Nové „království“ ALTY

Impozantní prostory. █ Tak trochu „studený odchov“. █ Lucia Kašiarová v červené barvě. █  Ambasadoři i ti další. █ Též nové sídlo Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. █ Tudy kráčela i filmová historie. █ Kavárna s ambicemi. █ A co dál? █

Jak je již pravidelným čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU známo, Studio ALTA ke konci února 2020 opustilo, po jedenácti letech, své již tradiční industriální prostory v holešovické ulici Bubenská. A od počátku května 2020 působí v historické budově karlínské Invalidovny. Tam získalo od Národního památkového ústavu do zapůjčení její západní křídlo. Program a náplň v současných prostorách zajišťuje ALTA ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a neziskovou organizací „Iniciativa pro Invalidovnu“. Poslední květnovou středu zde byla uspořádána tisková konference, spojená s prohlídkou celého prostoru rozlehlé budovy.

Již při vstupu do západního křídla čtvercového areálu (100 x 100 metrů!) Invalidovny jsme si nemohli neuvědomit, že za tak krátkou dobu zde proběhly desítky úprav. Interiéry si vyžádaly citlivé stavební i instalační rekonstrukce, aby zde vůbec všichni mohli pracovat a tvořit. Elektrické rozvody, alespoň provizorní podlahy, základní hygienická zařízení… Pouze zásadní řešení vytápění historické budovy se ukázalo velkým problémem. V letních měsících je teplotní stav v barokní budově ještě snesitelný… Za zimních měsíců budou muset být divadelní (i kancelářské) prostory vytápěny lokálně, individuálně.

Přítomné v novém prostoru uvítala šéfka Studia ALTA Lucia Kašiarová. Stylově – v červených kalhotách i teniskách. Seznámila přítomné s nejbližšími plány a výhledy studia i dalšími aktivitami v Invalidovně. Nebudeme je nyní jmenovat a probírat detailně, neboť korespondují s naším nedávno publikovaným článkem: https://www.tanecnimagazin.cz/2020/05/20/studio-alta-zaha…nske-invalidovne/.

S Invalidovnou a jejími prostorami bude bytostně propojen i fotograf, režisér, výtvarník, scénický výtvarník i světelný designér Michal Hσr Horáček. A jeho Hσr Gallery. O něm TANEČNÍ MAGAZÍN v minulosti referoval zejména ve spojitosti s divadlem Dany Paly. Tento vskutku renesanční umělec přítomné seznámil se svými nejbližšími plány, v nichž integruje (jak jinak, že?) výtvarné i divadelní umění.

Jižní průčelí Invalidovny s hlavním vchodem

Potom již přišli ke slovu takzvaní ambasadoři ALTY. Lukáš Karásek v kostce představil plány souboru „tYhle“. Nejen mne zaujal jeho ambiciózní projekt pod pracovním názvem „Obývák“. Tento někdejší student Pierra Nadauda z brněnské JAMU jím bude reflektovat na své i naše nejbližší interiérové okolí. Zpravodajská čest velí ještě doplnit, že významnými členy „tYhle“ jsou scénografka, režisérka a performerka Marie Gourdain. Francouzka, od roku 2010 žijící a tvořící v Praze. A také její kolega ze země Galského kohouta Florent Golfier, performer a transformer. Že by francouzský profesor zanechal v Lukáši Karáskovi tak trvalou stopu?

Lucia Kašiarová vtipně a věcně zareagovala na projekt „Obývák“ slovy, že teprve v karanténě z důvodů koronaviru si uvědomila, jak na nás působí ten nejbližší interiér.

Jiřího Šimka jsme měli tu čest nedávno vidět v televizi v britsko-francouzko-českém filmu o atentátu na Heydricha „Anthropoid“. V tomto snímku režiséra Seana Ellise výborně ztvárnil klíčovou roli Karla Čurdy. Na konferenci byl však v roli zástupce souboru „Ufftenživot“. Toto divadélko si zasloužilo, jak věrní čtenáři uznají, již množství kladných recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Šimek krátce, věcně přítomným přiblížil nejbližší divadelní i multimediální aktivity souboru, jehož další oporou je Sára Arnsteinová.

Dlužno ještě podotknout, že Lukáš Karásek i Jiří Šimek zdůraznili, jak si nové role ambasadorů ALTY oni i celé jejich skupiny váží.

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA se podílí na řadě tanečních aktivit širokého domácího i mezinárodního významu. Koneckonců, je i partnerem TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Jeho představitelka, hraběnka Marie Kinski, seznámila auditorium konference s nejbližšími plány. Zdůraznila výhodu užšího propojení s ALTOU. Mimochodem, již v jejích holešovických prostorách SE.S.TA organizovala své tradiční Kulaté stoly a diskusní programy. Hraběnka ještě přítomné pozvala na letošní ročník KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou (14. – 16. srpna). Letos se spíše oprostí od své tradiční internacionality. Podpoří domácí soubory v onom nelehkém boji se současnými omezeními. V jejich duchu bude také muset uzpůsobit svůj návštěvnický řád a režim kulturního programu. A právě pražská zahajovací „ochutnávka“ KoresponDance proběhne 11. srpna v prostorách i exteriérech Invalidovny.

Marie Kinski, šéfka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA a předsedkyně Vize tance v jedné osobě

Invalidovna se neuzavře ani dalším výtvarným aktivitám. Bude je mít v gesci sdružení „3kurátorky“. O výstavách zde proponovaných seznámila novináře Kristýna Hájková. Na trio ji doplňují – v duchu názvu – ještě Alžběta Horáčková a Diana Kněžínková.

Spolupracující skupinu „Tlustá čára“ reprezentovala Ivana Kočíková. Jmenovaná organizace má za cíl svou tvorbou obecně poukazovat na témata, která členy ve společnosti štvou. A zároveň integrovat do své tvorby zástupce sociální oblasti – lidi v závislosti, lidi bez domova, z azylových domů, bývalé vězně, oběti trestných činů a další. Prostě ty, kteří jsou společností častokrát vyloučeni. A možnost tvorby či sebevyjádření je jim odepřena. I přesto, že jsou ve svém nitru stejní jako my všichni. Jediným rozdílem je, že život je srazil na kolena a oni samotní nejsou schopni se postavit zpět na vlastní nohy. „Tlustá čára“ hodlá takovýmto lidem poskytovat zázemí, komunitu i motivaci něco změnit.

Při následných otázkách žurnalistů, respektive odpovědích Kočíkové na ně, bylo však zřetelné, že „Tlustá čára“ teprve své aktivity zahajuje. Třeba konkrétně při dotazu na Helsinský výbor. Prostě, tady ještě řada chvályhodných nápadů není zřejmě úplně tak zcela a do detailu domyšlena…

Po povodních v roce 2002 zůstaly stěny přízemních místností Invalidovny osekané

Ke slovu přišly i dvě reprezentantky duchovního sdružení „Karavana“. Na rozdíl od „Tlusté čáry“ měly své bohulibé aktivity do detailu promyšlené a perfektně zpracované. Všichni zde vystupující dokumentovali velmi široké spektrum aktivit a názorů, kterým bude západní křídlo Invalidovny otevřeno.

Po malém, leč zdravém, pohoštění pak následovala závěrečná, aktivní, část tiskové konference. Unikátní prohlídka nejzajímavějších prostor Invalidovny.

I v těchto chodbách se zde natáčelo…

Pod vedením vedoucího odboru Národního památkového ústavu inženýra Miroslava Indry a kastelánky Invalidovny Petry Widžové jsme zavítali do nejzajímavějších interiérových prostor rozlehlého komplexu. Bylo nám umožněno poznat, jak žili před více staletím váleční invalidé. Procházeli jsme se zde po stopách legendárního fotografa Josefa Sudka. Obdivovali zdejší kapli se zachovalými vitrážovými okny. Ale i zaregistrovali devastující stopy povodně z roku 2002. Invalidovna čelila více povodním, avšak ta nedávná byla pro ni nejhorší. V dlouhých chodbách zanechaly také stopy různé filmové štáby. Natáčel zde Miloš Forman oskarového „Amadea“. Ale také se zde točily scény do filmů „Doktor Živago“, „Malý Indiana Jones“, „Masaryk“ a mnoha a mnoha dalších. Na nádvoří u kašny zde natáčel jeden ze svých videoklipů slavný Ozzy Osborne. Prostě, tady kráčela historie. A to i ta filmová.

Šéfka ALTY Lucia Kašiarová a šéf odboru NPÚ inženýr Miroslav Indra

Proč tedy navštívit zrovna Invalidovnu? Kromě kulturního programu zde můžete navštívit kavárnu či komunitní zahrádku, anebo se zapojit do dění vlastní aktivitou či projektem. A co navíc? V ALTA kavárně se můžete osobně setkat s umělci, pracovníky z neziskového sektoru, studenty, maminkami, starými i novými známostmi, či případně sousedy.

Sledujte facebook, najdete tam menu i akce!

Informace k ALTA-kavárně: Lukáš Škorvánek,

kavarnaobyvak@altart.cz,

Telefon: 602 733 205

A kdy se do „království“ ALTY vypravit?

Otevřeno je již od druhé dekády května 2020 denně:

Pondělí – pátek: 15.00 – 22.00

Sobota – neděle: 10.00 – 22.00

Pozorným čtenářům neuniklo, že Studio ALTA má tyto prostory pouze propůjčené. Ano, Invalidovnu totiž čeká zanedlouho komplexní rekonstrukce. Zub času a nestylové změny minulého režimu i filmařů udělaly své. Divadelníci a pouliční umělci byli odjakživa historicky vnímáni jako „plemeno kočovné“. To sice ano, ale… Věříme, že ALTA časem nalezne své pevné místo v Praze. To své umělecké, v tanečním a divadelním světě, našla již dávno.

 Foto: archiv a Darja Lukjanenko

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Zavíráme BOUDU a otevíráme rok 2020

V Českých Budějovicích udělali pomyslnou tečku za úspěšnou sezónou nového divadelního projektu a také představili novou knihu. V novém prostoru vystupoval i taneční soubor Dekkadancers.

42 dní Divadelního areálu Bouda

Pilířem oslav jubilejní 100. sezóny Jihočeského divadla byl Divadelní areál Bouda na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích. V Boudě odehrálo Jihočeské divadlo celkem 35 představení, o dalších 7 se postarali naši hosté. Po celou dobu provozu Boudy ji navštívili 8173 diváci. První diváci vstoupili do Boudy 13. listopadu 2019. Naším hostem byla DVTV se Sametovým speciálem.

Jihočeské divadlo slavnostně otevřelo Boudu 21. listopadu světovou premiérou unikátního uvedení opery Dalibor v adaptaci českého režiséra Miloše Formana a režii uměleckého šéfa opery Tomáše Studeného s novým libretem Pavla Drábka a Tomáše Studeného. Inscenaci Dalibor jsme odehráli celkem 6krát.

Chtěla bych Vám dát poklonu za projekt Bouda. Navštívili jsme představení Dalibor i s uměleckým lektorem ze Skotska Davidem Newbattem a moc jsme si to užili. Přeji vše dobré.”, napsala divačka Milena Vlčková.

Po opeře ovládla Boudu činohra, která odehrála 10 představení politické satiry v režii umělecké šéfky činohry Martiny Schlegelové. I kontroverzní téma Zadržitelný vzestup Artura Uie se těšil diváckému úspěchu.

Představení Zadržitelný vzestup Artura Uie jsem si moc užila, moc za něj děkuji. Byla jsem 2krát a bylo by super, kdyby bylo převedeno i na scénu JD. Je totiž třeba ukazovat, že je ,cosi shnilého ve státě českém…´ a je dobře, že JD se tohoto úkolu nejen zhostilo, ale ještě na jedničku s hvězdičkou”, napsala Bohdana Majerová

Třetí premiéra v Boudě patřila baletnímu souboru. Taneční show Inscenační poradu z dílny tanečního uskupení Dekkadancers měli diváci možnost navštívit celkem 5krát. V hlavní roli ředitele divadla se představil herec Jiří Lábus.

Jiří Lábus na zkoušce v Boudě

Premiéra Inscenační porady byla skvělá. Miluji zdejší balet. Má skvělou úroveň a nádherná představení. Na představení Klíče odnikud jsem byla třikrát a vždy skvělý profesionální výkon a vysoký umělecký zážitek”, Jana Holická.

Zavíráme Boudu a otevíráme rok 2020.

Cenná kniha mapuje

Divadelní areál Bouda je již pomalu minulostí. Jihočeské divadlo však se svými projekty k výročí 100 let divadla pokračuje. Celou dosavadní historii Jihočeského divadla mapuje kniha Po stopách Jihočeského divadla. Vznikla pod vedením Ateliéru 3D v čele s Michalou Piskačovou.

Naším záměrem bylo zmapovat klíčové momenty historie Jihočeského divadla. Kniha je nejen pro ty, kteří divadlem prošli, pracují v něm nebo jej více či méně pravidelně navštěvují. Chceme potěšit i ty, kteří naše divadlo díky této knize teprve objeví. Obzvláště pro ně je tato nová publikace průvodcem. Vytyčili jsme si, že kniha nemá být pouze uctivou poklonou na křídovém papíře, ale také, a to především, hravou a vizuálně atraktivní publikací,” komentuje knihu Michala Piskačová, která je její hlavní autorkou.

Knihu lze zakoupit v pokladně Jihočeského divadla a také v knihkupectvích Kanzelsberger.

Foto: Petr Zikmund

Lenka Cimlová – Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pozvání do BOUDY!

Pozvání přímo od ředitele nedostávají čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU každý den. A těšit se můžeme opravdu na mimořádný zážitek.

Vážení čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU

průměrně 15 krát v každé sezóně je mojí milou povinností pozvat Vás na premiéru některého ze souborů Jihočeského divadla.
Toto pozvání však považuji za zcela mimořádné a neopakovatelné.

Jihočeské divadlo vstoupilo do jubilejní sezóny, se kterou se pojí mnoho významných výročí.


200 let historické budovy, 70 let Malého divadla, 100 let působení uměleckých souborů.

Význam těchto výročí stvrdil svojí záštitou ministr kultury, člen vlády České republiky.

Způsobů, jak všechna tato významná výročí připomenout, by se jistě našlo hodně.

My jsme však hledali cestu, která bude zároveň nadějí pro budoucnost.
Proto jsme se rozhodli oživit myšlenku na stavbu nového divadla a proto jsme se rozhodli postavit divadlo prozatímní. A Mariánské náměstí už nebylo volbou, ale s ohledem na minulost samozřejmostí. Na tomto náměstí se již v šedesátých letech minulého století připravovala stavba nového divadla.
Při přípravě staveniště došlo dokonce k demolici dvou domů, ale stavba nakonec zahájena nebyla. Je to místo s minulostí, které hledá svoji budoucnost.

Je mi ctí pozvat Vás na slavnostní premiéru do divadelního areálu BOUDA na Mariánském náměstí. Bouda sehrála v historii českého divadla významnou roli. Byla sice provizoriem, ale také se stala silným symbolem naděje pro budoucnost. Předznamenávala nejen vznik Národního divadla, ale české divadelní tradice jako takové.

BOUDA a její interiér

Stejně tak, jako před sto lety uvedeme operu Bedřicha Smetany DALIBOR.
Tentokráte však v dramaturgické úpravě režiséra světového věhlasu, držitele dvou Oscarů, pana
Miloše Formana.

Další podrobnosti naleznete na našich stránkách.

Dovolte mi, abych Vám co nejupřímněji poděkoval za přízeň a pozornost, kterou Jihočeskému divadlu věnujete a pevně věřím, že Vás našimi projekty zaujmeme i v příštích sezónách.

S úctou

MgA. Lukáš Průdek, ředitel Jihočeského divadla

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

“REVIZOŘI” se moří i noří

Dlouho očekávaný titul přichází do kin. Velmi dobrá DANA MORÁVKOVÁ ve filmu i tančí! Výtečná kamera. Režisérka EVA TOULOVÁ ve svém vlastním filmu také hraje! Zajímavé scenérie Prahy. Skvělá hudební dramaturgie.

Dlouho očekávaná premiéra TANEČNÍM MAGAZÍNEM často avizovaného celovečerního debutu mladé režisérky EVY TOULOVÉ „Jak se moří revizoři“ je tady. Film je sic deklarován jako komedie, spíše by jej bylo výstižnější označit za “lehce nadhledové komorní soft drama”. Mladá režisérka si troufla na nelehký úkol – nalézt „mezeru“ na trhu mezi ohromným množstvím úspěšných českých rodinných komedií. Je pochopitelné, že se proto snažila nejen najít takříkajíc vlastní parketu, ale i k této bezpodmínečně nutné velké dávce osobitosti přidat ještě něco navíc.

Eva Toulová je – kromě filmové režisérky – rovněž spisovatelkou a malířkou. Nyní si ve svém vlastním filmu sama sobě nadělila i roli herečky. Zařadila se tak historicky po bok Jiřího Menzela, Juraje Herze či Milana Šteindlera a dalších. Bylo to rozumné? To nejlépe posoudí již diváci samotní …

Velkou devízou „Revizorů“ je skvělá kamera Tomáše Krejči. Po celou dobu je výtečná a neklesne nikdy na rutinní či podbízivou úroveň. V jediném okamžiku jí lze vyčíst epigonství. To když při „průhledu“ ledničkou kopíruje legendární reklamní klip ledničky Samsung – Calex režiséra Filipa Renče a kameramana Asena Šopova z počátku devadesátých let minulého století. Škoda, že ne vždy klady práce kameramana podpořil odpovídající a dynamizující střih…

Vznik filmu „Jak se moří revizoři“ se také sám mořil s řadou problémů. A proto spatřoval světlo světa trochu pomaleji. Herečka jedné z hlavních rolí Michaela Doubravová se stačila provdat – stala se Tomešovou. Dále například: poruchovější tramvaje typu Škoda-Porsche, ve filmu zabíraný hlavně z interiéru,  už nyní poněkud mizí z pražské dopravy. Nakonec, natáčení v roce 2016 dokumentuje i jeden z dlouze snímaných aktuálních dobových plakátů na hudební produkci, s výrazným datem “2016” ve svém dolním rohu, z  jistě konečné pražské tramvaje.

Petr Batěk a pražská tramvaj a záplava kontrolovaných lístků, čili jízdních dokladů

Právě výborné scenérie „Prahy dopravní“ jsou další nesmírně silnou stránkou tohoto filmu. Záběry z podzimní Ruské ulice, konečné tramvají na Bílé Hoře, tramvajové tratě i zastávky v Braníku či Modřanech jsou pro Pražana příjemnou připomínkou a pro mimopražského diváka lákadlem. Lokace kolem stanic metra Vysočanská, Palmovka či Skalka, sekvence z Florence i Vysočan patří k nejsilnějším momentům filmu. Praha se tak stala sama o sobě jeho hlavní protagonistkou. Možná, že zde ještě mohla být efektně využita architektonicky zajímavá nová tramvajová trať na Barrandov? Navíc, tramvaje i autobusy film nesmírně dynamizují, dávají mu tempo a rytmus současnosti. Z téměř devadesáti procent jsou dopravní prostředky autentické, se vším všudy. Pouze zarazí záběr tramvaje z Jindřišské ulice a autobusu na Skalce. V těchto dvou případech jsou čísla linek i názvy konečných – jako nepovolená reklama v televizi – rozostřeny. To trochu hodně postrádá logiku.

Režisérka vsadila – v případě hlavních protagonistů – na herce známé z televizních seriálů. Dana Morávková, Michaela Tomešová, Ladislav Ondřej, i v drobnější roli Anna Kulovaná. Kromě Dany Morávkové se nedá říci, že by jednoznačně přesvědčili. Dlužno objektivně podotknout, že například Michaela Tomešová tu však nemá šanci rozvinout svůj muzikální a pohybový talent. Naopak, Dana Morávková dává při tanci rozpomenout na svou choreografickou a krasobruslařskou minulost.

Dana Morávková na pracovním snímku z natáčení

Čím je „Jak se moří revizoři“ pro herce největším úskalím? Jednoznačně minimem akcí! Režijní vedení ve stylu minimalismu je pro interprety nadmíru složité. Ve filmu se sedí doma u stolu, na návštěvě na sedačce, na schodech, ve slamu, v autobuse, v tramvaji, v hotelu na posteli, v kosmetickém studiu, na vyhlašování tomboly… Prostě, všude! Herec se tak zákonitě snaží takzvaně „tlačit na pilu“ a deklamuje pak takřka divadelně. Markantní je to při statických sedících dialozích hlavního protagonisty se svým filmovým bratrem. Navíc, zmíněný herec v titulní roli je ve verbálním projevu strojený i v momentech, kdy se snaží být lidovým a civilním…

Výše zmíněné záležitosti zarazí zvláště za okolností, že film měl vlastní dramaturgyni dialogů. To ještě navíc, kromě standardní dramaturgyně… Naopak, na adresu dramaturga hudebního musí zaznít pouze slova chvály!

K nejsilnějším pasážím filmu patří až formanovsky inscenované vyhlašování tomboly. Zde vše graduje a atmosféra obdobných akcí je vystižena naprosto dokonale. Režisérka Eva Toulová zde bravurně prozrazuje i své dokumentární zkušenosti.

Na rozdíl od předešlého patří mezi slabší momenty “Revizorů” násilné začleňování sponzorů. Mladí lidé se nelogicky, a nikterak v souvislosti s dějem, baví o homosexuálech… To kvůli mediálnímu sponzorovi – konkrétnímu „čtyřprocentnímu“ časopisu. I jistá „studentská“ dopravní společnost je ve snímku představována nad míru únosnou. A totéž lze uvést i o oděvním prodejci. O kosmetickém salonu ani nemluvě.

TomešovouTomešovouJedna z mála sekvencí filmu, kde hlavní protagonista Petr Batěk také chodí

Ač se dialogy (i vnitřní monolog hlavního představitele) sebevíce snaží, nelze z nich vykřesat onu příslovečnou komediální lehkost. K situační komedii má scénář také ještě daleko. A celému filmu chybí výrazná pointa. Stává se jí poněkud šroubovaný happy end, působící spíše ve „výchovném“ stylu amerického televizního seriálu Beverly Hills 90210 .

Bude zajímavé, zda se v budoucnu postaví Eva Toulová po bok v úvodu zmíněných režisérů, hrajících ve svých filmech? Nebo se orientuje na tvorbu dokumentární či výtvarnou anebo psaní?

Foto: archiv filmu “JAK SE MOŘÍ REVIZOŘI”

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN