»LOCKWOOD« má premiéru v Kasárnách!

A studio Rubín dělá pomyslnou tečku za kulturní krizí. Uvede  filmový seriál o osmi dílech.

Konec deprese, začátek nové divadelní recese. V tomto duchu se nese uvedení filmového seriálu s názvem „Lockwood: Konečný krizový štáb A studia Rubín“. Má osm pokračování. Ústředním motivem projektu je zasedání divadelního krizového štábu, který má vybudovat plán na záchranu divadla. Jde o značně ironizující a absurdní divadelně-filmovou sebereflexi umělců, kteří se ocitají v bezvýchodné situaci. Divadelní režií projekt zaštítili Jan Frič a Jiří Ondra, filmovou režií studenti FAMU Kryštof Zvolánek a Jan Šolc. Členy krizového štábu hraje Nataša Bednářová, Radovan Klučka, Šimon Krupa, Ondřej Pavelka, Natálie Řehořová a Marta Vítů. Premiéra všech osmi dílů se uskuteční 29. května ve 20.30 hod. v letním kině Kasáren Karlín. Jednotlivé díly poté budou postupně k dispozici on-line na webových stránkách divadla.

Prostřednictvím ,Lockwoodu´ sebeironicky reagujeme na situaci umělců v současné ,divadelní krizi‘. Inspirovaly nás ale i praktiky v mnohem vyšších kruzích, než jsou ty umělecké. Snažíme se to dělat nesentimentálně, s rubínovským nadhledem a ‚bez fňukání‘ nad nevlídným a kritickým stavem v uměleckém prostředí. V seriálu také reflektujeme (ne)možnost nahradit divadlo jakýmkoli jiným médiem. Pozastavujeme se nad příznačným a neoddiskutovatelným faktem, že každé divadlo dnes točí film,“ shrnuje námět seriálu jeden z režisérů Jiří Ondra.

Jednotlivé díly filmového seriálu „Lockwood: Konečný krizový štáb“ jsou koncipovány jako ucelené vypointované situace. Zatímco první polovina zachycuje snahu týmu „logicky“ řešit krizovou divadelní situaci, druhá překlápí děj do významně „filmovější“ a výtvarně stylizovanější roviny. Stává se žánrově absurdním podobenstvím o neutěšeném stavu divadla, herecké duše, ale i obyčejných herců-občanů, kteří se snaží vyznat ve stávajícím chaosu nařízení a neztrácet naději v dosud bezvýchodné profesní i osobní situaci.

Tímto projektem jsme navázali na naši dlouholetou a tradiční spolupráci se začínajícími tvůrci napříč uměleckými obory a školami. Filmový štáb tvořili převážně studenti FAMU. Ti měli na starosti i celkovou postprodukci seriálu,“ přibližuje umělecká šéfka divadla Dagmar Fričová. A dodává „Autorkou námětu je naše produkční Barbora Kunstovná a textovou inspiraci napsal Ondřej Šulc, kterého jsme oslovili na základě jeho účasti v prvním ročníku našeho projektu Autor v domě.“ Samotný filmový seriál vznikl během jediného týdne, kdy se natáčelo ve všech prostorách A studia Rubín.

Základní situace ukazuje divadelní krizový štáb, který tvoří herci Nataša Bednářová, Radovan Klučka, Šimon Krupa, Natálie Řehořová a Marta Vítů. Jejich předsedu, který je ze záhadného důvodu první čtyři díly pouze on-line, hraje rubínovská stálice Ondřej Pavelka. V několika dílech se objeví i speciální hosté. Jako největší krize krizového štábu se ukazuje fakt, že se jeho členového neumí domluvit. Místo toho, aby konali, se neustále radí, dohadují, nebo odbíhají od tématu, což vede ke vzniku mnoha absurdních situací nápadně připomínajících skutečnost. Herci měli k dispozici záchytné body scénáře, které sami dál v akcích rozvíjeli. Většina scén tak vznikla metodou řízené improvizace.

Živá premiéra se díky rozvolnění odehraje 29. května ve 20.30 hodin v letním kině Kasáren Karlín za dodržení aktuálních vládních nařízení. Diváci se mohou těšit na promítnutí všech osmi dílů a komentovaný úvod za účasti všech herců a tvůrčího týmu.

Od 30. května budou díly také postupně zveřejňovány on-line na všech komunikačních kanálech divadla A studio Rubín. Více informací je možné získat na www.lockwood.cz, kde si mohou diváci zakoupit i exkluzivní přístup k jednotlivým dílům a podpořit tak vznik tohoto jedinečného projektu.

Foto: A studio Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Místo plného sálu rozhlasové skici

Finální texty z projektu „Autor v domě“ pražského divadla A studio Rubín jsou dostupné ve zvukové podobě v režii Jana Friče.

A studio Rubín rozšířilo dramaturgický záměr svého podcastu „Fade in Rubín“. Pražské divadlo nově uvádí rozhlasové skici absolventů dílny „Autor v domě“. Pod taktovkou režiséra Jana Friče vznikly už tři rozhlasové črty: „Ze života důchodce v neokapitalismu“, „přeSmyčka“ a „20/21“. Posluchači se mohou těšit jak na hlasy známých rubínovských osobností jako Aleny Štréblové, Richarda Fialy, Miloslava Königa, Jakuba Gottwalda či Miroslava Mejzlíka, tak i speciálních hostů například Pavly Tomicové nebo Magdalény Sidonové. „Fade in Rubín“ je dostupný na všech podcastových platformách.

Za vznikem podcastu ,Fade in Rubín´ stojí tři podstatné věci. Tou první je zážitek z jarního uzavření divadel, kdy jsme náhle na několik dlouhých týdnů nemohli hrát. I být v bližším tvůrčím kontaktu s našimi diváky. Druhou byla touha naši práci a především inscenace představit divákům a fanouškům trochu jinak než jen na stránkách programu. Nebo v diskuzích s tvůrci,“ říká umělecká šéfka Rubínu Dagmar Fričová. Hned dodává: „A třetí podstatnou věcí byla svoboda, kterou nám podcastová forma nabízí. Její dramaturgickou linku můžeme rozšiřovat, podle stávajících potřeb divadla.“

Cílem ojedinělého projektu „Autor v domě“ je vytvářet ideální prostředí a podmínky pro kreativní autorské psaní a podporovat tím vznik nových divadelních textů. Závěrečná díla talentovaných autorů se obvykle uvádějí ve formách scénického čtení. To ovšem znemožňují současná pandemická koronavirová opatření. A studio Rubín proto oslovilo režiséra Jana Friče, který texty účastníků druhé edice projektu přetváří do rozhlasových skic. V jeho počinu mu pomáhají známé rubínovské herecké osobnosti jako Alena Štréblová, Richard Fiala, Miloslav König, Jakub Gottwald a Miroslav Mejzlík. Posluchači se také můžou tešit na speciální hosty, za všechny jmenujme Pavlu Tomicovou anebo Magdalénu Sidonovou.

Projekt ,Autor v domě´ považuji pro české divadlo za velmi záslužný. Mezi českou divadelní veřejností již léta koluje fáma, že čeští dramatici neexistují a že se u nás nepíše. Proto se neustále uvádějí buď díla klasická, a to především z provozní opatrnosti, anebo přeložené texty zahraničních autorů. Ti mají totiž schopné agentury, co je dokáží na náš trh prosadit. A když autoři neexistují, bude nejlepší si je prostě vyrobit. Tento projekt ukazuje, že psát pro divadlo lze,“ přibližuje svůj postoj režisér Jan Frič.

V současné době jsou uveřejněny tři podcastové črty. Text Jany Micenkové „Ze života důchodce v neokapitalismu“. Ta portrétuje lehce ironicky čtyři současné seniory a jejich mikrokosmos. „přeSmyčka“ Martina Toula přivádí posluchače do bizarního rodinného dramatu o návratu ztraceného syna. A text Tomáše Ráliše „20/21“ je záznamem pěti příběhů, které se stanou o poslední noci v roce. Další díla budou uveřejněna v nadcházejících měsících.

A studio Rubín si k divákovi nalezne cestu i při prázdném divadle (o baru nemluvě)

Rozhlasové skici vznikaly originální cestou, kterou režisér Frič popisuje následovně: „Zvuk mě baví. Mluvené slovo bez obrazu podněcuje fantazii, vyžaduje spoluúčast diváka, aby si ,vytvořil‘ svůj vlastní vizuální vjem. Tím možná obratněji napodobuje divákovu aktivitu při sledování divadelních představení než videozáznam. Když jsme přemýšleli, čím nahradit rychlé inscenované čtení, padla volba právě na toto médium. Cílem črt i oněch čtení je ověřit text, zjistit, co funguje a co nefunguje, když se z písmen na papíru (či v počítači) promění na herecký projev. Jsme limitováni rozpočtem, technikou i časem. Je to tedy velmi dobrodružné, a tak jsem si jako takový podúkol stanovil natočit každou črtu jiným způsobem. ,přeSmyčka´ je naživo ,zahraná‘ a až dokumentárně nasnímaná u Aleny Štréblové v kuchyni. Monology z ,Důchodce´ jsme natáčeli pokoutně v improvizovaném studiu v promrzlé herecké šatně A studia Rubín. ,20/21´ pak vznikalo převážně po bytech herců, kteří museli, aniž by se viděli, dodržovat stejný rytmus, aby na sebe navazovali.“

Samotný podcast „Fade in Rubín“ zatím nabízí tři dramaturgické linie. První v navazujících dílech představuje vznik a zákulisí autorských inscenací. Posluchači tak mohou slyšet rozhovory s tvůrci, herci, ale i odborníky na dané téma. Druhá se zaměřuje na rozhovory s důležitými tvůrčími a inspirativními osobnostmi, které jsou spojeny se samotným divadlem. Třetí tvoří rozhlasové skici, které jsou výstupem textů autorské dílny Autor v domě.

Podcast A studia Rubín vychází nepravidelně ve čtvrtek a k poslechu je na oficiálních webových stránkách divadla i na všech podcastových platformách, například Spotify, Apple music nebo Google Podcast.

Foto: archiv A studia Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

A studio Rubín divadelně i filmově

Derniéruje inscenaci „Klaunovy názory“ speciálně vytvořenou filmovou verzí

Pro derniéru dramatizace románu Heinricha Bölla „Klaunovy názory“ zvolilo pražské A studio Rubín netradiční formu. Vytvořilo speciální filmovou verzi, jejíž prostor se z jeviště Rubínu přenesl do autentického bytu hlavního představitele „smutného“ klauna Šimona Krupy. Příběh o zaslepení vlastním uměleckým posláním postavila režisérka Lucie Ferenzová jako nelítostnou one man show s kaluží kávy a mikrofonem, ve které se ohledává hranice mezi posláním a sobectvím. Filmová verze, která zároveň nabízí možnou paralelu se současnou životní situací mnoha umělců, bude dostupná na Facebooku a Youtube kanálu A studia Rubín od 29. do 31. března zdarma.

Celý příběh vyrůstá ze situace, kdy se hlavní hrdina Hans, po dlouhé době ocitá sám se svém poloprázdném bytě. Mezi vařením a pitím kávy, koupáním se a bezcílným bloumáním se vrací k jednotlivým momentům svého dosavadního života a především k nedávno ztroskotanému vztahu s Marií. Je to takový sebezpyt balancující na hraně sebelítosti a sebeironie. Chtěli jsme se spolu s našimi diváky s touto inscenací důstojně rozloučit. Vzhledem k tomu, že se jedná o takto intimní příběh, který je navíc scénicky budován jako one man show, řekli jsme si, že vytvoření filmové verze, která se navíc odehrává v autentickém bytě hlavního představitele, je nejen možné, ale i nutné,“ říká o chystané derniéře umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává „K filmovému zpracování jsme přizvali režiséra Jiřího Ondru, který vše zastřešoval na místě.

Toto monodrama rozbíjí mýtus o umělcích, na které je velmi často nazíráno jako specifický „lidský druh“. Zvláště jejich pracovní činnost není okolím, a někdy i jimi samotnými, vnímána jako práce, ale spíše jako poslání a výsada, které podřizují celý svůj život, včetně vztahů. Takový je i případ Hanse. Ten v intenzivním monologu zápasí s bolestivou skutečností, že ho opustila jeho dívka. Mezi všemi vyvolanými vzpomínkami, obrazy, dialogy a také úvahami se ale stále více zpřítomňuje otázka, do jaké míry samotný Hans a jeho bezhlavé naplňování klaunské kariéry, mohli být příčinou vztahového krachu.

Filmová verze zároveň nabízí jistou paralelu se současnou situací umění, umělců a kultury, jejíž existenci ohrožuje pandemická situace s koronavirem a vládní restrikce. Skutečný byt, který obývá hlavní představitel a divadelní herec Šimon Krupa spolu se svými, též divadelními spolubydlícími, se na jeden den proměnil ve filmový ateliér. Kuchyně, ložnice, šatna, technická místnost s pračkou, toaleta a koupelna se staly filmovými lokacemi pro původní divadelní scény. Tuto verzi úmyslně zpracoval profesionální kameraman, zvukař i střihač jako selfie video. Tím dosahuje dojmu, že hlavní hrdina Hans opuštěný a osamocený ve svém nepoužívaném bytě pije a točí sám sebe, aby podal zprávu o mizerii a komice své existence. Může se to vztáhnout na jakéhokoli umělce bez možnosti svoje umění provozovat; je to víc než aktuální, zvláště nyní, kdy nejen herci, ale i další umělci jsou odkázáni na samotu svých lockdownových pokojů a bytů.

Nadále zcela vycházíme z předlohy Heinricha Bölla. Je to zpráva o tom, jak jeden divadelní klaun zjistil, že žil jen svým uměním a pro umění, pro sebe, nehleděl na své blízké, nepečoval o své vztahy, a teď je sám. Je to zábavný, zlý balanc na hraně absurdnosti, mezi komikou a tragédií, kdy všichni zjišťujeme, jak (ne)podstatné naše umění může být...“ dodává k filmové verzi režisérka Lucie Ferenzová, a současně také autorka scénického přepisu. Ta se zaměřila na tenkou a těžko postihnutelnou hranici mezi posláním a sobectvím. „A tak i náš filmový klaun mele, vaří a překapává kávu, ožralý spadne oblečený do vany… kouří na záchodě, obléká si kostýmy v šatně, v rohu pokoje v improvizovaném ,divadelním koutku‘ zkouší jednotlivé scény ze svého života převést v divadelní umění. Proč to celé dělá? Účtuje se svými nejbližšími, s otcem, přáteli, divadelním agentem, potažmo i s diváky, divadlem a filmem, a v neposlední řadě s Marií, která ho opustila… Ale bylo to opravdu tak?“

Speciálně vytvořenou filmovou verzi „Klaunových názorů“ zpřístupní divadlo na Facebooku a Youtube kanále A studia Rubín od 29. do 31. března zcela zdarma. Diváci mohou zavřené divadlo finančně podpořit v rámci jeho kampaně na darujme.cz.

Foto: archiv A studia Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

A studio Rubín otevírá dveře scenáristům

Spustilo výzvu již třetí edice úspěšného projektu „Autor v domě“

Pražské divadlo A studio Rubín vypsalo 3. ročník úspěšného projektu „Autor v domě“. Jeho cílem je vytvářet ideální prostředí a podmínky pro kreativní autorské psaní. Podporuje tím vznik nových divadelních textů. Do dílny se mohou hlásit autoři a autorky bez rozdílu věku i zkušeností. Vybraní účastníci získají možnost pracovat v tvůrčím dialogu s duem výrazných osobností české divadelní scény – Markétou Bidlasovou a Jiřím Ondrou. A představí svůj text divákům Rubínu formou scénických čtení. Zájemci se mohou hlásit do 28. 2. 2021.

Autor v domě“ vychází z dramaturgie A studia Rubín, která je do značné míry založena na autorských textech a inscenacích. V rámci autorské dílny se účastníci i tutoři setkávají na pravidelných kolokviích, která slouží jako platforma k tolik potřebné reflexi a vedení angažovaného dialogu. K vytvoření podnětné atmosféry přispívá také fakt, že se nekonzultují pouze vznikající texty samotných autorů, ale i tutorů – a to od jejich základní ideje až po finální tvar. Závěrečným výstupem bude zmíněné scénické čtení, které se uskuteční v A studiu Rubín. Možností je také inscenování některého textu či textů v A studiu Rubín a jejich zařazení do repertoáru.

Více než kdy jindy máme potřebu podporovat začínající umělce. I když netušíme, kdy budeme moci opět otevřít naše divadlo, věříme, že světlou stranou dnešní těžké situace je možnost se hlouběji zamyslet nad naší společností i osobními životy. A toto pozastavení může vyústit do pozoruhodných uměleckých tvarů. Naše letošní sezona, sezona Velkého úklidu, je koneckonců také výsledkem reflexe jarní nenadálé situace.“ říká umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Pod tutorským vedením Reného Levínského, Dagmar Fričové a Lucie Ferenzové  se předminulého ročníku této dílny v roce 2019  zúčastnili autoři Bernardeta Babáková, Eva Blechová, Barbora Hančilová a Ondřej Šulc. Roku 2020 převzali vedení akce Ondřej Novotný a Simona Petrů. I díky nim tvořili své texty Jana Hrdá, Jana Micenková, Tomáš Ráliš a Martin Toul. Zatímco většina textů pilotního dílu byla před plošným uzavřením divadel zinscenovaná v rámci autorských čtení v A studiu Rubín, výsledná práce autorů druhého ročníku právě získává finální tvar díky režisérovi Janu Fričovi. Ten v současné době pracuje na rozhlasových scénických čteních, která budou k poslechu v podcastu A studia Rubín – Fade in Rubín.

Texty tutorů pilotního ročníku se objevily i na divadelních jevištích. Zatímco hra „A osel na něj funěl“ Reného Levínského se hrála během Vánoc 2019 v Městských divadlech pražských, scénář Lucie Ferenzová k inscenaci „Jezero“ (premiéra 30. listopadu 2019) je na nynějším repertoáru A studia Rubín, stejně jako inscenace „Tumor: karcinogenní romance“ (premiéra jako site-specific A studia Rubín v pražské Invalidovně 17. září 2019) Dagmar Fričové, která získala nominace v rámci Cen Divadelních novin i Thálie.

Na inscenaci „Jezero“, která vznikla na základě této soutěže, již napsal TANEČNÍ MAGAZÍN recenzi

Autor v domě“ reaguje na dlouhodobě neuspokojivou situaci současné české dramatiky. Inspiruje se několika modely podpory začínajících autorů v německé jazykové oblasti, kde existuje velká řada dílen, seminářů, festivalů, ale i studijních oborů, které vznik textů rozvíjí a podporují. Více informací o projektu je možné najít na oficiálních webových stránkách a sociálních profilech divadla.

Zájemci splňující podmínky projektu mohou své přihlášky zasílat nejpozději do půlnoci 28. února 2021.


Podmínky projektu:

Autor v domě je otevřen všem autorům a autorkám bez rozdílu věku i zkušeností. Tutoři spolu s uměleckou šéfkou A studia Rubín budou účastníky vybírat na základě těchto zaslaných podkladů:

●      motivační dopis (max. 2 500 znaků),

●      strukturovaný životopis,

●      náčrt synopse budoucího textu (max. 2 500 znaků),

●      jedna až dvě ukázky dosavadní tvorby s krátkým komentářem důvodu výběru.

Vše zašlete na e-mailovou adresu: astudiorubin@gmail.com a v předmětu uvěďte „Autor v domě“. Přihlášky zasílejte nejpozději do 28. února 2021.

První kolokvium se bude konat v sobotu 27. března 2021.


Tutoři:

Markéta Bidlasová

Studovala DAMU v Praze, obor dramaturgie. Pracovala jako kmenová dramaturgyně v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1993–2001), ve Švandově divadle na Smíchově (2003–2009) a v Divadle Komedie (2012–2016). Externě pak v pražských divadlech: Činoherní klub, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Labyrint, Divadlo v Celetné a v posledních letech také v Klicperově divadle v Hradci Králové.

Je autorkou několika divadelních her – například „Kurva svatá“, „Podzimní hra“ a „Her master’s voice“ a také dramatizací kupříkladu „Osm a půl a půl“, „Profesionální žena“ a „Tři stařeny“. Za svou hru „Pastička“, která byla uvedena v Divadle Husa na provázku a A studiu Rubín, získala 2. Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší původní českou hru roku 1995. Hra byla přeložena do několika světových jazyků.

Je autorkou scénáře filmu „Jako nikdy“ (režie Zdeněk Tyc, 2013), který získal Cenu Trilobit společnosti Fites, nominaci na ceny filmové kritiky a České filmové a televizní akademie Český lev. Její scénář „Eldorádo“ (se Z. Tycem), získal 3. místo v Ceně Sazky za nerealizovaný filmový scénář za rok 2005.

Od roku 2016 vede Kursy tvůrčího psaní při Národním divadle v Praze. V roce 2017 vedla tvůrčí seminář na Vysoké škole kreativní komunikace v Praze.

Markéta Bidlasová

Jiří Ondra

Studoval DAMU, obor režie alternativního a loutkového divadla (vedoucí M. Krobot). Pracoval jako umělecký šéf Divadla D21 v Praze (2012–2017) a současně působil jako kmenový režisér a dramaturg v Divadle rozmanitostí v Mostě (2010–2020). Od roku 2018 režijně a autorsky spolupracuje s A studiem Rubín, kde vytvořil inscenace „Thelma a Selma“ a „Perníková chaloupka – čekání na lopatu“. Jako režisér i autor v minulosti spolupracoval také například s Divadlem Lampion Kladno, Klicperovým divadlem Hradec Králové, Horáckým divadlem Jihlava, Slezským divadlem v Opavě, Teatr Novogo Fronta a Kolonie, z. s.

Věnuje se divadelní tvorbě nejen pro dospělé, ale také pro děti a mládež. Inscenace „Pozor děti, přijela k nám pouť“ podle autora Mika Kennyho (Divadlo rozmanitostí Most) získala cenu odborné poroty za nejlepší inscenaci festivalu Dítě v Dlouhé 2018. Kromě divadla spolupracuje také s Českým rozhlasem. Je také autorem scénářů, dramatických i písňových textů.

Mimo autorskou a inscenační činnost se věnuje teatroterapii. V Dětském domově Lety spoluzaložil divadelní soubor Pasažéři. Dále vedl uskupení ZAZRAKEM, divadelní soubor herců se zrakovým handicapem při Tyflocentru Praha, o. p. s. Od roku 2012 působí též jako lektor divadelního studia pro děti a mládež Dětský talent v Praze.

Jiří Ondra

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN