Kjógeny z Kjóta v Praze

30 let partnerství mezi městy Praha a Kjóto

Praha a japonské Kjóto si letos připomínají 30 let od navázání partnerské spolupráce. Jedním z jejích konkrétních výsledků  je celosvětově unikátní projekt, v jehož rámci tradiční kjótský divadelní žánr kjógen zaznívá v češtině a je v České republice uváděn na profesionální úrovni.

Česká delegace, která navšítivila Kjóto, slavila ještě jedno výročí, a to 100. narozeniny Hurvínka, který byl po 20-ti letech znovu v Japonsku. Vidíme, jak je přátelství mezi Japonskem a Českem skutečně ‚blízké bez ohledu na vzdálenost‘.

Spolupráce Šigejamy Motohika a Divadla kjógen

Za divadlem kjógen stojí český herec a japanolog Ondřej Hýbl, kterému se podařila velkolepá  věc – naučit se divadlo přímo od japonských tvůrců a přivézt je do Prahy.

Vznik souboru Divadlo kjógen a jeho spolupráce s kjótskou rodinou Šigejama odhalily dosud netušenou hloubku vzájemného pochopení a inspirace. Tento počin lze bez nadsázky přirovnat k době, kdy Japonci začali objevovat evropskou klasickou hudbu. Dnes, po více než sto padesáti letech, můžeme sledovat, jakého mistrovství japonští interpreti dosáhli. Japonské tradiční divadlo na objevení a rozvoj svého potenciálu mimo Japonsko zatím stále čeká. Jestli se mu podaří dosáhnout podobného úspěchu jako klasické hudbě, zatím nevíme. Pokud se tak ale stane, už nyní je zřejmé, že tento proces začal právě díky spolupráci měst Prahy a Kjóta.

Při příležitosti oslav 30-ti  let partnerství se tak společně schází na jevišti kjótská hvězda Šigejama Motohiko a Divadlo kjógen, působící v České republice od roku 2000. Diváci se tak mohou těšit ze tří  klasických her, včetně komedie Připoutaný k tyči ve dvojjazyčném provedení. Tu bylo možné zhlédnout během Českého národního dne v českém pavilonu na světové výstavě Expo 2025 v Ósace, kde ji sledoval prezident Petr Pavel společně s Jejím Veličenstvem princeznou Takamado. Dále v ČR diváci zhlédli  hry Hlas za dveřmi v češtině a Boha Nió v češtině s japonskými fragmenty. Během krátkého úvodu byli  diváci zasvěceni do základních reálií, historie spolupráce českého souboru s kjótskými herci i hereckými technikami tohoto žánru. Vytříbený humor žánru kjógen si mohli  vychutnat i Ti, kdo na něj přišli  úplně poprvé. Bez ohledu na vzdálenost, kulturu či národnost, se jako lidé všichni smějeme ve stejném jazyce.

Divadlo ABC uvedlo 5. června 2026  tři hry Divadla kjógen.

Všechny uvedené hry jsou asi  600 let staré, ale lidská nedokonalost a hloupost je stále stejná. Navíc doplněno zpěvem, tancem, kostýmy, perfektními výkony herců. Ondřej Hýbl říká: „Nejtěžší je na divadle Kjógen prvních deset let tréninku.“

Připoutaný k tyči (Bóšibari) – 650 let stará hra, naprostý unikát v České republice

Dvojjazyčné, ale srozumitelné:  pán chce sluhům zabránit v krádeži jeho saké, připoutá jednoho lstí k jeho  zbrani a druhého sváže díky jeho hlouposti a odchází. Ale sluhové si poradí a vesele kradou saké dál. V bujarém veselí, tanci a zpěvu, který k radosti z pití patři, si nepovšimnou, že pán se vrátil. Jak se asi pán tváří?  To musíte vidět jen na vlastní oči.

Hlas za dveřmi  (Jobikoe)

Sluha Tarókadža se bez pánova svolení vzdálil ze služby, pán s druhým sluhou jej po návratu přicházejí ztrestat.  Tarókadža  se rozhodne předstírat, že není doma. Přes zavřené dveře se zapírá a vydává se za osobou ze sousedství, která střeží jeho obydlí. Pán i druhý sluha jeho lest prohlédnou, mění hlas, aby je Tarókadža nepoznal, posléze se své ohlášení návštěvy snaží zpívat. Čímž se na jevišti roztáčí zrychlující kolotoč bizarních zpěvných výměn, který graduje k tušenému konci. Hlas za dveřmi sklidil ohromný úspěch před 10 lety v Divadle na Vinohradech při oslavách dvacetiletého výročí partnerství Prahy a Kjóta. Jelikož se dodnes jedná o jednu z nejpopulárnějších her uváděných v ČR, nemůže na tomto slavnostním večeru chybět. Můžeme tu zaznamenat několik různých velmi starých melodií a také tanec, takový svůj vlastní. Nicméně diváci se výborně baví kolotočem všech možných proměn a lží.

Bůh Nió (Nió)

Dva lumpové  bytostně závislí na hazardu prohrají veškerý svůj majetek. Ve snaze opatřit si alespoň nějaké prostředky, než utečou, dostanou bezvadný nápad – dělat svatého a okrádat věřící, aby mohli znovu hrát. Jeden z nich je přestrojen za sochu ochránce Buddhova učení, světce Nióa, a druhý po kraji rozhlásí, že se zde tato socha zázrakem zjevila. Procesí věřících přinášejících milodary na sebe nenechají dlouho čekat. Oba lumpové se radují, co obětin se jim sešlo. Osudnou se jim však opět stává neschopnost poznat a pochopit, že v nejlepším je nutné „přestat hrát“ a štěstěnu nelze pokoušet do nekonečna.  Dar žebráka se k ničemu nehodí a zjevení začne zlostně mrkat očima. Věřící pojmou podezření a podvod odhalí. Inu podvádět se nevyplácí.

Ačkoli žánr kjógen běžně improvizaci zcela zapovídá, zde herci reflektovali  aktuální dokonce česká  témata, což samo o sobě přináší  veselí v obecenstvu. Japonští herci přiznali, že toto nebyl jejich nápad, ale českých herců.

Diváci, mezi kterými byla japonská i česká delegace, např. náměstek primátora hl. m. Prahy Michal Hroza,  se výborně bavili, večer se nesl ve slavnostní a přátelské náladě a herci sklidili zasloužený potlesk ve stoje.

Ondřej Hýbl, japanolog a herec divadla kjógen se zamiloval do japonské kultury.  Svou lásku takto přenesl a zprostředkoval i českým divákům. Měli jsme možnost zažít něco mimořádného, návrat v čase, návrat tam, o čem jen sníte a  přemýšlíte si o tom u starých knížek. Včetně kostýmů, provedení. Toto divadlo je  jedinečná možnost nahlédnout do japonských divadelních her, které jsou tak stařičké a zažít tu atmosféru  na vlastní kůži, aniž byste  museli cestovat  přes půl zeměkoule. Stálo to za to.

Divadlo kjógen (DK, dříve Malé divadlo kjógenu) vzniklo z podnětu českého dramatika, režiséra a mima Huberta Krejčího, předního představitele kjótské tradiční školy Ókura a nositele japonského nejvyššího kulturního ocenění „Žijící národní poklad“ mistra Šigejamy Šimeho, a japanologa Ondřeje Hýbla. K jejich vzájemnému prvnímu setkání došlo, když rodina Šigejama vystupovala poprvé v ČR 3. a 4. září 1998 v Divadle Alfred ve dvoře, v rámci Týdne kjótské kultury v Praze, jako součást kulturní spolupráce navazující na partnerství měst Praha a Kjóto uzavřené roku 1996.

Divadlo kjógen je dnes naprosto unikátním divadelním seskupením, které vychází z dlouhodobé vzájemné spolupráce mezi českými a japonskými divadelníky a žánru kjógen se na profesionální úrovni věnuje za hranicemi Japonska. V češtině má soubor v repertoáru již přes 20 her. V roce 2016 získalo DK za přesnost převodu žánru mimo Japonsko velice prestižní ocenění Saikašó, udělované divadelním institutem Nogami Noh Theatre Institute při tokijské univerzitě Hósei. Od roku 2023 je pak příběh DK prezentován i v učebnicích po celém Japonsku.

Foto: Archiv Divadla kjógen

Eva Smolíková

Taneční magazín

EIGASAI 2023 v Kině Lucerna

Festival japonského filmu – Neviděné Japonsko

Už 16. ročník japonského filmového festivalu Eigasai s podtitulem NEVIDĚNÉ JAPONSKO bude ve dnech 20. – 25. 2. hostit pražské Kino Lucerna. Od pondělí do soboty divákům představí skryté fenomény Japonska a přinese oblíbené workshopy, kde si budou moci návštěvníci sami vyzkoušet ryze japonské dovednosti.


“Prostřednictvím filmů se snažíme Japonsko a jeho kulturu přibližovat všem zájemcům v České republice již 16 let. Letos jsme filmy vybírali tak, aby divákům představily ty aspekty japonské kultury, které nejspíše neuvidí, ani když se sami do Japonska vypraví. Vše ne zcela vyjevené, skryté, podporuje naši představivost. Tradiční japonská kultura s tímto konceptem vědomě pracuje a zesiluje tak zážitek účastníků jak představení, tak třeba i čajového obřadu. Navíc úplně celé Japonsko se podaří zcela procestovat i málokterému Japonci. Film nám ale dává šanci přemisťovat se v prostoru i čase, kam nám je jen libo. Odtud se zrodil motiv letošního festivalu Neviděné Japonsko,“ přibližuje Ondřej Hýbl, předseda Česko-japonské společnosti, která je organizátorem festivalu.

Letos festival Eigasai uvede 7 filmů a Japonskem diváky provede od mrazivého severu po tropické ostrovy Okinawa, historicky pak od doby samurajů až po žhavou současnost.

S hlavním hrdinou úvodního snímku Země Ainuů (20. 2.) se diváci budou moci do hloubky seznámit s kulturou původních obyvatel Japonska, dnes žijících na severním ostrově Hokkaidó, ale také si uvědomit, jak těžké je uchovat tradice vlastního národa, zejména pokud nejste součástí majoritní společnosti.

Snímek Zabíjení (21. 2.) nás zavede do života róninů – samurajů bez pána na sklonku 19. století. Tradiční výchova mladé samuraje stále vede k hrdinské smrti, ale doba i společnost se překotně mění. Ve filmu Krok (22. 2.) se přesvědčíme, že vychovávat dceru jako single otec je v Japonsku extrémně těžké, i když se vám okolí snaží pomáhat.

Mnoho středoškoláků zakládá hudební skupiny, ale málokdo má takový nedostatek talentu, jako ústřední trojice animovaného filmu pro dospělé diváky Správnej sound (23. 2.). Jedná se o naprosto unikátní filmový počin vytvořený metodou rotoskopie, realizovány prakticky jediným člověkem v průběhu 7 let, který až s těžko představitelnou věrností vykresluje atmosféru japonského rocku počátku 21. století. “Snímek je tím nejlepším, co minimalistické pojetí mangy může divákovi v tom nejlepším nabídnout. Z filmu přímo dýchá atmosféra letních hudebních festivalů,” dodává Ondřej Hýbl.

Na ostrov Honšú nás zavede film Sanka: Horští tuláci (24. 2.) Svobodní kočovníci se potulovali krajinou, sbírali dřevo, lovili a pomáhali na polích i v Japonsku. Dnes je už ale jejich byť pouhá existence zapomenuta. Společně s přírodou ustoupili ekonomickému rozvoji Japonska a jinak, než právě ve filmu, je již poznat nemůžeme. Vyvrcholením festivalu pak bude sobotní produkce filmu Omývání kostí (25. 2.) Ten nás zavede na japonské nejjižnější souostroví Okinawa a představí nám tamější pohřební obřad senkocu. Tato rozlučka se členem rodiny se zde dle tradice koná až několik let po jeho skonu. Ale i toto velice dojemné a intimní rodinné setkání může vyústit ve sled nečekaně vtipných událostí. Pro dětské diváky jsme přichystali animovaný film Školačka lázeňskou (26. 2.). Jediná se již tradičně o to nejlepší z japonského anime pro děti. Dívka školou povinná spravuje za pomoci strašidel a duchů tradiční termální lázně. Všechny filmy budou s českými titulky a ve většině případů půjde o jejich jediné uvedení v ČR.

Pestrý doprovodný program:

Workshopy, divadlo, koncert, origami, kaligrafie a výroba talismanů pro štěstí

Součástí letošního programu bude také Japonský den, a to v sobotu 25. 2. od 10 do 17 hodin. Divákům přinese Divadlo kjógen, bubenickou show, taneční vystoupení, ale i rukodělné workshopy v Galerii Lucerna. Zájemci se budou moci naučit skládat origami, vyzkoušet si psaní kaligrafie štětcem nebo výrobu talismanů pro štěstí. Většina workshopů bude zdarma a na stáncích bude k ochutnání i japonské jídlo.

“Do Japonska se sice již cestovat dá, ale pořád jsou možnosti dost omezené. Festival naštěstí letos už nic neomezuje. Japonsko v Praze si tak můžeme užít všemi smysly. Přijďte do Lucerny, Japonsko projedeme od severu k jihu. Třeba vás to bude inspirovat, kam při návštěvě země vycházejícího Slunce směřovat své kroky, uzavírá Ondřej Hýbl.

Informace k účasti a systém rezervací na workshopy najdete na www.eigasai.cz, Japan.cz, kinolucerna.cz

Aktuální informace můžete sledovat na https://www.facebook.com/eigasaicz

 Klára Poskočilová, Zuzana Rybářová 

 pro Taneční magazín