A studio Rubín divadelně i filmově

Derniéruje inscenaci „Klaunovy názory“ speciálně vytvořenou filmovou verzí

Pro derniéru dramatizace románu Heinricha Bölla „Klaunovy názory“ zvolilo pražské A studio Rubín netradiční formu. Vytvořilo speciální filmovou verzi, jejíž prostor se z jeviště Rubínu přenesl do autentického bytu hlavního představitele „smutného“ klauna Šimona Krupy. Příběh o zaslepení vlastním uměleckým posláním postavila režisérka Lucie Ferenzová jako nelítostnou one man show s kaluží kávy a mikrofonem, ve které se ohledává hranice mezi posláním a sobectvím. Filmová verze, která zároveň nabízí možnou paralelu se současnou životní situací mnoha umělců, bude dostupná na Facebooku a Youtube kanálu A studia Rubín od 29. do 31. března zdarma.

Celý příběh vyrůstá ze situace, kdy se hlavní hrdina Hans, po dlouhé době ocitá sám se svém poloprázdném bytě. Mezi vařením a pitím kávy, koupáním se a bezcílným bloumáním se vrací k jednotlivým momentům svého dosavadního života a především k nedávno ztroskotanému vztahu s Marií. Je to takový sebezpyt balancující na hraně sebelítosti a sebeironie. Chtěli jsme se spolu s našimi diváky s touto inscenací důstojně rozloučit. Vzhledem k tomu, že se jedná o takto intimní příběh, který je navíc scénicky budován jako one man show, řekli jsme si, že vytvoření filmové verze, která se navíc odehrává v autentickém bytě hlavního představitele, je nejen možné, ale i nutné,“ říká o chystané derniéře umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává „K filmovému zpracování jsme přizvali režiséra Jiřího Ondru, který vše zastřešoval na místě.

Toto monodrama rozbíjí mýtus o umělcích, na které je velmi často nazíráno jako specifický „lidský druh“. Zvláště jejich pracovní činnost není okolím, a někdy i jimi samotnými, vnímána jako práce, ale spíše jako poslání a výsada, které podřizují celý svůj život, včetně vztahů. Takový je i případ Hanse. Ten v intenzivním monologu zápasí s bolestivou skutečností, že ho opustila jeho dívka. Mezi všemi vyvolanými vzpomínkami, obrazy, dialogy a také úvahami se ale stále více zpřítomňuje otázka, do jaké míry samotný Hans a jeho bezhlavé naplňování klaunské kariéry, mohli být příčinou vztahového krachu.

Filmová verze zároveň nabízí jistou paralelu se současnou situací umění, umělců a kultury, jejíž existenci ohrožuje pandemická situace s koronavirem a vládní restrikce. Skutečný byt, který obývá hlavní představitel a divadelní herec Šimon Krupa spolu se svými, též divadelními spolubydlícími, se na jeden den proměnil ve filmový ateliér. Kuchyně, ložnice, šatna, technická místnost s pračkou, toaleta a koupelna se staly filmovými lokacemi pro původní divadelní scény. Tuto verzi úmyslně zpracoval profesionální kameraman, zvukař i střihač jako selfie video. Tím dosahuje dojmu, že hlavní hrdina Hans opuštěný a osamocený ve svém nepoužívaném bytě pije a točí sám sebe, aby podal zprávu o mizerii a komice své existence. Může se to vztáhnout na jakéhokoli umělce bez možnosti svoje umění provozovat; je to víc než aktuální, zvláště nyní, kdy nejen herci, ale i další umělci jsou odkázáni na samotu svých lockdownových pokojů a bytů.

Nadále zcela vycházíme z předlohy Heinricha Bölla. Je to zpráva o tom, jak jeden divadelní klaun zjistil, že žil jen svým uměním a pro umění, pro sebe, nehleděl na své blízké, nepečoval o své vztahy, a teď je sám. Je to zábavný, zlý balanc na hraně absurdnosti, mezi komikou a tragédií, kdy všichni zjišťujeme, jak (ne)podstatné naše umění může být...“ dodává k filmové verzi režisérka Lucie Ferenzová, a současně také autorka scénického přepisu. Ta se zaměřila na tenkou a těžko postihnutelnou hranici mezi posláním a sobectvím. „A tak i náš filmový klaun mele, vaří a překapává kávu, ožralý spadne oblečený do vany… kouří na záchodě, obléká si kostýmy v šatně, v rohu pokoje v improvizovaném ,divadelním koutku‘ zkouší jednotlivé scény ze svého života převést v divadelní umění. Proč to celé dělá? Účtuje se svými nejbližšími, s otcem, přáteli, divadelním agentem, potažmo i s diváky, divadlem a filmem, a v neposlední řadě s Marií, která ho opustila… Ale bylo to opravdu tak?“

Speciálně vytvořenou filmovou verzi „Klaunových názorů“ zpřístupní divadlo na Facebooku a Youtube kanále A studia Rubín od 29. do 31. března zcela zdarma. Diváci mohou zavřené divadlo finančně podpořit v rámci jeho kampaně na darujme.cz.

Foto: archiv A studia Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»ROSELYNE« byla „in“

Ve Studiu ALTA s francouzsko-portugalským esprítem, šarmem a energií.▐ Tanečnice se vším všudy.▐ Příjemné monodrama.▐ S dracenou jako dračice, ▐ Osvíceně na osvíceném jevišti.▐ Pořádající ProFitArt se o inscenaci ani ALTĚ nezmiňuje?▐ Neutuchající potlesk.▐

Cécile Da Costa je zpěvačka, tanečnice a performerka s francouzskými a současně portugalskými kořeny. Již delší dobu žije a tvoří v Praze. Nikoli nadarmo (a určitě ne zadarmo) získala – za rok 2018 – prestižní ocenění Tanečnice roku. I byla finalistkou nominací na cenu Total Physical awards in Fringe 2017. A to konkrétně za představení „Vypravěč“ v režii Petra Boháče. Nyní je tedy i choreografující režisérkou.

Nebojím se stárnutí, bojím se, že zestárnu.“

Účastnil jsem se ve Studiu ALTA druhé reprízy, více než měsíc po premiéře. Navíc „nepoznamenaný“ předcházejícím, cenami ověnčeným, „Vypravěčem“.

Žiju docela slušný život. Dělám rozumná rozhodnutí, mluvím přiměřeně, mám rozumné myšlenky.“

One woman shov Da Costy mne velmi mile překvapilo. Šlo o velice prokomponované představení, s mistrně připraveným (vnitřním i vnějším) monologem, vyzrálou pěveckou interpretací a zejména – nadhledem.

Proč se mne nikdo neptá, kdo jsem?“

Cécile Da Costa si pohrává na osvíceném jevišti, kde se nachází pouze polstrovaná rozkládací sedačka s (pro mne) neidentifikovatelnou květinou fíkusovitého typu. Později jsem byl poučen, že se jedná o rostlinu jménem dracena. Ale zpět k hlavní představitelce. Povídá si, jak již bylo řečeno, sama se sebou i diváky. Monology jsou svébytné, spíše neposouvající děj. Někdy mírně filosofující, častěji spíše black-autové. Nakonec – můžete posoudit sami, zde mezi mými autorskými odstavci.

Nelze uniknout vysvětlování. Proč trávím čas vysvětlováním?“

Po delší době, kdy například i ve velmi sledovaném televizním seriálu televize Nova „Ulice“ hraje tanečnici a baletku spíše obézní herečka, se dočkáváme v podobě Cécile Da Costy postavy skutečně tanečních parametrů a zejména vzhledu. Netvrdím, že by každá tanečnice musela mít zákonitě míry a předpoklady legendární modelky Twiggy. Ale nějak si kupříkladu nedovedu tu obtloustlou herečku s krátkýma nohama, ze zmíněného televizního seriálu, představit v alespoň trochu ladné a estetické taneční kreaci. Tady tedy pro interpretku i autorku v jedné (útlé) osobě veliká poklona!

Co se stane v den, kdy přestanu vysvětlovat? Budu muset…“

Roselyne“ nelze automaticky kategorizovat jako taneční představení. Ano, pohybovým bezesporu je. Z druhé strany by se tato vypointová hříčka klidně mohla účastnit dávného činoherního festivalu monodramat v Chebu.

Mám tajný úkol. Musím být neustále št´astná. Jsem z toho v neustálém stresu.“

Pořadatele musím pochválit. A to velmi. Za dokonale připravený a vytištěný divadelní program. K tomu ještě navíc za separát s překlady všech monologů interpretky!

Nejmenuji se Veronika, Monika, Petra, Magda, Taťána, Kateřina…“

Roselyne“ je skvělým one woman show! Nemá nevyváženou ani slabou chvilku. A že to není pouze můj subjektivní názor, dokumentoval bezmála desetiminutový potlesk po repríze. A sedm děkovaček Cécile da Costa na otevřené scéně. Tomu tak obvykle nebývá ani na premiérách.

Jmenuji se Roselyne.“

Trochu záhadnou zůstává produkující společnost ProFitArt. Na svých www-stránkách toto představení, ani dokonce Studio ALTA, nikterak nepropaguje! Prostě, absolutně žádná zmínka. Divné. Prapodivné… Ale možná o to více, než píše a zaznamenává na web, pracuje a produkuje?

Psáno z reprízy 1. 12. 2019

»ROSELYNE«

Námět, koncept a choreografie, režie: Cécile Da Costa

Účinkuje: Cécile Da Costa

Režijní spolupráce: Dominika Špalková

Scénografie a kostýmy: Petra Vlachyňská

Light design: Jiří Šmirk

Délka představení: 43 minut

Producent: ProFitArt / www.profitart.cz

Partneři: Studio ALTA, Divadlo Drak, Cirqueon, Uhelný mlýn, Tanec Praha, Nultý bod.

Poděkování od autorky za podporu: Eva Michková, Kristýna, Mariae, Renata Balko, Kateřina Tětivová, Magda Marková, Kristýna Dvouletá

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein (za přispění jevištních monologů Cécile Da Costa)

TANEČNÍ MAGAZÍN

PUDL, ŠKRABAL a PECHLÁT

P + P = Pechlát a pudl. Kde? V herecké šatně Divadla Komedie a potom HaDivadla!

Studio Rote uvede v rámci festivalu „Příští vlna/next wave“ premiéru inscenace-monodramatu „Zjevení pudla“ s Martinem Pechlátem v jediné roli. Pechlát se tak po několika letech vrací do Divadla Komedie, kde ztvárnil své nejznámější role. Monolog z herecké šatny po nepovedeném představení Goethova Fausta byl v květnu 2018 oceněn na slovenském festivale Nová Dráma. Premiéra proběhne 29. září 2018 od 16 a 18 hodin v Divadle Komedie. V rámci festivalu bude představení uvedeno také 13. října v brněnském HaDivadle od 16 a 18 hodin.

Proč mě nikdo neupozornil, že trik s bílým pudlem se změnil na trik s pudlem černým?“ ptá se charakterní herec po zkaženém výstupu. Text, jehož autorem je Ondřej Škrabal, tvoří dovětek ke Goethově slavné dramatické básni Faust, především ke známé scéně proměny pudla v Mefista. Představitel Fausta v pánské šatně analyzuje podivné události, které se na scéně odehrály během „rutinního” představení. Jako každému nespolehlivému vypravěči, ale ani jemu. nakonec nemůžeme věřit, že je ten, za koho se vydává, ani že jedná na stejném místě a ve stejný čas.

Text odkazuje k netečnosti či absenci názoru, která se může za uměním skrývat. Herec zde naplňuje mýtus umělce: pohybuje se na neznatelné hranici mezi divadlem a realitou a ztrácí schopnost rozeznat zlo. Právě to je pro nás pudl – něco zdánlivě blízkého, o čem netušíme, že by mohlo znamenat zkázu“ dodává režisér Ondřej Škrabal. Monolog „Zjevení pudla“ vznikl přímo pro herce Martina Pechláta, který v současné době Fausta ztvárňuje v inscenaci Národního divadla.

Představení probíhá přímo v herecké šatně a kapacita je proto omezena pouze na 25 diváků.

Zjevení pudla | Studio Rote

Premiéra v rámci festivalu Příští vlna/next wave

29. září 2018 v 16 a 18 hodin v Divadle Komedie, Praha

13. října 2018 v 16 a 18 hodin v HaDivadle, Alfa pasáž, Brno

Hraje: Martin Pechlát

Text a režie: Ondřej Škrabal

Hudba: Aid Kid

Kostýmy a loutky: Tereza Havlová

Produkce: Jakub Rálek

Více informací najdete na: www.studiorote.cz a nextwave.cz

Foto: archiv Studiorote

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tu noc těsně přes lesy

Monodrama Bernarda-Marie Koltèse ve Strašnickém divadle X10

Divadelní hra Bernarda-Marie Koltèse Tu noc tesně před lesy, kterou uvedlo v české premiéře Studio Rote ve spolupráci se Strašnickým divadlem X10 v únoru 2017, vstupuje do roku 2018 další sérii repríz. Představení získalo uznání mimo jiné za uvedení na pomníku Stalin v rámci letního programu Divadla X10, které bylo za svou inovativní dramaturgii oceněno v rámci festivalu …příští vlna/next wave… V režii Ondřeje Škrabala se v titulní roli představí Michal Balcar (seriály ČT Bohéma, České století), doprovázený živou hudbou multiinstrumentalisty, DJ a producenta Aid Kida (ocenění Vinyla 2015). Nejbližší reprízy proběhnou 23. ledna, 7. a 25. února 2018.

Scénická povídka slavného francouzského dramatika, napsaná v roce 1976, přivádí na scénu muže z ulice, který zdánlivě nemá co ztratit: je to cizinec, bezdomovec, feťák nebo jen pouliční bitkař? Možná všechno dohromady. Co v evropském velkoměstě hledá? Pokouší se nám něco sdělit nebo mu jde jednoduše o mezilidský kontakt?

Vybrali jsme poněkud nihilistický podtitul: Jinde je všechno stejné. Chtěli jsme tím zachytit určitý pocit rezignace, který všichni občas zažíváme, a zároveň zdůraznit celosvětový dopad společenských změn posledních let. Jsme ́těsně před lesý – temnotou, kterou nikdo z nás nedokáže definovat, pouze o ní neustále mluvit; jako Koltèsův vypravěč,“ vysvětluje režisér Ondřej Škrabal. První česká inscenace tohoto textu zkoumá svět mimo naši (městskou) bublinu. Dokazuje tak aktuálnost a naléhavost Koltèsovy hry v době rozpadu a formování nového světa.

Za autorskou hudební složkou inscenace stojí producent Aid Kid aka Ondřej Mikula, který přímo na scéně vytváří živý doprovod. Inscenace tak není v pravém smyslu monodramatem. Michal Balcar a Aid Kid se sice svými výrazovými prostředky zdánlivě míjejí (jeden používá pouze slova a druhý výhradně hudbu), ale nakonec jsou si přece jen nepostradatelnými partnery v naléhavé i samotářské atmosféře celé hry. Na inscenaci se dále podílely významná česká výtvarnice Eva Pelechová (Hidden Factory a další) a návrhářka Tereza Ujevićová (dříve např. 7dub).

Česká premiéra proběhla: 17. února 2017

Nejbližší reprízy: 23. ledna, 7. února, 28. února 2018


Předprodej:
www.divadlox10.cz/2-program/1028-23-1-tu-noc-tesne-pred-lesy/reserve


Eliška Míkovcová

Taneční magazín