Praha a japonské Kjóto si letos připomínají 30 let od navázání partnerské spolupráce. Jedním z jejích konkrétních výsledků je celosvětově unikátní projekt, v jehož rámci tradiční kjótský divadelní žánr kjógen zaznívá v češtině a je v České republice uváděn na profesionální úrovni.
Česká delegace, která navšítivila Kjóto, slavila ještě jedno výročí, a to 100. narozeniny Hurvínka, který byl po 20-ti letech znovu v Japonsku. Vidíme, jak je přátelství mezi Japonskem a Českem skutečně ‚blízké bez ohledu na vzdálenost‘.
Spolupráce Šigejamy Motohika a Divadla kjógen
Za divadlem kjógen stojí český herec a japanolog Ondřej Hýbl, kterému se podařila velkolepá věc – naučit se divadlo přímo od japonských tvůrců a přivézt je do Prahy.
Vznik souboru Divadlo kjógen a jeho spolupráce s kjótskou rodinou Šigejama odhalily dosud netušenou hloubku vzájemného pochopení a inspirace. Tento počin lze bez nadsázky přirovnat k době, kdy Japonci začali objevovat evropskou klasickou hudbu. Dnes, po více než sto padesáti letech, můžeme sledovat, jakého mistrovství japonští interpreti dosáhli. Japonské tradiční divadlo na objevení a rozvoj svého potenciálu mimo Japonsko zatím stále čeká. Jestli se mu podaří dosáhnout podobného úspěchu jako klasické hudbě, zatím nevíme. Pokud se tak ale stane, už nyní je zřejmé, že tento proces začal právě díky spolupráci měst Prahy a Kjóta.
Při příležitosti oslav 30-ti let partnerství se tak společně schází na jevišti kjótská hvězda Šigejama Motohiko a Divadlo kjógen, působící v České republice od roku 2000. Diváci se tak mohou těšit ze tří klasických her, včetně komedie Připoutaný k tyči ve dvojjazyčném provedení. Tu bylo možné zhlédnout během Českého národního dne v českém pavilonu na světové výstavě Expo 2025 v Ósace, kde ji sledoval prezident Petr Pavel společně s Jejím Veličenstvem princeznou Takamado. Dále v ČR diváci zhlédli hry Hlas za dveřmi v češtině a Boha Nió v češtině s japonskými fragmenty. Během krátkého úvodu byli diváci zasvěceni do základních reálií, historie spolupráce českého souboru s kjótskými herci i hereckými technikami tohoto žánru. Vytříbený humor žánru kjógen si mohli vychutnat i Ti, kdo na něj přišli úplně poprvé. Bez ohledu na vzdálenost, kulturu či národnost, se jako lidé všichni smějeme ve stejném jazyce.
Divadlo ABC uvedlo 5. června 2026 tři hry Divadla kjógen.
Všechny uvedené hry jsou asi 600 let staré, ale lidská nedokonalost a hloupost je stále stejná. Navíc doplněno zpěvem, tancem, kostýmy, perfektními výkony herců. Ondřej Hýbl říká: „Nejtěžší je na divadle Kjógen prvních deset let tréninku.“
Připoutaný k tyči (Bóšibari) – 650 let stará hra, naprostý unikát v České republice
Dvojjazyčné, ale srozumitelné: pán chce sluhům zabránit v krádeži jeho saké, připoutá jednoho lstí k jeho zbrani a druhého sváže díky jeho hlouposti a odchází. Ale sluhové si poradí a vesele kradou saké dál. V bujarém veselí, tanci a zpěvu, který k radosti z pití patři, si nepovšimnou, že pán se vrátil. Jak se asi pán tváří? To musíte vidět jen na vlastní oči.
Hlas za dveřmi (Jobikoe)
Sluha Tarókadža se bez pánova svolení vzdálil ze služby, pán s druhým sluhou jej po návratu přicházejí ztrestat. Tarókadža se rozhodne předstírat, že není doma. Přes zavřené dveře se zapírá a vydává se za osobou ze sousedství, která střeží jeho obydlí. Pán i druhý sluha jeho lest prohlédnou, mění hlas, aby je Tarókadža nepoznal, posléze se své ohlášení návštěvy snaží zpívat. Čímž se na jevišti roztáčí zrychlující kolotoč bizarních zpěvných výměn, který graduje k tušenému konci. Hlas za dveřmi sklidil ohromný úspěch před 10 lety v Divadle na Vinohradech při oslavách dvacetiletého výročí partnerství Prahy a Kjóta. Jelikož se dodnes jedná o jednu z nejpopulárnějších her uváděných v ČR, nemůže na tomto slavnostním večeru chybět. Můžeme tu zaznamenat několik různých velmi starých melodií a také tanec, takový svůj vlastní. Nicméně diváci se výborně baví kolotočem všech možných proměn a lží.
Bůh Nió (Nió)
Dva lumpové bytostně závislí na hazardu prohrají veškerý svůj majetek. Ve snaze opatřit si alespoň nějaké prostředky, než utečou, dostanou bezvadný nápad – dělat svatého a okrádat věřící, aby mohli znovu hrát. Jeden z nich je přestrojen za sochu ochránce Buddhova učení, světce Nióa, a druhý po kraji rozhlásí, že se zde tato socha zázrakem zjevila. Procesí věřících přinášejících milodary na sebe nenechají dlouho čekat. Oba lumpové se radují, co obětin se jim sešlo. Osudnou se jim však opět stává neschopnost poznat a pochopit, že v nejlepším je nutné „přestat hrát“ a štěstěnu nelze pokoušet do nekonečna. Dar žebráka se k ničemu nehodí a zjevení začne zlostně mrkat očima. Věřící pojmou podezření a podvod odhalí. Inu podvádět se nevyplácí.
Ačkoli žánr kjógen běžně improvizaci zcela zapovídá, zde herci reflektovali aktuální dokonce česká témata, což samo o sobě přináší veselí v obecenstvu. Japonští herci přiznali, že toto nebyl jejich nápad, ale českých herců.
Diváci, mezi kterými byla japonská i česká delegace, např. náměstek primátora hl. m. Prahy Michal Hroza, se výborně bavili, večer se nesl ve slavnostní a přátelské náladě a herci sklidili zasloužený potlesk ve stoje.
Ondřej Hýbl, japanolog a herec divadla kjógen se zamiloval do japonské kultury. Svou lásku takto přenesl a zprostředkoval i českým divákům. Měli jsme možnost zažít něco mimořádného, návrat v čase, návrat tam, o čem jen sníte a přemýšlíte si o tom u starých knížek. Včetně kostýmů, provedení. Toto divadlo je jedinečná možnost nahlédnout do japonských divadelních her, které jsou tak stařičké a zažít tu atmosféru na vlastní kůži, aniž byste museli cestovat přes půl zeměkoule. Stálo to za to.
Divadlo kjógen (DK, dříve Malé divadlo kjógenu) vzniklo z podnětu českého dramatika, režiséra a mima Huberta Krejčího, předního představitele kjótské tradiční školy Ókura a nositele japonského nejvyššího kulturního ocenění „Žijící národní poklad“ mistra Šigejamy Šimeho, a japanologa Ondřeje Hýbla. K jejich vzájemnému prvnímu setkání došlo, když rodina Šigejama vystupovala poprvé v ČR 3. a 4. září 1998 v Divadle Alfred ve dvoře, v rámci Týdne kjótské kultury v Praze, jako součást kulturní spolupráce navazující na partnerství měst Praha a Kjóto uzavřené roku 1996.
Divadlo kjógen je dnes naprosto unikátním divadelním seskupením, které vychází z dlouhodobé vzájemné spolupráce mezi českými a japonskými divadelníky a žánru kjógen se na profesionální úrovni věnuje za hranicemi Japonska. V češtině má soubor v repertoáru již přes 20 her. V roce 2016 získalo DK za přesnost převodu žánru mimo Japonsko velice prestižní ocenění Saikašó, udělované divadelním institutem Nogami Noh Theatre Institute při tokijské univerzitě Hósei. Od roku 2023 je pak příběh DK prezentován i v učebnicích po celém Japonsku.
Foto: Archiv Divadla kjógen
Eva Smolíková
Taneční magazín