Lidi krve

Drama v režii Miroslava Bambuška vstoupí do kin v listopadu 2021

Producent Saša Dlouhý (FREESAM) uvede v listopadu 2021 do kin celovečerní snímek Lidi krve. Filmové drama reflektuje cestu k vlastním kořenům a ke smíření. Odehrává se v současnosti, ale pracuje s reminiscencemi zavádějícími diváka do poválečného Československa. Příběh tvoří osudy skutečných obyvatel bývalé německé obce Vitín. Minulost se tak stává klíčem k přítomnosti. V hlavních rolích se představí Karel Dobrý, Miloslav König, Miloslav Mejzlík, Tomáš Bambušek, Jiří Černý, Jakub Folvarčný, Jakub Gottwald, Juraj Bača či Tereza Hofová. Autorem scénáře a režisérem filmu je Miroslav Bambušek.

Ústřední postavou filmu Lidi krve je Otto Hille (Miloslav König), který je najat, aby zavedl starého a těžce nemocného Leopolda Švarce (Miloslav Mejzlík) do krajiny jeho předků. Symbolické martyrium očistce jej má dovést ke smíření. Vydávají se do roku 1945 do již rozpadlé německé vesnice Vitín, která je středobodem celého příběhu a jejich společná minulost se propojuje. Otto zde potkává přízrak svého děda Otfrieda Hilleho (Karel Dobrý). Stává se svědkem událostí, které objasňují to, co Ottu v nočních můrách děsí a co starý Švarc skrývá.

Film se zabývá věcmi a událostmi, které nechceme slyšet a které záměrně odsouváme na okraj, protože je obtížné s nimi žít. A toto odsouvání rodí mentální nemoc, nezájem, lhostejnost, která se rozmanitě projevuje v naší přítomnosti tím, jak lidé myslí, jak se rozhodují, jak jednají, jak volí. A tak žijeme ve světě, který je plný otázek, na které nechceme hledat odpovědi, protože jsou nepříjemné, náročné. A tím si vytváříme „mentální Sudety“. Černou díru, o které se radši domníváme, že v ní a za ní nic není. „Mentální Sudety“ jsou propast, kterou jsme zdědili po svých předcích. Naše generace ji nemá chtít předávat svým potomkům,“ dodává režisér snímku Miroslav Bambušek.

Film Lidi krve vznikal šest let, dokončen byl v květnu 2021. Natáčení probíhalo v Severních a v Západních Čechách, v Jihomoravském kraji, na Severní Moravě, v Polsku a na Azorských ostrovech. Autorem scénáře a režisérem filmu Lidi krve je dramatik a divadelní režisér Miroslav Bambušek. Napsal přes čtyřicet divadelních her, dvě operní libreta a filmové scénáře. Dlouhodobě se věnuje projektům, které vnímají kulturu jako platformu pro politické a sociální reflexe.  V tomto smyslu v minulosti působil např. v Národním divadle, v Divadle Na zábradlí, v HaDivadle či Studiu Hrdinů. Zaměřuje se ale i na realizace svých projektů v nedivadelní, především industriálních prostorech spojených s pamětí konkrétních událostí (sem patří např. dlouhodobé projekty Perzekuce.cz či Cesty energie). Za své projekty získal mnohá tuzemská ocenění: ceny Alfréda Radoka, ceny Divadelních novin atd. Jeho poslední film Jan Hus – mše za tři mrtvé muže získal cenu Andreje Stankoviče.

Produkci snímku zajistil Saša Dlouhý se svojí společností FREESAM v koprodukci České televize a slovenské atelier.doc. Film byl mimo prostředků producenta a koproducentů finančně podpořen Státním fondem kinematografie, Jihomoravským filmovým nadačním fondem, Česko-německým fondem budoucnosti a Audiovizuálním fondem. Distribuci snímku zajišťuje Aerofilms.

Více informací na www.freesam.org a www.lidikrve.cz.

Lidi krve

Délka filmu: 85 min, Rok: 2021

Režie: Miroslav Bambušek

Producent: Saša Dlouhý – FREESAM

Koproducent: Česká televize, atelier.doc

Premiéra: podzim 2021

www.lidikrve.cz  | www.bloodkin.tv

 

Hlavní herecké obsazení

Otto Hille – Miloslav König
Ottfried Hille – Karel Dobrý
Leopold Schwarz – Miloslav Mejzlík
Leopold Schwarz za mlada – Juraj Bača
Anna Hille – Tereza Hofová
Henry – Jakub Gottwald
Mišel – Jiří Černý
Lékař – Jakub Folvarčný
Pečovatel – Tomáš Bambušek

 

Tvůrci a štáb

Scénář a režie – Miroslav Bambušek
Producent – Saša Dlouhý
Kamera – Jakub Halousek
Střih – Jan Daňhel
Dramaturgie – Kristián Suda
Hudba – Tomáš Vtípil
Koncepce masek a kostýmů – Zuzana Bambušek Krejzková
Zvuk – Václav Flegl
Výtvarník – Josef Bolf
Výkonný producent – Pavel Vácha
Vedoucí natáčení – Eva Pavlíčková
Architekt – Daniel Tůma
Kreativní producent ČT – Josef Viewegh
Vedoucí Filmového centra ČT – Helena Uldrichová

Eliška Míkovcová

pro Taneční magazín

Divadlo a udr(život)elnost

Happening na náměstí Václava Havla

Noc divadel se letos zaměří na udržitelnost. V březnu uspořádá happening na náměstí Václava Havla

Osmý ročník Noci divadel se uskuteční tradičně třetí listopadovou sobotu – 21. 11. 2020, letos s podtitulem Divadlo a udr(život)elnost. Zúčastněná divadla se totiž zaměří na změnu klimatu, udržitelnost, nadprodukci ad. Ekologickým tématům v oblasti umělecké tvorby i divadelního provozu se ovšem budou organizátoři věnovat v průběhu celého roku. První akce se koná již v březnu na náměstí Václava Havla. Od 24. do 27. 3. vyroste mezi Novou scénou a historickou budovou Národního divadla tematická instalace. Událost spojená s happeningem nabídne prostor pro zamyšlení i diskuzi nad tématem letošní Noci divadel. Vstup je volný. 

První událostí letošní Noci divadel, během které bude představeno téma Divadlo a udr(život)elnost, je instalace na náměstí Václava Havla. Termín konání od 24. do 27. 3. byl záměrně zvolen v návaznosti na týden divadelních svátků koordinovaných oborovými organizacemi ITI, ASSITEJ a UNIMA. K  oslavám Mezinárodního dne divadla, Světového dne loutkářství a Mezinárodního dne divadla pro děti a mládež se tak připojí instalace na piazzettě ND, kde zúčastněná divadla představí, jak ke změně klimatu samy přistupují. Čtvrtek 26. 3. bude happeningovým dnem. Ve spolupráci s Národním divadlem proběhne od 14 do 19 hodin program pro veřejnost, jehož součástí budou performance, workshopy, diskuse či prezentace. Na akci se podílí Institut umění – Divadelní ústav (IDU), Národní divadlo, Chemické divadlo, Třetí prostor, Rock Opera Praha, HaDivadlo, Divadlo DISK, Fórum Karlín a Divadlo na Fidlovačce.

„Po dohodě se zúčastněnými divadly se každý rok snažíme dát Noci divadel jasné téma. Pod loňským mottem ,30 let divadla a demokracie‘ tak řada zapojených divadel reflektovala výročí sametové revoluce. V letošním roce jsme zvolili aktuální společenské téma související s udržitelností lidské civilizace. Divadla totiž mohou významně přispět k větší citlivosti vůči klimatické krizi,” vysvětluje Martina Pecková Černá z IDU, který Noc divadel v ČR od roku 2013 koordinuje. Kromě březnové instalace/happeningu chystají organizátoři například edukační webináře Zelené čtvrtky, ve kterých se rovněž zaměří na ekologická témata a příklady dobré praxe v divadelním provozu. Možnostem šetrného provozu a tomu, jak uchopit téma klimatické krize v rámci kulturních organizací, se IDU věnuje také v rámci neformální platformy Kultura pro budoucnost, kterou inicioval na podzim 2019.

Noc divadel je součástí mezinárodního projektu European Theatre Night, který v roce 2008 odstartovala chorvatská Noc Kazališta. Myšlenka společného divadelního svátku se postupně rozšířila do více jak desítky evropských zemí. V loňskem roce se Noci divadel v ČR zúčastnilo na 40 tisíc návštěvníků a zapojilo 109 kulturních institucí ze 30 měst. V Praze program připravilo celkem 52 divadel a souborů. Noc divadel v ČR je tak největším projektem v rámci European Theatre Night.

Webové stránky: www.nocdivadel.cz

Facebook: www.fb.com/nocdivadel

 

Instalace/happening: Divadlo a udr(život)elnost

  1. 3. 9:00 do 27. 3. 13:00

Náměstí Václava Havla, Praha 1

Vstup volný

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Stillera« „u Hrdinů“ nedramatizoval JAN KAČER, nýbrž JAN KAČENA!

Studio Hrdinů připravuje poslední premiéru sezóny – dramatizaci románu Maxe Frische „Stiller“! Můžete se těšit.

Poslední premiérou aktuální divadelní sezóny bude ve Studiu Hrdinů adaptace románu Maxe Frische „Stiller“ v režii Ivana Buraje. Tato inscenace je dalším krokem spolupráce Studia Hrdinů s brněnským HaDivadlem, v rámci které přibližujeme blízké poetiky obou divadel divákům v Praze a v Brně. „Stiller“ je pak dlouhodobě koncipovaný projekt do dramaturgie Studia Hrdinů, která se v poslední době silně zaměřuje na roli umělce ve společnosti. Premiéra proběhne v pondělí 13. května 2019 od 20.00 hodin.

Max Frisch (1911 – 1991) byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista. Román „Stiller“ vznikl během Frischova více než rok dlouhého pobytu ve Spojených státech a Mexiku na začátku 50. let minulého století. Prvky kriminálního románu se tu spojují s autenticky působícím deníkovým stylem. Frisch se zde zabývá tématy identity – soustředí se na člověka, který utekl z vlastního já, schopnost být s druhými, smrti a nemožnosti poznat „pravý svět”. Frischův román je předzvěstí konce „velkého subjektu“. V témže roce, co vychází „Stiller“, začal pracovat na románu „Homofaber“, který společně se „Stillerem“ a románem „Mé jméno budiž Gantenbein“ utvářejí trilogii.

Klíčový román poválečné literatury pro Studio Hrdinů zdramatizoval režisér Ivan Buraj společně s Janem Kačenou. Ve své interpretaci Stillera Ivan Buraj opět akcentuje témata, která máme spojená s představeními, která vytvořil ve svém domovském HaDivadle – kritiku antropocentrismu, environmentální a ekologické postoje; neotřele pracuje s perspektivou a úhlem pohledu, interpretuje mýtus o jeskyni, do kterého nás společně se scénografem Antonínem Šilarem díky technice „live cinemy“ vtahují.

Líbí se mi Ivanova důslednost, se kterou své projekty promýšlí. Ivan dělá bytostně intelektuální divadlo, které ale není odtažité ani elitářské, a to mě moc baví,” říká k první Burajově režii ve Studiu Hrdinů jeho umělecký šéf Jan Horák.

Ivan Buraj

Po ,tekuté´ éře uplynulých let, kdy jsme se intenzivně zabývali identitou jedince, mi připadá důležité se v kontextu klimatické změny zabývat spíš okolnostmi, za kterých si identitu tvoříme a jaké dopady má naše identita na prostředí, které nás obklopuje. Divadlo zkoumá především mezilidské vztahy, ale myslím si, že v nich můžeme nalézt mnohé z toho, co má dnes celoplanetární důsledky v podobě zničeného životního prostředí. Zdroje jsou vyčerpány a otázkou je, co v nás nás dovedlo do této situace. Zároveň mě zajímá, jak si zobrazujeme svět a jakým právem svůj obraz považujeme za jediný pravdivý, čili rozpor mezi modelem a realitou (materialitou) světa, kdy nám samotné divadlo slouží jako metafora zobrazování si světa člověkem,” říká k připravované inscenaci režisér Ivan Buraj.

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

  • Premiéra: 13. května 2019 od 20.00 hodin
  • Reprízy: 18. a 21. května, 16. června 2019

Foto: archiv Studia Hrdinů

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Praha není Česko“ – expozice českých studentů na Pražském Quadriennale 2019

Můžeme se těšit na výlety za hranice všedních dnů! A nejen tam…

Tuzemské začínající umělce bude na letošním ročníku Pražského Quadriennale reprezentovat kolektiv Intelektrurálně se svojí kurátorskou koncepcí nazvanou „Praha není Česko“. Expozice studentů Janáčkovy akademie múzických umění se věnuje tématu centralizace kulturní identity i umělecké tvorby a ztráty celonárodního kontextu. Více pohledů na české tradice, povahu nebo naturel i krajinu návštěvníkům studenti zprostředkují skrze sérii šesti výletů za hranice metropole.

K roku 2018 žilo ve velkých městech podle údajů Organizace spojených národů 55 % světové populace. Do roku 2050 by měl podíl lidí žijících mimo venkov přesáhnout dvě třetiny obyvatel planety. V České republice žije v urbánních oblastech dokonce více než 70 % lidí, přičemž největší a dlouhodobě stabilní přírůstek si podle dat ČSU připisuje téměř výhradně Hlavní město Praha. Ještě patrnější je trend sílící pozice „superměst” v zahraničí.

Lze po návštěvě Londýna s čistým svědomím prohlásit, že jste byli v Anglii?

Zvětšují se tak i rozdíly ve složení obyvatelstev metropolí a venkova; jejich životní styl, názory a obecně kultura, kterou konzumují, nebo naopak zase tvoří. Z pohledu turistického pak začíná být stále obtížnější zažít Francii v průběhu eurovíkendu v Paříži, natož pak zažít Ameriku za týdenní pobyt strávený kdekoliv v metropolitní oblasti New Yorku.

Spolu s ekonomickou aktivitou se do center přesouvá také stále větší podíl aktivních umělců. Ti na jednu stranu rozmachu měst aktivně přispívají, například skrze vytváření podhoubí pro rozvoj městské kultury a takzvaně kulturních a kreativních průmyslů. Jak moc je ale tento výsledný kulturní a umělecký mišmaš autentický? A co mají na mysli autoři české studentské expozice na PQ 2019, když říkají, že Praha není Česko?

Jak zažít Česko a zároveň prezentovat aktuální vysokoškolskou scénografickou tvorbu na 25 m2.

Na festivalech, veletrzích a přehlídkách obecně se zpravidla prezentuje výběr toho nejlepšího, co je na daném území aktuálně k mání. V Praze bezesporu to „nejlepší” současné české umění, nebo alespoň jeho určitá část, vzniká. Členové kolektivu Intelektrurálně se rozhodli pro přístup opačný. Návštěvníky Pražského Quadriennale vezmou na místa, kde se česká kultura historicky formovala a ještě stále formuje.

Organizátoři zvou na svou akci slovy: „Návštěvníku Pražského Quadriennale, zažij s námi opravdové, autentické Česko – vezmeme tě za hranice Prahy. Mimo sociální a kulturní bublinu uměleckého a divadelního světa. Naší scénou je česká krajina a ve spolupráci s trampy a houbaři, dobrovolnými hasiči, zahrádkáři, obecními zastupiteli, kutily a mezinárodním publikem vytváříme společné, šťastné universum.“

Nabídka výletů CK Praha není Česko

Samotná expozice na výstavišti v Holešovicích bude mít podobu prodejního stánku, pobočky dočasné cestovní kanceláře Praha není Česko. Půjde tedy o objekt výstavně-veletržním prostorům přímo vlastní. Hlavním lákadlem expozice jsou ale výlety, které vezmou návštěvníky Quadriennale za pravou českostí“.

Stánek nějakým způsobem přenáší ne-Prahu do Prahy a prostřednictvím výletů zase přenášíme Prahu (návštěvníky) do ne-Prahy. Jedná se tedy o jeden objekt ve výstavních prostorách a pak o takové, dejme-tomu, živé akce,“ vysvětlují členové kolektivu Intelektrurálně.

Nasbírat jahody, očistit a nakrájet. Zadělat a uhníst těsto. Zabalit, uvařit, posypat a ozdobit, naservírovat, pochutnat si. Umýt nádobí a pouklízet. Bez práce nejsou koláče.

Na dramaturgii a organizaci jednotlivých výletů se mimo kolektivu Intelektrurálně podílí také studenti Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU s výletem Na houby do Brdských lesů. Studenti ateliéru Intermédií z brněnské FaVU vezmou účastníky na hranici skutečnosti a hrané reality, kolektiv studentů Divadelní fakulty JAMU představí mytologickou postavu českého vodníka a sami kurátoři připravují výlet s podtitulem Bez práce nejsou koláče.

Do projektu se zapojí také umělecko-antropologická skupina Czechia, která zavede účastníky svého zájezdu do Ústí nad Labem. Autorem poslední exkurze je výtvarník a divadelní režisér Michal Pěchouček.

Vytvořili jsme šest kategorií, které nesou spektrum a vážou se k národnostnímu specifiku. Jako například kultura, příroda, mytologie, téma vztahu práce a společnosti. Lokality jako takové ale už vybírali samotní autoři, kteří vytvářejí i program jednotlivých výletů,“ doplňují autoři.

Expozice Praha není Česko byla k realizaci na PQ 2019 vybrána odbornou komisí z návrhů obdržených na základě otevřené výzvy Institutu umění – Divadelního ústavu. Projekt vzniká za finanční podpory Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Institutu umění – Divadelního ústavu.

Pobočku CK Praha není Česko můžete na výstavišti v pražských Holešovicích navštívit od 6. do 16. června 2019.

Více informací o celém projektu i o jednotlivých výletech se už brzy dozvíte na webových stránkách naší cestovní kanceláře Praha není Česko a na našem facebookovém nebo instragramovém profilu.

Městská bojovka ve stopách Jaroslava Foglara, vychlazený Březňák a svačinka na dobrodružnou výpravu z centra na periferii. Ústíčko má šmrnc.

O Pražském Quadriennale

První ročník Pražského Quadriennale proběhl v roce 1967. Jde o jednu z největších a nejprestižnějších přehlídek divadelního designu, scénografie a divadelní architektury na světě. V roce 2015 navštívilo PQ více než 180 000 návštěvníků včetně 6 000 akreditovaných profesionálů. Ve stejném roce obdrželo PQ prestižní evropskou cenu EFFE 2015-2016 jako jeden z 12 nejprogresivnějších evropských festivalů.

Kolektiv Intelektrurálně – zleva: Andrea Dudková, Anna Chrtková, Jan Matýsek

O kolektivu Intelekturálně

Anna Chrtková (1994) je v současné době stále ještě studentkou dvou univerzit (DIFA JAMU – Scénografie, Filosofická fakulta MU – Teorie interaktivních médií). Absolvovala Erasmus studijní stáž na Falmouth University (UK) v oboru Fine Art a účastnila se mezinárodního projektu Metropolis v italském Miláně. Mimo studia se věnuje tvorbě vlastních projektů na pomezí divadla, performance, instalace a scénografie. Jako scénografka spolupracuje s několika českými divadly (Centrum experimentálního divadla, Buranteatr, HaDivadlo, Činoherní studio Ústí nad Labem a podobně).

Jan Matýsek (1994) je vizuální umělec a scénograf. V současnosti studuje v ateliéru nových médií pražské Akademie výtvarných umění (vedoucí Anna Daučíková, Kateřina Olivová), je též absolventem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (ateliér kresby a grafiky, Svätopluk Mikyta) a Janáčkovy akademie múzických umění (ateliér scénografie, Jana Preková). Vystavoval například v galerii Pragovka nebo v Domě umění města Brna. Jako scénograf působil v divadle Venuše ve Švehlovce a HaDivadle.


Andrea Dudková (1993)
studovala estetiku na Masarykově univerzitě v Brně a scénografii na JAMU pod vedením docentky Jany Prekové. Prostřednictvím své intermediální tvorby se věnuje tématům každodennosti a prázdna, které rozvíjí v cyklu Ztrapni se do bezvědomí.

Foto: archiv autora

Adam Dudek

pro TANEČNÍ MAGAZÍN