»LOCKWOOD« má premiéru v Kasárnách!

A studio Rubín dělá pomyslnou tečku za kulturní krizí. Uvede  filmový seriál o osmi dílech.

Konec deprese, začátek nové divadelní recese. V tomto duchu se nese uvedení filmového seriálu s názvem „Lockwood: Konečný krizový štáb A studia Rubín“. Má osm pokračování. Ústředním motivem projektu je zasedání divadelního krizového štábu, který má vybudovat plán na záchranu divadla. Jde o značně ironizující a absurdní divadelně-filmovou sebereflexi umělců, kteří se ocitají v bezvýchodné situaci. Divadelní režií projekt zaštítili Jan Frič a Jiří Ondra, filmovou režií studenti FAMU Kryštof Zvolánek a Jan Šolc. Členy krizového štábu hraje Nataša Bednářová, Radovan Klučka, Šimon Krupa, Ondřej Pavelka, Natálie Řehořová a Marta Vítů. Premiéra všech osmi dílů se uskuteční 29. května ve 20.30 hod. v letním kině Kasáren Karlín. Jednotlivé díly poté budou postupně k dispozici on-line na webových stránkách divadla.

Prostřednictvím ,Lockwoodu´ sebeironicky reagujeme na situaci umělců v současné ,divadelní krizi‘. Inspirovaly nás ale i praktiky v mnohem vyšších kruzích, než jsou ty umělecké. Snažíme se to dělat nesentimentálně, s rubínovským nadhledem a ‚bez fňukání‘ nad nevlídným a kritickým stavem v uměleckém prostředí. V seriálu také reflektujeme (ne)možnost nahradit divadlo jakýmkoli jiným médiem. Pozastavujeme se nad příznačným a neoddiskutovatelným faktem, že každé divadlo dnes točí film,“ shrnuje námět seriálu jeden z režisérů Jiří Ondra.

Jednotlivé díly filmového seriálu „Lockwood: Konečný krizový štáb“ jsou koncipovány jako ucelené vypointované situace. Zatímco první polovina zachycuje snahu týmu „logicky“ řešit krizovou divadelní situaci, druhá překlápí děj do významně „filmovější“ a výtvarně stylizovanější roviny. Stává se žánrově absurdním podobenstvím o neutěšeném stavu divadla, herecké duše, ale i obyčejných herců-občanů, kteří se snaží vyznat ve stávajícím chaosu nařízení a neztrácet naději v dosud bezvýchodné profesní i osobní situaci.

Tímto projektem jsme navázali na naši dlouholetou a tradiční spolupráci se začínajícími tvůrci napříč uměleckými obory a školami. Filmový štáb tvořili převážně studenti FAMU. Ti měli na starosti i celkovou postprodukci seriálu,“ přibližuje umělecká šéfka divadla Dagmar Fričová. A dodává „Autorkou námětu je naše produkční Barbora Kunstovná a textovou inspiraci napsal Ondřej Šulc, kterého jsme oslovili na základě jeho účasti v prvním ročníku našeho projektu Autor v domě.“ Samotný filmový seriál vznikl během jediného týdne, kdy se natáčelo ve všech prostorách A studia Rubín.

Základní situace ukazuje divadelní krizový štáb, který tvoří herci Nataša Bednářová, Radovan Klučka, Šimon Krupa, Natálie Řehořová a Marta Vítů. Jejich předsedu, který je ze záhadného důvodu první čtyři díly pouze on-line, hraje rubínovská stálice Ondřej Pavelka. V několika dílech se objeví i speciální hosté. Jako největší krize krizového štábu se ukazuje fakt, že se jeho členového neumí domluvit. Místo toho, aby konali, se neustále radí, dohadují, nebo odbíhají od tématu, což vede ke vzniku mnoha absurdních situací nápadně připomínajících skutečnost. Herci měli k dispozici záchytné body scénáře, které sami dál v akcích rozvíjeli. Většina scén tak vznikla metodou řízené improvizace.

Živá premiéra se díky rozvolnění odehraje 29. května ve 20.30 hodin v letním kině Kasáren Karlín za dodržení aktuálních vládních nařízení. Diváci se mohou těšit na promítnutí všech osmi dílů a komentovaný úvod za účasti všech herců a tvůrčího týmu.

Od 30. května budou díly také postupně zveřejňovány on-line na všech komunikačních kanálech divadla A studio Rubín. Více informací je možné získat na www.lockwood.cz, kde si mohou diváci zakoupit i exkluzivní přístup k jednotlivým dílům a podpořit tak vznik tohoto jedinečného projektu.

Foto: A studio Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Ženské drama pro 2 herečky, křesla a lampy (o herci nemluvě)

Detektivka či černo-růžová scénická komedie? █ S bendžem a nožem. █ Tulení s tuleněm (anebo mrožem?). █ Byly z BILLY? █ Vkusné a mnohovýznamové scénické narážky. █ Nápaditá choreografie. █

Ztemnělé jeviště. Jeden stolek uprostřed. Na něm kniha Roberta Musila, nůž a jehelníček. Dvě výrazná netradiční křesla v patchworkovém stylu. A také dvě obstarožní lampičky, tak trochu nasměrované, jako při policejním výslechu. Taková je výchozí scéna inscenace Dagmar Radové „DIY: po tátovi“ v A studiu Rubín.

Hlavním momentem – i středobodem celého večera – je střet dvou dcer (a později se objevivšího syna) v bytě zesnulého otce, bezprostředně po jeho úmrtí. Maně jsem si vzpomněl, jak ve stejné situaci, před lety, bezprostředně zareagovala (tehdy tříletá) dcera mé známé: „Maminko, a to tam budeš s tou mrtvolou?“

Na malém „rubínovském“ pódiu pak nastává herecký koncert Kristýny Frejové a Halky Třešňákové, s vydatným přispěním Pavla Neškudly. Ačkoli je tento titul předem prezentován samotnými tvůrkyněmi jako scénická detektivka, klasifikoval bych jej spíše do žánru černé konverzační komedie. Napomáhá tomu i velký nadhled scénografické a kostýmní práce.

Zleva Pavel Neškudla, Kristýna Frejová a Halka Třešňáková a charakteristické růžové míčky

Celé představení žene dál i vkusně a decentně využívaná hudba (divákům) neznámého autora, skrývajícího se pod pseudonymem „Zabiják Nožem“. Na ni posléze ve stejném duchu a stylu navazuje i jediný mužský herec večera hrou na bendžo.

Scénář samotný balancuje na pomezí psychologie a modernější životní filozofie. V průběhu večera se stále více opírá o větší či menší slovní hříčky a vtípky, které by měly dokreslovat postavy.  Jsou jimi narážky na skleněného tuleně (anebo mrože?), scénické i slovní hrátky s nožem i další spíše situační legrácky. Text povětšinou graduje v dialogu dvou sester. S nástupem „objeveného“ bratra se spíš převažuje do více či méně komediální formy. Poslední třetina představení mně připadá, po stránce scénáře, bezradná a tápající. A závěr představení již připomíná pověstnou nastavovanou kaši. Divák již málem začíná na závěr tleskat, ale je svědkem dalšího a dalšího „přílepku“.

Dvě hlavní protagonistky, dcery slavných otců. Kristýna herce a Halka písničkáře.

Výše uvedené nedostatky zachraňují svými výkony, beze zbytku, všichni tři herečtí aktéři. Ale zejména, jak již jsem předeslal úvodem, výtvarná složka představení. Její součástí jsou i spotřební rekvizity – citrony a pomeranče. Napadlo mne, zda byly z BILLY? Anebo z Kauflandu?

Práce scénografky i kostýmní výtvarnice Petry Vlachynské je v tomto případě bravurní. Nápadité i kontrastně laděné kostýmy. Zvláště ten nadsázkový pro Pavla Neškudlu. Originálně upravená křesla ve stylu patchworku. Zařazení moderních prvků mobilní komunikace. A zejména citlivé narážky na homosexuály, v podobě růžových balónků! Rovněž na sadomasochisty. To zase v závěrečném kostýmu dvou sester! Opravdu, Petra Vlachynská, spolu s režisérkou Ewou Zembok, tuto inscenaci povýšily o několik stupňů výš.

Pochopitelně, hlavními pilíři celého večera jsou herecké výkony. Ale v té poslední třetině představení se již herečky nemohou opřít o životaschopný text. Proto dochází i k choreografickým kreacím v baletních sukénkách, které musíme jako TANEČNÍ MAGAZÍN ohodnotit jedničkou s hvězdičkou! Byly nápadem režisérky? Anebo samotné Halky Třešňákové, jinak známé to performerky?

Takže, shrnuto závěrem. Poněkud méně gradující a vypointovaný text zahraňují herecké výkony, skvělá výtvarná složka, režie a choreografická stránka představení.

(Psáno z druhé reprízy dne 2. 2. 2020.)

»DIY: po tátovi«

Námět: Jan Balabán, román „Zeptej se táty“

Scénář: Dagmar Radová

Režie: Ewa Zembok

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Hrají: Kristýna Frejová, Halka Třešňáková a Pavel Neškudla

Scéna a kostýmy: Petra Vlachynská

Hudba: Zabiják Nožem“

Produkce: Barbora Kunstovná, Johana Kolomazníková

PR: Pavla Umlaufová

Délka: 75 minut

Premiéra: 10. ledna 2020

Nejbližší repríza: pondělí 2. března 2020 v 19.30

Foto: Patrik Borecký

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN