»STILLER« jako hrdina či antihrdina „u Hrdinů“

Z premiéry autorské adaptace románu Maxe Frische. V titulní roli Stillera hvězda současného doku-seriálu TV PRIMA „Policie v akci“!

Druhé květnové pondělí přineslo ve Studiu Hrdinů, ve Veletržním paláci v Praze, dlouho očekávanou premiéru „Stiller“. Toto režijní dílo Ivana Buraje jaksi symbolicky probíhalo pod sídlem Národní galerie, na jejíž půdě začal v dubnu 2019 boj s ministerstvem kultury i ministrem samotným. V hledišti nás čekalo, na rozdíl od „Enoly“ Elišky Brtnické, i více židlí! Inscenace byla v mnohých směrech podnětná…

Podkladem této inscenace byl vynikající román Maxe Frische, jehož hrdina – neúspěšný švýcarský sochař – má pocit, že i přes snahu není schopný být šťastný a dosáhnout štěstí v aktuálním manželství. Nedospívá však k němu také ani s milenkou. Odejde do ciziny, aby začal jiný, druhý život. Jako úplně jiný člověk. Což samozřejmě nejde. I když se to může člověku zprvu zdát. A určitě si to namlouvá. Proto Stiller, zadržený po sedmí letech na hranicích, dlouho popírá, že je totožný s hledaným Stillerem. Ale přijatý rodinou, přáteli a bývalou manželkou a vyšetřovaný soudem, se musí vzdát. Vzdává se, ale však jaksi neúplně. Opět se snaží splnit sebou vymyšlené manželčiny sny; a to jen a pouze svým způsobem. Ctu nejen neuspokojuje, ale i ničí ji a celý vztah. Vše tak Stiller přivede k opět výchozímu bodu, jako před lety.

Stiller“ je příběhem o vzájemném nepoznání se lidí (dokonce i v blízkém vztahu), o nemožnosti útěku od sebe samého. Rovněž tak o plýtvání časem, který je nám do života dán. Vede, anebo je částečně nasměrován, také k poznání a sblížení se s druhými lidmi. A navíc – skvěle popsané vztahy, které se ponejvíce uplatňují v bujném rozsahu až nyní, tedy zhruba padesát let po napsání knihy. Důležité se mi zde jeví, někdy vtipné a symbolické, historky o mužském přátelství (o Ripu van Vinkelovi a o objevování jeskyní) aneb také o neporozumění mezi mužem a ženou. Jako je tomu v povídce o manželce, která se pořad ptá na to, kde manžel byl.

Jak inscenovat natolik epicky barvitý proces, jakým je knižní „reprodukce“ deníků? Jak diváka vtáhnout za necelé dvě hodiny do barvitých životních peripetií Stillera?

Režisér Ivan Buraj ve spolupráci s dramatizátorem Janem Kačenou se toho úkolu zhostili statečně a odhodlaně. Buraj staví celé představení do rozličných sektorů. Ať již „jeskynního“, „tábornického“ s ohýnkem či „filmového“. Celé představení je postaveno na kontrastech. Statického, spíše verbálního, herectví proti akci. Tichého projevu v kontrastu s až překřičenými pasážemi. Filmu s ryzím divadelním herectvím. Za nepříliš šťastný považuji krok, že byl Jan Kačena „sám sobě“ dramaturgem. Tento by měl být oponentem a vést s režisérem i úpravcem textu plodný trialog. Myslím, že tento moment se na srozumitelnosti i výsledném tvaru „Stillera“ výrazně negativně podepsal.

Inscenace, těžící z kontrastu, má spád i švih. Druhou věcí je, zda divák neznalý románu úplně vše chápe ve správných souvislostech? A to je právě přímým výsledkem absence skutečného dramaturga…

Petr Reif byl typově vybrán pro titulní roli skvěle. Pouze je škoda, že kolikrát zapomněl svou televizní roli razantního policisty asi někde v divadelní šatně. Místy mu není (v komornějších pasážích) rozumět. Jinde zas šumluje. Jaký to kontrast oproti jemu sekundujícím herečkám Gabriele Míčové a Magdaleně Strakové. Na obhajobu Reifa musím dodat, že Studio Hrdinů je obtížněji zvučitelné. Rovněž razantně zvučené filmové pasáže tlumenému projevu (v jiných momentech představení) jednoznačně neprospívají.

Jak tedy premiéru „u Hrdinů“ hodnotit? Asi nikoli jednoznačně. Což bylo, podle mého dojmu, i režijní snahou? Zřejmě…

V úvodu nastíněná epičnost předlohy, či nutnost některých sdělení, důležitých pro pochopení věcí následujících, vedla místy režiséra k „černobílým“ interpretacím. Myslím, že by si divadlo mělo zachovávat více prostoru pro fantazii a obrazotvornost diváka. Byť i divadlo podle takové náročné a vícevrstevné předlohy.

Nikoli v poslední řadě musím ještě vyzdvihnout funkční a citlivou hudební složku Pavla Boiky.

Premiéra „Stillera podle Buraje“ některé nadchla, jiné plně neuspokojila, ale zároveň všem předkládala otázky. A tak by tomu mělo být. Divadlo současnosti nemusí (a nemělo by) pouze nastolovat jasné téze a přímá řešení.

Foto: Studio Hrdinů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Psáno z premiéry 13. května.

Foto: archiv STUDIA HRDINŮ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Stillera« „u Hrdinů“ nedramatizoval JAN KAČER, nýbrž JAN KAČENA!

Studio Hrdinů připravuje poslední premiéru sezóny – dramatizaci románu Maxe Frische „Stiller“! Můžete se těšit.

Poslední premiérou aktuální divadelní sezóny bude ve Studiu Hrdinů adaptace románu Maxe Frische „Stiller“ v režii Ivana Buraje. Tato inscenace je dalším krokem spolupráce Studia Hrdinů s brněnským HaDivadlem, v rámci které přibližujeme blízké poetiky obou divadel divákům v Praze a v Brně. „Stiller“ je pak dlouhodobě koncipovaný projekt do dramaturgie Studia Hrdinů, která se v poslední době silně zaměřuje na roli umělce ve společnosti. Premiéra proběhne v pondělí 13. května 2019 od 20.00 hodin.

Max Frisch (1911 – 1991) byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista. Román „Stiller“ vznikl během Frischova více než rok dlouhého pobytu ve Spojených státech a Mexiku na začátku 50. let minulého století. Prvky kriminálního románu se tu spojují s autenticky působícím deníkovým stylem. Frisch se zde zabývá tématy identity – soustředí se na člověka, který utekl z vlastního já, schopnost být s druhými, smrti a nemožnosti poznat „pravý svět”. Frischův román je předzvěstí konce „velkého subjektu“. V témže roce, co vychází „Stiller“, začal pracovat na románu „Homofaber“, který společně se „Stillerem“ a románem „Mé jméno budiž Gantenbein“ utvářejí trilogii.

Klíčový román poválečné literatury pro Studio Hrdinů zdramatizoval režisér Ivan Buraj společně s Janem Kačenou. Ve své interpretaci Stillera Ivan Buraj opět akcentuje témata, která máme spojená s představeními, která vytvořil ve svém domovském HaDivadle – kritiku antropocentrismu, environmentální a ekologické postoje; neotřele pracuje s perspektivou a úhlem pohledu, interpretuje mýtus o jeskyni, do kterého nás společně se scénografem Antonínem Šilarem díky technice „live cinemy“ vtahují.

Líbí se mi Ivanova důslednost, se kterou své projekty promýšlí. Ivan dělá bytostně intelektuální divadlo, které ale není odtažité ani elitářské, a to mě moc baví,” říká k první Burajově režii ve Studiu Hrdinů jeho umělecký šéf Jan Horák.

Ivan Buraj

Po ,tekuté´ éře uplynulých let, kdy jsme se intenzivně zabývali identitou jedince, mi připadá důležité se v kontextu klimatické změny zabývat spíš okolnostmi, za kterých si identitu tvoříme a jaké dopady má naše identita na prostředí, které nás obklopuje. Divadlo zkoumá především mezilidské vztahy, ale myslím si, že v nich můžeme nalézt mnohé z toho, co má dnes celoplanetární důsledky v podobě zničeného životního prostředí. Zdroje jsou vyčerpány a otázkou je, co v nás nás dovedlo do této situace. Zároveň mě zajímá, jak si zobrazujeme svět a jakým právem svůj obraz považujeme za jediný pravdivý, čili rozpor mezi modelem a realitou (materialitou) světa, kdy nám samotné divadlo slouží jako metafora zobrazování si světa člověkem,” říká k připravované inscenaci režisér Ivan Buraj.

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

  • Premiéra: 13. května 2019 od 20.00 hodin
  • Reprízy: 18. a 21. května, 16. června 2019

Foto: archiv Studia Hrdinů

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Derniéra „MUD“ a tanečnice MARKÉTA VACOVSKÁ!

Určitě byste si neměli v úterý 16. října nechat uniknout derniéru představení této taneční osobnosti. Máte poslední možnost nepřijít tak o extrémní taneční zážitek!

Pražské Quadriennale, největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie, a Studio Hrdinů spojují své síly. Neklidná performance MUD v podání tanečnice Markéty Vacovské bude uvedena 16. října 2018 od 20.00 ve Studiu Hrdinů. Stylizovaný rituál, který zkoumá podstatu kostýmu a jeho významy, si pohrává s nenápadnou výměnou pozic mezi hercem a divákem i realitou a imaginací.

Performance v koncepci Zuzany Formánkové a Ondřeje Kinského si dala za cíl prozkoumat podstatu kostýmu a významy, které s sebou na divadle může nést. Divadelní kostým se pro autory v režijní spolupráci s uměleckým šéfem Studia Hrdinů Janem Horákem stává samostatným scénickým prvkem, ale i architekturou, která propojuje jak samotného performera, tak i diváka s prostorem. Společně nastiňují jedno z témat blížícího se PQ 2019 – znejistění hranice mezi akcí na scéně a manipulací s divákem. Prostor Studia Hrdinů je sám o sobě vzpomínkou na výstavu Extrémního kostýmu, kterou pro PQ 2011 koncipovala kostýmní výtvarnice Simona Rybáková. Performance „MUD“ ve Studiu Hrdinů je pozvánkou na další ročník Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru.

Příští ročník Pražského Quadriennale se nebude věnovat jednotlivým částem scénografie odděleně, ale zaměří se naopak na spolupráci umělců a samotný kreativní proces otevřený novým vlivům. Právě díky odvážným krokům tvůrců, kteří se nebojí společně projít neustále se měnící krajinou lidské imaginace, přináší lehce extrémní zážitek performance ,MUD´,“ dodává umělecká ředitelka Pražského Quadriennale Markéta Fantová.

MUD“ představí 16. října ve Studiu Hrdinů performerka a tanečnice Markéta Vacovská, absolventka katedry pantomimy HAMU a členka souboru Spitfire Company. Za svůj výkon v představení One Step Before The Fall získala na Fringe Festivalu v Edinburghu prestižní ocenění Herald Angel, cenu České taneční platformy 2013 v kategorii Tanečnice roku a Cenu Divadelních novin. Za svůj mimořádný výkon byla také zařazena do širších nominací na Cenu Thálie.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MARKÉTA VACOVSKÁ a „extrémní“ divadelní zážitek rok před Pražským Quadriennale

Pražské Quadriennale, největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie, a Studio Hrdinů spojují své síly

Pražské Quadriennale, největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie a Studio Hrdinů spojují své síly. V návaznosti na úspěšnou výstavu Extrémního kostýmu na PQ 2011, která rozostřila a rozmělnila hranice mezi tělem, kostýmem, prostorem, světly a zvukem, se 6. června 2018 od 20:00 ve Studiu Hrdinů odehraje performance MUD s tanečnicí

Markétou Vacovskou. Stylizovaný rituál, který si pohrává s nenápadnou výměnou pozic mezi hercem a divákem i realitou a imaginací, bude pozvánkou na další ročník Pražského Quadriennale. To se bude konat přesně za rok, tedy od 6. do 16. června 2019 v Průmyslovém paláci a na pražském Výstavišti, kam se vrátí přesně po 12 letech.

Performance  MUD ve Studiu Hrdinů bude prvním zážitkem nového ročníku PQ, které naplno vypukne doslova do roka a do dne. Prostor Studia Hrdinů je

sám o sobě vzpomínkou na výstavu Extrémního kostýmu, kterou pro PQ 2011 koncipovala kostýmní výtvarnice Simona Rybáková. Betonová textilie, pytle na suť, gáza, igelit, sochařská hlína, instalatérské konopí, škrobové lepidlo, zářivky i žárovky. To všechno nastřádá během expresivního rituálu MUD tanečnice Markéta Vacovská do zakouřeného sálu Studia Hrdinů.

Performance v koncepci Zuzany Formánkové a Ondřeje Kinského si dala nelehký úkol prozkoumat podstatu kostýmu a všechny významy, které s sebou na divadle může nést. Divadelní kostým se pro autory v režijní

spolupráci s uměleckým šéfem Studia Hrdinů Janem Horákem stává samostatným scénickým prvkem, ale i architekturou, která propojuje jak samotného performera, tak i diváka s prostorem. Společně nastiňují jedno z témat blížícího se PQ 2019 – znejistění hranice mezi akcí na scéně a manipulací s divákem.

„Příští ročník Pražského Quadriennale se nebude věnovat jednotlivým částem scénografie odděleně, ale zaměří se naopak na spolupráci umělců a samotný kreativní proces otevřený novým vlivům, nové inspiraci včetně těch nejodvážnějších nápadů. Právě díky odvážným krokům tvůrců, kteří se nebojí společně projít neustále se měnící krajinou lidské imaginace a přinést odtud leckdy i extrémní zážitek, přinese takový zážitek i Studio Hrdinů a to zejména odvážným divákům, kteří se nechodí do divadla jen bavit nebo odpočívat, ale především něco zažít,“ dodává umělecká ředitelka Pražského Quadriennale Markéta Fantová.

„Extrémní“ divadelní zážitek MUD představí 6. června ve Studiu Hrdinů performerka a tanečnice Markéta Vacovská, absolventka katedry pantomimy HAMU a členka souboru Spitfire Company. Za svůj výkon v představení One

Step Before The Fall získala na Fringe Festivalu v Edinburghu prestižní ocenění Herald Angel, cenu České taneční platformy 2013 v kategorii Tanečnice roku a Cenu Divadelních novin. Za svůj mimořádný výkon byla také zařazena do širších nominací na Cenu Thálie.

 

MUD, 6. června 2018 od 20:00

Studio Hrdinů, Dukelských hrdinů 47, Praha 7

Vstupenky: goout.net/cs/divadlo/mud/wwjxc

 

Foto: Vojtěch Brtnický

 

Eliška Míkovcová 

 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN