme nakonec zvládli až na konci května. A ve finále je v postprodukci nepoužili. Ve víru událostí jsme totiž měnili koncept klipu. A stejně tak se posouval termín jeho premiéry. Na lepší časy, aby klip působil pozitivně. Jenže, slovo ,POZITIVNÍ´ ztrácí stejně, jako na jaře, svůj původní význam. A zase nás začíná děsit, místo těšit. Takže: HEJ! Teď je čas na to, pokusit se udělat si radost, a vidět věci z té lepší stránky. Nasaďme si na chvíli růžové brýle! Láska brejle má a počítá se všema!“

Kotvald měl vždy velmi blízko k tanci i tanečnicím

Petr Kotvald se také chystá na pravidelnou sérii vánočních koncertů „Vánoce hrajou glórijá“. A také na velký koncert k dvacetinám „Mumulandu“, který je plánován na 10. 4. 2021 ve Foru Karlín.

Vstupenky jsou v předprodeji. A rozhodně se budete moci těšit na velkou hudební, taneční a světelnou show se všemi hity Petra Kotvalda. Samozřejmě, budou i „Brejle“, které teď míří právě k vám.

Zpěvák s herečkou Pavlou Tomicovou, sestrou populární Naděždy Chrobokové, známé (mimo jiné) ze seriálu „Ulice“, kde měla roli rovněž Tomicová

Premiéra klipu byla 18. 10. 2020 ve 20 hodin na kanále YouTube.

Petr Mráček

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Semifinále StarDance 2018

Porota má rozepře, Michal Necpál a Veronika Arichteva jsou spokojení, Jiří Dvořák a Pavla Tomicová jdou do finále. Zvítězí opět Lálová?

Devátý večer StarDance 2018 se nesl v rytmu jivu, slowfoxu, samby a tanga. Napětí by se dalo krájet a postupující pár musel předvést 3 tance! Nedopadlo to pro Veroniku Arichtevu a Michala Necpála, ale oni jsou očividně spokojeni s výsledkem. Pro Michala je to vlastně nejlepší umístění jakého kdy dosáhl, takže je se svým postupem spokojený.

Hosté

Dalo by se říci, že možná největší favorité jsou sportovec David Svoboda a Veronika Lálová, která v předchozí řadě StarDance dotančila se Zdeňkem Piškulou až do finále. Protože i tento rok má Veronika štěstí na dobře vypadajícího muže po svém boku, dá se souhlasit s tím, že vítězství na ně možná čeká. Jak řekl Radek Balaš: „Jste reklama na mládí a štěstí“

V konečném souboji ve finále 15. prosince se utkají herečka Pavla Tomicová a Marek Dědík, herec Jiří Dvořák s Lenkou Norou Návorkovou a pětibojař David Svoboda s Veronikou Lálovou.

Vyřazování tentokrát probíhalo netradičně. Bylo vyhlášeno, že do finále postupují Pavla Tomicová s Markem Dědíkem a Jiří Dvořák s Lenkou Norou Návorkovou. Nerozhodně tedy bylo mezi páry Veronika Arichteva s Michalem Necpálem a David Svoboda s Veronikou Lálovou. Tyto dva páry musely předvést ještě třetí tanec, což byl některý z těch, který se jim dříve podařil či takový, který si sami vybrali.

David Svoboda si zvolil paso doble, Veronika Arichteva valčík. Porota je sice všechny pochválila, ale to už teď nehrálo žádnou roli. Finále zpestřili dva profesionální tanečníci Lenka a Jan Klimentovi. A rozhodnutí bylo tady.

A porota?

První tanec Davida Svobody a Veroniky Lálové opět zkritizovala Tatiana Drexler, protože David zase neměl rovná záda. Tatiana: „12 let to říkám a Vy se nedíváte!“David Svoboda: „Já to od Vás slyším poprvé!“ Zdeněk opět prudil: „Absolutně nesouhlasím s Tatianou, je jedno, zda větší nebo menší krůček, byl to fantastický jive, energie, jen zpočátku se David díval na parket.“

Směrem k Pavle Tomicové opět padla kritika: „Dnes z Vás nešla ta energie, ani rychlost!“ drtila Tatiana Pavlu. Zdeněk zas kritizoval, že občas utekl rytmus! A chtěl prostě vidět víc samby.

Veroniku Arichtevu a Michala Necpála tentokrát Zdeněk Chlopčík pochválil, protože obvykle byla porota až moc přísná. Zdeněk: „Dnes jsem Vám věřil každý krok.“ Jenže pohroma – Václava Kuneše se jejich tanec vůbec nedotkl. Minule prý dali strašně moc.

Jiří Dvořák si opět přál jen přežít. Radkovi Balašovi se líbili a hodnotil vysoko. Václav Kuneš sám přiznal, že neví, co to s ním je, ale v tanci mu chyběla samba a …“

V druhém kole:

Veronika Lálová s Davidem Svobodou se prohřešili maličkými rytmickými nedostatky (řekla Tatiana). Ale k úžasu všech Zdeněk Chlopčík žádné rytmické nedostatky neviděl a zase prudil Tatianu Drexler!

Václav Kuneš nebyl spokojený s druhým výkonem Pavly Tomicové a Marka Dědíka, zkrátka mu celý večer něco chybělo a páry nevěděly a nedozvěděly se, co. Václav chtěl více tanga a hotovo.

Veroniku Arichtevu a Michala Necpála pochválila Tatiana Drexler, dokonce byla ochotná přehlédnout i pomalé nohy.

Jiřího Dvořáka a Lenku Noru Návorkovou pozoroval Zdeněk Chlopčík se zatajeným dechem, chybičky přehlédl, ale facka nakonec (v rámci choreografie) mu vadila. Ale Marek Eben byl pohotový: „Hamlet také zemřel!“ A Tatianě tuhla krev v žilách, chybičky přehlédla.

Na závěr už jen souboj dvou posledních párů – Michala Necpála a Veroniky Arichtevy s Veronikou Lálovou a Davidem Svobodou (překvapivě)

Porota pěla chválu (protože už nemusela hodnotit!!)

Zeptali jsme se…

Jak vnímáte odchod ze StarDance během devátého večera? Je to výhra nebo prohra?

Michal Necpál:

„Beru to rozhodně jako vítězství. Dělali jsme s Verčou všechno, co jsme mohli, abychom postupovali a tohle je pěkný výsledek.“

Jak snášela Vaše rodina, že jste opět celý podzim trávil se StarDance?

„Bylo to opravdu časově náročné, neměl jsem možnost být s rodinou a neměl jsem ani dost energie na věci, týkající se rodiny. Jsem vděčný, že to vydrželi.“

Jaké byly Vaše první pocity po vyhlášení výsledků?

Veronika Arichteva:

„Já jsem si původně myslela, že nevypadáváme, většinou postupuje ten, koho řekne Terezka Kostková jako prvního. Takže to byla trošku ostuda, no. Bylo mi to líto, samozřejmě, ale hned za tím přišla obrovská úleva. Myslím si, že pro mě je to něco neuvěřitelného, že jsme se dostali takhle daleko.“

Takže aspoň tento předvánoční čas bude klidnější….

„To nevím, zda bude klidnější, ale těším se, protože si Vánoce aspoň pořádně připravím.“

Trénovala jste hodně, cítila jste se už vyčerpaná nebo jste tréninky trošku šidila?

„Já jsem to opravdu nešidila, já jsem s Míšou trénovala velmi poctivě, a to několik hodin denně. Pokud jde o síly, jasně, že je člověk unavený, ale nemyslím si, že bych se nějak fyzicky hroutila, nebo to nezvládala, naštěstí. Měla jsem ještě nějaké rezervy, kdyby ne, tak by to bylo opravdu špatné…“

Děkujeme

I porota se občas trochu hádá….

Zeptali jsme se ….

Jak hodnotíte letošní ročník?

Porotce, divadelník, režisér Radek Balaš:

„Soutěžící jsou letos výše.. Tanečně slabším článkem je sice Pavla Tomicová, ale ona má jednoznačně přízeň publika.

Adam Mišík sice nebyl až tak zábavný, ale odtancoval všechno a splnil si svůj úkol. Když vypadla Daniela Šinkorová, tak mě to zamrzelo, je to moje žačka. Ona má bohužel trošku nešťastnou image, lidí jí nevěří její emoce. A soutěž je zábava. Ve výsledku na tanci zase tolik nezáleží. Hrají roli sympatie a právě ta již zmíněná zábavnost páru. A letos je to opravdu hodně silný ročník, musím uznat.“

V čem si myslíte, že tkví obliba StarDance, které sleduje až 1 500 000 diváků?

„Genialita pořadu spočívá v tom, že je to takový koktejl. Jako byste smíchali pomeranče, jablka a banány a vznikl z toho jeden super plod. Stardance posbírá všechno ovoce, je tu navíc osobní účast diváka, vizuální stránka – noblesa, elegance a je to také reality show. Každý si tedy najde něco a uzobne si to své.“

Máte také rozepře v porotě?

„Samozřejmě, každý máme jiný úhel pohledu. Je to určitá platforma, porota je složená z odborníků, je zastoupeno i drama, ale jsme každý jiný. Zdeněk Chlopčík má takový česko-slovenský náhled, Tatiana Drexler žije v Německu, takže má takový evropský pohled, Václav Kuneš se dívá očima moderního tance a já jsem divadelník a režisér.

Posuzujeme všechno velmi podrobně, dohadujeme se mezi sebou, samozřejmě. Nesouhlasil jsem, když Zdeněk zavrhl výraz Jirky Dvořáka, který je profesionál. Byl v tanci dokonalý a souzněl s tancem a s dramaturgií úplně přesně, viděl jsem to.“

Máte soutěže rád? Je vůbec umění měřitelné?

„Normálně se vyhýbám soutěžím, samozřejmě, že umění se nedá měřit. Ale jsou tady soutěže, kde zůstávám!

A co si myslím o soutěžích? Krásný příklad je Charlie Chaplin, který utekl do Anglie, natočil tam Hraběnku z Hongkongu a zrovna si tak sedí a dívá se na televizi. Běžel tam obdobný pořad, jako je soutěž „Tvoje tvář má známý hlas“, ale byla to herecká obdoba. Diváci zhodnotili umělce a vzniklo pořadí. Právě byla vyhlášena soutěž o nejlepšího Charlieho Chaplina (vítěz měl 10 bodů). A jeho nenapadlo nic lepšího, než se tam přihlásit. A výsledek? skončil na 7. místě!!! Tak co?

Text, Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín