Paralelní světy

Úvodní premiéra nové sezóny „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ v pražském A studiu Rubín nasadila laťku nebývale vysoko

Novou premiéru v A studiu Rubín jsem očekával s mnoha otázkami. Stejné problematice se poslední dobou věnuje množství dramatiků i divadelních a filmových tvůrců. Pouze na českých jevištních prknech se totiž s touto tematikou, pouze namátkou, již objevily tituly „Otec“ (divadlo Rokoko), „Zatmění“ (divadlo Broadway) anebo „Starci na sněhu“ (divadlo Au!). Stejné chorobě se v této sezóně bude věnovat rovněž titul Jihočeského divadla „Still Alice (Stále jsem to já) Lisy Genovy“. Ten je známý i z filmového zpracování s Julianne Mooreovou. V Českých Budějovicích má být tato inscenace premiérována v dubnu 2021…

Než se budu věnovat detailněji „rubínovské inscenaci“, prosím, dovolte krátký exkurz k historii Alzheimerovy choroby.

Alzheimer anebo Fischer?

Víte že, Alzheimerova nemoc se klidně mohla jmenovat „Alzheimer-Fischerova“. Popisy diagnóz i obrázky histologického vyšetření mozků šestnácti pacientů roku 1907 z pražské psychiatrické kliniky v Kateřinkách totiž, ve stejné době jako jeho německý kolega Aloysius Alzheimer, publikoval český lékař židovského původu Oskar Fischer. Fischerovo dílo a jeho zásluhy však byly plně doceněny až daleko později.

Oskar Fischer se narodil, v německy mluvící rodině správce statku, ve Slaném. Tam později maturoval na gymnáziu. Pak absolvoval studia medicíny v Praze a ve Štrasburku. Následně vykonával lékařskou praxi v Praze. Řadil se k počet německy mluvící menši židovského původu. Z důvodu původu byl lékař, mezi jehož pacientky patřila i Charlotta Masaryková, za okupace transportován do Terezína. Tam 28. února 1942, tedy před téměř osmdesáti lety, zemřel.

Snímek ze čtené zkoušky v A studiu Rubín

Ovšem, ani Aloysius Alzheimer to neměl, s popisem nově objevené choroby, vůbec snadné. Když prezentoval své nové objevy o chorobě v roce 1906 na setkání psychiatrů v Tübingenu, tak žádný z účastníků Alzheimerovi nepoložil pražádnou doplňující otázku. Okamžitě se přešlo k jinému tématu. Navíc, regionální list „Tübinger Chronik Ma” věnoval jeho objevu, v obsáhlé reportáži z kongresu, jedinou kratičkou větu. Alzheimer se tak vrátil zklamán do psychiatrické kliniky v Mnichově.

První přípravy nad scénářem (anebo pod?)

V té době dvaačtyřicetiletý německý psychiatr vylíčil případ své pacientky Auguste Deterové. Ta předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Teprve pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk.

Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk. Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit.

Vůně perníku

Jak tuto vážnou chorobu chápat? Jak s ní žít? Jak se jí takzvaně „dostat na kobylku“? I tak mohly znít úvodní premisy tvůrčího týmu nebývale působivého představení „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. A to navíc v komorně intimním, ale svou kontaktností a bezprostředností, i nic neodpouštějícím divadelním prostoru malostranského Rubínu.

Alena Štréblová tak trochu netradičně

Jak vkusný a informacemi nabitý (i tradičně nápaditě graficky zpracovaný) program divadla prozrazuje: Autoři postavili klasickou pohádku naruby. A tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence. K tomu jsou jim  inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především  kniha rakouského spisovatele Arno Geigera ,Starý král ve vyhnanství´. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným Alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci ,normálního´ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i znovunalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.“

Miroslav Mejzlík, Jiří Štrébl a jeho sestra Alena

Musím konstatovat, že to vše se podařilo vpravdě na jedničku s hvězdičkou. Od dramaturgie, přes výtvarné řešení scény a kostýmů… Navíc, umocněno působivou hudební stránkou, až – v neposlední řadě – po excelentní herecké výkony.

Nadhled i laskavý vhled

Režisér, nesoucí jméno bývalého fotbalového reprezentanta (a nyní majitele sítě benzínových pump ONO), Jiří Ondra příjemně překvapil. Ve spolupráci s Lucií Ferenzovou připravili na motivy výše zmíněného rakouského autora plnohodnotnou prvotní látku. Bylo však brzo patrno, že ponechali i patřičný improvizační prostor všem hereckým osobnostem.

Osobně koukám tak trochu mezi prsty vždy na inscenace či televizní, respektive filmová, díla, kde je autor i sám sobě dramaturgem. V tomto konkrétním případě se sice jednalo „pouze“ o spoluautorku Lucii Ferenzovou, ale stejně… Po zážitcích z celého představení však jsem tentokrát nucen konstatovat, že zde to vůbec na škodu nebylo. Naopak, zřejmě to prospělo k pevnější struktuře a provázanosti celé inscenace.

Richard Fiala a Miroslav Mejzlík (v pozadí Jiří Štrébl)

Nejsilnějším dojmem z celé inscenace je paralelní prolínání se reálného světa, představ i bludů. Režisér zde ostrými střihy dosahuje kontrapunkt mezi pragmatickým světem i blouzněním a hledáním lidí, kteří skončili v osidlech Alzheimerovy choroby.

Ani prvky v rovině nadhledu (kupříkladu parafráze postavy vraždícího otce se sekerou z kultovního dílu „Studna“ ze seriálu „30 případů majora Zemana“) výsostně vážné téma neshazují. Naopak, dodávají mu lidské rozměry. A tímto stylem bych se mohl postupně vyjadřovat ke každému detailu „Perníkové chaloupky“.

Nejen herecký koncert

Ostřílený Miroslav Mejzlík v hlavní roli představení doslova exceloval. Dokázal odstínit různé intimní nuance člověka, který z jedné strany Alzheimerově chorobě podléhá, ale ze strany druhé si to nikterak nepřipouští. Výbornými partnery mu byli – tradičně výborní – Alena Štréblová a její bratr Jiří. A ani Richard Fiala v tomto hereckém excelentním kvartetu nezůstával nikterak v pozadí.

Alena Štréblová, Richard Fiala a Miroslav Mejzlík

Posledně jmenovaný je navíc i spoluautorem hudební stránky celého představení. Jeho písničky s kytarou nejen umocňovaly děj, ale navíc jednotlivé scény sympaticky provazovaly v jeden svébytný celek. Konečně někde nebyly písničky pouhými předěly či pověstnými „oslími můstky“, nýbrž plnohodnotnou složkou inscenace!

Hledání světla na konci tunelu?

Závěrem musím konstatovat, že „Perníková chaloupka“ se všem tvůrcům i ostatním složkám A studia Rubín nadmíru vydařila. Nasadila (nejen) zde vysokou laťku. A nezbývá se než těšit na další inscenace v tomto pražském komorním malostranském suterénu.

»Perníková chaloupka (čekání na lopatu)«

Autoři: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković

Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi

Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl

Premiéra: 8. září 2020 v A studiu Rubín

Foto: Patrik Borecký, Dita Havránková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Perníková chaloupka“ v Rubínu i v LDN

Drama s nadmíru aktuální tematikou. Premiéra již v druhém týdnu nové sezóny!

53. sezóna pražského divadla A studio Rubín s podtitulem „Sezóna velkého úklidu“ odstartuje premiérou inscenace Jiřího Ondry „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. Autoři textu vykreslující, pomocí svébytného světa na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí, metaforu naší doby a společnosti. Té, která zapomíná a trpí strachem. Vycházejí přitom jak z osobní zkušenosti s rodiči a prarodiči, tak odborných zdrojů. V hlavních rolích se objeví Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl. Inscenace bude uvedena 8. září v 19.30 hodin.

Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z roku 2019 žijí v Česku asi 102 tisíce lidí s demencí, z nichž 62 tisíce lidí má diagnostikovanou přímo Alzheimerovu nemoc. Na 100 000 obyvatel tak připadá 582 osob s tímto onemocněním, což je 0,6 % populace. Touto nemocí a mezigeneračním smířením se zabývá nová inscenace A studia Rubín, která nazírá stáří a Alzheimerovu chorobu z mnoha obrazových perspektiv.

Autoři textu vychází z osobních zkušeností s rodiči a prarodiči, z mnoha inspiračních zdrojů vztahujících se k zapomínání a paměti (nejen osobní, ale i národní) a odborné literatury. Přesto si jako cíl nevytyčili dokument či odborné dílo, naopak, snaží se o svébytný umělecký tvar formálně i obsahově. Alzheimerovu nemoc uchopili jako metaforu naší doby, která zapomíná, zaměňuje, zamlčuje, je násilná a agresivní, ztracená v množství informací a trpí strachem, až děsem.

Žijeme ve společnosti, která stárne a trpí mnoha nemocemi, včetně demence. Chtěli bychom v této inscenaci ohledat mezigenerační vztahy a otevřít debatu o tom, zda a jak je stáří v naší společnosti vnímáno a ceněno. Zatím jsme objevili minimálně to, že se od rodičů nepřestáváme učit celý život. Od stáří se můžeme naučit minimálně to, jaké to je, být starý,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Děj provází dvě paralelní linie. Na příběhu syna, který stojí na prahu rozhodnutí umístit svého otce do domova seniorů či LDN, sledujeme různé projevy choroby a svízele soužití s takto nemocným člověkem. Od humorných situací, přes agresi až po dojetí, se syn vyrovnává s postupným vyprcháváním otcovy svérázné originální osobnosti plné svébytné životní filosofie. Druhou linkou inscenace je paralelní příběh dvou sourozenců, kteří jsou již umístěni v zařízení pro seniory a s jeho fungováním se vypořádávají skrze metaforu lesa a pohádkových motivů z klasické iniciační pohádky „Perníková chaloupka“. Sourozenci propadají dětinským vizím, strachům i touhám, ale stejně tak mají i své charaktery osob zestárnuvších do naší doby. Vzniká tak mnohovrstevnatý děj, kdy se propadáme do vnímání člověka ztrácejícího svou osobnost.

Inscenátoři vytvářejí svébytný svět na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí (například LDN). Scéna Andrijany Trpković pracuje se znakem a minimalismem, podněcuje představivost a vyhýbá se realismu; kostýmy jsou charakterotvorné a pracují s obrazivostí jednotlivých situací. Hudba vznikla přímo pro inscenaci a navozuje celkovou atmosféru inscenace; Richard Fiala pracuje s efektovaným ukulele a Václav Hoskovec tvoří pro inscenaci originální elektronické plochy.

Všichni zainteresovaní mají s Alzheimerem dost osobní zkušenosti, takže inscenace vzniká ve společném tvůrčím duchu, což je ovšem v Rubínu dobrým zvykem. Zatím nemám pocit, že bychom zkoušeli nějaké divadlo, a to mě těší. Chtěli bychom, aby ,Perníková chaloupka´ vyzařovala lehkost, nadhled, nostalgii, smutek i palčivost.“ dodává režisér Jiří Ondra.

Premiéra inscenace „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ se odehraje v pražském divadle A studio Rubín v úterý 8. září.

Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“

Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Prosím tě, až umřu, řekni mi to.

Bylo nebylo. Jednou večer děti zavedly své rodiče do lesa a nechaly je tam. „Les“ bylo všechno to kolem, co nebylo „doma“. Rodiče měli strach a chtěli domů, ale protože zapomněli, že to kolem nich je „les“, a také zapomněli, jak se dostat „domů“, zůstali v lese sami. Děti rodiče v lese občas navštěvovaly. A divily se, proč chtějí rodiče domů, když se v lese mají skoro tak dobře, jako doma. Nedalo se nic dělat. Nakonec museli všichni vylézt na vysoký strom, aby se rozhlédli, jestli neuvidí v dálce světýlko.

Autoři staví klasickou pohádku naruby a tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence, k čemuž jim jsou inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především kniha rakouského spisovatele Arno Geigera „Starý král ve vyhnanství“. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci „normálního“ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i opětné nalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.

Autor: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković

Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi

Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl

Premiéra: 8. září 2020

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Bude nový seriál „ČECHOVI” českým DALLASEM?

V jedné z důležitých rolí si tam zahraje i Vlastimil Harapes! Ale také třeba MUDr. Radim Uzel anebo herecká a pěvecká legenda Josef Zíma.

Když se v 90. letech minulého století objevil v Česku seriál Dallas, všichni tuto rodinnou ságu s napětím sledovali a stal se z ní naprostý fenoménem. Již brzy budeme u nás mít „český Dallas” a rodinnou ságu ČECHOVI. 13-ti dílnou sérii v pražském Kině MAT představil zástupcům médií autor, režisér a producent Tomáš Magnusek, s režisérkou Evou Toulovou, za účasti mnoha herců i členů realizačního týmu.

Podobnost čistě náhodná? Nikoli! Režisér Tomáš Magnusek, který proslul svými filmy a seriály, do nichž se mu podařilo a stále daří obsazovat herecké legendy, se „dallaskému tématu” věnoval od svého dětství.

Tak jako si děcka a teenageři hrají s panenkami, autíčky, hrají hry, já jsem si z lega dělal panáčky a rozehrával jsem takovou pomyslnou rodinnou ságu. Neskutečně mě to fascinovalo a bavilo a řekl jsem si, že něco podobného jednou natočím. A stalo se,” prozradil Tomáš Magnusek. Ten, který vytvořil rodinu Čechovu o čtyřech generacích, žijící pod jednou střechou.

Režisér, scenárista i předseda Obce spisovatelů Tomáš Magnusek a jeho dítě – seriál ČECHOVI

Čechovi jsou bohatá podnikatelská rodina čtyř generací, kteří bydlí v jednom domě. Každý má svou ložnici, svůj příběh a svůj smysl v ději. Dnes už sedmdesátiletý otec, hlava rodiny, založil krátce po revoluci firmu, kterou by chtěl nyní předat některému ze svých třech dětí. To se ale nedaří. Je to problém současnosti, kdy generační výměnu ve firmě nepřežije téměř dvě třetiny společností,” popsal stručně hlavní dějovou linku režisér Tomáš Magnusek, který sám ztvární velmi negativní postavu charakterově podobnou J. R. Ewingovi z amerického Dallasu…

Seriál Čechovi bude o tom, jací jsme, jak je složité v dnešní době podnikat, o chybějících zaměstnancích, ale také o uvažování lidí… Že to není jen o tom, že někdo má miliony a neví co s nimi, ale že musí tvrdě pracovat… Je v něm namíchané všechno, kdekdo se v tom může třeba i poznat. Jsou tam rodinné i finanční intriky, mocenské boje, sex, sarkasmus i spletité vztahy a také velmi zajímavý a někdy až nečekaný vývoj některých postav“ láká diváky k obrazovce Magnusek s tím, že je velmi rád, že se mu opět podařilo obsadit řadu skvělých herců zvučných jmen.

Rodinu Čechových tvoří: Libuše Švormová, Kateřina Macháčková, Miloslav Mejzlík, Petr Batěk, Tomáš Magnusek, Robert Cejnar, Andrea Elsnerová, Bára Šťastná, Tereza Němcová – Petrášková, Tereza Ticháčková.

Celá seriálová rodina Čechových

V dalších rolích se objeví: Regina Rázlová, Jaroslava Obermaierová, Ivana Jirešová, Antonie Talacková, Igor Bareš, Ladislav Županič, Vilém Udatný, Roman Pomajbo, Felix Slováček, Jan Přeučil, Eva Hrušková, Jiří Klem, Vlastimil Harapes, Josef Nedorost, Antonín Hardt, Radim Uzel, Jan Rosák, Miroslav Hrabě, Zdeněk Rohlíček (syn E. Hruškové) a chybět nebude ani legenda české dechovky, ale i filmu a televize Josef Zíma

Zleva Petr Batěk a Miloslav Mejzlík na pracovním snímku z natáčení seriálu ČECHOVI

Všichni herci si natáčení velmi pochvalovali. Podobně jako u mnoha Magnuskových filmů ocenili příjemné prostředí, skvělé obsazení a doslova rodinnou atmosféru.

Proto jsem do toho také šla. Tomáše Magnuska mám moc ráda, moc si ho vážím a oceňuji ten krásný, laskavý a lidský přístup k lidem, k nám hercům. Navíc se tam sešla skvělá herecká parta i lidé od štábu, což mě taky velmi těší” poznamenala legenda českého filmu i dabingu Libuše Švormová, která si zahraje matku rodu.

Natáčelo se asi na deseti místech převážně v Královéhradeckém kraji, ke kterému má Tomáš Magnusek blízký a domovský vztah. Hlavní lokací pro rodinu Čechovi je vila Viktorka – dům v Babiččině údolí, který funguje jako penzion i již proslavené Herecké muzeum. Objekt před lety Tomáš Magnusek koupil a ze zchátralé secesní vily, která byla odsouzena k zániku, vytvořil místo, které navštěvují stovky lidí. Jsou zde i různé akce, besedy a vzniklo zde takové kulturně-společenské centrum tohoto regionu,” uvedl PR manažer seriálu Čechovi René Kekely.

A kdy se diváci mohou na nové příběhy, hrdiny a zápletky těšit? Momentálně je dotočeno. Nastupuje proces postprodukce jako střih, zvuk, barva, hudba, a když vše půjde dobře, seriál Čechovi by se na obrazovkách mohl objevit nejspíš na podzim,” dodal René Kekely s tím, že ve fázi příprav je už i pokračování, tedy druhá série českého Dallasu”.

Duchovní otec a režisér seriálu Tomáš Magnusek s herečkou Libuší Švormovou

Momentálně vedeme jednání s televizními stanicemi a diváci se včas dozvědí, kdy přesně a kde rodinnou ságu uvidí. Přejeme si hlavně to, aby se jim seriál líbil a chtěli na konci každého dílu vidět ten následující…A na konci jedné série vidět další…,” dodal režisér Tomáš Magnusek.

Také nezapomněl připomenout, že bez partnerů by seriál vzniknout nemohl a s úctou poděkoval PVZP, Concept Weisner Hager, ISMM, Porche Hradec Králové, AH Bohemia, Petrof, Centru andragogiky, AP Security, Transport Trutnov, Petra Clinic, Svatebnímu salonu Adina a také salonům Koutný Prostějov.

Realizační tým seriálu ČECHOVI:

Scénář, náměr, producent, režie: Tomáš Magnusek

Režie: Eva Toulová

Produkce: Kristýna Zelená

Kamera: Pavel Mědílek

Asistent kamery: Pavel Vávra

Zvuk: Tomáš Oramus

Střih: Matěj Brothánek

Kostýmy: Gabriela Cincibusová

Masky: Anna Heroutová, Kateřina Veverová, Veronika Němcová

Hl. technik: Michal Šperling

Grip: David Vrzal, Karel Svoboda, Josef Plašil

Doprava: Josef Plašil, Tomáš Stára

PR a marketing: René Kekely

René Kekely

pro TANEČNÍ MAGAZÍN