Zbrusu nová premiéra souboru Lenka Vagnerová & Company

Čtyři zastavení v jednom večeru. „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas…” Premiéra ve středu 23. září 2020 v 19.30 v pražském divadle Komedie.

Krajinou slz“ je novým představením souboru Lenka Vagnerová & Company. V něm převzali roli choreografů hned čtyři tanečníci souboru: Fanny Barrouquére, Monika Částková, Barbora Nechanická a Michal Heriban. Umělecká vedoucí Lenka Vagnerová se tentokráte objeví v roli mentora a dramaturga. Pojítkem představení je strhující hudba oceňovaného hudebního skladatele Ivana Achera.

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Je čas rození i čas umírání. Čas sázet i čas trhat. Je čas zabíjet i čas léčit. Čas bořit i čas budovat. Je čas plakat i čas smát se, čas truchlit. I čas poskakovat. Je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat. Čas objímat i čas objímání zanechat. Je čas hledat i čas ztrácet. Čas opatrovat. I čas odhazovat. Je čas roztrhávat i čas sešívat. Čas mlčet i čas mluvit. Je čas milovat i čas nenávidět. Čas boje i čas pokoje.” Kazatel 3

Toto jsou čtyři zastavení šesti z nás:

ZASTAVENÍ PRVNÍ: Tvarem ke štěstí

Dokonalé křivky, ani o kilo navíc. Ideál ženské krásy si každá doba diktuje po svém. Vymodelovaná prsa, upravený nos. I botoxové injekce se zdají být fenoménem dnešních dní. Experimentujeme, skrze trendy hledáme svou identitu. Jako mladí se pokoušíme stárnout. A jako staří se snažíme mládnout – dohnat to, na co už příroda nestačí. Jsme ochotni podstoupit ledacos a mlčky svádíme neúprosný, každodenní boj s časem.

Choreografie a interpretace: Barbora Nechanická

ZASTAVENÍ DRUHÉ: Láska na první posed

Existují čtyři strany příběhu: tvůj příběh, jejich příběh, pravda a co se opravdu stalo.” Jean-Jacques Rousseau.

Choreografie: Fanny Barrouquére ve spolupráci s Patrikem Čermákem.

Interpretace: Fanny Barroquére, Patrik Čermák

ZASTAVENÍ TŘETÍ: Krajinou slz

Vždycky řekne: „Já to dám.” I kdyby měla oči plné slz. „Krajinou slz“ je výjev emocí a zkušeností, které si s sebou neseme životem. Každým krokem se tahle hromada zvětšuje, občas ji rozbalíme. Zavzpomínáme, přidáme další slzu, zase zabalíme a tlačíme dál.

Choreografie a interpretace: Monika Částková

ZASTAVENÍ ČTVRTÉ: Kauza oni

Kauza oni“ je duet o touze po moci, o ovlivňování, lži a pravdě. Vypráví o dvou parťácích, kteří neváhají jeden druhého zradit, ale jeden bez druhého by nepřežili.

Choreografie: Michal Heriban

Interpretace: Michal Heriban, Andrea Opavská

KRAJINOU SLZ“

Choreografie a interpretace: Fanny Barrouquére, Patrik Čermák, Andrea Opavská, Michal Heriban, Monika Částková, Barbora Nechanická

Dramaturgie a mentoring: Lenka Vagnerová

Hudba: Ivan Acher

Scénografie a kostýmy: Michal Heriban

Light design: Michal Kříž

Grafický design: Michal Heriban

Foto: Petr Kiška

Zvuk: Andrej Jurkovič

Produkce: Petr Kiška

Producent: Lenka Vagnerová & Company

Koprodukce: Městská divadla pražská

Za podpory: Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky

Foto: Petr Kiška

TANEČNÍ MAGAZÍN

Do Divadla KOMEDIE již na LENKU VAGNEROVOU & Company

Další taneční soubor už zahájil veřejné produkce. Jedná se o divadlo Lenka Vagnerová & Company. Konkrétně, pouze v anotaci, připomínáme jeho dva tituly. Ty se objeví na scéně divadla KOMEDIE, v Jungmannově ulici 1/15, v Praze 1. Konkrétně „Gossip“ ve čtvrtek 11. června v 19.30 a „Panoptikum“ pak v neděli 14. června, rovněž od 19.30.

»GOSSIP«

Koncept, choreografie a režie: Lenka Vagnerová
Hudba:
Ivan Acher

Scénografie: Jakub Kopecký
Kostýmy: Jakub Kopecký a Jana Morávková
Účinkují: Fanny Barrouquére, Andrea Opavská, Patrik Čermák, Branislav Bašista, Michal Heriban, Ivo Sedláček
Světelný design: Michal Kříž
Zvuk: Andrej Jurkovič
Produkce: Andrea Vagnerová
Producent: Lenka Vagnerová & Company
Video Trailer: Michal Heriban
Nastudováno ve: STUDIU ALTA

»PANOPTIKUM«

Choreografie a režie: Lenka Vagnerová
Hudba: Ivan Acher
Scénografie: Jakub Kopecký
Kostýmy: Jakub Kopecký, Simona Rybáková
Light design: Michal Kříž, Jakub Kopecký
Dramaturg iluzí: Jiří Marek

Účinkují: Andrea Opavská, Monika Částková, Vanda Šípová, Zuzana Veselá, Michela Kadlčíková, Patrik Čermák, Michal Heriban, Filip Martinský

Zvuk: Petr Taclík
Produkce: Michaela Zelková, Petr Kiška
Producent: Lenka Vagnerová & Company

TANEČNÍ MAGAZÍN

Vánoční taneční scéna

Divadlo Komedie přineslo vánoční pohodu s tancem v podání TANEČNÍHO CENTRA PRAHA

Taneční centrum Praha, konzervatoř-gymnázium, Mezinárodní centrum tance uvedli v pátek 13. prosince představení s jednoduchým výstižným názvem Vánoční taneční scéna 2019. Diváci zhlédli průřez tanečním uměním, předvedly se všechny ročníky od mírně pokročilých až po ty nejpokročilejší.

Večer zahájili ti nejmenší, nejroztomilejší. Ve svých červených vánočních kostýmech publikum doslova dojali.

Celkově se žákům TCP Praha nedá nic vytknout, přináší čistý tanec, perfektní pohyby, souhru.

Přesto musím vyzvednout skupinu G (7.- 8. ročník – pokročilí), která předvedla ukázku z představení Pražského komorního baletu  s názvem Růže (choreografie Petr Zuska). Mladíci se vlastně ucházeli o svou vyvolenou, hudba Spiritual kvintetu nás přenesla do doby o pár století dříve.  Divák opravdu tiše žasnul, zejména mužští tanečníci byli dokonalí jakoby ani nebyli z tohoto světa. A dívky se jim statečně vyrovnávaly. Nezbývá než říci, že kdo umí, ten prostě umí.

Atraktivní pro diváka byla také Japonská ukolébavka (choreografie Tereza Hloušková), kterou tančila skupina F(5.-6. ročník – pokročilí).

Veselou náladou sršela choreografie Elišky Novákové s názvem Umpalumpové, kterou tančila skupina B (2. ročník).

Dále jsme zhlédli např.Renesanční písně, Ave Maria, Tanec sněhových vloček a mnoho dalších.

Závěrem zazněly Vánoční zpěvy pod vedení Karla Louly, na klavír doprovázela Rosa Khlebnikova a Jan Thorovský a diváci si mohli zazpívat současně s 1.- 4.ročníkem také.

Příjemný vánoční večer končil číší vína a nezbývá než TCP popřát krásné  Vánoce.

Foto: Taneční Centrum Praha 

Eva Smolíková

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Kdo má klíče od „JEZERA“?

V A Studiu RUBÍN aktuálně, objevně i hluboce lidsky. █ Zrcadlící „Jezero“. █ Herecké hvězdy televizního seriálu „Ulice“ v daleko závažnějších úlohách. █ Režisérka s citem i erudicí. █

V malostranském sklepení historického domu „U tří korun“ se hraje nové, autorské a progresívní divadlo již déle než padesát let. U jeho zrodu zde stál legendární režisér Radim Vašinka se souborem Orfeus. Později zde na dlouhá léta zakotvil vynikající režisér a inscenátor Zdeněk Potužil. Pod vlajkou svého tehdejšího Divadla na okraji. A v něm se sešla skvělá parta herců. V čele s Ondřejem Pavelkou, Zdeňkem Duškem, Evou Salzmannovou, Lubošem Veselým, Lenkou Machoninovou, Ivou Hűttnerovou a Radkou Fiedlerovou či Ladislavem Matějčkem a písničkářem a skladatelskou oporou Miki Jelínkem. Nezapomenutelná z té doby je mužská role Hrabalova „Pepina“, v podání hostující Zdeny Hadrbolcové. Na tomto místě také začínal proslulý recitátor Mirek Kovářík s pořady mladých básníků „Zelené peří“. V novém miléniu pak toto divadlo ovládl humor. Byla zde inscenována populární komedie Petra Čtvrtníčka s Jiřím Lábusem „Ivánku, kamaráde“, o fotbalových rozhodčích a jejich uplácení. Úspěch v tomto divadelním sklepení sklidila i tehdy aktuální satira o někdejší političce Kristýně Kočí a jejich kabelkách. Ve stejně nastaveném trendu pak pokračoval dramatik, scenárista a režisér Petr Kolečko, který se zde vydal cestou svých nadlehčených autorských inscenací. Bez zajímavosti není, že v Rubínu také původně působili Michal Dočekal a Daniel Špinar, pozdější režiséři pražského Národního divadla. Nyní se tato komorní divadelní scéna vrací – pomyslným obloukem – opět k vážným tématům.

Anita Krausová, Vojtěch Hrabák a Jakub Gottwald v přestávkovém intermezzu v baru

Úvodem přiznám, že jsem – trochu záměrně – předem nečetl podklad dramatizace, oceňovaný román Biancy Bellové „Jezero“. Chtěl jsem se nechat, bez ovlivnění původním textem, uchopit a manipulovat režijní taktovkou režisérky Lucie Ferenzové.

Když jsem šel do Rubínu, vzpomínal jsem na dávné šansonové představení slovenské herečky a zpěvačky Emílie Došekové. Odehrávalo se pod poněkud dlouhým názvem: „Nepýtaj sa, moje dcéra, kto má klúče od jazera?“. Sice tehdy nebylo v Rubínu, ale v podobném úzkém a pospolitém divadelním prostoru tehdejšího Divadla Ateliér (dnes sídle „Ypsilonky“). Vnější tematika byla poněkud jiná. Jak jsem po půldruhé hodině zjistil, předem jsem se tímto dávným večerem motivoval dobře. Nejen směrem na východ… Obě představení – i když je dělí téměř pět desítek let – měla však velmi společné a silné noty. Civilnost, řešení jen zdánlivě banálních problémů, i problematiku daleko závažnější – ekologickou. A hlavně, ono niterné člověčenství. A toho všeho se režijně Lucie Ferenzová zhostila s nesmírným citem i zkušeností. Že by, jako v úvodu zmínění její zdejší předchůdci Dočekal a Špinar, také tato tvůrkyně mířila vstříc bráně „Zlaté kapličky“?

Jakub Gottwald jako stará dáma. V pozadí Vojtěch Hrabák a Jiří Štrébl.

Tematika z Ruska také skýtala možnost poprat se a konfrontovat s tradiční ruskou divadelní tradicí. Tedy ne, že bych přímo očekával nějaké čechovovské variace…

Jezero se však na jevišti (i v baru) Rubínu stává nejen symbolem, mýtickým pojmem, ale současně něčím, co máme všichni na dosah. Co se nám zdá vzdálené, ale přesto se nás týká mnohem aktuálněji, než si myslíme.

Režisérka i dramatizátorka v jedné osobě má zkušenosti z Divadla Komedie, divadla Na Zábradlí a je také zakladatelkou tohoto divadelního seskupení jménem Kolonie. Lucie Ferencová je navíc nyní v A studiu Rubín vedena jako umělecká šéfka. Nakolik měla volnou ruku? Při dramaturgii i vlastní režijní práci?

Osobně jsem během představení cítil, že je v něm Ferencová daleko silnější jako inscenátorka a režisérka. Jako autorka dramatizace místy sklouzávala v dialozích i monolozích k poněkud efektnějším slovním spojením a divácky oceňovaným „fórkům“. Snad v duchu minulé „Ivánkovské“, „kabelkové“ i Kolečkovy éry Rubínu?  Ale bez znalosti původního textu předem, nejsem nezaujatě schopen  toto  hodnotit objektivníma očima.

Vojtěch Hrabák jako Nami  a  předseda v podání Jiřího Štrébla

V komorním prostoru Rubínu, kde jsou nám herci na dosah, neunikne žádná nejistota, přešlap či přeřeknutí. Divák má vše z první ruky. Doslova jako na dlani…

Mezi herci mile překvapil mladý, talentovaný Vojtěch Hrabák. Jediný zde nebyl zatížen rolemi několika Ustál obdivuhodně tíhu hlavní role. I přes to, že jeho úloha Namiho nebyla lineárně jednoduchá. Nevím, zda je synem tragicky zemřelého dramatika, dramaturga a divadelního kritika Martina Hrabáka? Ale každopádně má skvělý herecký potenciál. Tradičně nezklamal Jiří Štrébl. A to v několika, absolutně odlišných, rolích. Rovněž Jakub Gottwald potvrdil, také hned ve více postavách, že nezahanbí jméno jihočeského hereckého barda, spisovatele a publicisty Vladimíra T. Gottwalda (rovněž nevím, zda jsou spjati příbuzensky). A Anita Krausová obstála ve všech svých ženských hereckých úlohách v „Jezeru“ se ctí, elegancí (a v několika případech) i potřebným nadhledem.

Anita Krausová a Vojtěch Hrabák

Možná je dobře, že se v „Jezeru“ setkáváme převážně s herci z masově sledovaného nekonečného televizního seriálu TV Nova „Ulice“. Alespoň  tedy pro ty, kteří nejsou každodenními návštěvníky divadel. Hrabák zde ukazuje, že umí výrazově odstínit daleko více, než mladého, vyplašeného vyděrače. Štrébl, že není oním šablonovitým zedníkem-alkoholikem a Jakub Gottwald  naopak nikoli černobílým, schematickým ekologickým aktivistou.

Nikoli závěrem musím vyzdvihnout citlivou scénickou muziku Markéty Ptáčníkové.

Jakub Gottwald a Vojtěch Hrabák (zády), v pozadí Anita Krausová (opět v baru)

Viděl jsem druhou reprízu představení. Bylo vidět, že zřejmě oproti premiéře, vyzrálejší a patrně i usazenější.

Soubor Kolonie se v inscenaci „Jezero“ ukázal jako silný tým. Nejen herecky. A režisérka Lucie Ferenzová jako citlivá a kreativní tvůrkyně. A to není málo.

Přestávková část představení se odehrává i v baru divadla. Zde opět Jiří Štrébl v roli předsedy.

»Jezero«

REŽIE: Lucie Ferenzová

VÝPRAVA: Andrijana Trpković a Tomáš Bukáček

HUDBA: Markéta Ptáčníková

HRAJÍ: Vojtěch Hrabák, Jakub Gottwald, Jiří Štrébl a Anita Krausová

Doba představení: 105 minut

1 přestávka

Foto: Dita Havránková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN