A studio Rubín divadelně i filmově

Derniéruje inscenaci „Klaunovy názory“ speciálně vytvořenou filmovou verzí

Pro derniéru dramatizace románu Heinricha Bölla „Klaunovy názory“ zvolilo pražské A studio Rubín netradiční formu. Vytvořilo speciální filmovou verzi, jejíž prostor se z jeviště Rubínu přenesl do autentického bytu hlavního představitele „smutného“ klauna Šimona Krupy. Příběh o zaslepení vlastním uměleckým posláním postavila režisérka Lucie Ferenzová jako nelítostnou one man show s kaluží kávy a mikrofonem, ve které se ohledává hranice mezi posláním a sobectvím. Filmová verze, která zároveň nabízí možnou paralelu se současnou životní situací mnoha umělců, bude dostupná na Facebooku a Youtube kanálu A studia Rubín od 29. do 31. března zdarma.

Celý příběh vyrůstá ze situace, kdy se hlavní hrdina Hans, po dlouhé době ocitá sám se svém poloprázdném bytě. Mezi vařením a pitím kávy, koupáním se a bezcílným bloumáním se vrací k jednotlivým momentům svého dosavadního života a především k nedávno ztroskotanému vztahu s Marií. Je to takový sebezpyt balancující na hraně sebelítosti a sebeironie. Chtěli jsme se spolu s našimi diváky s touto inscenací důstojně rozloučit. Vzhledem k tomu, že se jedná o takto intimní příběh, který je navíc scénicky budován jako one man show, řekli jsme si, že vytvoření filmové verze, která se navíc odehrává v autentickém bytě hlavního představitele, je nejen možné, ale i nutné,“ říká o chystané derniéře umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává „K filmovému zpracování jsme přizvali režiséra Jiřího Ondru, který vše zastřešoval na místě.

Toto monodrama rozbíjí mýtus o umělcích, na které je velmi často nazíráno jako specifický „lidský druh“. Zvláště jejich pracovní činnost není okolím, a někdy i jimi samotnými, vnímána jako práce, ale spíše jako poslání a výsada, které podřizují celý svůj život, včetně vztahů. Takový je i případ Hanse. Ten v intenzivním monologu zápasí s bolestivou skutečností, že ho opustila jeho dívka. Mezi všemi vyvolanými vzpomínkami, obrazy, dialogy a také úvahami se ale stále více zpřítomňuje otázka, do jaké míry samotný Hans a jeho bezhlavé naplňování klaunské kariéry, mohli být příčinou vztahového krachu.

Filmová verze zároveň nabízí jistou paralelu se současnou situací umění, umělců a kultury, jejíž existenci ohrožuje pandemická situace s koronavirem a vládní restrikce. Skutečný byt, který obývá hlavní představitel a divadelní herec Šimon Krupa spolu se svými, též divadelními spolubydlícími, se na jeden den proměnil ve filmový ateliér. Kuchyně, ložnice, šatna, technická místnost s pračkou, toaleta a koupelna se staly filmovými lokacemi pro původní divadelní scény. Tuto verzi úmyslně zpracoval profesionální kameraman, zvukař i střihač jako selfie video. Tím dosahuje dojmu, že hlavní hrdina Hans opuštěný a osamocený ve svém nepoužívaném bytě pije a točí sám sebe, aby podal zprávu o mizerii a komice své existence. Může se to vztáhnout na jakéhokoli umělce bez možnosti svoje umění provozovat; je to víc než aktuální, zvláště nyní, kdy nejen herci, ale i další umělci jsou odkázáni na samotu svých lockdownových pokojů a bytů.

Nadále zcela vycházíme z předlohy Heinricha Bölla. Je to zpráva o tom, jak jeden divadelní klaun zjistil, že žil jen svým uměním a pro umění, pro sebe, nehleděl na své blízké, nepečoval o své vztahy, a teď je sám. Je to zábavný, zlý balanc na hraně absurdnosti, mezi komikou a tragédií, kdy všichni zjišťujeme, jak (ne)podstatné naše umění může být...“ dodává k filmové verzi režisérka Lucie Ferenzová, a současně také autorka scénického přepisu. Ta se zaměřila na tenkou a těžko postihnutelnou hranici mezi posláním a sobectvím. „A tak i náš filmový klaun mele, vaří a překapává kávu, ožralý spadne oblečený do vany… kouří na záchodě, obléká si kostýmy v šatně, v rohu pokoje v improvizovaném ,divadelním koutku‘ zkouší jednotlivé scény ze svého života převést v divadelní umění. Proč to celé dělá? Účtuje se svými nejbližšími, s otcem, přáteli, divadelním agentem, potažmo i s diváky, divadlem a filmem, a v neposlední řadě s Marií, která ho opustila… Ale bylo to opravdu tak?“

Speciálně vytvořenou filmovou verzi „Klaunových názorů“ zpřístupní divadlo na Facebooku a Youtube kanále A studia Rubín od 29. do 31. března zcela zdarma. Diváci mohou zavřené divadlo finančně podpořit v rámci jeho kampaně na darujme.cz.

Foto: archiv A studia Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..