Baletní káva mírně přeslazena

█ Avšak jinak výborný a neotřelý nápad █ Báječné pěvecké výkony sólistů █ Sázka na Bacha █ Tančila i cukřenka s mlýnkem █ Doprovodné těleso poněkud vyvýšeno █ Nesporně jeden z vrcholů 20. letních slavností staré hudby █ V polské režii i choreografii █ Tak trochu rodinný orchestr? █

Ve středu 17. července 2019 měl TANEČNÍ MAGAZÍN tu čest navštívit – v rámci dvacátého ročníku festivalu Slavnosti staré hudby – na prknech pražského divadla ABC dlouho očekávaný »Balet o kávě«. A ten vcelku nezklamal. I dokonce mírně překvapil…

Ačkoli hudební těleso Collegium Marianum, až na patrně manželský pár(?) s norskými(?) jmény Torgerrsen a jednoho polského hobojistu, bylo výrazně české, tanec a balet tentokrát pocházel z polské provenience. Sólisty z krakovského Danza Balletu doplnili studující konzervatoře ze stejného města. Ještě se vraťme k hudebnímu tělesu. Podle jmen tu hrálo několik manželských či sourozeneckých párů. Operní pěvci pocházeli rovněž z rozličných, i když sousedních, zemí. Jednalo se totiž o Slovenku a Čecha.

Zpívá Patricia Janečková, v pozadí tančící mlýnek

Vznik celého představení inspirovala takzvaná Kávová kantáta Johanna Sebastiana Bacha. V originále se jmenuje Schweigt, stille, plaundert nicht.

Sázka na Bacha, jako hudební veličinu, stálici a světoznámou personu se ukázala v tomto případě určující. Program byl dramaturgicky sestaven z jeho notoricky známých hudebních kusů”. Samozřejmě, doplněn i o opusy rozšířenější poněkud méně.

Turek provází dějem nejen hlavní ženskou postavu Lízinku, ale současně i diváky

Vlastní syžet díla není mnoho náročný. V nepříliš kreativní dějové rovině se zde prezentuje mladá slečna, která se bojí svého otce s příznačným jménem Šlendrián. Uchyluje se do oživlého království turecké kávy, kde jí dělá průvodce… Kdo jiný, než – Turek!

Postupně se roztančí kávový servis, cukřenka. A dokonce i lžička s mlýnkem! A to vše v nápadité choreografii Romany Angel s Dariem Brojkem. Kreativní a svižné zde byly rovněž prvky stínového divadla.

Použití stínového divadla celé představení nesmírně oživilo

Vysoký standard dávali představení pěvci. Sopranistka Patricia Janečková s Jaromírem Noskem, zpívajícím basové party. Árie hlavně nezněly současně, po celou dobu tanečních výkonů. A to bylo, ve své podstatě, dobře. Balet se tak zbytečně nepřebíjel se zpěvem.

Nejen vedoucí hudebního doprovodného tělesa  Collegium Marianum, flétnistka Jana Semeráková (na snímku Petry Hajské), ale i ostatní instrumentalisté vadili divákům (v nižších předních divadelních řadách) v pohledu na tanec samotný

Pokud budu inscenaci hodnotit výhradně z tanečního pohledu, tak bylo výrazně na škodu, že orchestr hrál sice z prostoru orchestřiště, ale na vyvýšených praktikáblech. Instrumentalisty tím pádem bylo výrazně vidět. Ale na rozdíl od nich již však méně detailně tanečníky! A navíc, takto vystupující siluety symfoniků úplně překryly potřebný horizont jeviště! Ale beru to tak, že šlo o festival hudební… A hudba tu tudíž zákonitě hrála prim.

K nejvýraznějším tanečním momentům patřila rozverná čísla kávových zrnek. V podání již v úvodu zmíněných studentů krakovské konzervatoře.

Takže, shrnuto, baletní složka i kreativní choreografie (včetně kostýmů) nezklamaly. Sopranistka s basistou ani v nejmenším. Samotný orchestr také hrál precizně, v nápaditých instrumentacích. Tak snad pouze dramaturgická sázka na Bachovy líbivé skladby  celý večer poněkud přesladila. Ale cukr ke kávě přece odjakživa patří.

»Balet o kávě«

(»Cofee Ballet«)

Režie a choreografie: Romana Angel a Dariusz Brojek

Hudba: Johan Sebastian Bach 

Hudební nastudování: Jana Semerádová

Zpěv: Patricia Janečková (soprán) a Jaromír Nosek (bas)

Tančí: Cracovia Danza Ballet, Romana Angel, Marta Baranowska, Nikoleta Giankaki, Małgorzata Nabrzeska, Kryzstof Antkoviak, Jan Fečko, Michał Kępka, Łukasz Sziłądž a studenti Taneční konzervatoře v Krakově.

Hraje: Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové, Jana Semerádová (flétna), Lenka Torgesen (koncertní mistr), Vojtěch Semerád (barokní housle), Andreas Torgesen (barokní viola), Petr Hamouz (barokní violoncello), Tilman Schmidt (kontrabas), Marek Niewiedzal, Anna Marie Schmidt, Vojtěch Podroužek (všichni barokní hoboje), Kryštof Landa (barokní fagot) a Marek Čermák (cembalo)

Kostýmy: Monika Polak – Lušciňska

Světelný design: Grzegorz Marczak

Foto: archiv a Petra Hajská

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Balet o kávě« to je bomba!

Letní slavnosti staré hudby již ani ne za měsíc oslaví dvacáté narozeniny. Těšte se na pestrý program. Čekají vás i vícesborové unikátní skvosty!

Už jen necelý měsíc zbývá do doby, kdy Letní slavnosti staré hudby zažehnou dvacet svíček na pomyslném narozeninovém dortu. Od 11. července do 6. srpna divákům nabídnou osm exkluzivních večerů, jimiž oslaví nejen dvě desetiletí své existence, ale také šest staletí bohaté hudební historie, s níž dlouhodobě seznamují české publikum.

Tématem letošního jubilejního ročníku festivalu jsou samotné oslavy. „Na samém sklonku minulého století jsme rozjímali nad tím, jak oživit letní Prahu a naplnit její skvostné památky kvalitními koncerty. Nikdo z nás tehdy netušil, že z doprovodné akce k výstavě Sláva barokní Čechie se stane světový festival,“ říká k jubileu dramaturgyně festivalu a jedna z jeho zakladatelek Jana Semerádová. A dodává: „Letní slavnosti staré hudby jsou fenoménem, o kterém se mluví. Výjimečnost, daná výběrem míst, ale také pestrostí repertoáru, činí z každého ročníku svátek.“ Na narozeninové oslavě této jedinečné hudební přehlídky nebude chybět díkůvzdání za všechny předešlé ročníky, veselí a humor s příchutí kávy, blahopřání přímo „od srdce“, modlitba k patronce pořadatele Panně Marii, vzývání múz, přání, aby byl festival i nadále virtuózní, zahradní slavnost a jako třešnička na vrcholu roztančená královská oslava.

Program slavnostně zahájí ve čtvrtek 11. 7. v kostele sv. Šimona a Judy koncert s názvem Jubilate Deo. Musica Instrumenta z Drážďan a pražský vokální ansámbl Cappella Mariana, představí barokní vícesborové skvosty z prostředí benátských a saských chrámů v programu, který byl vytvořen na míru právě pro zahájení 20. ročníku Letních slavností staré hudby. Hudebníci využijí také kostelních empor, kde vyniknou jedinečné akustické možnosti prostoru.

Velkolepým závěrem festivalových oslav pak bude 6. 8. v Rudolfinu Večer pro krále, který navodí atmosféru okázalých slavností a zábav ve Versailles 17. století. Komponované hudebně-taneční představení láká na árie a taneční části z francouzských barokních oper, z nichž mnohé měl v oblibě hudbymilovný král Ludvík XV. V podání pěvců Katherine Watson a Reinouda Van Mechelena a dvojice tanečníků z francouzského souboru Les Cavatines, se za doprovodu orchestru Collegium Marianum rozvine příběh osudové lásky, podpořený stylizovanými barokními kostýmy i světelným designem.

Večer pro krále – Artur Zarkirov

Benoît Dratwicki, ředitel prestižního Centra barokní hudby ve Versailles, které letos spolu s Francouzským institutem pokračuje v intenzivní spolupráci s Letními slavnostmi staré hudby, zdůrazňuje kulturní význam Versailles pro hudební vývoj nejen ve Francii, ale v tehdejší Evropě: „Vášeň pro hudbu sdílela u francouzského dvora celá řada osobností od krále přes následníky trůnu až po jejich favoritky. Vznikl zde bohatý a pestrý repertoár, jemuž se hudební produkce u žádného jiného evropského dvora v 17. a 18. století nemohla rovnat. Závěrečné představení 20. ročníku Letních slavností staré hudby vzdává hold originalitě, již tenkrát Francii záviděl celý svět.“

Anna Reinhold

K dalším festivalovým lahůdkám patří bezesporu Balet o kávě, rozverné představení pro velké i malé, v němž doslova ožije kompletní kávový servis. V úchvatných kostýmech ve stylu míšeňského porcelánu se představí polský baletní soubor Cracovia Danza za doprovodu souboru Collegium Marianum pod vedením flétnistky Jany Semerádové. Pěveckých partů se ujmou Patricia Janečková a Jaromír Nosek. Představení bude předcházet přednáška s ukázkami artefaktů spjatých s kávovou kulturou od PhDr. Kateřiny Ebelové, Ph.D. Vstup na přednášku, která se bude konat 17. července od 17:30 na Malé scéně Divadla ABC, je zdarma na základě předložení vstupenky na Balet o kávě a povinné registrace.

Festival dále láká na vystoupení dvou fenomenálních instrumentalistů, gambisty Vittoria Ghilemiho a loutnisty Lucy Piancy v programu s případným názvem Due Virtuosi, které se uskuteční v Břevnovském klášteře, nebo na večer s názvem V zahradách múz v nádherném prostředí Zámku Troja, v jehož průběhu budeme mít možnost okusit atmosféru proslulých pařížských salonů 18. století.

PROGRAM:

Čtvrtek 11. 7. 2019, 19.30
kostel sv. Šimona a Judy, Dušní, Praha 1

Jubilate Deo
Vícesborová díla benátských a saských chrámů

G. Gabrieli, H. Schütz, M. Praetorius, O. di Lasso, A. Trombetti

CAPPELLA MARIANA

Vojtěch Semerád – tenor, umělecký vedoucí

INSTRUMENTA MUSICA (Německo)

Ercole Nisini – trombón, umělecký vedoucí

Vojtěch Semerád – hudební nastudování

Středa 17. 7. 2019, 19.00

Divadlo ABC, Vodičkova 28, pasáž U Nováků, Praha 1

Balet o kávě

Humorné taneční představení s hudbou J. S. Bacha

Patricia Janečková – soprán

Jaromír Nosek – bas

CRACOVIA DANZA (Polsko) – taneční soubor

Romana Agnel – umělecká vedoucí

Romana Agnel, Dariusz Brojek – choreografie

Monika Polak-Luścińska – stage design, kostýmy

COLLEGIUM MARIANUM

Jana Semerádová – umělecká vedoucí

Balet o kávě – Cracovia Danza, Ilja Van de Pavert

Pondělí 22. 7. 2019, 20.00

Zámek Troja, U Trojského zámku 1, Praha 7

Corazón español

Španělský hudební temperament napříč staletími

G. Sanz, J. Hidalgo, F. G. Lorca, M. de Falla

Anna Reinhold – mezzosoprán

Quito Gato – kytara, hudební nastudování

EXCLAMATIO STRING QUARTET (Španělsko)

Čtvrtek 25. 7. 2018, 20.00
Klášter sv. Anežky České, kostel sv. Salvátora, Anežská 12,

Praha 1

Rosa mystica

Mariánské nešpory mistrů renesanční polyfonie

G. P. da Palestrina, G. Gastoldi, J. Desprez, F. Guerrero

UTOPIA (Belgie)

Pondělí 29. 7. 2019, 20.00

Zámek Troja, U Trojského zámku 1, Praha 7

V zahradách múz

Hudba pařížských salónů 18. století

J.-Ph. Rameau, A. D. Philidor, J.-M. Leclair, J. Schobert

Chantal Santon-Jeffery – soprán

Jana Semerádová – flauto traverso

Stéphanie Pfister – barokní housle

Bruno Cocset – barokní violoncello

Béatrice Martin – cembalo

Béatrice Martin

Středa 31. 7. 2019, 19.30

Břevnovský klášter, Tereziánský sál, Markétská 1, Praha 6

Due virtuosi

Mistrovské kusy pro loutnu a violu da gamba

M. Marais, A. Forqueray, R. de Visée, C. Zuccari

Vittorio Ghielmi – viola da gamba

Luca Pianca – loutna

Úterý 6. 8. 2019, 19.30

Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha 1

Večer pro krále

Příběh osudové lásky na motivy francouzských barokních oper

Hudebně-taneční představení

J.-Ph. Rameau, J.-J. Cassanéa de Mondonville, J.-M. Leclair

Katherine Watson soprán

Reinoud Van Mechelen – tenor
Anna Chirescu & Artur Zakirov
– barokní tanec
COLLEGIUM MARIANUM
Jana Semerádová
– flauto traverso, umělecká vedoucí

Natalie van Parys – choreografie, umělecká vedoucí Les Cavatines

Alain Blanchot – kostýmy

Vladimír Malý – light design

Doprovodná akce festivalu

Sobota 27. 7. 2019, 16.00 – 17.30 – 19.00

Valdštejnská zahrada, Praha 1

Commedia dell’arte

Divadelní a taneční podívaná pod širým nebem

Enrico Bonavera – herec

Chorea Historica – taneční soubor

U příležitosti 100. výročí Italského velvyslanectví v Praze a 20. výročí MHF Letní slavnosti staré hudby.

Více informací na www.letnislavnosti.cz.

Vstupenky je možné rezervovat i zakoupit online přímo na www.letnislavnosti.cz. Rezervované vstupenky je možné vyzvednout a zaplatit ve Festivalovém centru, nebo zaplatit kartou online. Seznam dalších předprodejních míst na www.colosseumticket.cz.

Festivalové centrum na adrese GALERIE 1 ve Štěpánské 47, Praha 1 je otevřeno každou středu (do 26. 6. 2019) od 10.00 do 18.00 hodin.

Od 2. 7. do 6. 8. 2019 je otevřeno každé úterý a středu od 10.00 do 18.00.

17. 7., 31. 7. a 6. 8. je otevřeno do 17.00.

Již tradičně pořadatel nabízí množstevní slevu 4+: při zakoupení stejného počtu vstupenek na 4 a více akcí bude poskytnuta 20% sleva z ceny každé vstupenky.

V rámci věrnostního programu je možné získat slevu 200 Kč za každých 2000 Kč vynaložených na online nákup vstupenek na koncerty Letní slavnosti staré hudby 2019 (tento program vyžaduje registraci). U vybraných koncertů festival nabízí speciální studentský program: 100 Kč / 1 vstupenka bez určení konkrétního místa (držitelé těchto vstupenek budou uvedeni na volná místa v sále těsně před začátkem koncertu). Více informací na www.letnislavnosti.cz.

Systém slev a bonusů výrazně rozšiřuje program pro členy klubu Collegium! (podrobnosti na www.letnislavnosti.cz).

Senioři a studenti mají vstupné levnější o 10 %.

Nově pořadatel nabízí 20% slevu pro děti do 15 let.

Držitelé průkazu ZTP (1 osoba) a ZTP-P (1 osoba s doprovodem) mají slevu 50 %.

Pořadatel: Collegium Marianum – Týnská škola

Spolupořadatel: Nadace Collegium Marianum

Festival je členem European Early Music Network (REMA) a je hrdým držitelem prestižního EFFE Label 2019–2020 a označení „výjimečný festival”.

Festival se koná pod záštitou:

Ministra kultury Antonína Staňka,

primátora hlavního města Prahy Zdeňka Hřiba,

starosty Městské části Praha 1 Pavla Čižinského

a České komise pro UNESCO

Za laskavé podpory:

Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky, Státního fondu České republiky a Městské části Praha 1
a dále: Česko-německého fondu budoucnosti, Polského institutu v Praze, Velvyslanectví Španělska, Institutu Cervantes v Praze, Zastoupení vlámské vlády v České republice, Italského kulturního institutu v Praze, Nadace Collegium Marianum

Ve spolupráci s:

Centre de musique baroque de Versailles a Francouzským institutem v Praze

Lucie Čunderlíková

Pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Trénink Jaromíra Noska & Libuše Hybšové

Jaromír Nosek trénuje i při práci v baru! Získá Váš hlas?

Jaromír Nosek (Divadlo v Rytířské) a jeho partnerka Libuše Hybšová si vylosovali  Slowfox a Sambu. Nenechte si ujít, jak Jaromír Nosek servíruje kávu svým hostům v baru.

Připomínáme, že svého favorita můžete podpořit v anketě na webu www.roztancenedivadlo.cz.

Videa jsou dostupná na Youtube kanále projektu (Roztančené divadlo aneb Když herci tančí), diváci mohou tipovat vítěze (pomyslné třetí místo – vítěz tipu) na stránkách projektu www.roztancenedivadlo.cz či dále sledovat průběh projektu na sociálních sítích Facebook “Roztančené divadlo” či Instagram @roztancenedivadlo

 

Taneční magazín

Mýdlový princ nepřestává diváky bavit

Muzikál plný humoru a starých dobrých písniček

 

 

Úspěšný  muzikál režiséra Radka Balaše  s názvem Mýdlový princ můžete v současné době vidět  v divadle Broadway. Rozhodně  se postarejte o lístky s předstihem, neboť je téměř stále vyprodáno. A není divu. Hlavní postavy ztvárnili známí oblíbení herci, pro tanečníky dlužno uvést, že mohou vidět Terezu Kostkovou či Jitku Schneiderovou,  spojené neodmyslitelně se Stardance.

V hlavní roli se představí Martin Dejdar (kterého jsme také mohli vidět v taneční soutěži, rozhovor  s Martinem nejen o tanci  najdete v Tanečním magazínu), který ztvárňuje   smolaře a lháře, zkrátka  neúspěšného  člověka, na kterého je dokonce uvalena exekuce. Obelhává herce i své přítelkyně.

Myšlenka příběhu je prostinká, až pohádková, už mnohokrát  ohrané téma: dědictví s podmínkou. Tentokrát  s podivnou podmínkou,   chce-li  smolař Martin  dědit, musí se věnovat divadlu a oživit zašlou slávu divadelního  spolku  Šumavan. Série trablů se rozbíhá.

Výkon herečky Jany Synkové (J. Synkovou jsme již zmiňovali dříve v Tanečním magazínu v nezapomenutelné roli Ginger, v inscenaci   Chytání větru s Janem Onderem v hlavní roli), je i zde  nepřehlédnutelný. Osoba, dělající si nárok na vedení herecké společnosti, intrikující a věčně skřehotající své nároky, částečně připomíná postavy Louise de  Funèse, sympatického škodiče, jehož vlastnosti jsou ale tak lidské, že ho divák miluje.

Smolař Martin je samozřejmě divákovi  buď sympatický či naopak. Možná  by ho  jeden  s chutí udeřil, ale Martin rozhodně ve svém zoufalém úsilí zachránit divadelní spolek spíše vyhrává divákovy sympatie. Postava učitelky Zuzany, která není nijak výrazná, nedává Tereze Kostkové (v alternaci Jitce Schneiderové) příliš prostoru, aby vzbudila u diváků silné emoce. Nudná „správňačka“.

Naproti tomu Jaromír Nosek (jednou z cen fotosoutěže Tanečního magazínu bylo setkání s herci Michalem Slaným a Jaromírem Noskem) je  v roli homosexuálního majitele  cukrárny   jednoduše opět okouzlující.  Silnou stránkou Jaromíra Noska je jeho schopnost  vcítit se do každé role. Bohužel ale daní tomuto daru je,  že dostává role komplikovaných, záporných hrdinů,  tedy  vypočítavé hejsky,  lidi  méně chápavé, extravagantní či jinak orientované. A některému divákovi tedy nemusí být právě sympatický.  Ale zdá se, že Jaromír Nosek zůstává nad věcí.

Ačkoliv základní myšlenka příběhu Mýdlový princ není nikterak hluboká, přesto je tu mnoho peripetií a nekonečných zápletek, které  vytvořily  dokonalé  podmínky pro užití písní Václava Neckáře, příběh je mistrně vložen do písní  (zpívané jsou ale herci samotnými, takže dojem je poněkud jiný než dojem z originálních písniček). Oprášily se tu staré hity, které by možná dnešní mladí lidé už ani nechtěli  poslouchat, ale  během muzikálu si třeba  náhle uvědomí, jak byly tyto písně půvabné. Fotky V.  Neck&a acute;ře, které  jsou v pozadí na plátně, do příběhu sice nezapadají, ale jsou  jakousi poctou zpěvákovi Václavu Neckářovi, který si ji opravdu zaslouží. Tomuto počinu se nedá nic vytknout.

Tři hodiny jsou celkem dlouhá doba, ale diváci jsou nadšení, vesele si pozpěvují staré písničky, podupávají, potleskávají, komické situace dotváří radostnou atmosféru. Je snad v sále někdo, komu se Mýdlový princ nelíbí? Ne, řekněme si upřímně, rozhlédneme-li se kolem.

Eva Smolíková

Foto: Divadlo Broadway

Taneční magazín

Rozhovor s  hercem JAROMÍREM NOSKEM

“Jdu do všeho, jsem trošku kaskadér”

1. Jaký byl pro Vás letošní rok? Obvykle jsem Vás zastihla v divadle, nebo
mezi natáčením….

„Letošní rok byl opravdu hodně náročný… měl jsem tři premiéry, záskok,
něco se křížilo navzájem, do toho jsem účinkoval asi  ve dvaceti
představeních  v pěti divadlech  měsíčně. Natáčení  bylo letos  méně, ale
zato  bylo hodně divadelní  práce. V květnu a červnu jsem měl točit asi pět
věcí, ale nakonec bylo vše jinak. V divadle Komedie proběhla premiéra
„Ježíškova armáda,“  a ta dopadla dobře.“

2. Jste úspěšný, ale pracujete i jako barman. Proč?

„Protože mě to baví. Dělám třeba čtyři až šest směn za měsíc, někdy  jdu do
baru   i po představení. Je to trošku nějaký přivýdělek, ale zároveň je to
úplně jiný druh  práce, potkáváte zcela  jiný typ  lidí a i pro divadlo je
to dobré.  Dělat barmana nebo číšníka, v tom  je rozdíl. Práce číšníka  by mě opravdu nebavila, všechno bych rozlil. Pracuji v show barech,
vždy je  tam vymyšlený i nějaký program, aby to bylo zajímavé, např.
čertovská párty. Je tam legrace a  baví mě kontakt s lidmi.“

3. Odmítáte role v seriálech, které se Vám nezdají kvalitní. Pomáhá Vám to
získávat lepší role? Myslíte, že by se točili hodnotnější  filmy, kdyby
všichni herci odmítali hrát v nekonečných seriálech?

„Nejde o to, jestli mi to pomáhá, ale mě by to nebavilo. I když pro spoustu
lidí nekonečný seriál znamená  dobře placenou práci, natočí pár hodin a mají
řádově vyšší peníze, než kdyby hráli  jen v divadle. Já ale vždy tvrdím,
pokud  truhlář udělá špatně židli, tak ji nikdo nekoupí. Zatímco v umění,
které  je nepočitatelné, je to tak: špatně  zazpíváte, pozná se to,
ale pokud špatně hrajete, protože   např. dostáváte pozdě scénáře, nemáte
na to čas atd., tak se to moc neřeší. A zároveň takové filmy  upravují vkus
lidí. Pokud jim  dlouho budete předkládat jednoduchý druh seriálu, tak jim
nezbyde nic jiného  než to, aby se jim to líbilo.  V případě, že  jim budete
chtít předložit něco kvalitnějšího, tak se jim to nebude líbit. Neuvidí tam
své oblíbené tváře, nemá to spád atd. Možná v jiných oborech se může
něco takového dít,  ale ne v herectví. Já si stojím za tím, že  raději  budu
dělat v baru, než točit nekonečné seriály, kde se nic neděje, přiznaně se
to ví a stále se natáčí.

Je pravda, že herec  řeší stále otázku, jestli je jedno v čem hraje, nebo
ne.

Dnešní mladí lidé žijí v době, kdy se točily tyto  nekonečné seriály a berou
je jako normu. Ještě před pár lety by se lidé třeba těmto seriálům vysmáli,
ale dnes je to běžná norma, která diváky baví.  Mně to  připadá smutné.“

4. Hrál byste nahý?

„No, pokud ta nahota není nezbytně nutná, tak nemusí být.  Ale  někdy je to
nutné. Předstírat, že nemám trenky a mám je, je hloupé. Někdo říká, že
choulostivé scény   by nezvládnul.  Ale tím, že se vše natáčí dvakrát nebo
třikrát, mozek si zvykne a bere to jako mytí nádobí.“

„Upřímně, spíše se mi líbí ženy v plavkách, než nahé. Zůstává tam určité
tajemství.“

4

5. Před nějakým časem oběhnul svět takový malý skandál, když herci v
Londýnském divadle vystupovali úplně nazí. Účinkoval byste v takovém
představení?

„To asi ne. Potřebuji tam mít ten důvod být nahý.

Když na konci „Testosteronu“ukážeme všichni holé zadky, tak je to sranda,
ale kdybychom se ukázali zepředu, tak by to asi bylo zvláštní.“

To určitě, určitě …

6. A co fotky? Fotil byste se nahý?

„Jde o to, na co ta fotka je.  Seděl jsem  téměř nahý na plakátu, ale
kdybych měl opravdu být nahý, tak bych se asi bránil.“

7. Ve filmu „Veni, vidi, vici“  jste hrál nafoukaného frajírka, všeho
schopného, jindy zase  hrajete takové téměř, řekněmě, nesvéprávné osoby.
Vybíráte si tyto role?

„Já si je nevybírám.Asi kvůli mojí fyziognomii nehraji úplně ty běžné postavy, občas jsou to „záporáčci“,  ale hrál jsem i „normální“ postavy.“

8. Pokud odmítáte telenovely, pak se k  Vám možná tyhle záhadné postavy samy
přibližují, ne?

„No, to by bylo možné.“

9. Jaký jste  doopravdy?
Máte v sobě více toho „nafoukaného frajírka“  nebo jste spíše „ten hodný a
ušlápnutý“, anebo ani jedno z toho a jste třeba mimořádně romatický?

„Oproti mojí ženě jsem daleko romantičtější.Mně vadí, když není stejný metr na lidi, vadí mi nespravedlnost,  to se vždycky ozývám. V případě, že je problém, tak se o n ěm mluví, to je  mé kredo. Věci se mají řešit. Je  určitá diplomacie,  to není pokrytectví ani
zbabělost, jednoduše  je to určitý druh jednání, ale když to jde, tak říkám
věci tak, jak jsou. A právě to mnohdy  vypadá arogantně nebo frajírkovsky.
Je  to  tak vždy, když se chcete dobrat nějakého rozklíčování problému, nebo
nějakého konce.“

10. A jste až takový frajer jako Vaše postava ve filmu „Veni, vidi, vici“?

„Ne, to nejsem. Navíc má postava byla až zbytečně arogantní,  to byl spíš
filmový projekt, až pohádkový.“

Telekom_cheerleaders_resized-30-1

11. Vy máte ale i další talent. Hrajete na klavír a zpíval jste s Jitkou Zelenkovou v pořadu „Duety České televize“…

„Hrál jsem asi 8 roků na klavír, pak  jsem pokračoval v kapelce, teď děláme
s Honzou Štěpánkem a s Honzou Zadražilem takovou improvizaci  po představení
„Testosteron“.  Chtěli bychom tyto vystoupení zkvalitnit, koncert po
koncertu je lepší, chtěli bychom mít i zkoušku.

A pokud jde o „Duety České televize“ s Jitkou Zelenkovou, byla s ní sranda,
ona je takový čertík. Já jsem jí říkal „babičko“, ona mně „ty kluku jeden“.
Kdysi jsem zpěv studoval na JAMU, bylo pro mě docela dobré se k tomu vrátit, popovídat si o harmoniích, intonacích,bylo to obrozující.“

12. Není tedy zpěv Vaše  příští cesta?

„Ze zpěvu jsem nervózní, raději bych bral ten klavír. Když vypadne text v
písničce – to je má noční můra. Je to také hrozná zodpovědnost,  pořád jsme museli  chodit na zkoušky, člověk si musí  odpustit nějaké to pivo, hlídat si hlas,   se zpěvem je to komplikovanější.

Je to obor, který mi není úplně blízký, takže jsem se  na to musel více
soustředit, ale spolupráce s Jitkou byla „boží“. Najednou  zjistíte, že
zpívat swing je úplné peklo, nikdy jsem si nemyslel, že je to tak těžké.
Zajímavá zkušenost to ale byla.“

13. Dovedl byste si představit sám sebe, že byste byl tanečníkem?

„Studoval jsem muzikál, tam byla spousta tanců, měli jsme tam jazz dance,
modernu, klasiku. Když  ale s tímto  začínáte kolem dvaceti let, tak je to
úplně nový druh věci, nebylo mi to blízké.“

14. Když jste zjistil, že budete mít hodiny tance, měl jste z toho radost
aspoň ten první moment?

„Měl jsem radost, že bude pohyb. Ale zjistil jsem  hned první hodinu, že to
vlastně není moje doména, nicméně mě ten muzikál celý moc nebavil.  Očekával
jsem, že tam bude hodně herectví, ale místo toho bylo hodně pohybu a
sborový nebo sólový zpěv, herectví bylo málo a zdálo se mi to takové
prapodivné.  Na hodinách tance bylo dobré to, když jich bylo tolik, že i
člověk, který by byl  úplné poleno, si přece jen něco pamatuje, tedy jeho
tělo, když při činohře dojde na nějakou choreografii, je to výhoda. Máte
nějaké dispozice k tanci. Jste zkrátka  napřed oproti tomu, kdo se s pohybem
nesetkal. Pohyb na jevišti mi nedělá problém, ale nikdy bych asi nebyl
sólový tanečník.

V divadle je to docela dobré, když Vás někdo donutí dělat vůbec nějaký
pohyb. Máte jednoduše  aktivní pohyb, protože na jiný aktivní pohyb nemáte
vůbec čas.“

3

15. Vypadáte sportovně, opravdu nemáte žádný pohyb?

„Já jsem dělal deset roků judo.  Tenkrát se mně tam asi splašilo spalování,
mám svých 67 kg už asi 15 let. Měli jsme danou váhu 53 kg, když jsem měl 55
kg, na tréninku jsem vypotil dvě kila,  a  hned jsem byl v nižší váze. Judo
bylo dobré, nemlátili jsme se, ale  trénink znamenal  kliky, sklapovačky,
roztahování šlach, zkrátka byla to dobrá pohybová průprava.“

16. Takže kdyby Vás v noci někdo přepadl, tak byste se ubránil?

„No, to právě ne. To bych musel  judo dělat poctivě až do dneška a třikrát
týdně, abych měl reflex.  Na judo si vzpomenu, když nemůžu  večer spát, vidím, jak
bych  bil pět lidí, ale tak to není.“

17. Už byste se k judu  nevrátil?

„Kdyby na to byl čas, tak bych se vrátil. Ale nedovedu si moc představit,
jak bych teď přišel  z ničeho nic do klubu, který neznám a tréninky nemají
návaznost,  s otázkou „Mohu tady někde v rohu sebou mlátit?“

18. Takže byste  tíhnul spíše ke sportu než k tanci, tuším

„Z těchto  dvou  aktivit vyhrává  stoprocentně  sport.“

19. A co Stardance? Bral byste?

„A to bych šel. Já to vždy beru jako výzvu. Není to jen tanec. U těch
soutěží je strašně důležitá věc, že v ateliéru České televize se na Vás dívá
dvě stě lidí a do toho se na Vás dívá ještě milion lidí u obrazovek, takže
ta tréma je brutální.  Jedna věc je naučit se dobře choreografii  a druhá
věc je ta obrovská tréma, že člověk bude trapný. Např. zpěv, toho  já jsem
se bál jak čert kříže. Ale později  jsem dělal muzikál a  nebál jsem se
zpívat, protože jsem byl tak omlácený z televize, zkrátka mi to tam pomohlo.
Takže do Stardance bych určitě šel.“

20. Ale účastníci sami říkají, že je to strašná dřina a stres. A do toho
byste se pustil. Vy jste trošku kaskadér, ne?

„Hm, jsem. Věkem se to umírňuje, ale jdu do všeho.“

20120901_095553

Jaromír Nosek riskuje rád

21. Vidím tady před Vámi  Vaši přilbu na motorku , máte tedy rád rychlou
jízdu?

„Mám.  Ale nedělám to, pořád mi chodily  pokuty.“

22. Přejděme ale k jinému druhu riskování 🙂 Vy jste si vybral ženu z
nehereckého prostředí,  ona  je servírka, že? Potkali jste se  při práci v
baru?

„Ne, v baru to nebylo, potkali jsme se po představení. Ona  dělá  v
gastronomii, je dobré, že není herečka. Navíc se  můžeme bavit o práci,
protože  já jako barman tomuto typu práce trochu rozumím, takže je mi s mojí
ženou fajn.“

23.  Jak snáší žena z nehereckého prostředí Vaše fanynky? Vydrží Vám
manželství?

„Já to moc nereším. Ona je můj „kámoš“, je mi s ní dobře, navíc je to moje
žena. Možná je to nějaká obecně platná pravda u herců, že  dýchánky po
představení dělají své, ale to je člověk od člověka, já sám tento problém
nemám.“

24. Brali jste se po krátké známosti. Věříte na lásku na první pohled?

„Já nevím. Tyto metafyzické otázky jako „osudová láska, láska na první
pohled“ – přál bych si, aby to tak bylo.  Jsme spolu přes tři roky a drží
to, tak snad to bude dobré. Poslouchám sice tisíce příběhů a vět typu
„Počkej, až spolu budete deset, patnáct let Ale  myslím si, že sem tam
nějaká krizička je normální. Když vidím jiné příběhy, snažím se vyvarovat se
chyb a věřím, že náš vztah bude dobrý.“

25. Plánujete už  přírůstek do rodiny?

“Už se nám smějí všichni naši kamarádi, kteří dávno mají děti nebo je
čekají. My vždy říkáme „za rok“, ale teď jsme o tom opravdu zcela vážně
mluvili, takže  třeba za rok a půl…. by to už mohlo být 🙂 “

26. Chtěl byste hodně dětí?

„Dvě, snad tři.“

27. Léto právě nenávratně mizí,  jaké léto by bylo pro Vás ideální?
Adrenalinová dovolená, jízda na koni nebo lenošení na pláži?

„Ležení  v žádném případě ne. Já rád cestuji, byl  jsem už různě po světě a
teď se nám s paní zalíbilo v Indonésii, tam určitě znovu chceme jet.  A
ještě jsem měl sen spojit cestu  na Borneo a odtud na Bali. Nebo vlakem z
Číny do Tibetu, je to nejvýše položená železnice, vidíte odtud všechny ty
krásné scenérie.

Při cestování najdete adrenalin vždy. Jezdit na skútru vlevo je jedna věc,
když chcete surfovat, jsou všude šutry, musíte počítat s tím, že párkrát
zahučíte do vody,  v teplé vodě se zranění nehojí.  Největší frajeři si
zalepí nohu sekundovým lepidlem  a  jdou do toho  znovu. To já nedělám.“

5

28. Šplhal  byste na sopku Bromo?

„Ano, to by mohlo  být. Ale je rozdíl jít na sopku na Srí Lance, dole je
třicet  stupňů a nahoře si kupujete šálu, kdežto na Bromo jdete  stále ve
třiceti stupních, takže to je hotové peklo.“

29. Adrenalin by to tedy byl … A co kdyby celé léto pršelo?

“Tak bych si konečně udělal pořádek ve fotkách v počítači. Mám strach, že to
budu moct udělat až v 70-ti letech. Je to  hrozná lidská vlastnost, všechno
hromadit.

Můj táta mi říkal: „Když dva měsíce na něco nesahneš, tak to vyhoď.“  Dělám
to a přesně za dva dny  tu věc  potřebuji.“

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková