Jan Frič – Taneční magazín

Orfeus a Eurydika

Baroko, elektro, kaktusy, opera a cesta do podsvětí

Olomoucké Divadlo nacucky! uvede novou interpretaci Orfea a Eurydiky v režii Jana Friče

Opera, elektronika, barokní estetika a cesta do podsvětí. Divadlo nacucky! uvede 13. června předpremiéru nové inscenace Orfeus a Eurydika v režii Jana Friče. Komorní scénické dílo na pomezí hudebního divadla, performance a experimentální instalace přepisuje slavný antický mýtus do současného světa pomocí psychické bolesti, ztráty a touhy vrátit zpět to, co už zmizelo. Intimní reinterpretace Gluckovy opery vzniká jako syrový dialog mezi barokem a elektronikou, tichem a hlukem či láskou a rozpadem. Premiéra inscenace proběhne 19. června na mezinárodním festivalu REGIONY v Hradci Králové. Vstupenky na olomouckou předpremiéru je možné zakoupit na stránkách divadla, na královéhradeckou premiéru pak na stránkách festivalu.

„Opera je tradicí silných a bohatých, ale také výjimečný způsob tkaní divadelního času, který patří i do malého divadla. Může být zdrojem vzájemnosti, setkání a prostupnosti, proto patří tak ‚velký‘ žánr i do nezávislého divadla, s profesionálními operními pěvkyněmi i amatérským sborem seniorů, v několika jazycích zároveň. S elektronikou, která ctí téměř každou barokní notu. Hudba nemá hranic. Divadlo je inkluze,“ představuje nové dílo režisér Jan Frič.

Mýtický příběh o sestupu do podsvětí se v novém nastudování proměňuje v hypnotickou scénickou krajinu, ve které se potkává operní zpěv, elektronický zvuk, performance i obrazová stylizace inspirovaná barokem. Tvůrčí tým pracuje s fragmenty slavné opery jako s živým materiálem. Rozkládá je, deformuje a znovu skládá do současného emocionálního jazyka. Výsledkem není pouze rekonstrukce klasického díla, ale intenzivní divadelní zkušenost balancující mezi melancholií, ironií a něhou.

Inscenace otevírá témata, která jsou pro současnou společnost často tabu. Jsou jimi smrt, truchlení, psychické vyčerpání nebo náročnost péče o druhé. Antický mýtus zde neslouží jako historická dekorace, ale jako nástroj pro pojmenování zkušeností, které zůstávají i dnes překvapivě blízké. Orfeův sestup do podsvětí se proměňuje v cestu člověka, který prochází ztrátou a hledá možnost návratu zpět do života.

Vedle hudební a performativní složky pracuje inscenace také s výraznou vizuální stylizací. Důležitou roli zde hraje motiv Amora, barokní estetika i kontrast živého a umělého prostředí. Součástí vizuální identity projektu jsou i materiály vznikající ve sklenících olomouckého arboreta Flora, a to symbolicky mezi kaktusy.

Opera po konci opery

Projekt vzniká i jako reakce na podmínky současné kulturní práce a nejistotu, ve které se dnes mnoho umělců a kulturních pracovníků pohybuje. Režisér Jan Frič původně připravoval inscenaci pro operní soubor Moravského divadla Olomouc, spolupráce však byla, po personálních změnách ve vedení, zrušena již v průběhu příprav. Uvedení v Divadle nacucky! tak představuje nejen autonomní umělecké gesto upozorňující na nechráněnou práci umělců a umělkyň, ale přináší nejen olomouckým divákům operu, o kterou by jinak zůstali ochuzeni.

„Sme poctení a nadšené, že takýto projekt vzniká práve u nás. Hudobnú úpravu prevzal popredný hudobník Jakub Kudláč a úlohu Orfea prijali operné speváčky Jana Vondrů a Kateřina Škárová, vďaka čomu vzniká pre Divadlo nacucky! prvá skutočná opera. Okrem toho ide po prvýkrát o medzigeneračný projekt, do ktorého sa zapojí aj časť nášho amatérskeho seniorského súboru Studio SEN. A najviac nás teší, že to všetko vzniká pod režijným vedením jedného z najuznávanejších súčasných českých divadelných režisérov,“ popisuje Silvia Vollmann, umělecká šéfka Divadla nacucky!.

Spojení Jana Friče s Divadlem nacucky! po letech a mezigenerační divadlo

Pro režiséra Jana Friče jde zároveň o osobní návrat. V Divadle nacucky! působil krátce po vysoké škole v letech 2009 a 2012. V nové inscenaci propojuje profesionální divadelní tvůrce se seniorským souborem Studio SEN. Právě mezigenerační setkání se stává jednou z důležitých vrstev celé inscenace, protože otevírá otázku sdílené zkušenosti napříč generacemi.

Nová inscenace tak vzniká nejen jako autorský projekt výrazného českého režiséra, ale i jako setkání různých divadelních zkušeností: profesionálního provozu, nezávislé scény a amatérského seniorského divadla.

O inscenaci
Orfeus truchlí nad smrtí své milé Eurydiky a rozhodne se ji vysvobodit z podsvětí. Svým zpěvem sice přemůže démony, bohové mu však dají jednu podmínku. Orfeus a Eurydika Divadla nacucky! je autorskou, performativní adaptací klasického mýtu, která staví na tradiční operní formě. Vzniká tak komorní scénické dílo mezi hudebním divadlem, performancí a experimentální inscenací. Příběh se stává zamyšlením nad tématy smrti a konceptem pekla nikoli jako mytologického místa, ale jako osobního, lidského prožitku bolesti, ztráty, viny nebo odloučení.

Jan Frič
Divadelní režisér a pedagog, působící v činohře i experimentálním divadle. Studoval DAMU v Praze, kde se dnes podílí na výuce. Režíroval více než 70 inscenací na různých scénách, včetně Národního divadla, Divadla Na zábradlí či HaDivadla. Je známý výraznou stylizací, důrazem na atmosféru, hudbu a vizuální metafory. Za své inscenace získal několikrát Cenu divadelní kritiky. Patří k výrazným tvůrcům současné české režijní scény.

Kristýna Sudková

pro Taneční magazín

Událost Y: Slow TV Cinema

Přespávací kino v Divadle X10

Divadlo X10 se 8. listopadu na 24 hodin promění na přespávací kino. Promítání 24 hodinových filmů v žánru slow TV od 24 českých i zahraničních umělců a umělkyň mohou návštěvníci sledovat z pohodlí matrací, peřin a polštářů.

„Žánr Slow TV je velice inkluzivní, co se týče požadavků na techniku a schopnost práce s videem. Proto se nám tentokrát na jednom plátně (místo podiu) setkává umělectvo s různorodou životní zkušeností, různými přístupy k tvorbě i velmi různou praxí. Filmy pro nás vytvořily osobnosti pohybující se v oblasti současného tance, herectví, režie; ale i tvůrci a tvůrkyně s malířskou a konceptuální galerijní praxí,“ říká kurátorka Anna Chrtková.

Mezi tvůrci jsou například divadelní režisér Jan Frič, režisér*ka dokumentárních filmů Kateř Tureček, kolektiv současného tance T.I.T.S. performance group, letošní finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého Oskar Helcel nebo umělecké a rapové duo lobbyboy&saab920turbo. Ze zahraničních osobností například nizozemský choreograf Dries Verhoeven, který se českému publiku představil v roce 2018 na festivalu 4+4 dny v pohybu, nebo hudebník a vizuální umělec Julian Hetzel.

Událost pomalého kina nabídne netradiční diváckou zkušenost a pobídne k přemýšlení nad současným tlakem k výkonnosti a možnostmi naší pozornosti.

„Y: Slow TV Cinema chce být oslavou chvil, kdy nám čas prokapává mezi prsty, kdy sami sebe odevzdáváme hedónskému ponoru do pohyblivých obrázků na promítací stěně. Pozornost je nezaostřená, soustředění rozprostřené po nejširším okolí, spánek přichází a odchází v nepravidelném rytmu,” doplňuje k formátu události kurátor Petr Dlouhý.

Začátek události: 8. 11. 2024 v 16:30

Událost potrvá non-stop do 9. 11. 17:00

V prostoru události je možné přespat, nebo z něj kdykoli odejít a vrátit se

Místo události: Divadlo X10, Charvátova 10/39, Praha 1

Umělci

Agnese Krivade, alaa minawi, Bára Bažantová & Adam Smrekovský, BUI, Dries Verhoeven, Dzintars Krūmiņš, Guiot Duermeijer, Ikars G & Karu T, iona&rineke, Jan Frič, Jānis Šneiders, Kateř Tureček, Katrīna Rudzīte, Kirils Ēcis & Guna Zariņa, Laura Stašāne, lobbyboy saab900turbo, Mailo Mēness, Matěj Nytra, Oskar Helcel, Shar&Kiek, Studio Julian Hetzel, T.I.T.S. performance group, Tamara Moyzes & Shlomim Yaffe , Venuri Perera

Koprodukční partneři:

New Theatre Institute of Latvia

SPRING Utrecht

Autor Andrejs Strokins (z festivalu Homo Novus, Riga)

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Skončila konference Culture Get-Together 2023

4. ročníku se zúčastnilo kolem sedmi set diváků!

Hlavním tématem čtvrtého ročníku konference Culture Get-Together 2023, která proběhla 25. a 26. září v karlínském prostoru Spojka Events, bylo ODCHÁZENÍ. Konference nepopulární téma otevřela velmi citlivým způsobem, o své zkušenosti se s účastníky během dvou dnů podělila řada osobností, které působí na vedoucích pozicích v projektech a institucích s výrazným lokálním nebo celospolečenským dopadem a nezřídka i mezinárodním přesahem. Konference se osobně zúčastnilo či ji sledovalo online kolem sedmi stovek zájemců z Prahy i regionů a zahraničí.

Odcházení a jeho intimita, odcházení jako ohrožení osobní identity a související sociální role, odcházení
a problém manažerské kontinuity. To byly tři zásadní tematické roviny, ve kterých se pohybovaly příspěvky bezmála třiceti významných osobností, nejen, kulturního života.

„Slyšeli jsme odvážná sdílení, rozhodnutí nebo reflektovali výstupy těch, kterých se změna pracovní pozice či kariéry týká bezprostředně. Každý si tak trochu přepočítal jak dlouho na tzv. své židli sedí. I já jsem si musela svých pět let ředitelování pečlivě spočítat a zamyslet se nad strategií možného budoucího předávání,“ říká Adriana Světlíková, ředitelka organizace Nová síť z.s.

Na pódiu konferenčního sálu vystoupily například bývalá šéfdramaturgyně činohry Národního divadla Marta Ljubková, která otevřeně popisovala proces odchodu jako proces souboje s vlastním egem. Dle ní se z Odcházení může velmi rychle stát lavírování či dokonce přicházení. Právě o radikalitě odchodu hovořila i Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka organizace Tanec Praha, jež zdůraznila hodnotu manažerské kontinuity a nebezpečí náhlých rozhodnutí. Platformy Culture Get-Together využil Rosťa Novák a oznámil odchod z vedení Jatek 78. Stěžoval si na permanentně špatný stav budovy Jatek a celkově nefunkční systém, který nedovoluje skutečně svobodnou tvorbu. Jeho vystoupení bylo vysoce apelativní a emočně silné.

S větším odstupem hovořily při diskuzi o odcházení dvě političky Hana Třeštíková, místostarostka městské části Praha 7 a Karolína Koubová, bývalá primátorka statutárního města Jihlava, které zdůrazňovaly nutnost kvalitního předávání veřejné agendy a komplikovaný politický kontext takového procesu.

Velice vítaným a diskutovaným příspěvkem byla akademická reflexe Dalibora Špoka, jenž upozornil na fluiditu současných společenských a profesních rolí. Odcházení pojal jako proces, který je třeba jasně naplánovat, může být totiž stejně náročný jako partnerská rozluka. Jeho přispění a racionalizované ukotvení emočně náročného tématu velmi přispělo celkové, místy dosti napjaté, atmosféře.

Tomáš Sedláček, ekonom, filozof a vysokoškolský pedagog, posunul téma do abstraktnější roviny, kdy hovořil o odcházení jako procesu přesunu do nového paradigmatu, kde kultura a kreativita hraje mnohem větší sociální a ekonomickou roli.

„Odcházení se týká každého z nás a konference jasně ukázala, jak velké a silné je to téma. Vážím si všech, kteří na konferenci sdíleli své příběhy a určitě i nejednou museli překročit svou komfortní zónu. Nyní je třeba dále s tématem pracovat, což máme v Nové síti v úmyslu,“ doplňuje Petr Pola za pořadatelskou organizaci Nová síť z.s.

Ke konferenci již neodmyslitelně patří i oblíbený, necenzurovaný kabaret OPEN MIC, který dává prostor k pětiminutovým stand-upům z řad veřejnosti. Letošní slogan pro speakery zněl „Díky, čau!” Vystoupili na něm Jakub Bakule, Petr Dlouhý, Jan Frič, Magdaléna Hruška, Adam Langer, Pavel Matela, Zdeněk Pecháček, Marek Pokorný a Doubravka Svobodová.

Celý záznam konference najdete zde:

Úspěšná videokampaň /seriálová minisérie/, která konferenci předcházela, je ZDE

Medailonky účinkujících ZDE a program konference ZDE

Culture Get-Together je dvoudenní konference pro odborníky a odbornice v kultuře, zástupce a zástupkyně veřejné správy, pedagogy a pedagožky, umělce a umělkyně i pro širokou veřejnost se zájmem o současnou situaci živého umění a kulturní praxi.

Foto: Markéta Bendová

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

»LOCKWOOD« má premiéru v Kasárnách!

A studio Rubín dělá pomyslnou tečku za kulturní krizí. Uvede filmový seriál o osmi dílech.

Konec deprese, začátek nové divadelní recese. V tomto duchu se nese uvedení filmového seriálu s názvem „Lockwood: Konečný krizový štáb A studia Rubín“. Má osm pokračování. Ústředním motivem projektu je zasedání divadelního krizového štábu, který má vybudovat plán na záchranu divadla. Jde o značně ironizující a absurdní divadelně-filmovou sebereflexi umělců, kteří se ocitají v bezvýchodné situaci. Divadelní režií projekt zaštítili Jan Frič a Jiří Ondra, filmovou režií studenti FAMU Kryštof Zvolánek a Jan Šolc. Členy krizového štábu hraje Nataša Bednářová, Radovan Klučka, Šimon Krupa, Ondřej Pavelka, Natálie Řehořová a Marta Vítů. Premiéra všech osmi dílů se uskuteční 29. května ve 20.30 hod. v letním kině Kasáren Karlín. Jednotlivé díly poté budou postupně k dispozici on-line na webových stránkách divadla.

„Prostřednictvím ,Lockwoodu´ sebeironicky reagujeme na situaci umělců v současné ,divadelní krizi‘. Inspirovaly nás ale i praktiky v mnohem vyšších kruzích, než jsou ty umělecké. Snažíme se to dělat nesentimentálně, s rubínovským nadhledem a ‚bez fňukání‘ nad nevlídným a kritickým stavem v uměleckém prostředí. V seriálu také reflektujeme (ne)možnost nahradit divadlo jakýmkoli jiným médiem. Pozastavujeme se nad příznačným a neoddiskutovatelným faktem, že každé divadlo dnes točí film,“ shrnuje námět seriálu jeden z režisérů Jiří Ondra.

Jednotlivé díly filmového seriálu „Lockwood: Konečný krizový štáb“ jsou koncipovány jako ucelené vypointované situace. Zatímco první polovina zachycuje snahu týmu „logicky“ řešit krizovou divadelní situaci, druhá překlápí děj do významně „filmovější“ a výtvarně stylizovanější roviny. Stává se žánrově absurdním podobenstvím o neutěšeném stavu divadla, herecké duše, ale i obyčejných herců-občanů, kteří se snaží vyznat ve stávajícím chaosu nařízení a neztrácet naději v dosud bezvýchodné profesní i osobní situaci.

„Tímto projektem jsme navázali na naši dlouholetou a tradiční spolupráci se začínajícími tvůrci napříč uměleckými obory a školami. Filmový štáb tvořili převážně studenti FAMU. Ti měli na starosti i celkovou postprodukci seriálu,“ přibližuje umělecká šéfka divadla Dagmar Fričová. A dodává „Autorkou námětu je naše produkční Barbora Kunstovná a textovou inspiraci napsal Ondřej Šulc, kterého jsme oslovili na základě jeho účasti v prvním ročníku našeho projektu Autor v domě.“ Samotný filmový seriál vznikl během jediného týdne, kdy se natáčelo ve všech prostorách A studia Rubín.

Základní situace ukazuje divadelní krizový štáb, který tvoří herci Nataša Bednářová, Radovan Klučka, Šimon Krupa, Natálie Řehořová a Marta Vítů. Jejich předsedu, který je ze záhadného důvodu první čtyři díly pouze on-line, hraje rubínovská stálice Ondřej Pavelka. V několika dílech se objeví i speciální hosté. Jako největší krize krizového štábu se ukazuje fakt, že se jeho členového neumí domluvit. Místo toho, aby konali, se neustále radí, dohadují, nebo odbíhají od tématu, což vede ke vzniku mnoha absurdních situací nápadně připomínajících skutečnost. Herci měli k dispozici záchytné body scénáře, které sami dál v akcích rozvíjeli. Většina scén tak vznikla metodou řízené improvizace.

Živá premiéra se díky rozvolnění odehraje 29. května ve 20.30 hodin v letním kině Kasáren Karlín za dodržení aktuálních vládních nařízení. Diváci se mohou těšit na promítnutí všech osmi dílů a komentovaný úvod za účasti všech herců a tvůrčího týmu.

Od 30. května budou díly také postupně zveřejňovány on-line na všech komunikačních kanálech divadla A studio Rubín. Více informací je možné získat na www.lockwood.cz, kde si mohou diváci zakoupit i exkluzivní přístup k jednotlivým dílům a podpořit tak vznik tohoto jedinečného projektu.

Foto: A studio Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN