Březnové a dubnové akce v ALFREDU VE DVOŘE

Ve dvoře bude Chile i batyskaf!

Vážení čtenáři, srdečně Vás zveme na březnové premiérové představení La Moneda“ od rezidentního souboru 8lidí. Premiéru uvedeme 30. 3. 2020 od 20.00 hodin, reprízy 1. – 3. 4. vždy od 20.00 hodin. 8lidí pod názvem „La Moneda“ uvedou vlastní adaptaci knihy G. G. Márqueze Dobroudružství Miguela Littína v Chile.

Této premiéře předchází i první pražské uvedení představení SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE“od brněnského souboru D´epog, které bude k vidění 9. + 10. 3. od 19.00 hodin. D’EPOG je platformou pro současnou experimentální inscenační tvorbu. Činnost divadla má laboratorní charakter. D’EPOG zkoumá divadlo a zkoumá divadlem. Primární materií, pomocí které D’EPOG svá témata artikuluje, jsou herec a prostor.

LA MONEDA / 8lidí /

rezidentní soubor divadla ALFRED VE DVOŘE

PREMIÉRA 30. 3. + REPRÍZY 1. – 3.4. 2020

Nežádoucí návrat Miguela Littína

Miguel Littín, novinář a dokumentarista, byl v 70. letech 20. století nucený spolu s dalšími 5000 Chilany opustit rodnou zem. Po více než deseti letech se do země vrací pod jinou identitou, aby v dokumentárním filmu zachytil proměnu společnosti řízené totalitním režimem. Vrcholem Littínovy nebezpečné mise je proniknutí do paláce La Moneda, sídla fašistického generála Pinocheta, a pořízení unikátních filmových záběrů v jednom z nejstřeženějších míst, které je symbolem nového režimu.

To nejobtížnější pro mne po pravdě bylo změnit se v někoho jiného. Změna osobnosti je každodenní zápas, v kterém se člověk často vzpouzí proti vlastnímu rozhodnutí se změnit a chce zůstat sám sebou. Největší obtíž tak pro mne nebylo učení, jak by si někdo mohl myslet, nýbrž můj mimovolný odpor jak vůči fyzickým změnám, tak změnám v chování. Musel jsem se smířit s tím, že přestanu být tím, kým jsem byl vždycky, a změním se v někoho úplně jiného, koho by nemohla podezírat dokonce ani diktátorova policie, která mne donutila opustit zemi, a koho

nepoznají ani vlastní přátelé.

Dobrodružství Miguela Littína v Chile, Gabriel García Márquez

Koncept, režie, hrají: 8lidí

Hudba: Ian Mikyska


8lidí je tvůrčí umělecká skupina, která vznikla v roce 2017 jako nezávislé divadelní uskupení. Je složena z režisérů, dramaturgů a scénografů, kteří se potkali v roce 2014 ve společném ročníku na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU a rozhodli se pokračovat ve společné tvorbě.


Stálými členy jsou
Petr Erbes, Emilie Formanová, Nina Jacques, Boris Jedinák, Anna Klimešová, Alice Kofláková, Karolína Kotrbová, Zuzana Sceranková, Vendula Tomšů a Viktorie Vášová.

Skupina se zabývá převážně zásahy do veřejného prostoru s aktuální společenskou tématikou na pomezí divadla, performance, instalace a happeningu. Mezi první společné realizované projekty patří například Přírodní památka Piazzeta, osmihodinová performance Drobty nebeského chleba, happening Masaryk jede! či Vyznamenání v rámci akce Národního divadla Lhostejnost neinspiruje a v inscenace Nezbedný bakalář, která měla minulý rok v divadle Alfred ve dvoře obnovenou premiéru. Posledními projekty 8lidí byla inscenace Press Paradox vycházející z kauzy ruského novináře Arkadije Babčenka, která vznikla v Divadle DISK a s níž, kromě pražských repríz, cestují i po mimopražských středních školách; a projekt Sametová simulace: Federál, který vznikl ve spolupráci s divadlem Vosto5 a Národním divadlem.

Předchozí inscenace skupiny:

Nezbedný bakalář (KALD DAMU, 2017)

Press Paradox (Divadlo Disk, 2018)

Sametová simulace: Federál (2019)

http://8lidi.cz

SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE / D’Epog

pražská PREMIÉRA

9.+ 10. 3. 2020

Umělecké dílo tematicky pojednává o organizaci lidské společnosti, systematizaci mezilidských vztahů, efektivizaci práce, zvyšování výkonnosti, mechanismech kontroly, ovládání a řízení, komunikační přesycenosti a rizicích destabilizace a kolapsu. Dílčí témata nahlíží perspektivou individuality a kolektivity, centralizace a decentralizace, aktivity a pasivity. Východiskem praktické stránky projektu je konfrontační rozhraní mezi prostředím scénické a virtuální reality atakující možnosti divácké percepce a testování jejích limitů.

Režie: Lucia Repašská

Dramaturgie: Matyáš Dlab
Scénografie a kostýmy: Matěj Sýkora
Video: Martin Blažíček
Hudba: Matúš Kobolka
Světelný design: Vladimír Burian
Vystupují: Zdeněk Polák, Janet Prokešová, Radim Brychta, Zuzana Smutková, Magdalena Straková.

Premiéra: 23. 10. 2019, průmyslový areál Matadorka, Bratislava.
Koprodukce: Batyskaf – kulturní multižánrová platforma Bratislava

Miguel Littin

Pamela Kuťáková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»STILLER« jako hrdina či antihrdina „u Hrdinů“

Z premiéry autorské adaptace románu Maxe Frische. V titulní roli Stillera hvězda současného doku-seriálu TV PRIMA „Policie v akci“!

Druhé květnové pondělí přineslo ve Studiu Hrdinů, ve Veletržním paláci v Praze, dlouho očekávanou premiéru „Stiller“. Toto režijní dílo Ivana Buraje jaksi symbolicky probíhalo pod sídlem Národní galerie, na jejíž půdě začal v dubnu 2019 boj s ministerstvem kultury i ministrem samotným. V hledišti nás čekalo, na rozdíl od „Enoly“ Elišky Brtnické, i více židlí! Inscenace byla v mnohých směrech podnětná…

Podkladem této inscenace byl vynikající román Maxe Frische, jehož hrdina – neúspěšný švýcarský sochař – má pocit, že i přes snahu není schopný být šťastný a dosáhnout štěstí v aktuálním manželství. Nedospívá však k němu také ani s milenkou. Odejde do ciziny, aby začal jiný, druhý život. Jako úplně jiný člověk. Což samozřejmě nejde. I když se to může člověku zprvu zdát. A určitě si to namlouvá. Proto Stiller, zadržený po sedmí letech na hranicích, dlouho popírá, že je totožný s hledaným Stillerem. Ale přijatý rodinou, přáteli a bývalou manželkou a vyšetřovaný soudem, se musí vzdát. Vzdává se, ale však jaksi neúplně. Opět se snaží splnit sebou vymyšlené manželčiny sny; a to jen a pouze svým způsobem. Ctu nejen neuspokojuje, ale i ničí ji a celý vztah. Vše tak Stiller přivede k opět výchozímu bodu, jako před lety.

Stiller“ je příběhem o vzájemném nepoznání se lidí (dokonce i v blízkém vztahu), o nemožnosti útěku od sebe samého. Rovněž tak o plýtvání časem, který je nám do života dán. Vede, anebo je částečně nasměrován, také k poznání a sblížení se s druhými lidmi. A navíc – skvěle popsané vztahy, které se ponejvíce uplatňují v bujném rozsahu až nyní, tedy zhruba padesát let po napsání knihy. Důležité se mi zde jeví, někdy vtipné a symbolické, historky o mužském přátelství (o Ripu van Vinkelovi a o objevování jeskyní) aneb také o neporozumění mezi mužem a ženou. Jako je tomu v povídce o manželce, která se pořad ptá na to, kde manžel byl.

Jak inscenovat natolik epicky barvitý proces, jakým je knižní „reprodukce“ deníků? Jak diváka vtáhnout za necelé dvě hodiny do barvitých životních peripetií Stillera?

Režisér Ivan Buraj ve spolupráci s dramatizátorem Janem Kačenou se toho úkolu zhostili statečně a odhodlaně. Buraj staví celé představení do rozličných sektorů. Ať již „jeskynního“, „tábornického“ s ohýnkem či „filmového“. Celé představení je postaveno na kontrastech. Statického, spíše verbálního, herectví proti akci. Tichého projevu v kontrastu s až překřičenými pasážemi. Filmu s ryzím divadelním herectvím. Za nepříliš šťastný považuji krok, že byl Jan Kačena „sám sobě“ dramaturgem. Tento by měl být oponentem a vést s režisérem i úpravcem textu plodný trialog. Myslím, že tento moment se na srozumitelnosti i výsledném tvaru „Stillera“ výrazně negativně podepsal.

Inscenace, těžící z kontrastu, má spád i švih. Druhou věcí je, zda divák neznalý románu úplně vše chápe ve správných souvislostech? A to je právě přímým výsledkem absence skutečného dramaturga…

Petr Reif byl typově vybrán pro titulní roli skvěle. Pouze je škoda, že kolikrát zapomněl svou televizní roli razantního policisty asi někde v divadelní šatně. Místy mu není (v komornějších pasážích) rozumět. Jinde zas šumluje. Jaký to kontrast oproti jemu sekundujícím herečkám Gabriele Míčové a Magdaleně Strakové. Na obhajobu Reifa musím dodat, že Studio Hrdinů je obtížněji zvučitelné. Rovněž razantně zvučené filmové pasáže tlumenému projevu (v jiných momentech představení) jednoznačně neprospívají.

Jak tedy premiéru „u Hrdinů“ hodnotit? Asi nikoli jednoznačně. Což bylo, podle mého dojmu, i režijní snahou? Zřejmě…

V úvodu nastíněná epičnost předlohy, či nutnost některých sdělení, důležitých pro pochopení věcí následujících, vedla místy režiséra k „černobílým“ interpretacím. Myslím, že by si divadlo mělo zachovávat více prostoru pro fantazii a obrazotvornost diváka. Byť i divadlo podle takové náročné a vícevrstevné předlohy.

Nikoli v poslední řadě musím ještě vyzdvihnout funkční a citlivou hudební složku Pavla Boiky.

Premiéra „Stillera podle Buraje“ některé nadchla, jiné plně neuspokojila, ale zároveň všem předkládala otázky. A tak by tomu mělo být. Divadlo současnosti nemusí (a nemělo by) pouze nastolovat jasné téze a přímá řešení.

Foto: Studio Hrdinů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Psáno z premiéry 13. května.

Foto: archiv STUDIA HRDINŮ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Stillera« „u Hrdinů“ nedramatizoval JAN KAČER, nýbrž JAN KAČENA!

Studio Hrdinů připravuje poslední premiéru sezóny – dramatizaci románu Maxe Frische „Stiller“! Můžete se těšit.

Poslední premiérou aktuální divadelní sezóny bude ve Studiu Hrdinů adaptace románu Maxe Frische „Stiller“ v režii Ivana Buraje. Tato inscenace je dalším krokem spolupráce Studia Hrdinů s brněnským HaDivadlem, v rámci které přibližujeme blízké poetiky obou divadel divákům v Praze a v Brně. „Stiller“ je pak dlouhodobě koncipovaný projekt do dramaturgie Studia Hrdinů, která se v poslední době silně zaměřuje na roli umělce ve společnosti. Premiéra proběhne v pondělí 13. května 2019 od 20.00 hodin.

Max Frisch (1911 – 1991) byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista. Román „Stiller“ vznikl během Frischova více než rok dlouhého pobytu ve Spojených státech a Mexiku na začátku 50. let minulého století. Prvky kriminálního románu se tu spojují s autenticky působícím deníkovým stylem. Frisch se zde zabývá tématy identity – soustředí se na člověka, který utekl z vlastního já, schopnost být s druhými, smrti a nemožnosti poznat „pravý svět”. Frischův román je předzvěstí konce „velkého subjektu“. V témže roce, co vychází „Stiller“, začal pracovat na románu „Homofaber“, který společně se „Stillerem“ a románem „Mé jméno budiž Gantenbein“ utvářejí trilogii.

Klíčový román poválečné literatury pro Studio Hrdinů zdramatizoval režisér Ivan Buraj společně s Janem Kačenou. Ve své interpretaci Stillera Ivan Buraj opět akcentuje témata, která máme spojená s představeními, která vytvořil ve svém domovském HaDivadle – kritiku antropocentrismu, environmentální a ekologické postoje; neotřele pracuje s perspektivou a úhlem pohledu, interpretuje mýtus o jeskyni, do kterého nás společně se scénografem Antonínem Šilarem díky technice „live cinemy“ vtahují.

Líbí se mi Ivanova důslednost, se kterou své projekty promýšlí. Ivan dělá bytostně intelektuální divadlo, které ale není odtažité ani elitářské, a to mě moc baví,” říká k první Burajově režii ve Studiu Hrdinů jeho umělecký šéf Jan Horák.

Ivan Buraj

Po ,tekuté´ éře uplynulých let, kdy jsme se intenzivně zabývali identitou jedince, mi připadá důležité se v kontextu klimatické změny zabývat spíš okolnostmi, za kterých si identitu tvoříme a jaké dopady má naše identita na prostředí, které nás obklopuje. Divadlo zkoumá především mezilidské vztahy, ale myslím si, že v nich můžeme nalézt mnohé z toho, co má dnes celoplanetární důsledky v podobě zničeného životního prostředí. Zdroje jsou vyčerpány a otázkou je, co v nás nás dovedlo do této situace. Zároveň mě zajímá, jak si zobrazujeme svět a jakým právem svůj obraz považujeme za jediný pravdivý, čili rozpor mezi modelem a realitou (materialitou) světa, kdy nám samotné divadlo slouží jako metafora zobrazování si světa člověkem,” říká k připravované inscenaci režisér Ivan Buraj.

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

  • Premiéra: 13. května 2019 od 20.00 hodin
  • Reprízy: 18. a 21. května, 16. června 2019

Foto: archiv Studia Hrdinů

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN