Pavlína Štorková – Taneční magazín

Trpaslíci jako poslední odkaz lidstva

Barvitý příběh člověka, ducha, myšky a trpaslíků

Studio Hrdinů zve na premiéru autorské inscenace Jana Horáka

Pražské divadlo Studio Hrdinů uvede barvitý příběh člověka, ducha, myšky a tří trpaslíků na konci světa. Absurdní tragikomická inscenace Trpaslíci mluví k divákům skrze bajky, manýristickou scénu Terezy Beranové či hudbu Dominika Gajarského. Premiéra autorského projektu Jana Horáka se uskuteční 29. dubna 2026 od 20:00 ve Studiu Hrdinů.

Příběh Trpaslíků se odehrává ve snové romantizující krajině, na dvou izolovaných místech – v zahradě a na opuštěném majáků. Tam se střetávají tři postavy, které spolu sdílí vlastní bezmoc a slabosti. V každém prostoru na sebe berou jinou podobu, a přesto vždy stejně marně bojují o vlastní důstojnost, smysl života, lásku a pochopení. Ztrácí se ve vlastní identitě i v jazyce, který v komunikaci selhává. Děj hry se cyklí v rytmu bajek, které nepřímo naznačují, jak se příběh bude vyvíjet.

Trpaslík v inscenaci vystupuje jako symbol poslední fáze lidství, jako koncentrát nevkusu, zmatenosti lidské duše a absurdní otisk našeho snažení na této planetě. Bere na sebe podobu člověka, pomalu mizí a zarůstá v lidmi kultivované přírodě. Do sádrové humanoidní figurky trpaslíka lidé otiskují kus ze sebe, ze své podstaty. Trpaslíci jsou podle Jana Horáka absurdním řešením toho, jak bychom mohli předat to „nejlepší“ z humanity někomu, kdo přijde po nás, až vše na zemi zničíme.

I přes tíživé environmentálně-existenciální téma přistupuje režisér Jan Horák k inscenaci s humorem. „Nevím, jak k těmto zásadním tématům přistupovat jinak, než s vtipem. Všichni jsme v současné době k některým tématům už otupělí a humor je cestou, jak si můžeme připomenout hranu, na které právě balancujeme,“ říká k inscenace její autor a režisér.

Na scéně Studia Hrdinů vystoupí tři výjimeční herci – Pavlína Štorková, Jan Bárta a Jan Jankovský – tři osobnosti, kterým byl příběh psán přímo „na tělo“. Díky neopomenutelné historii ve Studiu Hrdinů i několikáté spolupráci s Janem Horákem organicky doplňují během zkušebního procesu jednotlivé rysy a motivace svých postav. Všichni tři se tak ocitají na poli, na kterém se do značné míry smazávají rozdíly mezi interpretem a postavou.

Grafické materiály k inscenaci využívají textilní obraz výtvarné umělkyně Lucie Rosické. Trpaslíci prasáci jsou již druhým jejím obrazem, který je volně inspirovaný autorským textem Jana Horáka. „Hry Honzy Horáka jsou pro mě vždy výzvou. Jsou to komplexní díla plná myšlenek, humoru, ale hlavně silné vizuální estetiky. Vždy, když čtu jeho text, tak mi hned naskakují živé motivy a obrazy,“ říká o procesu tvorby Rosická. Trpaslíci prasáci jsou poslední spoluprací na této úrovni mezi Studiem Hrdinů a Lucií Rosickou. Od příští divadelní sezóny bude divadlo pracovat s umělkyní Ladislavou Gažiovou. Obrazy, které Rosická v uplynulých dvou sezónách pro Studio Hrdinů vytvořila, budou od premiéry Trpaslíků až do konce sezóny k vidění ve foyer divadla ve Veletržním paláci.

Jan Horák: Trpaslíci

autor a režisér: Jan Horák

scéna: Tereza Beranová

kostýmy: Madla Horáková Zelenková

hudba: Dominik Gajarský

světelný design: Václav Hruška

video: Daniel Rajmon a Tamara Spalajkovič

grafické titulky: Nikolay Tretyachenko

výroba: Lucia Račková

asistentka režie: Hanka Nguyen

vizuál: Lucie Rosická (textilní obraz), Roman Polášek (foto), Jan Bouček (grafika)

hrají: Pavlína Štorková, Jan Bárta, Jan Jankovský

Projekt vznikl za podpory Státního fondu kultury ČR a Prahy 7.

Magistrát hlavního města Prahy podpořil činnost Studia Hrdinů v roce 2026 částkou 6.900.000 Kč.

Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

premiéra: 29. dubna od 20:00 ve Studiu Hrdinů

nejbližší reprízy: 13. a 21. května, 10. června 2026

Pavlína Drnková

pro Taneční magazín

Hra Hrdinů

Audiovizuální multikanálová videoinstalace na jevišti Studia Hrdinů

Vizuální umělkyně Tereza Velíková připravila audiovizuální multikanálovou videoinstalaci pro jeviště Studia Hrdinů v Praze. V případě Hry Hrdinů si vypůjčila scénáře z nově uvedených inscenací této scény během dvou divadelních sezón, z nichž vypreparovala úryvky nabízející sestavení do nového útvaru. Projekci uvedeme v premiéře 24. listopadu 2021.

„Režisérku“ Hry Hrdinů Terezu Velíkovou (*1979) dlouhodobě zajímají vztahy, které mohou vznikat při zmnožení zdrojů obrazu a zvuku. To ji postupně dovedlo k dialogickým videoinstalacím a následně k využívání již existujících výňatků z divadelních her, v nichž jsou právě dialogy jedním ze základních komunikačních prostředků. Fascinují jí možnosti obsahových transformací a formálních napětí, jež vyplývají ze spojení plynoucího divadelního provedení, filmového záznamu, jeho střihu a montáže. Velíkové postup jako by vycházel z představy, že v souboru jakýchkoliv příběhů a vyprávění jsou ukryty příběhy a vyprávění další, potenciální a čekající na objevení. Autorská role se od psaní posouvá k vyhledávání a následnému sestavování slov a gest v nový obsah. Je docela dobře možné, že v nastudovaných představeních Studia Hrdinů takto čekají ještě jiné příběhy, které Velíková nezahlédla, jenže právě u tohoto typu práce nezáleží pouze na analýze textu a jeho scénickém provedení, ale také na příčném řezu, který je osobní a individuální.

Ve Velíkové divadelním mash-upu se jejími slovy řečeno „odrážejí témata hrdiny, divadelního hrdiny nebo možná hrdiny Studia Hrdinů, který právě prochází krizí své vlastní tvorby. Krizí svého postavení jako umělce ve společnosti, ale i krizí své vlastní identity“. Témata jako vyhoření, demotivovanost, otřes z uvědomění si vlastní průměrnosti, nebo přinejmenším z uvědomění si, že o své výjimečnosti nemáme už ani snít, ovšem aktuálně hýbou nejen uměleckou debatou a zdaleka nejsou ani výhradním projevem nástupu středního věku. Pro Velíkovou, která se svými pracemi vždy snaží prokreslit stratigrafii psychologického pole, které modeluje naše myšlení a jednání, se Hra Hrdinů stává platformou, na níž tato témata může pojednat v živé a překvapivě se ubírající konverzaci.

Herce a herečky Studia Hrdinů nechala Velíková hrát role způsobem, jakým jsou zvyklí z původních nastudování. Jsou divadelními postavami, které se dosud nepotkaly a jejich první vzájemný rozhovor je tím ovlivněn. Divák je tak vystaven neustálému procesu dohledávání souvislostí v toku slov, pohybů, obsahů a emocí. Naplno je nucen užívat svou schopnost chápat narážku, metaforu či analogii. Pro Terezu Velíkovou je však právě tento přístup ke splétání obsahu z různě silných, barevných a dlouhých nití příznačný. Podobně jako nemáme přestat vnímat, že jsme se ocitli v prostoru mezi hrami z repertoáru divadla, nemáme přestat vnímat ani to, že sdělení není to, co je hned vidět či slyšet, ale leží někde mezi větami, co vyslovíme, a emocemi, jež dáme znát navenek.

Koncepce a režie: Tereza Velíková
Střih, postprodukce: Tereza Velíková
Kamera: Ivan Svoboda
Zvuk: Petr Zábrodský
Zvuková postprodukce: Stanislav Abrahám
Dramaturgie: Jan Horák
Externí konzultace: Jiří Ptáček
Realizace scény: Matěj Al Ali
Technická podpora: tým Studia Hrdinů

Hrají: Agáta Červinková, Cyril Dobrý, Julie Goetzová, Jakub Gottwald, Eva Hacurová, Vendula Holičková, Ivan Lupták, Gabriela Míčová, Kateřina Neznalová, Marek Pospíchal, Petr Reif, Johana Schmidtmajerová, Pavlína Štorková, Halka Třešňáková

Poděkování: Jan Horák a Michal Pěchouček, Miroslav Bambušek, Ivan Buraj, Iga Gańczarczyk a Magda Jiřička Stojowska, Jiří Adámek a kolektiv, Katharina Schmitt

Projekt byl finančně podpořen ze Stipendijního programu Ministerstva kultury ČR a Státním fondem kultury ČR.

Studio Hrdinů je financované v roce 2021 Magistrátem hlavního města Prahy částkou 5.400.000 Kč a Ministerstvem kultury.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Roztančené divadlo 2021 sršelo vtipem a skvělými výkony

Výborný tanec, vtipní moderátoři, hvězdná porota

října se ve vyprodaném Divadle na Vinohradech konal IV. ročník taneční show Roztančené divadlo

A musíme ještě něco dodávat našim čtenářům?

(Dobře…. pro ty, co si tolik nepamatují….

Autorský projekt Tanečních kurzů Martina Šimka & Terezy Řípové byl odstartován v roce 2016 v Městském divadle Mladá Boleslav, kde proběhl první ročník projektu Roztančené divadlo aneb když herci tančí. Po tamním úspěchu proběhl na sklonku roku 2019 již čtvrtý ročník v Mladé Boleslavi. V roce 2018 se dvojice tanečníků rozhodla připravit podobný koncept i pro Prahu, Roztančené divadlo Praha. V březnu 2018 v prvním finále vyhrál David Gránský. O rok později vyhrál Vladimír Polívka. V roce 2020, který se konal poprvé ve Vinohradském divadle, zvítězil Jiří Hána za Městská divadla pražská.)

Do pražského souboje patří : Divadlo na Vinohradech, Divadlo V Řeznické, Divadlo Semafor, Národní divadlo, Divadlo Kalich, Městská divadla pražská, Švandovo divadlo, Divadlo Broadway

Jednotlivé páry ve finále předvedly jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Na vše dohlédla porota, ve které zasedli. Doprovázela živá hudba kapely Gin in jam.

Kapela, která nemá chybu – Gin in jam

Pro ujasnění videa… zdůrazňujeme vítězný pár – Oskar Hes a Veronika Jirků

1) Nela Boudová a Jakub Vodička – za DIVADLO V ŘEZNICKÉ (valčík + paso doble)

2) Anna Julie Slováčková a Adam Havel – za DIVADLO SEMAFOR (quickstep + rumba)

3) Pavlína Štorková a Jakub Necpál – za NÁRODNÍ DIVADLO (slowfox + samba)

4) Michaela Tomešová a Adam Koutek – za DIVADLO KALICH (waltz + jive)

5) Viktor Dvořák a Michaela Nováková – za MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ (tango + jive)

6) Oskar Hes a Veronika Jirků – za ŠVANDOVO DIVADLO (quickstep + cha cha)

7) Marek Holý a Eliška Stehnová – za DIVADLO NA VINOHRADECH (tango + samba)

8) Bořek Slezáček a Zuzana Šťastná – za DIVADLO BROADWAY (slowfox + cha cha)

Pořadem provázela Světlana Witovská a Libor Bouček, nezapomenutelný pár, který dokáže 3 hodiny bavit diváky svým neustálým špičkováním se mezi sebou. Divákům cukají koutky úst a předstíraná rivalita a agrese obou moderátorů vede k soucitu, neboť toto zná zřejmě každý, kdo prožívá jakýkoliv vztah, ať už pracovní nebo osobní. Ti dva si sednou, nelze to nijak popřít, Liborova ublíženost vede ženy k nekonečnému smíchu a muže naopak k nekonečné soustrasti. Ale poklona oběma! Lepší moderátoři tu asi být nemohli!

Světlana Witowská a Libor Bouček v akci

Porota v akci – Martin Dejdar, Dasha, Přemek Forejt

Druhá část poroty- Jitka Asterová, Jan Maxián a Eva Burešová

Moderátoři a jeden z vítězných párů

Vystoupila i zpěvačka Monika Sommerová. Její hlas nemá chybu a protože zazpívala i oblíbený lidový song, diváci byli dojati, co dodat.

Nelze opomenout výkon kapely Gin in jam. Zpěvačka má téměř fenomenální hlas a škoda, že ji není vidět, či slyšet mnohem více.

Porota ve složení: zpěvačka Dasha, herec Martin Dejdar, herečky Jitka Asterová a Eva Burešová, kuchař Přemek Forejt, hudebník Jan Maxián byla opticky hezká. Všem to slušelo. Ale řekla bych, trošku totiž do počtu. Tento ročník celkově byl tanečně velice silný, hodnocení v zásadě nudné: skvělé, skvělé, skvělé…. No, poroto… to víme také! Ale co teď? Když všichni jsou skvělí? Co dělat?

Oskar Hes s Veronikou Jirků získali i přes tento problém nejvyšší možné ocenění. Tento pár získal v obou tancích od každého porotce plný počet bodů (celkem 120) a tím se stali prvním párem v historii pražských klání, který získal maximální počet bodů. Pokud budeme uvažovat jako Richard Genzer, který říká: „Nemám rád talentované lidi,“ pak musím říct toto: při tanci Oskara Hese jsem pojala podezření, že ten člověk si Boha zřejmě nějak uplatil…. A to není fér vůči ostatním… Všichni byli dobří. Ale jeho výkon…. no…. tak očima Richarda bych řekla: „Budí to v ostatních lítost, hněv, pocit méněcennosti, pocit marnosti, zoufalství, pocit vlastní neschopnosti, nedosažitelnosti, až pláče či smutku.“

Na závěr večera byla vyhlášena dvě místa: vítěz tipovací soutěže a hlavní vítěz/vítěz poroty. Loňský vítěz Jiří Hána předal korunu vítěze páru: Oskar Hes a Veronika Jirků (to jsou Ti, co dali úplatek Pánu Bohu). Vítězové tipovací soutěže se stali Pavlína Štorková a Jakub Necpál.

Diváci se skvěle bavili a každý taneční pár ohodnotili vždy bouřlivým potleskem. Roztančené divadlo se tak natrvalo stalo pravidelnou akcí.