Škvíry existence

‚Škvíry‘ ve Studiu Hrdinů odhalují tajemství „každodennosti“

Poslední premiérou letošní divadelní sezóny pražského Studia Hrdinů bude adaptace knihy Škvíry existence polské autorky a filosofky Jolanty Brach-Czainy. Knihu, která se v 90. letech v Polsku stala literární senzací, do divadelní podoby upravila Eva Prchalová a režie se ujala Anna Davidová. Do hlavní role byla obsazena Lucie Juřičková. Dále pak v chystané inscenaci hrají Antonie Formanová, Mark Kristián Hochman a Marek Pospíchal.

Původní literárně-filosofický text Škvíry existence, který napsala polská autorka Jolanta Brach-Czaina, se zabývá filosofií každodennosti a pátrá po tajemstvích běžných úkonů, předmětů a jevů. Nezamýšlíme se nad tím, co je pod povrchem věcí a našeho konání, nevěnujeme se tomu, čemu co slouží, ať už to je nákupní vozík, nebo žehlící prkno. Slovy režisérky, naše každodenní bezmyšlenkovité činnosti z nás odčerpávají sílu a nebýt naší únavy na konci dne, zdálo by se, že jsou neviditelné. „Leckdy si myslíme, že setrváváme na povrchu, ale zbystříme-li naši pozornost, můžeme nahlédnout svůj život v novém světle. K tomu nás ponouká Czaina a její myšlenkový svět. Způsobuje nám závrať svou důsledností,“ přibližuje režisérka úhel pohledu na svět skrze Škvíry existence.

Inscenace nese podtitul „Stojí za to si uvědomit, že každá brambora se loupe zvlášť.“ Autorka původního textu Jolanta Brach-Czaina vystudovala fyziku a filozofii, a následně filmovou režii. Věnovala se především teorii a filosofii kultury, gender studies a filosofické antropologii. Divadelní adaptace Evy Prchalové a dramaturgie Terezy Marečkové akcentuje hlavní téma Škvír existence a nabádá nás jako diváky k zamyšlení a pozastavení se. „Každou vteřinu se kolem nás něco děje, ale my si toho nevšímáme. Každodennost totiž existuje tak, jako by zároveň nebyla. Zametá za sebou stopy. Úvahy nad každodenností mají tu moc člověka probudit. Vzpamatuj se, říká, zastav se a vnímej! Pokud to neuděláš, rozplyneš se v nevědomosti. Hledání každodennosti je kriminální hádanka – je nutné provádět detektivní pátrání!“

Režisérka Anna Davidová získala v roce 2014 Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Od toho nás dnes dělí deset let a pro Annu Davidovou jsou Škvíry existence jejím „entrée” ve Studiu Hrdinů. Stejně tak ve Studiu Hrdinů poprvé vystoupí herečky Lucie Juřičková a Antonie Formanová. Hudbu pro inscenaci složil hudební skladatel Ian Mikyska. Po krátké odmlce do týmu zavítají opět herci Marek Pospíchal a Mark Kristián Hochman a scénografka Zuzana Sceranková.

„Jsme na povrchu, ale už je to škvíra…“ Jolanta Brach-Czaina

Jolanta Brach-Czaina (✝︎ 16. 3. 2021)

Jolanta, dcera Ireny, vnučka Bronislawy, pravnučka Ludwiky.

Polská filosofka, pedagožka a esejistka. Působila na pedagogické fakultě v Bělostoku a univerzitě humanitních a společenských věd SWPS ve Varšavě. Polská odborná veřejnost nejčastěji Brach-Czainu přiřazuje k feministické filosofii, filosofii existence, estetice a gender studies, avšak díla, kterými je filosofka nejznámější, Škvíry existence a Membrány mysli, z akademických škatulek vybočují. Poetickým způsobem a bez univerzálií a pojmů se Brach-Czaina snaží dotknout podstaty věcí v jejich bezprostřednosti. Soustředí se na každodennost a její detailní konkréta, se kterými se lidská bytost setkává; právě proto do své filosofie přidává odbornou filosofií často opomíjenou taktilitu přítomného světa. Balancování mezi vědeckostí a poetickou kontrétností u Brach-Czainy možná umocnilo mimo jiné také její studium fyziky a filmové režie.

překlad: Michael Alexa

divadelní adaptace: Eva Prchalová

režie: Anna Davidová

dramaturgie: Tereza Marečková

scéna a kostýmy: Zuzana Sceranková

hudba: Ian Mikyska

světelný design: Pavel Havrda

video: Dragiša Pelemiš

asistent režie: Sebastian Vopěnka

asistentka scénografie: Irina Vorobeva

hrají: Lucie Juřičková, Antonie Formanová, Marek Pospíchal, Mark Kristián Hochman

premiéra: 9. června 2024 od 20,00

reprízy: 10. června 2024 od 20,00

Vstupenky jsou v předprodejní síti GoOut

Příští premiérou a současně první premiérou nové sezóny 24/25 Studia Hrdinů bude:

Isaak Babel / Michal Hvorecký: Zabít člověka – 30. října 2024

režie: Jan Horák

hrají: Jan Jankovský, Natálie Řehořová, Jiří Svoboda, Karin Bilíková, Táňa Malíková

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Státního fondu kultury a Městské části Prahy 7. Vznik díla byl podpořen Nadací ČLF. Činnost Studia Hrdinů je realizována za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky. Magistrát hlavního města Prahy podpořil činnost Studia Hrdinů v roce 2024 částkou 6.700.000,-.

Anna Ribanská

pro Taneční magazín

Jedlík perel

Studio Hrdinů uvádí inscenaci Vojtěcha Maška

Pražská divadelní scéna Studio Hrdinů uvede 26. března premiéru inscenace Jedlík perel autora a filmového režiséra Vojtěcha Maška, pro kterého je zmíněná inscenace prvním takto rozsáhlým činoherním počinem. Do hlavních rolí si vybral Petra Jeništu a Terezu Maxmilián Marečkovou, kteří Jedlíkem perel na této scéně debutují. Hudbu složil přední český hudební producent Aid Kid.

Maškův autorský text se vrací k tématu, kterému se částečně věnoval již ve své dřívější filmové, komiksové i divadelní tvorbě – vytváření alternativních pravd a konspirací. Pátrání po pravdě a schopnosti získat jasnou absolutní odpověď na otázky spojené se samotnou existencí lidskou, božskou a metafyzickou, na které možná odpovědi nelze najít, a pokud ano, pak se mohou stát dogmatem. Kde je hranice mezi realitou a fikcí?

Hrdinou inscenace je člověk, který se svým rozumem a imaginací ztratí v temné verzi fantaskního universa. Jeho předobrazem a počátečním bodem je antiteze k interpretacím slavného Dona Quijota, jeho romantizaci a do značné míry i převracení významu. Dnešní Quijote, nebo jedna z jeho podob, by totiž mohl být člověk ne nepodobný konspiračním teoretikům. Někdo, kdo se pod vlivem čtení fantaskních románů a nejrůznějších zpráv o fungování světa, stane bojovníkem za domnělou pravdu a uprostřed svého bytu si vybuduje paralelní vesmír.

„Když jsem už poněkolikáté rozečetl Cervantesova Dona Quijota, znovu mě přepadl zvláštní pocit, že vlastně nerozumím tomu, proč se bojovníci proti lživému systému nazývají donkichoti a boj za pravdu se nazývá donkichotským bojem s větrnými mlýny. Cervantesův rytíř přece žije ve své tvrzi a čte pokleslé rytířské fantasy romány, ve kterých se vyskytují obři, čarodějové a víly. Dělá to tak dlouho, až těmto bludům uvěří, a vyrazí do své svaté války, kde vidí v obyčejných lidech obludy a temné zloduchy a často na ně agresivně útočí. Ve jménu své pravdy. Napadlo mě, že současný Don Quijote by mohl být osamělý člověk, který se propadá do hlubin internetových konspirací a výkladů světa, kde není nouze o mimozemské vetřelce a agenty, spiknutí mocných a ovládání našich myslí. Že takový Quijote by také jednoho dne vyrazil ze svého doupěte a bojoval by za své ideály”… uvažuje Vojtěch Mašek.

Vojtěch Mašek se dosud věnoval především filmu a komiksu. Jedlík perel je zatím jeho nejrozsáhlejší divadelní prací. „Vojtu Maška jsem oslovil na základě dlouhodobého milého „potkávání se” a „míjení se” v rámci dramaturgie Studia Hrdinů. Maškův a Babanův Jožka Lipnik samozřejmě nevznikl v našem divadle, ale udělal jsem výjimku a tento nekonečný divadelní seriál velmi rádi hostíme. Už v roce 2017 jsme ve Studiu Hrdinů uvedli scénickou koláž Mimo zápis, na které Vojta Mašek spolupracoval jako autor s Ivanou Uhlířovou. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že je na místě dát Vojtovi větší prostor a tak teď vzniká jeho první samostatná autorská režie a já jsem moc rád za přátelskou a tvůrčí atmosféru, která při společném zkoušení panuje,” komentuje umělecký šéf Studia Hrdinů a dramaturg Jedlíka perel Jan Horák.

Vojtěch Mašek obsadil neokoukané herecké osobnosti Petra Jeništu a Terezu Maxmilián Marečkovou. Petr Jeništa, bývalý člen souboru divadla Na zábradlí, v současnosti spjatý s divadelním spolkem JEDL, je známý například z kultovního snímku Nuda v Brně, hojně se věnuje také hlasové práci. Členka brněnského souboru divadla Na provázku Tereza Maxmilián Marečková se krom herecké práce zaměřuje i na hudbu. Spolu s předním českým producentem a častým spolupracovníkem Studia Hrdinů Ondřejem Mikulou aka Aid Kidem se podílí i na hudbě k inscenaci Jedlík perel.

Žánrová eklektičnost a úspěchy v oblasti komiksu a celková vizuální konceptuálnost a vize je něco, co dává všem Maškovým dílům filmovým, komiksovým i divadelním jasný přesah. Proto také už od prvopočátku vzniku inscenace na celém konceptu úzce spolupracuje se zkušenými scénografy, Mikolášem Zikou a Janem Brejchou. Kostýmy pro „Jedlíka” vytváří Františka Králíková, která s Vojtěchem Maškem úspěšně spolupracovala už na cenami ověnčeném filmu Arvéd.

Vojtěch Mašek (* 1977)

Režisér a scénárista, dramaturg a spisovatel, komiksový, filmový a divadelní autor.

Je spoluautorem filmu Okupace, oceněného v roce 2021 cenou České filmové kritiky za nejlepší scénář a Českým lvem za nejlepší scénář. Na poli celovečerního filmu režijně debutoval v roce 2022 snímkem Arvéd. Film získal tři Ceny české kritiky za Nejlepší film, nejlepší scénář a nejlepší mužský herecký výkon a Českého lva za nejlepší scénář, nejlepší hudbu, nejlepší mužský herecký výkon a nejlepší plakát.

Je autorem tří divadelních her: Mimo zápis (společně s I. Uhlířovou, Studio Hrdinů 2017), Černý med (Činoherní klub 2018) a Monstrkabaret Freda Brunolda (společně s D. Babanem, Divadlo nablízko, 2004) a divadelního seriálu Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát (společně s D. Babanem, Divadlo Komedie – Studio Hrdinů).

Vojtěch Mašek je také úspěšným komiksovým tvůrcem. Je držitelem osmi cen Muriel.

autor a režie: Vojtěch Mašek

dramaturgie: Jan Horák

scéna: Jan Brejcha a Mikoláš Zika

kostýmy: Františka Králíková

hudba: Aid Kid

světelný design: Václav Hruška

hrají: Petr Jeništa, Tereza Maxmilián Marečková

spolupráce na textu: Petr Borkovec

Projekt se uskuteční za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky a Státního fondu kultury.

premiéra: 26. března 2024 od 20,00

reprízy: 27. března 2024, 19. a 23. dubna 2024, 23. května 2024

Vstupenky jsou v předprodejní síti GoOut

Příští premiérou Studia Hrdinů bude: 9. června 2024

Jolanta Brach-Czaina / Eva Prchalová: Škvíry existence

režie: Anna Davidová

hrají: Lucie Jiřičková, Antonie Formanová, Mark Kristián Hochman, Marek Pospíchal

Anna Ribanská

pro Taneční magazín

Hra Hrdinů

Audiovizuální multikanálová videoinstalace na jevišti Studia Hrdinů

Vizuální umělkyně Tereza Velíková připravila audiovizuální multikanálovou videoinstalaci pro jeviště Studia Hrdinů v Praze. V případě Hry Hrdinů si vypůjčila scénáře z nově uvedených inscenací této scény během dvou divadelních sezón, z nichž vypreparovala úryvky nabízející sestavení do nového útvaru. Projekci uvedeme v premiéře 24. listopadu 2021.

„Režisérku“ Hry Hrdinů Terezu Velíkovou (*1979) dlouhodobě zajímají vztahy, které mohou vznikat při zmnožení zdrojů obrazu a zvuku. To ji postupně dovedlo k dialogickým videoinstalacím a následně k využívání již existujících výňatků z divadelních her, v nichž jsou právě dialogy jedním ze základních komunikačních prostředků. Fascinují jí možnosti obsahových transformací a formálních napětí, jež vyplývají ze spojení plynoucího divadelního provedení, filmového záznamu, jeho střihu a montáže. Velíkové postup jako by vycházel z představy, že v souboru jakýchkoliv příběhů a vyprávění jsou ukryty příběhy a vyprávění další, potenciální a čekající na objevení. Autorská role se od psaní posouvá k vyhledávání a následnému sestavování slov a gest v nový obsah. Je docela dobře možné, že v nastudovaných představeních Studia Hrdinů takto čekají ještě jiné příběhy, které Velíková nezahlédla, jenže právě u tohoto typu práce nezáleží pouze na analýze textu a jeho scénickém provedení, ale také na příčném řezu, který je osobní a individuální.

Ve Velíkové divadelním mash-upu se jejími slovy řečeno „odrážejí témata hrdiny, divadelního hrdiny nebo možná hrdiny Studia Hrdinů, který právě prochází krizí své vlastní tvorby. Krizí svého postavení jako umělce ve společnosti, ale i krizí své vlastní identity“. Témata jako vyhoření, demotivovanost, otřes z uvědomění si vlastní průměrnosti, nebo přinejmenším z uvědomění si, že o své výjimečnosti nemáme už ani snít, ovšem aktuálně hýbou nejen uměleckou debatou a zdaleka nejsou ani výhradním projevem nástupu středního věku. Pro Velíkovou, která se svými pracemi vždy snaží prokreslit stratigrafii psychologického pole, které modeluje naše myšlení a jednání, se Hra Hrdinů stává platformou, na níž tato témata může pojednat v živé a překvapivě se ubírající konverzaci.

Herce a herečky Studia Hrdinů nechala Velíková hrát role způsobem, jakým jsou zvyklí z původních nastudování. Jsou divadelními postavami, které se dosud nepotkaly a jejich první vzájemný rozhovor je tím ovlivněn. Divák je tak vystaven neustálému procesu dohledávání souvislostí v toku slov, pohybů, obsahů a emocí. Naplno je nucen užívat svou schopnost chápat narážku, metaforu či analogii. Pro Terezu Velíkovou je však právě tento přístup ke splétání obsahu z různě silných, barevných a dlouhých nití příznačný. Podobně jako nemáme přestat vnímat, že jsme se ocitli v prostoru mezi hrami z repertoáru divadla, nemáme přestat vnímat ani to, že sdělení není to, co je hned vidět či slyšet, ale leží někde mezi větami, co vyslovíme, a emocemi, jež dáme znát navenek.

Koncepce a režie: Tereza Velíková
Střih, postprodukce: Tereza Velíková
Kamera: Ivan Svoboda
Zvuk: Petr Zábrodský
Zvuková postprodukce: Stanislav Abrahám
Dramaturgie: Jan Horák
Externí konzultace: Jiří Ptáček
Realizace scény: Matěj Al Ali
Technická podpora: tým Studia Hrdinů

Hrají: Agáta Červinková, Cyril Dobrý, Julie Goetzová, Jakub Gottwald, Eva Hacurová, Vendula Holičková, Ivan Lupták, Gabriela Míčová, Kateřina Neznalová, Marek Pospíchal, Petr Reif, Johana Schmidtmajerová, Pavlína Štorková, Halka Třešňáková

Poděkování: Jan Horák a Michal Pěchouček, Miroslav Bambušek, Ivan Buraj, Iga Gańczarczyk a Magda Jiřička Stojowska, Jiří Adámek a kolektiv, Katharina Schmitt

Projekt byl finančně podpořen ze Stipendijního programu Ministerstva kultury ČR a Státním fondem kultury ČR.

Studio Hrdinů je financované v roce 2021 Magistrátem hlavního města Prahy částkou 5.400.000 Kč a Ministerstvem kultury.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

»STILLER« jako hrdina či antihrdina „u Hrdinů“

Z premiéry autorské adaptace románu Maxe Frische. V titulní roli Stillera hvězda současného doku-seriálu TV PRIMA „Policie v akci“!

Druhé květnové pondělí přineslo ve Studiu Hrdinů, ve Veletržním paláci v Praze, dlouho očekávanou premiéru „Stiller“. Toto režijní dílo Ivana Buraje jaksi symbolicky probíhalo pod sídlem Národní galerie, na jejíž půdě začal v dubnu 2019 boj s ministerstvem kultury i ministrem samotným. V hledišti nás čekalo, na rozdíl od „Enoly“ Elišky Brtnické, i více židlí! Inscenace byla v mnohých směrech podnětná…

Podkladem této inscenace byl vynikající román Maxe Frische, jehož hrdina – neúspěšný švýcarský sochař – má pocit, že i přes snahu není schopný být šťastný a dosáhnout štěstí v aktuálním manželství. Nedospívá však k němu také ani s milenkou. Odejde do ciziny, aby začal jiný, druhý život. Jako úplně jiný člověk. Což samozřejmě nejde. I když se to může člověku zprvu zdát. A určitě si to namlouvá. Proto Stiller, zadržený po sedmí letech na hranicích, dlouho popírá, že je totožný s hledaným Stillerem. Ale přijatý rodinou, přáteli a bývalou manželkou a vyšetřovaný soudem, se musí vzdát. Vzdává se, ale však jaksi neúplně. Opět se snaží splnit sebou vymyšlené manželčiny sny; a to jen a pouze svým způsobem. Což tu nejen neuspokojuje, ale i ničí ji a celý vztah. Vše tak Stiller přivede k opět výchozímu bodu, jako před lety.

„Stiller“ je příběhem o vzájemném nepoznání se lidí (dokonce i v blízkém vztahu), o nemožnosti útěku od sebe samého. Rovněž tak o plýtvání časem, který je nám do života dán. Vede, anebo je částečně nasměrován, také k poznání a sblížení se s druhými lidmi. A navíc – skvěle popsané vztahy, které se ponejvíce uplatňují v bujném rozsahu až nyní, tedy zhruba padesát let po napsání knihy. Důležité se mi zde jeví, někdy vtipné a symbolické, historky o mužském přátelství (o Ripu van Vinkelovi a o objevování jeskyní) aneb také o neporozumění mezi mužem a ženou. Jako je tomu v povídce o manželce, která se pořad ptá na to, kde manžel byl.

Jak inscenovat natolik epicky barvitý proces, jakým je knižní „reprodukce“ deníků? Jak diváka vtáhnout za necelé dvě hodiny do barvitých životních peripetií Stillera?

Režisér Ivan Buraj ve spolupráci s dramatizátorem Janem Kačenou se toho úkolu zhostili statečně a odhodlaně. Buraj staví celé představení do rozličných sektorů. Ať již „jeskynního“, „tábornického“ s ohýnkem či „filmového“. Celé představení je postaveno na kontrastech. Statického, spíše verbálního, herectví proti akci. Tichého projevu v kontrastu s až překřičenými pasážemi. Filmu s ryzím divadelním herectvím. Za nepříliš šťastný považuji krok, že byl Jan Kačena „sám sobě“ dramaturgem. Tento by měl být oponentem a vést s režisérem i úpravcem textu plodný trialog. Myslím, že tento moment se na srozumitelnosti i výsledném tvaru „Stillera“ výrazně negativně podepsal.

Inscenace, těžící z kontrastu, má spád i švih. Druhou věcí je, zda divák neznalý románu úplně vše chápe ve správných souvislostech? A to je právě přímým výsledkem absence skutečného dramaturga…

Petr Reif byl typově vybrán pro titulní roli skvěle. Pouze je škoda, že kolikrát zapomněl svou televizní roli razantního policisty asi někde v divadelní šatně. Místy mu není (v komornějších pasážích) rozumět. Jinde zas šumluje. Jaký to kontrast oproti jemu sekundujícím herečkám Gabriele Míčové a Magdaleně Strakové. Na obhajobu Reifa musím dodat, že Studio Hrdinů je obtížněji zvučitelné. Rovněž razantně zvučené filmové pasáže tlumenému projevu (v jiných momentech představení) jednoznačně neprospívají.

Jak tedy premiéru „u Hrdinů“ hodnotit? Asi nikoli jednoznačně. Což bylo, podle mého dojmu, i režijní snahou? Zřejmě…

V úvodu nastíněná epičnost předlohy, či nutnost některých sdělení, důležitých pro pochopení věcí následujících, vedla místy režiséra k „černobílým“ interpretacím. Myslím, že by si divadlo mělo zachovávat více prostoru pro fantazii a obrazotvornost diváka. Byť i divadlo podle takové náročné a vícevrstevné předlohy.

Nikoli v poslední řadě musím ještě vyzdvihnout funkční a citlivou hudební složku Pavla Boiky.

Premiéra „Stillera podle Buraje“ některé nadchla, jiné plně neuspokojila, ale zároveň všem předkládala otázky. A tak by tomu mělo být. Divadlo současnosti nemusí (a nemělo by) pouze nastolovat jasné téze a přímá řešení.

Foto: Studio Hrdinů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Psáno z premiéry 13. května.

Foto: archiv STUDIA HRDINŮ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN