Asterová, Březinová i France s Issou a další hvězdy v době koronaviru podpořili prachatickou nemocnici!
Navzdory koronavirové době a různým příkazům a zákazům se, z přesunutého červnového termínu, uskutečnil v druhé půlce září (pod záštitou hejtmanky Jihočeského kraje Ivany Stráské) jubilejní 10. ročník benefičního koncertu „Kdo má rád“.
Dětský den přilákal ty nejmenší i jejich rodiče
A koronavirus nebyl jedinou překážkou, která letos na pořadatele čekala. Celý koncert se totiž přesunul z místního zámku do kulturně společenského domu Máj, který od původního místa konání sídlí jen přes ulici.
Na zvukové zkoušce se ještě zpívalo z listu…
Na veliké přilehlé louce se konal už klasicky Dětský den. Tam byly různé kolotoče, atrakce, divadlo i stánky pro děti. Ty plnily po městě Nové Hrady na osmi stanovištích různé úkoly a se zdolanými disciplínami museli dorazit do cíle, kde na ně čekal (již tradiční) diplom s jejich jménem a různé dárky. Včetně perníčků od pardubického krále perníku Pavla Janoše. Všechny předával osobně starosta Nových Hradů Vladimír Hokr.
Velkou atrakcí byli obři na chůdách
Po tomto hravém dni pro děti následoval benefiční koncert „Kdo má rád“, jehož výtěžek je poukázán již po desáté na Dětské a novorozenecké oddělení prachatické nemocnice. A na zvukové zkoušky se postupně dostavovali všichni účinkující. Kromě zpěvačky a herečky Yvety Blanarovičové, která svou nepřítomnost omluvila nemocí své maminky, ale jinak dorazili všichni. Takže s rouškami přes ústa se postupně z aut vynořila herečka Jitka Asterová, která si „střihla“ písničku z muzikálu Mama Mia, mladý zpěvák Tomáš Ringel, s ohromným hlasem. Ten zároveň Jitku Asterovou dovezl autem stejně, jako svoji maminku. Sámer Issa zas dorazil se svým managerem a dvěma psími miláčky. Legenda české pop a rockové scény Marcela Březinová a producent a zpěvák Martin France už zde byli od předchozího dne. Ten druhý jmenovanýcelou akci připravoval.
Radim Schwab
Pro diváky bylo připraveno i jedno pěvecké překvapení a tím byl nejvyšší český operní a muzikálový zpěvák Radim Schwab.
Idol nejen mladých dívek Sámer Issa
Písnička střídala písničku a diváci, byť s rouškami na ústech, si koncert opravdu užívali, neboť každého interpreta odměnili horlivým potleskem a bylo na nich vidět, že mají tendenci vehementně tančit. Tři z vylosovaných diváků si navíc odnesli dárkové tašky s vínem. Přímo od jihomoravského vinařství Staňo Mádl. A poté se, svým závěrečným songem „Snad za to může láska“, rozloučila s diváky Marcela Březinová. A sborově ji přišli podpořit její pěvečtí kolegové.
Marcela Březinová se zpěvákem a hercem Martinem Francem, který celou akci se svou agenturou uspořádal
Moderátorka zpívaného večera Michaela Doležalová tak na závěr pozvala přítomné diváky na 11. ročník této benefice. A to na druhou červnovou sobotu roku 2021, pokud nás ovšem všechny opět nezastaví koronavirus.
Zajímavá výstava nejen plakátů inscenací populární „YPSILONKY“ v „GALERII VIHOHRADSKÁ 12“, v budově Českého rozhlasu, potrvá do konce října
Zahájení výstavy s názvem „DIVADELNÍ PLAKÁTY JANA SCHMIDA PRO STUDIO YPSILON“ proběhlo 1. 10. 2020 v „Galerii Vinohradská 12″, v budově Českého rozhlasu v Praze. Úvodní slovo na vernisáži, kterou otevřel malý koncert se zpěvy členů Studia Ypsilon, pronesl doc. PhDr. Jan Dvořák.
Interiér galerie po instalaci výstavy, ještě před samotnou vernisáží (Foto: Zdeňka Mlýnková)
Aktuální výstavu plakátů Jana Schmida jsme představovali těmito slovy: „Osobnost Jana Schmida – k jehož jménu se váže hned několik (uměleckých) profesí, neboť je režisérem, dramatikem, spisovatelem, výtvarníkem, hercem, ale i profesorem pražské DAMU – se vyznačuje neobvyklou univerzalitou, širokým rozpětím a dostředností zároveň. Je z vzácného rodu lidí, kterým je vlastní merkuriální způsob myšlení. Lovec příznivých okamžiků. Provokatér nápadů, mistr nečekaných proměn se schopností orientace a rychlého rozhodování. Takto s myšlenkou „setrvávat vždy tam, kde se věci mění“ v roce 1963 založil ,STUDIO YPSILON´ – divadlo, jemuž svým originálním syntetizujícím způsobem vidění a chápání vtiskl nezaměnitelnou podobu, styl a poetiku, kterou od počátku, s důrazem na výrazové herectví, strategicky formuje a oživuje metodou improvizace, s využitím tvořivého potenciálu náhody. Jelikož Schmidova původní profese je výtvarnická, pro Studio Ypsilon v kontinuitě už více než padesáti let navrhuje také plakáty, jejichž nezaměnitelný rukopis, úzce provázaný s poetikou divadla, se stal neodmyslitelnou součástí vizuální image této dnes již legendární divadelní scény. Tentokrát se spíš menší výstava Schmidových afiší, odjakživa se pro svou výraznou osobitost zcela vymykajících běžné plakátové produkci, soustřeďuje především na autorovu tvorbu ze současnosti a nedávné minulosti, s jen malým doplněním o plakáty z raného období Studia Ypsilon jako připomínky souvislostí a kontinuity.“
Schmidovu výstavu uvedl někdejší šéfredaktor časopisu Scéna, divadelní teoretik i organizátor doc. PhDr. Jan Dvořák (Foto: Zdeňka Mlýnková)
K tomu vybíráme a volně citujeme z úvodní řeči Jana Dvořáka: „Mám to štěstí, že plakáty Jana Schmida mohu sledovat již padesát let. Toto kontinuum považuji za zázrak, přičemž nejde pouze o jeho plakáty a výtvarnou publicitu spjatou s divadelním děním, ale i jeho knižní produkci. Asi bychom marně hledali v našem divadelnictví srovnání co do rozsahu a rozpětí tvorby, kterou je u Jana Schmida důležité vnímat jako celek. To se týká i jeho plakátů, které chápu jako tekutý seriál, který nemá analogii ani v předválečném, ani v pozdějším či současném divadelním kontextu. I díky nim se ,Ypsilonka´ v horizontu celé české kultury ukazuje už jako obrovitá stavba, jako navršený a nepřehlédnutelný mrakodrap, jehož nedílnou součástí je dosud stále kriticky nepojmenovaný fenomén šedesátých let.“
Záběry plakátů dvou inscenací populárního divadla (Foto: Eva Smolíková)Z hudebního zahájení výstavy: v popředí zpívající herec Jan Jiráň a známý jazzový kontrabasista František Uhlíř (Foto: Zdeňka Mlýnková)
I v době koronavirové pandemie byla atmosféra vernisáže vynikající, byť k lítosti všech se autor sám, nečekaně „uvízlý“ na dálnici cestou z Brna, nedostavil a v kontaktu mohl být pouze telefonicky. Navzdory nepohodlným rouškám byla nálada uvolněná, k čemuž také přispělo živé „ypsilonské hudbaření“, tentokrát zastoupené jazzově odlehčenou hrou a zpěvem Jana Jiráně za doprovodu Františka Uhlíře, Jana Bradáče, Dominika Renče a Jana Nohy. Jako přídavek dále zazněla píseň „Chodidla“ v podání Jana Bradáče a Jana Večeři, který zde zazpíval také svou píseň „Mlynářka“. Družná nálada vernisáže se příjemně protáhla.
Herci populární Ypsilonky jsou nesmírně muzikální, což dokázali i na slavnostním zahájení výstavy Jana Schmida (v pozadí si všimněte historických rozhlasových artefaktů a rádii, jež jsou součástí trvalé expozice v „GALERII VINOHRADSKÁ 12″) (Foto: Eva Smolíková)
Na výstavě je představeno celkem šestadvacet plakátů, v počtu navíc zdvojených také nápaditým vystavením jejich rubových stran s programy k inscenacím. Dále je zde možné vidět i výběr ze Schmidových knih, jím také ilustrovaných, anebo zhlédnout dokument o Janu Schmidovi, který v roce 2010 natočil Aleš Kisil v rámci televizního cyklu „Česká divadelní režie“.
Plakáty byly vystaveny jednak z hlavní, pohledové, strany, ale byla odhalena i jejich rubová strana, která obsahuje informativní text i fotografie o inscenaci (Foto: Eva Smolíková)
Pro veřejnost bude výstava, v suterénu staré budovy českého rozhlasu, otevřena po celý říjen. A to každé pondělí od 12 do 18 hodin a každý čtvrtek od 12 do 14 hodin.
Foto: Eva Smolíková a Zdeňka Mlýnková
Připravila: Eva Kulová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Pozn. TM: Text článku je převzat od PR oddělení „Studia Ypsilon“.
Moravská filharmonie Olomouc zahajuje v tamní Redutě jubilejní 75. sezónu světovou premiérou olomouckého rodáka. Navíc v přímém rozhlasovém přenosu.
Do své již 75. koncertní sezony vstupuje Moravská filharmonie Olomouc hudbou českých skladatelů Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Iši Krejčího a Marka Keprta. Skladba posledního z nich vznikla speciálně pro Moravskou filharmonii a orchestr provede její premiéru ve čtvrtek 24. září od 19 hodin v olomoucké Redutě. Moravská filharmonie vystoupí pod taktovkou svého šéfdirigenta Jakuba Kleckera a sólistou večera bude jeden z nejúspěšnějších českých klavíristů současnosti Ivo Kahánek.
Celý koncert bude živě přenášen Českým rozhlasem na stanici Vltava.
Program zahajovacího koncertu 75. sezony byl sestaven na míru Moravské filharmonie – úvodní skladba olomouckého rodáka Marka Keprta vznikla na objednávku přímo pro tuto příležitost.
Dílo s názvem „Opeření, opelnění, okluznění, zmotýlnění – akustický chVějíř“ využívá, dle slov samotného autora, specifickou prostorovou dispozici Reduty a v nástrojích obzvlášť vyzdvihuje sekci žesťů.
Druhou skladbou večera je „Koncert pro klavír a orchestr č. 3“ Bohuslava Martinů. Jako sólista se v něm představí Ivo Kahánek, jeden z nejlepších českých klavíristů. O tom svědčí i jeho prestižní ocenění v oblasti klasické hudby BBC Music Magazine Award, které umělec získal letos na jaře právě za nahrávky skladeb A. Dvořáka a B. Martinů.
Klavírní virtuos Ivo Kahánek v roušce
Díla Antonína Dvořáka se objevují v programech Moravské filharmonie pravidelně a často. A to zejména díky historické spojitosti Antonína Dvořáka s Olomoucí. Uvádění děl, tohoto asi světově nejznámějšího českého hudebního skladatele Moravskou filharmonií, tvoří již určitou tradici.
Na zahajovacím koncertě tentokrát zazní pět částí z Dvořákova cyklu „Legendy“. Jednotlivé skladby se vyznačují výpravnou poetikou, někteří znalci Dvořákova díla uvádějí, že jsou inspirovány baladami K. J. Erbena.
Večer uzavře symbolická vzpomínka na úplné začátky Moravské filharmonie. Ty byly spjaty s působením Iši Krejčího, významné hudební osobnosti z doby poválečné Olomouce.
Krejčího „Serenádu pro orchestr“ uvedl orchestr poprvé ve světové premiéře 27. května 1952. A nyní touto skladbou svůj první koncert letošní sezony uzavře.
Program koncertu:
Marek Keprt: „Opeření, opelnění, okluznění, zmotýlnění – akustický chVějíř“ – k 75. výročí založení Moravské filharmonie Olomouc (světová premiéra)
Bohuslav Martinů: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 H. 316
Antonín Dvořák: Legendy op. 59 (výběr)
Iša Krejčí: Serenáda pro orchestr
Repríza koncertu se uskuteční následující den, v pátek 25. září od 19 hodin opět v olomoucké Redutě. Vstupenky na oba koncerty jsou k dispozici na webu Moravské filharmonie www.mfo.cz a rovněž v Informačním centru Olomouc (v podloubí místní radnice).
Moravská filharmonie Olomouc dbá na dodržování zvýšených hygienických opatření v rámci prevence šíření koronavirového onemocnění. Tímto upozorňuje všechny návštěvníky, že po celou dobu všech koncertů musejí mít nasazenou roušku. Jednorázové roušky bude možné zakoupit před vstupem do Reduty. K dispozici budou také dezinfekční aplikátory. Všechny koncerty Moravské filharmonie budou probíhat v souladu s případnými dalšími aktuálními hygienickými nařízeními.
Moravská filharmonie Olomouc patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény. Věnuje se především klasickému symfonickému repertoáru. Propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Moravská filharmonie Olomouc má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Pořádá festivaly „Dvořákova Olomouc“ a „Mezinárodní varhanní festival Olomouc“. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé lidi.
Půvabná letní lesní férie pro celou rodinu █ Zpívající i tančící dcera nezapřela slavného otce █ Za přispění Michala Horáčka █ Nezapomínalo se na děti █ Obří stánek Corona █ Roušky ve stanech? Jak pro koho! █
Letošní festival „Letní Letná light“ nezklamal. Byl nabit programem i různými doprovodnými akcemi. Prostě tak, jako tomu u této (již tradiční) pražské prázdninové novocirkusové akce bývalo vždy. Nasazená laťka vysoké kvality zůstala zachována i přes zvýšená bezpečnostní opatření, kolem nebezpečí koronaviru. Pouze škoda, že ta nebyla v praxi dodržována tak důsledně, jak bylo předem na tiskových konferencích a i na různých veřejných prostranstvích v místě festivalu, deklarováno…
Mnoho zážitků i prožitků
Tradiční letenský festival přinesl mnoho tradičního i nového. Množství venkovních scén i stanů. A také stánků se vším možným. Od pitiva z útrob největšího pražského sponzorského pivovaru, přes palačinky, uzené makrely, méně tradiční sýr raclette, tradiční hamburgery a hranolky až po (také sponzorský ) sýr Madeta. A vedle toho třeba i (do třetice sponzorský) bankomat největší banky…
Děti se vyřádily ve svém koutku, ale mohly se povozit i s povozem na lidský pohon. Nebo se zastavit v prostoru České televize. Na nejmenší tu čekaly i programy zdravotních klaunů. Anebo i podnětné žonglérské školičky.
Ale patrně největším fórkem byl největší stánek celého festivalu – mexického piva Corona. A navzdory stejnojmennému viru se mu zde, ať již v čisté podobě, či formě koktejlů, oddávalo mnoho návštěvníků i návštěvnic.
Prostě, na „Letní Letné light“ to žilo.
Lesní hrátky pro celou rodinu
Když jsem vlezl do stanu na představení „Vlez v les“, upřímně jsem nevěděl, co od něj čekat. Ačkoli bylo předem inzerováno, že jde o hru pro celou rodinu, tak jsem tomu zas natolik nevěřil. Navíc mne tak trochu odrazoval „světově“ anglický název souboru… Že by „Američani z Vysočan“? Navzdory těmto pochybám mne asi hodinové tanečně akrobatická čísla i kontrastní poetické pasáže se skvělou živou hudbou doslova dostaly. A v hledišti opravdu tleskali ti nejmenší, jejich rodiče i prarodiče.
V imaginárním lese byl prostor i pro akrobacii…
Každý z dětí i dospělých určitě občas toužil, anebo si přál, být jen tak někde v lese. Cítit tu vůni smrků anebo borovic. Procházet se po vlhkých mechových polštářích, vdechovat mlhu a sledovat zvířecí říši. A třeba tam zůstat tak dlouho, že by lesním stvořením mohl i rozumět, nebo se jedním z nich stát. Vydat se na cestu fantazie na níž, jako v bajkách, promlouvají zvířata k lidem. Anebo dokonce lidskou mají duši. Zajímavostí navíc je, že na tomto představení se podílel i jmenovec textaře, spisovatele a prezidentského kandidáta Michala Horáčka.
Jak všechny ty zážitky shrnout? Milá přirozenost a síla přírodních živlů ve své tajemnosti i kráse. Představení mladé skupiny Feel The Universe inspirované poetikou bajky, okořeněné řemeslností cirkusových technik i výtvarného umění, nejen mne, prostě nadchlo. Skvělá procházka lesem. Opravdu, pro celou rodinu a se zvířátky všeho druhu.
Tvůrčí tým: Alžběta Tichá, Dorota Krátká, Adam Krátký a Jan Jirák
Hudba: Jan Machovec
Světelný design: Michal Horáček
Fotograf: Vojtěch Brtnický, Tereza Vohralíková
Video: Jiří Jiráček
Partneři: KD Mlejn, Sdružení Roztoč, Habrovka festival, Cirqueon, Nadace Život Umělce, Na Statku Velké Přílepy
Harmoniky tak trochu jinak
Když jsem si vybral představení „Rozladěné držky“, čekal jsem spíše pouliční divadlo. Neboť tento titul obě protagonistky často hrají i pouličně. Ale nebyl to harmonikářský styl Radúzy ani její souputnice Jany Vébrové.
Dcera zpěváka, režiséra i scenáristy Ondřeje Havelky se svou kolegyní mile překvapily. Jedinou vadou na kráse bylo umístění do stanu s hledištěm v úrovni plochy a nikoli arénovitým, stupňovitým. To trochu účinkujícím ublížilo. A divákům naopak ublížilo poněkud to, že zvukaři neměli svůj pult (asi v zájmu umístění co nejvíce sedadel?) uprostřed. Se svým ovládáním z pravé strany stanu nedosáhli přece jen té úplně ideální úrovně zvuku…
Rozálie Havelková a Anežka Hessová
Duo všestranných performerek Rozálie Havelková a Anežka Hessová má hodně společného. Obě protagonistky hrají na akordeon a část svých životů prožily v cirkuse. Anežka studovala v Indii tanec kathak a Rozálie naopak ve Španělsku flamenco. Anežka si píše a hraje taneční a divadelní přestavení a také hodně vystupuje pro děti. Nakonec, vždyť část svého dětství strávila v kočovném divadle. Rozálie profesionálně zpívá swing s jazzovým big bandem, hraje šansony na svůj starý akordeon a příležitostně se věnuje herectví. Ke styku nového cirkusu se uchýlila teprve v dospělosti.
Jejich hodinové představení „Rozladěné držky“ bylo až neutuchající syntézou různých divadelních žánrů, nálad, pohledů, názorů. Zajímavá scénická koláž klasického indického tance kathak a španělského flamenca obohacená o poetiku nového cirkusu, nonverbálního divadla a klaunérie. To vše vycházelo z autentického příběhu Rozálie Havelkové. Poetickými prostředky vyprávěly příběh o odchodu k cirkusu, o odvážném vykročení do neznáma a touze splnit si svůj sen.
Obě protagonistky, tentokrát v opačném pořadí
„Rozladěné držky“
Hrají: Anežka Hessová, Rozálie Havelková
Režijní spolupráce: Roman Poliak
Režijní supervize: Ondřej Havelka
Tak trochu skvrna na tváři – bez roušky
Jediná kritika závěrem. Na tiskové konferenci předem i na mnoha místech celé „Letní Letné light“ bylo jasně nastoleno, že vstup do stanů je povolen pouze v rouškách. Ale, zůstalo spíš jen u předsevzetí a prázdných deklamací…
Na vlastní kůži jsem zažil, že tomu tak nebylo! Většina lidí se tím řídila. Ale sledoval jsem pořadatelku, která těsně před představením, hnala, pod rouškou přítmí, na místa – menší armádu lidí bez roušek- Ještě je přímo směrovala k sedadlům! Anebo spokojené plnoštíhlé ženy bez roušek, sedící těsně pod stojící uvaděčkou, která je blahosklonně přehlížela. Dlužno podotknout, že nikdo z výše uvedených nejevil dojem mentálně retardovaných jedinců, kteří mají pro nošení roušek výjimku!
Nemohu kvalifikovaně posoudit, zda je nošení roušek účinné. Ale pokud se něco předem vyžaduje, tak by tomu mělo být plošně u všech. Pořadatelé by tím neztratili patřičný kredit. A v kuloárech by se pak nemluvilo o „protekčních individuích“.
Video: Jiří Jiráček
Foto: František Ortman, Vojtěch Brtnický a Tereza Valníčková
