Je za pět minut 12!!!

Pro přihlášení se do autorské dílny A studia Rubín „Autor v domě“ zbývá několik posledních dní

Pražské divadlo A studio Rubín znovu otevírá dveře nadějným autorům. Na sklonku minulého roku vypsalo třetí ročník úspěšného projektu „Autor v domě“. Cílem této iniciativy je vytvářet ideální prostředí a podmínky pro kreativní autorské psaní a podporovat tím vznik nových divadelních textů.

Do dílny se mohou přihlašovat autoři a autorky bez rozdílu věku i zkušeností. Vybraní účastníci získají možnost pracovat v tvůrčím dialogu se dvěma výraznými osobnostmi české divadelní scény – Markétou Bidlasovou a Jiřím Ondrou. A současně představit svůj finální tvar divákům Rubínu v podobě scénických čtení. Zájemci se mohou přihlašovat do 28. února 2021.

Autor v domě“ vychází z dramaturgie A studia Rubín, která je do značné míry založena na autorských textech i inscenacích. V rámci autorské dílny se účastníci i tutoři setkávají na pravidelných kolokviích, která slouží jako platforma k tolik potřebné reflexi a vedení angažovaného dialogu. K vytváření podnětné atmosféry přispívá také fakt, že se nekonzultují pouze vznikající texty samotných autorů ale i zároveň tutorů – a to od jejich základní ideje až po finální tvar. Závěrečným výstupem bude scénické čtení, které se uskuteční v A studiu Rubín. Potenciální možností je také inscenování některého textu či textů v A studiu Rubín a jejich zařazení do repertoáru.

Letošní sezonu jsme v Rubínu koncipovali jako sezonu Velkého úklidu. Zatím jsme si ale příliš ,nezauklízeli‘. O to víc mě těší, že i za těchto složitých okolností jsme vypsali třetí díl ,Autora v domě´. Deadline výzvy se blíží, uzávěrka je už na konci února. Takže kdo ještě váhá, ať pochybností odhodí stranou a zkusí se k nám doslova upsat,říká Pavla Umlaufová z A studia Rubín.

V roce 2019 se, pod tutorským vedením Reného Levínského, Dagmar Fričové a Lucie Ferenzové, dílny účastnili autoři Bernardeta Babáková, Eva Blechová, Barbora Hančilová a Ondřej Šulc. V roce 2020 převzali vedení dílny Ondřej Novotný a Simona Petrů, díky nimž tvořili své texty Jana Hrdá, Jana Micenková, Tomáš Ráliš a Martin Toul.

Zatímco většina textů pilotního dílu byla před plošným uzavřením divadel zinscenovaná v rámci autorských čtení v A studiu Rubín, výsledná práce autorů druhého ročníku právě získává finální tvar v podobě rozhlasových skic. A to díky režisérovi Janu Fričovi. Tyto jsou postupně zveřejňovány k poslechu v podcastu A studia Rubín Fade in Rubín.

Texty tutorů pilotního ročníku se objevily i na divadelních jevištích. Zatímco hra „A osel na něj funěl“ René Levínského se hrála během Vánoc 2019 v Městských divadlech pražských, scénář Lucie Ferenzová k inscenaci „Jezero“ (premiéra 30. listopadu 2019) je na nynějším repertoáru A studia Rubín, stejně jako inscenace podle textu Dagmar Fričové „Tumor: karcinogenní romance“ (premiéra jako site-specific A studia Rubín v pražské Invalidovně 17. září 2019), která získala nominace v rámci Cen Divadelních novin i Thálie.

Autor v domě“ reaguje na dlouhodobě neuspokojivou situaci současné české dramatiky. Inspiruje se několika modely podpory začínajících autorů v německé jazykové oblasti. Tam totiž existuje velká řada dílen, seminářů, festivalů, ale i studijních oborů, které vznik textů rozvíjí a podporují. Více informací o projektu je možné najít na oficiálních webových stránkách a sociálních profilech divadla.

Zájemci, splňující podmínky projektu. pomohou své přihlášky zasílat nejpozději do půlnoci 28. února 2021.

Podmínky projektu:

Autor v domě“ je otevřen všem autorům a autorkám. Bez rozdílu věku i zkušeností. Tutoři, spolu s uměleckou šéfkou A studia Rubín, budou účastníky vybírat na základě těchto zaslaných podkladů:

  • motivační dopis (max. 2 500 znaků),

  • strukturovaný životopis,

  • náčrt synopse budoucího textu (max. 2 500 znaků),

  • jedna až dvě ukázky dosavadní tvorby s krátkým komentářem důvodu výběru.

Vše zašlete na e-mailovou adresu: astudiorubin@gmail.com

a v předmětu uveďte: „Autor v domě“.

Přihlášky zasílejte nejpozději do 28. února 2021.

První kolokvium se bude konat v sobotu 27. března 2021.

Sdílet

Kontakt: Pavla Umlaufová, astudiorubin@gmail.com

www.astudiorubin.cz

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nenechejte si ujít!

Úspěšná inscenace „Tumor: karcinogenní romance“ A studia Rubín se z mezinárodních divadelních festivalů vrací na dva večery zpět do Prahy

Je možné milovat něco, co nás může zabít?“ Tuto otázku si položili tvůrci autorské inscenace A studia Rubín nazvané „Tumor: karcinogenní romance“. Jejím prostřednictvím zkoumají spojení mezi tumory a naší společností. Činí tak na základě tvrzení, že každá doba má svou specifickou chorobu a tou naší je dle tvůrců právě rakovina. Inscenace od své premiéry objela nespočet mezinárodních divadelních festivalů a na dva říjnové večery se vrací zpět do Prahy. K vidění bude 6. a 7. října ve Studiu Alta.

Rakovina, kterou v průběhu svého života onemocní každý třetí obyvatel České republiky a každý čtvrtý na ni zemře. Nemoc, jež se stala nechtěnou, ale nedílnou součástí našeho každodenního života, i tak zůstává diskutována především v medicínském prostředí. A to se tvůrci rozhodli změnit. Toto vážné téma představili publiku citlivě, s humorem a poezií v silně smyslové inscenaci propojující pohyb, vizualitu a slovo v rámci 52. sezony pražského divadla A studio Rubín. Ta byla svázaná s otázkou: „O čem jsme zapomněli mluvit?“. Autorkou scénáře je Dagmar Fričová (dříve Radová), kterou doplnili členové mezinárodní skupiny T.I.T.S. v režii performerky Nely H. Kornetové.
Od své premiéry, která se odehrála 17. a 18. září 2019 v Invalidovně v rámci festivalu „…next Wave/příští vlna…“ projevili o inscenaci zájem mezinárodní divadelní festivaly. Titul se dosud hrál například na slovenském festivalu „Kiosk“ či v ACUD Theater Berlin a má namířeno na londýnský festival „Voila! Europe Festival“, kde je pozvání zatím přeloženo na jaro 2021 kvůli omezení spojených s COVID-19.

Situace ovlivňuje i další možnosti zahraničních výjezdů, nicméně v současnosti je naplánována tour po Čechách: 9. října se bude představení hrát na „Move festu“ v Ostravě a 13. října pak v Plzni v „Moving Station“.

Všude tato hra sbírá nadšené ohlasy, jak od publika, tak u odborníků. A to především za svou odvahu, jak takto těžké téma zpracovat s nadhledem a přesto neztratit vhled do dané problematiky. Stejně jako čeští, tak i mezinárodní diváci oceňují otevřenost, přímost a nadhled, to že se tvůrci vyhnuli patosu a přesně mířeným kontrapunktem dávají vyznít humoru i něžnosti, hnusu i kráse.

Pro autory bylo při tvorbě dramatu zásadní zkoumat, jaký dopad má na člověka emotivní prožívání společenských jevů.A jaké fenomény se podezřele podobají chování rakoviny. A zda je možné milovat něco, co nás zabíjí. Téma rakoviny podrobili i symbolickému ohledávání. Ať už se jedná o mezilidské intimní vztahy, společenské uspořádání a jeho disharmonie, nebo bující ekologickou krizi, která je důsledkem politicko-ekonomické orientace na nekonečný (blahobytný) růst.

Režisérka (a zároveň jedna z hlavních aktérů) Nela H. Kornetová pracuje s lidským tělem jako s materiálem. Ve spojení s poetickým textem Dagmar Radové tak vznikla obrazivá divadelní hra, v níž se obnažuje nejen tělo a jeho fyzické projevy, ale i člověk jako bytost bující emocemi. Silnou součástí inscenace je práce Jana Hajdelak Hustáka se světlem, stínem a luminiscenční živou projekcí na tělo, stejně jako práce s hudbou, která střídá odkazy na „devadesátkové“ love songy s čistě autorskými instrumentálními skladbami Ondřeje Sifona Anděry.

Inscenace ,Tumor: karcinogenní romance´ je velmi úspěšnou zahraniční inscenací A studia Rubín. Světové publikum vnímá obrazivou estetiku a silné sdělení o to víc, že se běžný život stal díky pandemii COVID-19 křehčí a obnaženější svou konečností. Dialog člověka se svou chorobou tak v současnosti nabývá nečekaně aktuálních konotací. Včetně přirovnání šířícího se fenoménu rakoviny k chorobě naší epochy. Čeští diváci mají možnost inscenaci vidět v barokní pražské Invalidovně jako site-specific. Tento velkorysý prostor sloužil po 200 let jako rezidenční ubytovna pro vojenské invalidy a utrpení je zde doslova vypsáno do zdí. Po jarní karanténní pauze mají čeští diváci možnost vidět tuto mezinárodní produkci opět v Praze, a to jedinečně ve dvou říjnových dnech. Proto srdečně zveme, neboť opravdu nemáme jistotu, dokdy nám covidová opatření dovolí hrát,“ říká umělecká šéfka a dramaturgyně A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Tumor: karcinogenní romance“

Koncept & režie: Nela H. Kornetová
Text: Dagmar Fričová

Dramaturgie: Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová

Scénografie & video: Jan Hajdelak Husták

Hudba & zvuk: Ondřej Sifon Anděra

Hrají: Nela H. Kornetová & Jaro Viňarský / Gregers A. Kroksleiven-Hansen

Inscenace „Tumor: karcinogenní romance“ bude k vidění 6. a 7. října od 19.30 ve Studiu Alta v Invalidovně.  Vstupenky a bližší informace jsou dostupné na www.astudiorubin.cz.

Projekt vznikl v rámci spolupráce A studia Rubín, Studiem Alta a mezinárodního sdružení T.I.T.S.

Foto: A studio RUBÍN

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

I mateřství má šedé zóny

Premiérová inscenace A studia Rubín

Režie: Barbara Herz

Dramaturgie: Dagmar Radová, Anna Smékalová a Lucie Ferenzová

Odborná spolupráce: Šárka Kiršnerová

Scénografie: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Hrají: Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha

Premiéra: 28. února 2020

 

O tom, že šedá zóna se nevyhýbá ani „nejkrásnějšímu období“ v životě ženy, vypovídá premiérová inscenace pražského divadla A studia Rubín. Režisérka Barbara Herz vystavila scénář na životních příbězích sedmi žen – matek z odlišných sociálních prostředí. Po dobu dvou a půl let pozorovala a zaznamenávala jejich jednotlivé zkušenosti, aby na české jeviště mohla přinést další dílo u nás málo rozšířeného formátu dokumentárního divadla. S vědomím, že osobní je politické, vykračuje z čistě privátní sféry a vstupuje do zásadního společenského a politického dialogu otevírajícího hlavní, ovšem málo diskutované, otázky mateřství. Premiérově bude inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je uvedena již 28. února. Sedm žen z časosběrného dokumentu scénicky ztvární Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha.

Režisérka Barbara Herz otevře očekávaná i tabuizovaná témata mateřství prostřednictvím velmi specifického formátu. Dokumentární divadlo totiž vzniká využitím autentických materiálů, které scénicky zpracovává, a straní se umělým konstrukcím. Přináší tím velmi odlišnou formu diváckého prožitku a zároveň poskytuje odstup pro kritickou reflexi. I tak není na českých jevištích příliš rozšířené. V případě chystané inscenace pracují tvůrci nejen s fragmenty reálných životů sedmi žen, ale přidávají i vrstvu odborných genderových a sociologických komentářů a statistických dat. Posilují tím společenský kontext, rezonanci s „nemateřským světem“ a vytváří hru plnou kontrastů, odlišných životních perspektiv a intimních zpovědí.

Inscenace upozorňuje na řadu nebezpečných společenských mýtů, kterými je mateřství opředeno, stejně jako na roli ženy ve veřejném prostoru, na společenské a sociální limity a na tabuizovaná rodičovská témata (např. vliv rodičovství na partnerský vztah a sexualitu). Zároveň klade důraz na sociální důsledky mateřství. Především pak obrací pozornost k perspektivě žen „v šedé zóně“, jejichž volba pečovat doma o děti je vrhá do finančně náročné situace, která jejich návratem na pracovní trh nekončí. Jiný pohled tak přináší studentka, co otěhotněla se stejně starým přítelem v jednadvaceti, jiný matka samoživitelka a jiný žena, co záměrně vystoupila ze systému, děti rodí sama v maringotce a radši pro rodinu pěstuje bio zeleninu, než aby na ni vydělávala během osmihodinové pracovní doby.

Inscenace přináší různorodost pohledů a nesnaží se nastavit jeden správný konsensus. Naopak. Klade důraz na fakt, že co matka, to jedinečný příběh, přístup. Oproti klasickému studiu rolí zde herci pracovali s mnoha hodinovými autentickými nahrávkami i nad rámec scénáře, jejich osobní vhled a komentář se občas dostal i do finálního tvaru textu, přičemž důležité jsou i vlastní zkušenosti a vhled do problematiky – všichni tvůrci mají malé děti a denně řeší podobné situace, jako nahrávané ženy. Inscenace tak mezi tvůrci opravdu rezonuje a všem zúčastněným přišlo více než potřebné o tématu mluvit,“ přibližuje inscenaci Lucie Ferenzová, umělecká šéfka A studia Rubín.

Sedm dokumentárních hlasů ztvární tři herci, a to členka souboru HaDivadla Lucie Andělová a členka činohry ND Veronika Lazorčáková, které stejně jako Barbara Herz vystudovaly brněnskou JAMU. Třetím členem hereckého týmu je Jiří Kniha, který hostuje na několika předních českých scénách a inscenaci doplní svým výrazným komickým a improvizačním talentem. Autorem hudby je Ivan Acher, jehož soupis realizací často nesoucí prestižní ocenění přesahuje 150 titulů u nás i v zahraničí. Autorkou výpravy je Jana Hauskrechtová.

K novému titulu chystá A studio Rubín tři panely diskuzí na téma Love, Money a Baby. Zároveň divadlo připravuje navazující aktivity, kterými zasáhne více do veřejného prostoru, např. hlídání pro maminky, které se rozhodnou navštívit odpolední představení nebo propojení s neziskovými organizacemi, které podporují rodiče v nouzi. Premiéra inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 28. února. Nadcházející reprízy se uskuteční např. 29. února nebo 10. března.

 

  Rozhovor s Barbarou Herz – režisérkou inscenace

Premiérovou inscenaci Jenom matky vědí, o čem ten život je označujete za inscenaci dokumentárního divadla. Co si pod tím mají diváci představit?

Namísto vymyšlených postav, dramatických situací a dialogů se diváci setkají s fragmenty reálných životů sedmi žen. Dva a půl roku jsem s nimi nahrávala rozhovory a poslední rok vybírala z těch desítek hodin záznamů nejsilnější fragmenty. Ty jsme pak ještě okořenili trochou sociologických tvrdých dat a vznikla rafinovaná hra plná kontrastů, odlišných životních perspektiv, intimních zpovědí, vtipná i bolavá zároveň. Je to jiná forma diváckého prožitku, když víte, že každou repliku někdo vyslovil. V případě Matek jsem si pohrála i s poměrně silným autorským komentářem. Máme rádi Brechta a rádi pokládáme otázky, na které není snadná odpověď.

Je dokumentární divadlo běžné v České republice?

Běžné úplně není, musíte vědět, kde ho hledat. Třeba v Arše ho najdete vždycky, pak je tu mimořádný mezinárodní festival dokumentárního divadla Akcent. Občas někdo pozve nějaké zajímavé zahraniční hosty a je samozřejmě i pár  českých režisérů, kteří tento formát umí a mají rádi. Liší se forma experimentálnosti. Ono je navíc těžké ohraničit, co vše lze za dokumentární divadlo považovat. Ale v kontextu českých repertoárových divadel je to spíše výjimečné.

Jakou s ním máte osobní zkušenost vy? Je to poprvé, co jej představíte českému publiku?

Během celého studia na JAMU jsem tíhla k autorskému divadlu, s nástupem na doktorát jsem se vrhla naplno do zkoumání, jak pracovat s autenticitou v dokumentárním divadle. Jezdila jsem do Německa na Rimini Protokoll a She She Pop a v Brně založila platformu dok.trin. Tak jsme postupně uvedli Antigone vzletem sokolím s osmdesátiletými členy Věrné gardy Sokola na scéně, pak přišla Zpráva o zázraku (Josef Toufar), kde jsme vytvořili text z archivních materiálů StB, výpovědí pamětníků, pitevních zpráv… To ještě v Brně hrajeme. Třetí byl Neklid, pro který jsem sbírala materiál v bohnické psychiatrické léčebně. A s porodem syna jsem si řekla, že Jenom matky vědí, o čem ten život je.

Jak k tomuto formátu přistoupili vaši herci? Byla to pro ně první zkušenost?

Všichni tři jsou zkušení, mají za sebou velké dramatické role, tady však museli pracovat jinak, než jsou zvyklí. Potřebovali vytvořit obraz živého člověka jen z několika fragmentů, v monolozích a v různých časových skocích. Navíc všichni těch postav hrají několik. Statečně tedy poslouchali po večerech další hodiny z životů svých postav, dalece nad rámec scénáře, hodně jsme mluvili, občas souhlasili, občas nesouhlasili vůbec. Někdy se herecké osobní komentáře dostaly až do finálního tvaru. Navíc nelze nezmínit, že všichni mají malé děti a proto šlo pracovat s velkou mírou osobního vhledu. Rezonovalo to s námi se všemi a všem nám přišlo podstatné o tom mluvit. To je myslím pro dokumentární divadlo dost zásadní předpoklad.

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Moderní mýtus mateřství

Jaký má dopad na život současných matek? Premiéra již tuto sobotu!

Sedm žen. Sedm matek. Sedm osudů. Sedm zcela odlišných svědectví o mateřství, které režisérka Barbara Herz sbírala po dobu dvou a půl let jako podklady pro nově vznikající inscenaci dokumentárního divadla. Tu připravuje společně s dramaturgyněmi Dagmar Radovou, Annou Smékalovou a Lucií Ferenzovou pro A studio Rubín. Nový titul Jenom matky vědí, o čem ten život je se zabývá zdánlivě každodenním a důvěrně známým fenoménem mateřství a rodičovství. Ten v případě inscenace (s vědomím toho, že osobní je politické) vykrPremiéra inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 28. února. Nadcházející reprízy se uskuteční 29. února a 10. března.ačuje z čistě privátní sféry a vstupuje do zásadního společenského a politického dialogu. Sedm žen z časosběrného dokumentu scénicky ztvární Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha.

Premiéra se uskuteční 28. února v A studiu Rubín.

Mateřství zcela mimoděčně otevírá řadu zásadních otázek, které vypovídají o nastavení naší společnosti a jejích prioritách. Připravovaná inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je nebude jiná. Kromě očekávatelných témat se díky otevřenosti respondentek daří rozkrývat i tabuizovaná rodičovská témata, jako vliv rodičovství na partnerský vztah a „rodičovskou“ sexualitu, nebo vliv rodinné ekonomické situace na partnerský vztah.

Na jednu stranu je mateřství stavěno na glorifikovaný piedestal a nejvyšší seberealizační možnost v životě ženy (a volba cíleného nemateřství je stále nahlížena jako jistá forma sobectví a nepochopení zásadních životních priorit), zároveň je však žena, která se stane matkou, okamžitě vržena do poměrně komplikované situace finanční, seberealizační, pracovní i společenské. Na pomyslné ,střídačce kapitalismu pokouší prorazit komplikovaným systémem slaďování profesního a rodinného života a přitom naráží na množství genderových stereotypů a limitů,“ přibližuje pozadí tvorby inscenace režisérka Barbara Herz.

Jiný pohled přináší studentka, co otěhotněla se stejně starým přítelem v jednadvaceti, jiný matka samoživitelka a jiný žena, co záměrně vystoupila ze systému, děti rodí sama v maringotce a radši chce pro rodinu pěstovat bio zeleninu, než aby na ni vydělávala během osmihodinové pracovní doby. Velmi silnou dynamiku do celkového kontextu vnášejí výpovědi jedné z nejvýraznějších českých aktivistek, která otevírá perspektivu ženy ve veřejném prostoru a briskně pojmenovává nejpalčivější společenské a sociální limity, které v naší společnosti rodičovství přináší. Pro posílení společenského kontextu a rezonance s „nemateřským světem“ navíc tvůrci pracují s vrstvou odborných genderových a sociologických komentářů a „tvrdých“ statistických dat. Ta přinášejí velmi silný kontrapunkt k osobním výpovědím.

Bez ohledu na sílu a závažnost předkládaných příběhů a sdělení je záměrem inscenace vytvořit vizuálně působivou formu moderního mýtu. Autorem hudby je Ivan Acher, jehož soupis realizací často nesoucí prestižní ocenění přesahuje 150 titulů u nás i v zahraničí. Výpravy se chopila scénografka Jana Hauskrechtová. Režisérka Barbara Herz v připravované inscenaci zúročuje své zkušenosti s různými formami a podobami dokumentárního divadla, které dosud realizovala v rámci své divadelní platformy dok.trin, stejně jako svůj teoretický zájem o daný fenomén rozvíjený během doktorského studia na JAMU. Spolupráce s pražským A studiem Rubín umožňuje v českém divadle dosud ne příliš běžný vstup dokumentárního divadla do repertoárové studiové scény.

Lucie Andělová

Sedm dokumentárních hlasů ztvární tři herci, a to členka souboru HaDivadla Lucie Andělová a členka činohry ND Veronika Lazorčáková, které stejně jako Barbara Herz vystudovaly brněnskou JAMU. Třetím členem hereckého týmu je Jiří Kniha, který hostuje na několika předních českých scénách a inscenaci doplní svým výrazným komickým a improvizačním talentem.

V inscenaci chceme upozornit na nebezpečí společenských mýtů, kterými je mateřství opředeno. Mezi ně řadíme ty klasické a po staletí společensky uznávané (např. mýtus mariánský), ale i ty novodobé (např. mýtus kojení), které my sami často vytváříme, žijeme a následně bolestivě demaskujeme. V inscenaci chceme tuto past mateřské mytologie nejen odhalit a popsat, ale také upozornit na to, že do ní padají hlavně ženy, které mají dost času a příznivé sociální podmínky pro to, aby četly obrovské množství knih, studovaly desítky blogů, chodily na přednášky o nejnovějších trendech a po večerech mohly poslouchat podcasty o tom, jak zůstat sám sebou mateřství navzdory. S tím souvisí i důraz inscenace na složitost situace při slučování rodinného života s kariérou a odlišit kariérní aneční magazínambice od existenční potřeby zajistit finanční prostředky nutné pro důstojnou péči o dítě a rodinu, což se často zaměňuje. Důležitým aspektem je pak větší citlivost k sociálním důsledkům mateřství, především pak k perspektivě žen ,v šedé zóně, jejichž volba pečovat doma o děti je vrhá do finančně neutěšené situace, která je však srovnatelná s neutěšeností při jejich návratu na pracovní trh,“ doplňuje k inscenaci režisérka Barbara Herz.

K novému titulu chystá A studio Rubín tři panely diskuzí na téma Love, Money a Baby. Jako hosté zatím přislíbili účast: PhDr. Marta Kolářová Ph.D., Mgr. Saša Uhlová, Mgr. et Mgr. Pavel Rataj, Alžběta Hlásková, Ing. Petr Pavlík Ph.D. a Alžběta Samková. Zároveň divadlo připravuje navazující aktivity. Těmi chce více zasahovat do veřejného prostoru, např. hlídání pro maminky, které se rozhodnou navštívit odpolední představení nebo propojení s neziskovými organizacemi, jež podporují rodiče v nouzi.

Anotace Jenom matky vědí, o čem ten život je

Barbara Herz

Love and money, baby!

1.má dvě děti, za sebou traumatizující porod a jasnou vidinu, že je jedno, co kdy studovala a co bude dělat dál, protože děti jsou to hlavní a o žádné ambice přece nejde. 2. žije v divočině ve slaměné chýši, nádobí myje ve vaně, děti rodí sama doma a místo návratu do systému chce raději pro rodinu pěstovat zeleninu. Bio, pochopitelně. 3. otěhotněla na začátku prváku. V jednadvaceti. 4. nakonec poslala rok a půl po porodu otce svého syna do háje. 5. porodila ve dvaačtyřiceti, syna má ráda, ale svou práci taky a je v ní hodně dobrá. Dětská hřiště a řeči matek ji děsí. 6. dlouho neměla život, jen práci, teď má život, ale nemá práci. Zatím píše hru o matkách. A ještě je tu 7., levicová feministka, která šla na první demonstraci pár dní po porodu, ale teď už je, jak sama říká, hodně liberální.

Sedm žen a všechny jsou matky. A matky, ty vědí, o čem je život. Divadelní dokument na pomezí grotesky a tragédie, vycházející z téměř tří let časosběrných rozhovorů. Trapně autentický, i když víme, že autenticita je tak trochu děvka. O tom, jak česká společnost vnímá mateřství a otázky rodinného rozpočtu. O ocenění a závislosti. O tom, co znamená být matkou ve veřejném prostoru. O matkách na piedestalu a taky na střídačce kapitalismu. A samozřejmě o kojící mafii. (A o sexu.)

A jak je to s tou prací během mateřské dovolené?

Režie: Barbara Herz

Dramaturgie: Dagmar Radová, Anna Smékalová a Lucie Ferenzová

Scénografie: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Hrají: Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha

Premiéra inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 28. února. Nadcházející reprízy se uskuteční 29. února a 10. března.

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN