Tanec Dervišů Tanec Dervišů

Mysteriózní trip z vězení

V Divadle na cucky vzniká nová autorská inscenace, vycházející z příběhu uznávaného olomouckého adiktologa Dušana Dvořáka. Ten byl odsouzen za pěstování léčebného konopí k šesti letům vězení. Novinka s názvem Tanec dervišů, která se zabývá tématem vězení vnějšího i vnitřního, bude mít premiéru v rámci programu festivalu Divadelní Flora ve čtvrtek 18. května. Režie se ujala Barbara Herz.

Tanec dervišů je již sedmou dokumentární inscenací Barbary Herz. I v tomto případě režisérka navazuje na svůj zájem o sociální a společenské fenomény. Nyní se zaměřila na problematiku vězení a paradoxní tvrdost postihů ve vztahu k léčebnému konopí. „Dušan Dvořák nedostal milost ani po polovině odsezeného trestu, přestože není jakkoliv společensky nebezpečný a dokonce je po změně legislativy vězněn za něco, co už dnes není ani přestupek,” vysvětluje režisérka Barbara Herz, proč si pro své dílo zvolila právě tuto kauzu.

S Dušanem Dvořákem si režisérka od července 2022 vyměnila desítky dopisů, které jsou plné humoru, nadhledu a ironie, ale i filozofických a duchovních zamyšlení. „V naší korespondenci jsme otevřeli i témata daleko přesahující hranice jeho kauzy.   Dušan jako někdejší chartista a nezlomný bojovník proti systému, který považuje za nefunkční, hovoří o otázkách vyššího principu, stejně jako o nemocných lidech, kteří jsou za léčebné konopí souzeni jako nebezpeční zločinci,” popisuje Barbara Herz a dodává: „Veřejnosti, která zná jeho výstupy z médií, však inscenace přinese i zcela nečekané, hluboce intimní polohy.”

V kombinaci surreálné scénografie Petry Vlachynské a intenzivní hudby Matouše Hekely chtějí inscenátoři nechat vyniknout autenticitu dopisů z věznice, stejně jako nekompromisně přímé výpovědi Evy, mladé ženy z Ostravy, která hledá cestu z „vězení“ rodiny, kde jako dítě zažila domácí násilí, alkoholismus, chudobu a další projevy tzv. sociálně vyloučených rodin. Její příběh tvoří v Tanci dervišů druhou rovinu, překvapivě se prolínající s Dvořákovým příběhem.

Tanec dervišů je koncipován jako monodrama pro olomouckou rodačku Veroniku Lazorčákovou, v současnosti členku souboru Národního divadla a nositelku ceny Thálie. „Důvodem, proč nechávám hrát třicetiletou ženu šedesátiletého muže, je záměr oprostit inscenaci od jakékoliv vnější popisnosti, která by v tak aktuální kauze působila neadekvátně. Veroniku Lazorčákovou nejde s Dušanem Dvořákem jakkoliv srovnávat, a tak se mnohem snáz dostáváme k podstatě živelné autenticity jeho dopisů,“ doplňuje Herz.

Tancem dervišů bychom rádi otevřeli debatu nejen o kauze Dušana Dvořáka a jí podobných, ale i o společenském postoji k léčebnému konopí. Soustředíme se také na téma reformy současného vězeňského systému. Z toho důvodu plánujeme na příští sezónu sérii panelových diskuzí, které budou navazovat na vybraná představení,” uzavírá umělecká šéfka Divadla na cucky Silvia Vollmann.

Dušan píše dopisy. Za tři roky, co je v base, jich napsal přes dva tisíce. Je uznávaný adiktolog, přesto ho na šest let zavřeli za pěstování léčebného konopí. Že to dnes už není ani přestupek, nikoho nezajímá. A tak Dušan sedí a píše: „Srdečně vás zdravím z díry demokracie!“ Nechce tomu říkat boj za vyšší princip, jen nemá rád státem placené kanibaly. O těch toho hodně ví i Eva. V osmnácti se dozvěděla na sociálce, že když se narodila do blbý rodiny, tak nemůže od života očekávat tolik. Přesto neztrácí nadhled, i když hovoří o tom, kdo zabil jejího otce. Divadelní dokument o tenké hranici moci a bezmoci. Groteskní realita zachycená v autentických dopisech.

 

Scénář a režie: Barbara Herz

Hraje: Veronika Lazorčáková

Textová dramaturgie: Anna Hoprich

Dramaturgie: Simona Petrů

Výprava: Petra Vlachynská

Hudba: Matouš Hekela

Světla a zvuk: Ondřej Zunt

Produkce a inspice: Klára Hešková

Novinku mohou diváci poprvé navštívit 18. května v 17.30, a to jako součást programu 26. ročníku mezinárodního festivalu Divadelní Flora. První repríza je plánována o den později, další pak na přelomu května a června. Předprodej vstupenek a další informace naleznete na webu www.divadlonacucky.cz.

Zděněk Vévoda 

pro Taneční magazín

Moderní mýtus mateřství

Jaký má dopad na život současných matek? Premiéra již tuto sobotu!

Sedm žen. Sedm matek. Sedm osudů. Sedm zcela odlišných svědectví o mateřství, které režisérka Barbara Herz sbírala po dobu dvou a půl let jako podklady pro nově vznikající inscenaci dokumentárního divadla. Tu připravuje společně s dramaturgyněmi Dagmar Radovou, Annou Smékalovou a Lucií Ferenzovou pro A studio Rubín. Nový titul Jenom matky vědí, o čem ten život je se zabývá zdánlivě každodenním a důvěrně známým fenoménem mateřství a rodičovství. Ten v případě inscenace (s vědomím toho, že osobní je politické) vykrPremiéra inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 28. února. Nadcházející reprízy se uskuteční 29. února a 10. března.ačuje z čistě privátní sféry a vstupuje do zásadního společenského a politického dialogu. Sedm žen z časosběrného dokumentu scénicky ztvární Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha.

Premiéra se uskuteční 28. února v A studiu Rubín.

Mateřství zcela mimoděčně otevírá řadu zásadních otázek, které vypovídají o nastavení naší společnosti a jejích prioritách. Připravovaná inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je nebude jiná. Kromě očekávatelných témat se díky otevřenosti respondentek daří rozkrývat i tabuizovaná rodičovská témata, jako vliv rodičovství na partnerský vztah a „rodičovskou“ sexualitu, nebo vliv rodinné ekonomické situace na partnerský vztah.

Na jednu stranu je mateřství stavěno na glorifikovaný piedestal a nejvyšší seberealizační možnost v životě ženy (a volba cíleného nemateřství je stále nahlížena jako jistá forma sobectví a nepochopení zásadních životních priorit), zároveň je však žena, která se stane matkou, okamžitě vržena do poměrně komplikované situace finanční, seberealizační, pracovní i společenské. Na pomyslné ,střídačce kapitalismu pokouší prorazit komplikovaným systémem slaďování profesního a rodinného života a přitom naráží na množství genderových stereotypů a limitů,“ přibližuje pozadí tvorby inscenace režisérka Barbara Herz.

Jiný pohled přináší studentka, co otěhotněla se stejně starým přítelem v jednadvaceti, jiný matka samoživitelka a jiný žena, co záměrně vystoupila ze systému, děti rodí sama v maringotce a radši chce pro rodinu pěstovat bio zeleninu, než aby na ni vydělávala během osmihodinové pracovní doby. Velmi silnou dynamiku do celkového kontextu vnášejí výpovědi jedné z nejvýraznějších českých aktivistek, která otevírá perspektivu ženy ve veřejném prostoru a briskně pojmenovává nejpalčivější společenské a sociální limity, které v naší společnosti rodičovství přináší. Pro posílení společenského kontextu a rezonance s „nemateřským světem“ navíc tvůrci pracují s vrstvou odborných genderových a sociologických komentářů a „tvrdých“ statistických dat. Ta přinášejí velmi silný kontrapunkt k osobním výpovědím.

Bez ohledu na sílu a závažnost předkládaných příběhů a sdělení je záměrem inscenace vytvořit vizuálně působivou formu moderního mýtu. Autorem hudby je Ivan Acher, jehož soupis realizací často nesoucí prestižní ocenění přesahuje 150 titulů u nás i v zahraničí. Výpravy se chopila scénografka Jana Hauskrechtová. Režisérka Barbara Herz v připravované inscenaci zúročuje své zkušenosti s různými formami a podobami dokumentárního divadla, které dosud realizovala v rámci své divadelní platformy dok.trin, stejně jako svůj teoretický zájem o daný fenomén rozvíjený během doktorského studia na JAMU. Spolupráce s pražským A studiem Rubín umožňuje v českém divadle dosud ne příliš běžný vstup dokumentárního divadla do repertoárové studiové scény.

Lucie Andělová

Sedm dokumentárních hlasů ztvární tři herci, a to členka souboru HaDivadla Lucie Andělová a členka činohry ND Veronika Lazorčáková, které stejně jako Barbara Herz vystudovaly brněnskou JAMU. Třetím členem hereckého týmu je Jiří Kniha, který hostuje na několika předních českých scénách a inscenaci doplní svým výrazným komickým a improvizačním talentem.

V inscenaci chceme upozornit na nebezpečí společenských mýtů, kterými je mateřství opředeno. Mezi ně řadíme ty klasické a po staletí společensky uznávané (např. mýtus mariánský), ale i ty novodobé (např. mýtus kojení), které my sami často vytváříme, žijeme a následně bolestivě demaskujeme. V inscenaci chceme tuto past mateřské mytologie nejen odhalit a popsat, ale také upozornit na to, že do ní padají hlavně ženy, které mají dost času a příznivé sociální podmínky pro to, aby četly obrovské množství knih, studovaly desítky blogů, chodily na přednášky o nejnovějších trendech a po večerech mohly poslouchat podcasty o tom, jak zůstat sám sebou mateřství navzdory. S tím souvisí i důraz inscenace na složitost situace při slučování rodinného života s kariérou a odlišit kariérní aneční magazínambice od existenční potřeby zajistit finanční prostředky nutné pro důstojnou péči o dítě a rodinu, což se často zaměňuje. Důležitým aspektem je pak větší citlivost k sociálním důsledkům mateřství, především pak k perspektivě žen ,v šedé zóně, jejichž volba pečovat doma o děti je vrhá do finančně neutěšené situace, která je však srovnatelná s neutěšeností při jejich návratu na pracovní trh,“ doplňuje k inscenaci režisérka Barbara Herz.

K novému titulu chystá A studio Rubín tři panely diskuzí na téma Love, Money a Baby. Jako hosté zatím přislíbili účast: PhDr. Marta Kolářová Ph.D., Mgr. Saša Uhlová, Mgr. et Mgr. Pavel Rataj, Alžběta Hlásková, Ing. Petr Pavlík Ph.D. a Alžběta Samková. Zároveň divadlo připravuje navazující aktivity. Těmi chce více zasahovat do veřejného prostoru, např. hlídání pro maminky, které se rozhodnou navštívit odpolední představení nebo propojení s neziskovými organizacemi, jež podporují rodiče v nouzi.

Anotace Jenom matky vědí, o čem ten život je

Barbara Herz

Love and money, baby!

1.má dvě děti, za sebou traumatizující porod a jasnou vidinu, že je jedno, co kdy studovala a co bude dělat dál, protože děti jsou to hlavní a o žádné ambice přece nejde. 2. žije v divočině ve slaměné chýši, nádobí myje ve vaně, děti rodí sama doma a místo návratu do systému chce raději pro rodinu pěstovat zeleninu. Bio, pochopitelně. 3. otěhotněla na začátku prváku. V jednadvaceti. 4. nakonec poslala rok a půl po porodu otce svého syna do háje. 5. porodila ve dvaačtyřiceti, syna má ráda, ale svou práci taky a je v ní hodně dobrá. Dětská hřiště a řeči matek ji děsí. 6. dlouho neměla život, jen práci, teď má život, ale nemá práci. Zatím píše hru o matkách. A ještě je tu 7., levicová feministka, která šla na první demonstraci pár dní po porodu, ale teď už je, jak sama říká, hodně liberální.

Sedm žen a všechny jsou matky. A matky, ty vědí, o čem je život. Divadelní dokument na pomezí grotesky a tragédie, vycházející z téměř tří let časosběrných rozhovorů. Trapně autentický, i když víme, že autenticita je tak trochu děvka. O tom, jak česká společnost vnímá mateřství a otázky rodinného rozpočtu. O ocenění a závislosti. O tom, co znamená být matkou ve veřejném prostoru. O matkách na piedestalu a taky na střídačce kapitalismu. A samozřejmě o kojící mafii. (A o sexu.)

A jak je to s tou prací během mateřské dovolené?

Režie: Barbara Herz

Dramaturgie: Dagmar Radová, Anna Smékalová a Lucie Ferenzová

Scénografie: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Hrají: Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha

Premiéra inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 28. února. Nadcházející reprízy se uskuteční 29. února a 10. března.

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN