A studio Rubín otevírá dveře scenáristům

Spustilo výzvu již třetí edice úspěšného projektu „Autor v domě“

Pražské divadlo A studio Rubín vypsalo 3. ročník úspěšného projektu „Autor v domě“. Jeho cílem je vytvářet ideální prostředí a podmínky pro kreativní autorské psaní. Podporuje tím vznik nových divadelních textů. Do dílny se mohou hlásit autoři a autorky bez rozdílu věku i zkušeností. Vybraní účastníci získají možnost pracovat v tvůrčím dialogu s duem výrazných osobností české divadelní scény – Markétou Bidlasovou a Jiřím Ondrou. A představí svůj text divákům Rubínu formou scénických čtení. Zájemci se mohou hlásit do 28. 2. 2021.

Autor v domě“ vychází z dramaturgie A studia Rubín, která je do značné míry založena na autorských textech a inscenacích. V rámci autorské dílny se účastníci i tutoři setkávají na pravidelných kolokviích, která slouží jako platforma k tolik potřebné reflexi a vedení angažovaného dialogu. K vytvoření podnětné atmosféry přispívá také fakt, že se nekonzultují pouze vznikající texty samotných autorů, ale i tutorů – a to od jejich základní ideje až po finální tvar. Závěrečným výstupem bude zmíněné scénické čtení, které se uskuteční v A studiu Rubín. Možností je také inscenování některého textu či textů v A studiu Rubín a jejich zařazení do repertoáru.

Více než kdy jindy máme potřebu podporovat začínající umělce. I když netušíme, kdy budeme moci opět otevřít naše divadlo, věříme, že světlou stranou dnešní těžké situace je možnost se hlouběji zamyslet nad naší společností i osobními životy. A toto pozastavení může vyústit do pozoruhodných uměleckých tvarů. Naše letošní sezona, sezona Velkého úklidu, je koneckonců také výsledkem reflexe jarní nenadálé situace.“ říká umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Pod tutorským vedením Reného Levínského, Dagmar Fričové a Lucie Ferenzové  se předminulého ročníku této dílny v roce 2019  zúčastnili autoři Bernardeta Babáková, Eva Blechová, Barbora Hančilová a Ondřej Šulc. Roku 2020 převzali vedení akce Ondřej Novotný a Simona Petrů. I díky nim tvořili své texty Jana Hrdá, Jana Micenková, Tomáš Ráliš a Martin Toul. Zatímco většina textů pilotního dílu byla před plošným uzavřením divadel zinscenovaná v rámci autorských čtení v A studiu Rubín, výsledná práce autorů druhého ročníku právě získává finální tvar díky režisérovi Janu Fričovi. Ten v současné době pracuje na rozhlasových scénických čteních, která budou k poslechu v podcastu A studia Rubín – Fade in Rubín.

Texty tutorů pilotního ročníku se objevily i na divadelních jevištích. Zatímco hra „A osel na něj funěl“ Reného Levínského se hrála během Vánoc 2019 v Městských divadlech pražských, scénář Lucie Ferenzová k inscenaci „Jezero“ (premiéra 30. listopadu 2019) je na nynějším repertoáru A studia Rubín, stejně jako inscenace „Tumor: karcinogenní romance“ (premiéra jako site-specific A studia Rubín v pražské Invalidovně 17. září 2019) Dagmar Fričové, která získala nominace v rámci Cen Divadelních novin i Thálie.

Na inscenaci „Jezero“, která vznikla na základě této soutěže, již napsal TANEČNÍ MAGAZÍN recenzi

Autor v domě“ reaguje na dlouhodobě neuspokojivou situaci současné české dramatiky. Inspiruje se několika modely podpory začínajících autorů v německé jazykové oblasti, kde existuje velká řada dílen, seminářů, festivalů, ale i studijních oborů, které vznik textů rozvíjí a podporují. Více informací o projektu je možné najít na oficiálních webových stránkách a sociálních profilech divadla.

Zájemci splňující podmínky projektu mohou své přihlášky zasílat nejpozději do půlnoci 28. února 2021.


Podmínky projektu:

Autor v domě je otevřen všem autorům a autorkám bez rozdílu věku i zkušeností. Tutoři spolu s uměleckou šéfkou A studia Rubín budou účastníky vybírat na základě těchto zaslaných podkladů:

●      motivační dopis (max. 2 500 znaků),

●      strukturovaný životopis,

●      náčrt synopse budoucího textu (max. 2 500 znaků),

●      jedna až dvě ukázky dosavadní tvorby s krátkým komentářem důvodu výběru.

Vše zašlete na e-mailovou adresu: astudiorubin@gmail.com a v předmětu uvěďte „Autor v domě“. Přihlášky zasílejte nejpozději do 28. února 2021.

První kolokvium se bude konat v sobotu 27. března 2021.


Tutoři:

Markéta Bidlasová

Studovala DAMU v Praze, obor dramaturgie. Pracovala jako kmenová dramaturgyně v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1993–2001), ve Švandově divadle na Smíchově (2003–2009) a v Divadle Komedie (2012–2016). Externě pak v pražských divadlech: Činoherní klub, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Labyrint, Divadlo v Celetné a v posledních letech také v Klicperově divadle v Hradci Králové.

Je autorkou několika divadelních her – například „Kurva svatá“, „Podzimní hra“ a „Her master’s voice“ a také dramatizací kupříkladu „Osm a půl a půl“, „Profesionální žena“ a „Tři stařeny“. Za svou hru „Pastička“, která byla uvedena v Divadle Husa na provázku a A studiu Rubín, získala 2. Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší původní českou hru roku 1995. Hra byla přeložena do několika světových jazyků.

Je autorkou scénáře filmu „Jako nikdy“ (režie Zdeněk Tyc, 2013), který získal Cenu Trilobit společnosti Fites, nominaci na ceny filmové kritiky a České filmové a televizní akademie Český lev. Její scénář „Eldorádo“ (se Z. Tycem), získal 3. místo v Ceně Sazky za nerealizovaný filmový scénář za rok 2005.

Od roku 2016 vede Kursy tvůrčího psaní při Národním divadle v Praze. V roce 2017 vedla tvůrčí seminář na Vysoké škole kreativní komunikace v Praze.

Markéta Bidlasová

Jiří Ondra

Studoval DAMU, obor režie alternativního a loutkového divadla (vedoucí M. Krobot). Pracoval jako umělecký šéf Divadla D21 v Praze (2012–2017) a současně působil jako kmenový režisér a dramaturg v Divadle rozmanitostí v Mostě (2010–2020). Od roku 2018 režijně a autorsky spolupracuje s A studiem Rubín, kde vytvořil inscenace „Thelma a Selma“ a „Perníková chaloupka – čekání na lopatu“. Jako režisér i autor v minulosti spolupracoval také například s Divadlem Lampion Kladno, Klicperovým divadlem Hradec Králové, Horáckým divadlem Jihlava, Slezským divadlem v Opavě, Teatr Novogo Fronta a Kolonie, z. s.

Věnuje se divadelní tvorbě nejen pro dospělé, ale také pro děti a mládež. Inscenace „Pozor děti, přijela k nám pouť“ podle autora Mika Kennyho (Divadlo rozmanitostí Most) získala cenu odborné poroty za nejlepší inscenaci festivalu Dítě v Dlouhé 2018. Kromě divadla spolupracuje také s Českým rozhlasem. Je také autorem scénářů, dramatických i písňových textů.

Mimo autorskou a inscenační činnost se věnuje teatroterapii. V Dětském domově Lety spoluzaložil divadelní soubor Pasažéři. Dále vedl uskupení ZAZRAKEM, divadelní soubor herců se zrakovým handicapem při Tyflocentru Praha, o. p. s. Od roku 2012 působí též jako lektor divadelního studia pro děti a mládež Dětský talent v Praze.

Jiří Ondra

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Paralelní světy

Úvodní premiéra nové sezóny „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ v pražském A studiu Rubín nasadila laťku nebývale vysoko

Novou premiéru v A studiu Rubín jsem očekával s mnoha otázkami. Stejné problematice se poslední dobou věnuje množství dramatiků i divadelních a filmových tvůrců. Pouze na českých jevištních prknech se totiž s touto tematikou, pouze namátkou, již objevily tituly „Otec“ (divadlo Rokoko), „Zatmění“ (divadlo Broadway) anebo „Starci na sněhu“ (divadlo Au!). Stejné chorobě se v této sezóně bude věnovat rovněž titul Jihočeského divadla „Still Alice (Stále jsem to já) Lisy Genovy“. Ten je známý i z filmového zpracování s Julianne Mooreovou. V Českých Budějovicích má být tato inscenace premiérována v dubnu 2021…

Než se budu věnovat detailněji „rubínovské inscenaci“, prosím, dovolte krátký exkurz k historii Alzheimerovy choroby.

Alzheimer anebo Fischer?

Víte že, Alzheimerova nemoc se klidně mohla jmenovat „Alzheimer-Fischerova“. Popisy diagnóz i obrázky histologického vyšetření mozků šestnácti pacientů roku 1907 z pražské psychiatrické kliniky v Kateřinkách totiž, ve stejné době jako jeho německý kolega Aloysius Alzheimer, publikoval český lékař židovského původu Oskar Fischer. Fischerovo dílo a jeho zásluhy však byly plně doceněny až daleko později.

Oskar Fischer se narodil, v německy mluvící rodině správce statku, ve Slaném. Tam později maturoval na gymnáziu. Pak absolvoval studia medicíny v Praze a ve Štrasburku. Následně vykonával lékařskou praxi v Praze. Řadil se k počet německy mluvící menši židovského původu. Z důvodu původu byl lékař, mezi jehož pacientky patřila i Charlotta Masaryková, za okupace transportován do Terezína. Tam 28. února 1942, tedy před téměř osmdesáti lety, zemřel.

Snímek ze čtené zkoušky v A studiu Rubín

Ovšem, ani Aloysius Alzheimer to neměl, s popisem nově objevené choroby, vůbec snadné. Když prezentoval své nové objevy o chorobě v roce 1906 na setkání psychiatrů v Tübingenu, tak žádný z účastníků Alzheimerovi nepoložil pražádnou doplňující otázku. Okamžitě se přešlo k jinému tématu. Navíc, regionální list „Tübinger Chronik Ma” věnoval jeho objevu, v obsáhlé reportáži z kongresu, jedinou kratičkou větu. Alzheimer se tak vrátil zklamán do psychiatrické kliniky v Mnichově.

První přípravy nad scénářem (anebo pod?)

V té době dvaačtyřicetiletý německý psychiatr vylíčil případ své pacientky Auguste Deterové. Ta předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Teprve pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk.

Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk. Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit.

Vůně perníku

Jak tuto vážnou chorobu chápat? Jak s ní žít? Jak se jí takzvaně „dostat na kobylku“? I tak mohly znít úvodní premisy tvůrčího týmu nebývale působivého představení „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. A to navíc v komorně intimním, ale svou kontaktností a bezprostředností, i nic neodpouštějícím divadelním prostoru malostranského Rubínu.

Alena Štréblová tak trochu netradičně

Jak vkusný a informacemi nabitý (i tradičně nápaditě graficky zpracovaný) program divadla prozrazuje: Autoři postavili klasickou pohádku naruby. A tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence. K tomu jsou jim  inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především  kniha rakouského spisovatele Arno Geigera ,Starý král ve vyhnanství´. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným Alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci ,normálního´ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i znovunalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.“

Miroslav Mejzlík, Jiří Štrébl a jeho sestra Alena

Musím konstatovat, že to vše se podařilo vpravdě na jedničku s hvězdičkou. Od dramaturgie, přes výtvarné řešení scény a kostýmů… Navíc, umocněno působivou hudební stránkou, až – v neposlední řadě – po excelentní herecké výkony.

Nadhled i laskavý vhled

Režisér, nesoucí jméno bývalého fotbalového reprezentanta (a nyní majitele sítě benzínových pump ONO), Jiří Ondra příjemně překvapil. Ve spolupráci s Lucií Ferenzovou připravili na motivy výše zmíněného rakouského autora plnohodnotnou prvotní látku. Bylo však brzo patrno, že ponechali i patřičný improvizační prostor všem hereckým osobnostem.

Osobně koukám tak trochu mezi prsty vždy na inscenace či televizní, respektive filmová, díla, kde je autor i sám sobě dramaturgem. V tomto konkrétním případě se sice jednalo „pouze“ o spoluautorku Lucii Ferenzovou, ale stejně… Po zážitcích z celého představení však jsem tentokrát nucen konstatovat, že zde to vůbec na škodu nebylo. Naopak, zřejmě to prospělo k pevnější struktuře a provázanosti celé inscenace.

Richard Fiala a Miroslav Mejzlík (v pozadí Jiří Štrébl)

Nejsilnějším dojmem z celé inscenace je paralelní prolínání se reálného světa, představ i bludů. Režisér zde ostrými střihy dosahuje kontrapunkt mezi pragmatickým světem i blouzněním a hledáním lidí, kteří skončili v osidlech Alzheimerovy choroby.

Ani prvky v rovině nadhledu (kupříkladu parafráze postavy vraždícího otce se sekerou z kultovního dílu „Studna“ ze seriálu „30 případů majora Zemana“) výsostně vážné téma neshazují. Naopak, dodávají mu lidské rozměry. A tímto stylem bych se mohl postupně vyjadřovat ke každému detailu „Perníkové chaloupky“.

Nejen herecký koncert

Ostřílený Miroslav Mejzlík v hlavní roli představení doslova exceloval. Dokázal odstínit různé intimní nuance člověka, který z jedné strany Alzheimerově chorobě podléhá, ale ze strany druhé si to nikterak nepřipouští. Výbornými partnery mu byli – tradičně výborní – Alena Štréblová a její bratr Jiří. A ani Richard Fiala v tomto hereckém excelentním kvartetu nezůstával nikterak v pozadí.

Alena Štréblová, Richard Fiala a Miroslav Mejzlík

Posledně jmenovaný je navíc i spoluautorem hudební stránky celého představení. Jeho písničky s kytarou nejen umocňovaly děj, ale navíc jednotlivé scény sympaticky provazovaly v jeden svébytný celek. Konečně někde nebyly písničky pouhými předěly či pověstnými „oslími můstky“, nýbrž plnohodnotnou složkou inscenace!

Hledání světla na konci tunelu?

Závěrem musím konstatovat, že „Perníková chaloupka“ se všem tvůrcům i ostatním složkám A studia Rubín nadmíru vydařila. Nasadila (nejen) zde vysokou laťku. A nezbývá se než těšit na další inscenace v tomto pražském komorním malostranském suterénu.

»Perníková chaloupka (čekání na lopatu)«

Autoři: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković

Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi

Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl

Premiéra: 8. září 2020 v A studiu Rubín

Foto: Patrik Borecký, Dita Havránková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Perníková chaloupka“ v Rubínu i v LDN

Drama s nadmíru aktuální tematikou. Premiéra již v druhém týdnu nové sezóny!

53. sezóna pražského divadla A studio Rubín s podtitulem „Sezóna velkého úklidu“ odstartuje premiérou inscenace Jiřího Ondry „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. Autoři textu vykreslující, pomocí svébytného světa na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí, metaforu naší doby a společnosti. Té, která zapomíná a trpí strachem. Vycházejí přitom jak z osobní zkušenosti s rodiči a prarodiči, tak odborných zdrojů. V hlavních rolích se objeví Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl. Inscenace bude uvedena 8. září v 19.30 hodin.

Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z roku 2019 žijí v Česku asi 102 tisíce lidí s demencí, z nichž 62 tisíce lidí má diagnostikovanou přímo Alzheimerovu nemoc. Na 100 000 obyvatel tak připadá 582 osob s tímto onemocněním, což je 0,6 % populace. Touto nemocí a mezigeneračním smířením se zabývá nová inscenace A studia Rubín, která nazírá stáří a Alzheimerovu chorobu z mnoha obrazových perspektiv.

Autoři textu vychází z osobních zkušeností s rodiči a prarodiči, z mnoha inspiračních zdrojů vztahujících se k zapomínání a paměti (nejen osobní, ale i národní) a odborné literatury. Přesto si jako cíl nevytyčili dokument či odborné dílo, naopak, snaží se o svébytný umělecký tvar formálně i obsahově. Alzheimerovu nemoc uchopili jako metaforu naší doby, která zapomíná, zaměňuje, zamlčuje, je násilná a agresivní, ztracená v množství informací a trpí strachem, až děsem.

Žijeme ve společnosti, která stárne a trpí mnoha nemocemi, včetně demence. Chtěli bychom v této inscenaci ohledat mezigenerační vztahy a otevřít debatu o tom, zda a jak je stáří v naší společnosti vnímáno a ceněno. Zatím jsme objevili minimálně to, že se od rodičů nepřestáváme učit celý život. Od stáří se můžeme naučit minimálně to, jaké to je, být starý,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Děj provází dvě paralelní linie. Na příběhu syna, který stojí na prahu rozhodnutí umístit svého otce do domova seniorů či LDN, sledujeme různé projevy choroby a svízele soužití s takto nemocným člověkem. Od humorných situací, přes agresi až po dojetí, se syn vyrovnává s postupným vyprcháváním otcovy svérázné originální osobnosti plné svébytné životní filosofie. Druhou linkou inscenace je paralelní příběh dvou sourozenců, kteří jsou již umístěni v zařízení pro seniory a s jeho fungováním se vypořádávají skrze metaforu lesa a pohádkových motivů z klasické iniciační pohádky „Perníková chaloupka“. Sourozenci propadají dětinským vizím, strachům i touhám, ale stejně tak mají i své charaktery osob zestárnuvších do naší doby. Vzniká tak mnohovrstevnatý děj, kdy se propadáme do vnímání člověka ztrácejícího svou osobnost.

Inscenátoři vytvářejí svébytný svět na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí (například LDN). Scéna Andrijany Trpković pracuje se znakem a minimalismem, podněcuje představivost a vyhýbá se realismu; kostýmy jsou charakterotvorné a pracují s obrazivostí jednotlivých situací. Hudba vznikla přímo pro inscenaci a navozuje celkovou atmosféru inscenace; Richard Fiala pracuje s efektovaným ukulele a Václav Hoskovec tvoří pro inscenaci originální elektronické plochy.

Všichni zainteresovaní mají s Alzheimerem dost osobní zkušenosti, takže inscenace vzniká ve společném tvůrčím duchu, což je ovšem v Rubínu dobrým zvykem. Zatím nemám pocit, že bychom zkoušeli nějaké divadlo, a to mě těší. Chtěli bychom, aby ,Perníková chaloupka´ vyzařovala lehkost, nadhled, nostalgii, smutek i palčivost.“ dodává režisér Jiří Ondra.

Premiéra inscenace „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ se odehraje v pražském divadle A studio Rubín v úterý 8. září.

Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“

Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Prosím tě, až umřu, řekni mi to.

Bylo nebylo. Jednou večer děti zavedly své rodiče do lesa a nechaly je tam. „Les“ bylo všechno to kolem, co nebylo „doma“. Rodiče měli strach a chtěli domů, ale protože zapomněli, že to kolem nich je „les“, a také zapomněli, jak se dostat „domů“, zůstali v lese sami. Děti rodiče v lese občas navštěvovaly. A divily se, proč chtějí rodiče domů, když se v lese mají skoro tak dobře, jako doma. Nedalo se nic dělat. Nakonec museli všichni vylézt na vysoký strom, aby se rozhlédli, jestli neuvidí v dálce světýlko.

Autoři staví klasickou pohádku naruby a tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence, k čemuž jim jsou inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především kniha rakouského spisovatele Arno Geigera „Starý král ve vyhnanství“. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci „normálního“ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i opětné nalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.

Autor: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković

Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi

Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl

Premiéra: 8. září 2020

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN