HaDivadla – Taneční magazín

Festival …příští vlna/next wave… se po pražské části přesune do Brna. Od 10. do 12. října nabídne na několika scénách a veřejných místech setkání s výraznými osobnostmi a soubory současného alternativního a experimentálního divadla. Letošní ročník s mottem Experiment žije! propojuje divadlo, tanec, performanci, hudbu i debatu a otevírá otázky svobody tvorby, společenských očekávání nebo vztahu člověka k současnému světu.

„Letošní motto Experiment žije! zdůrazňuje potřebu hledat v umění nové cesty a způsoby, jak reagovat na současný svět. Zajímají nás díla, která dokáží zachytit současné dění a zároveň hledají netradiční formy, výrazové prostředky a způsoby setkání s divákem. Důležitou dramaturgickou linií je svoboda a postavení umění ve společnosti, toto téma bude také rozvíjet kulatý stůl, u kterého usedne teatrolog a pedagog David Drozd, vedoucí uskupení D´Epog Lucia Repašská a jeden z uměleckých šéfů HaDivadla Jan Doležel,“ říká umělecká ředitelka festivalu Lenka Dombrovská.

Brněnská část festivalu nabídne během tří dnů šest představení, výstavu, kulatý stůl a debaty s tvůrci. Program se bude v konat v HaDivadle, v učebně na JAMU i ve veřejném prostoru před Etnografickým ústavem Moravského zemského muzea.

Brněnskou část festivalu otevře v sobotu 10. října odpolední performance Poryvy [ˈeksɜːpt] Honzy Malíka a Markéty Stránské. Před Etnografickým ústavem promění lidový tanec v současné protestní gesto a prostřednictvím těla a pohybu se dotkne vztahu ke kulturnímu dědictví i podmínkám současného umění.

Večer se program přesune do HaDivadla, kde skupina DÍLO uvede Kulatý stůl o odvaze tvořit. Debata otevře otázky svobody tvorby, odpovědnosti umělců a role kultury ve veřejném prostoru. Ve 19.30 pak na scéně HaDivadla uvede Natalie Tina Jeleva inscenaci Jsem matkou tvých dětí, mami, po níž bude následovat debata. Hlavní protagonistka provede diváctvo osobní zpovědí, která prostřednictvím tance, hudby a performativního vyprávění ožívá na jevišti. Vrací se do minulosti, aby se vtělila do svých rodičů poznamenaných drogami a prostředím gangů, i do role nejstaršího sourozence, který hledá sílu vést tam, kde chybí funkční autority.

Neděle 11. října nabídne v HaDivadle dvě výrazné autorské výpovědi. V intimním prostoru studia uvedou Jan Komárek a Honza Malík existenciální taneční sólo Insectum K., inspirované Kafkovou Proměnou. Prostřednictvím těla, světla a minimalistické scénografie zkoumá křehkost lidské existence a proměnlivost člověka.

Večer bude patřit inscenaci Požadujme nemožné souboru Divadla Petra Mankoveckého, které ohlásilo ukončení svého působení na slovenské scéně, a studentstva VŠMU. Generační výpověď mladých slovenských umělkyň a umělců otevírá témata svobody, identity a společenských očekávání. Také toto představení doplní debata s tvůrci a tvůrkyněmi.

Po oba dny budou moci diváci v prostorách HaDivadla zhlédnout výstavu Umění trvá dál, která dokumentuje protestní performativní akce. Cyklus probíhal od 13. března do 18. června ve veřejném prostoru před Ministerstvem kultury ČR na Maltézském náměstí. Desítky umělkyň a umělců vstupovaly do veřejného prostoru, aby připomínaly nezbytnost svobody projevu a důležitost umění ve společnosti.

Brněnskou část festivalu uzavře v pondělí 12. října dvojí uvedení inscenace Inventura slovenského kolektivu Unkulunkulu. Sebeironický paradokument s kritickými přesahy do kulturních politik se uskuteční v učebně 204 na JAMU v 17.00 a 19.30. Performeři se budou společně s diváky ptát: Co všechno je mladý tvůrce schopen udělat, aby uspěl? Nebo alespoň přežil?

Natalie Tina Jeleva obdržela Poctu Talent roku festivalu …příští vlna/next wave… 2026.

Brno 2026

Sobota 10. 10.

Před Etnografickým ústavem
14.00 – Honza Malík a Markéta Stránská: Poryvy [ˈeksɜːpt]

HaDivadlo – studio
17.00 – DÍLO: Kulatý stůl o odvaze tvořit

HaDivadlo – sál
19.30 – Natalie Tina Jeleva: Jsem matkou tvých dětí, mami + DEBATA

Neděle 11. 10.

HaDivadlo – studio
18.00 – Jan Komárek a Honza Malík: Insectum K.

HaDivadlo – sál
19.30 – Divadlo Petra Mankoveckého a studentstvo VŠMU (SK): Požadujme nemožné + DEBATA

Pondělí 12. 10.

JAMU – učebna 204
17.00 – Unkulunkulu (SK): Inventura
19.30 – Unkulunkulu (SK): Inventura

Anna Černá

pro Taneční magazín

Olomoucké Divadlo nacucky! uvede novou interpretaci Orfea a Eurydiky v režii Jana Friče

Opera, elektronika, barokní estetika a cesta do podsvětí. Divadlo nacucky! uvede 13. června předpremiéru nové inscenace Orfeus a Eurydika v režii Jana Friče. Komorní scénické dílo na pomezí hudebního divadla, performance a experimentální instalace přepisuje slavný antický mýtus do současného světa pomocí psychické bolesti, ztráty a touhy vrátit zpět to, co už zmizelo. Intimní reinterpretace Gluckovy opery vzniká jako syrový dialog mezi barokem a elektronikou, tichem a hlukem či láskou a rozpadem. Premiéra inscenace proběhne 19. června na mezinárodním festivalu REGIONY v Hradci Králové. Vstupenky na olomouckou předpremiéru je možné zakoupit na stránkách divadla, na královéhradeckou premiéru pak na stránkách festivalu.

„Opera je tradicí silných a bohatých, ale také výjimečný způsob tkaní divadelního času, který patří i do malého divadla. Může být zdrojem vzájemnosti, setkání a prostupnosti, proto patří tak ‚velký‘ žánr i do nezávislého divadla, s profesionálními operními pěvkyněmi i amatérským sborem seniorů, v několika jazycích zároveň. S elektronikou, která ctí téměř každou barokní notu. Hudba nemá hranic. Divadlo je inkluze,“ představuje nové dílo režisér Jan Frič.

Mýtický příběh o sestupu do podsvětí se v novém nastudování proměňuje v hypnotickou scénickou krajinu, ve které se potkává operní zpěv, elektronický zvuk, performance i obrazová stylizace inspirovaná barokem. Tvůrčí tým pracuje s fragmenty slavné opery jako s živým materiálem. Rozkládá je, deformuje a znovu skládá do současného emocionálního jazyka. Výsledkem není pouze rekonstrukce klasického díla, ale intenzivní divadelní zkušenost balancující mezi melancholií, ironií a něhou.

Inscenace otevírá témata, která jsou pro současnou společnost často tabu. Jsou jimi smrt, truchlení, psychické vyčerpání nebo náročnost péče o druhé. Antický mýtus zde neslouží jako historická dekorace, ale jako nástroj pro pojmenování zkušeností, které zůstávají i dnes překvapivě blízké. Orfeův sestup do podsvětí se proměňuje v cestu člověka, který prochází ztrátou a hledá možnost návratu zpět do života.

Vedle hudební a performativní složky pracuje inscenace také s výraznou vizuální stylizací. Důležitou roli zde hraje motiv Amora, barokní estetika i kontrast živého a umělého prostředí. Součástí vizuální identity projektu jsou i materiály vznikající ve sklenících olomouckého arboreta Flora, a to symbolicky mezi kaktusy.

Opera po konci opery

Projekt vzniká i jako reakce na podmínky současné kulturní práce a nejistotu, ve které se dnes mnoho umělců a kulturních pracovníků pohybuje. Režisér Jan Frič původně připravoval inscenaci pro operní soubor Moravského divadla Olomouc, spolupráce však byla, po personálních změnách ve vedení, zrušena již v průběhu příprav. Uvedení v Divadle nacucky! tak představuje nejen autonomní umělecké gesto upozorňující na nechráněnou práci umělců a umělkyň, ale přináší nejen olomouckým divákům operu, o kterou by jinak zůstali ochuzeni.

„Sme poctení a nadšené, že takýto projekt vzniká práve u nás. Hudobnú úpravu prevzal popredný hudobník Jakub Kudláč a úlohu Orfea prijali operné speváčky Jana Vondrů a Kateřina Škárová, vďaka čomu vzniká pre Divadlo nacucky! prvá skutočná opera. Okrem toho ide po prvýkrát o medzigeneračný projekt, do ktorého sa zapojí aj časť nášho amatérskeho seniorského súboru Studio SEN. A najviac nás teší, že to všetko vzniká pod režijným vedením jedného z najuznávanejších súčasných českých divadelných režisérov,“ popisuje Silvia Vollmann, umělecká šéfka Divadla nacucky!.

Spojení Jana Friče s Divadlem nacucky! po letech a mezigenerační divadlo

Pro režiséra Jana Friče jde zároveň o osobní návrat. V Divadle nacucky! působil krátce po vysoké škole v letech 2009 a 2012. V nové inscenaci propojuje profesionální divadelní tvůrce se seniorským souborem Studio SEN. Právě mezigenerační setkání se stává jednou z důležitých vrstev celé inscenace, protože otevírá otázku sdílené zkušenosti napříč generacemi.

Nová inscenace tak vzniká nejen jako autorský projekt výrazného českého režiséra, ale i jako setkání různých divadelních zkušeností: profesionálního provozu, nezávislé scény a amatérského seniorského divadla.

O inscenaci
Orfeus truchlí nad smrtí své milé Eurydiky a rozhodne se ji vysvobodit z podsvětí. Svým zpěvem sice přemůže démony, bohové mu však dají jednu podmínku. Orfeus a Eurydika Divadla nacucky! je autorskou, performativní adaptací klasického mýtu, která staví na tradiční operní formě. Vzniká tak komorní scénické dílo mezi hudebním divadlem, performancí a experimentální inscenací. Příběh se stává zamyšlením nad tématy smrti a konceptem pekla nikoli jako mytologického místa, ale jako osobního, lidského prožitku bolesti, ztráty, viny nebo odloučení.

Jan Frič
Divadelní režisér a pedagog, působící v činohře i experimentálním divadle. Studoval DAMU v Praze, kde se dnes podílí na výuce. Režíroval více než 70 inscenací na různých scénách, včetně Národního divadla, Divadla Na zábradlí či HaDivadla. Je známý výraznou stylizací, důrazem na atmosféru, hudbu a vizuální metafory. Za své inscenace získal několikrát Cenu divadelní kritiky. Patří k výrazným tvůrcům současné české režijní scény.

Kristýna Sudková

pro Taneční magazín