Kulturní událost letní sezóny na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, tato velká událost neunikla pátravému oku České televize
Mesiáš – velká kulturní událost se chystá pro léto 2023 V Českém Krumlově.
Otáčivé hlediště je mimořádný kulturní zážitek, ale bohužel se kolem něho stále vedou diskuse různého druhu. Jedni je považují za spíše rušivý element v přírodě a druzí ctí kulturní hodnoty. Ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek nemá zrovna jednoduchou pozici, protože rok co rok musí obhájit kulturní význam Otáčivého hlediště. Celá oblast je památkou UNESCO a mnozí vnímají divadlo s jeho aktivitami jako narušování přírody. Nicméně spojení kultury a přírody je pro diváka něco naprosto jedinečného, opravdový duchovní zážitek, který možná nemá ve světě vůbec obdoby, alespoň bychom mohli říci, že je ojedinělý a svůj, i když třeba ne jediný na světě.
Letošní uvedení oratoria Mesiáš, jehož scénické provedení zarezonovalo v divácích, neuniklo pozornosti České televize a producenta Jiřího Hubače.
Letos v létě vznikne záznam tohoto představení pod režijním vedením Ondřeje Havelky.
Ondřej Havelka hovoří o své roli v oratoriu Mesiáš
Pořízení televizního záznamu se rozhodl finančně podpořit Bohemian Heritage Fund a Česká televize jedná dokonce i se zahraničním koproducentem, takže dílo Mesiáš bude něco vskutku velkolepého a milovníci divadla by si toto neměli nechat rozhodně ujít. Těším se, až se usadím v hledišti a ponořím se do příběhu, který je na jedné straně Biblický příběh Spasitele, ale současně je propojen s epizodami života Schwarzenberků – zakladatelů barokního divadla v Českém Krumlově a letohrádku Bellaria. Vrátíme se tedy do barokní doby v autentické světelné iluminaci. Stovky účinkujících, velkolepé výpravy a geniální hudba. (Hudební nastudování a dirigent – Davic Švec, režie – Tomáš Ondřej Pilař).
Uvádíme výrok jednoho z diváků:
„Vidět Mesiáše byl neopakovatelný zážitek. Inscenace se nejen dotkla mé duše, ale prostoupila a obstoupila ji a já díky tomu prožil spojení s něčím větším, než jsem já sám, s něčím krásným, správným a dokonalým, co dává času, prostoru a snad i životu nový rozměr. ( Napsal Petr P.)
Mesiáš – Foto archiv Jihočeského divadla
Zeptali jsme se….
TM: Jak je možné, že Mesiáš má takový úspěch, že i Česká televize chce uvést toto dílo, běžně se to přece nestává…
Odpovídá: Lukáš Průdek, ředitel Jihočeského divadla
„Mesiáš je skutečně operním trhákem. Oratorium samo o sobě není scénickým tvarem, ale koncertním. Zasazujeme ho ale do prostoru Otáčivého hlediště, které je scénou především pro vizuální ztvárnění. Díky konceptu režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře se povedlo k oratoriu přidat dějovou linku, která je navíc naprosto v souladu s hodnotou díla Mesiáš a současně ho i povyšuje a divák odchází zcela zasažen duchovním prožitkem.“
Půvabná letní lesní férie pro celou rodinu █ Zpívající i tančící dcera nezapřela slavného otce █ Za přispění Michala Horáčka █ Nezapomínalo se na děti █ Obří stánek Corona █ Roušky ve stanech? Jak pro koho! █
Letošní festival „Letní Letná light“ nezklamal. Byl nabit programem i různými doprovodnými akcemi. Prostě tak, jako tomu u této (již tradiční) pražské prázdninové novocirkusové akce bývalo vždy. Nasazená laťka vysoké kvality zůstala zachována i přes zvýšená bezpečnostní opatření, kolem nebezpečí koronaviru. Pouze škoda, že ta nebyla v praxi dodržována tak důsledně, jak bylo předem na tiskových konferencích a i na různých veřejných prostranstvích v místě festivalu, deklarováno…
Mnoho zážitků i prožitků
Tradiční letenský festival přinesl mnoho tradičního i nového. Množství venkovních scén i stanů. A také stánků se vším možným. Od pitiva z útrob největšího pražského sponzorského pivovaru, přes palačinky, uzené makrely, méně tradiční sýr raclette, tradiční hamburgery a hranolky až po (také sponzorský ) sýr Madeta. A vedle toho třeba i (do třetice sponzorský) bankomat největší banky…
Děti se vyřádily ve svém koutku, ale mohly se povozit i s povozem na lidský pohon. Nebo se zastavit v prostoru České televize. Na nejmenší tu čekaly i programy zdravotních klaunů. Anebo i podnětné žonglérské školičky.
Ale patrně největším fórkem byl největší stánek celého festivalu – mexického piva Corona. A navzdory stejnojmennému viru se mu zde, ať již v čisté podobě, či formě koktejlů, oddávalo mnoho návštěvníků i návštěvnic.
Prostě, na „Letní Letné light“ to žilo.
Lesní hrátky pro celou rodinu
Když jsem vlezl do stanu na představení „Vlez v les“, upřímně jsem nevěděl, co od něj čekat. Ačkoli bylo předem inzerováno, že jde o hru pro celou rodinu, tak jsem tomu zas natolik nevěřil. Navíc mne tak trochu odrazoval „světově“ anglický název souboru… Že by „Američani z Vysočan“? Navzdory těmto pochybám mne asi hodinové tanečně akrobatická čísla i kontrastní poetické pasáže se skvělou živou hudbou doslova dostaly. A v hledišti opravdu tleskali ti nejmenší, jejich rodiče i prarodiče.
V imaginárním lese byl prostor i pro akrobacii…
Každý z dětí i dospělých určitě občas toužil, anebo si přál, být jen tak někde v lese. Cítit tu vůni smrků anebo borovic. Procházet se po vlhkých mechových polštářích, vdechovat mlhu a sledovat zvířecí říši. A třeba tam zůstat tak dlouho, že by lesním stvořením mohl i rozumět, nebo se jedním z nich stát. Vydat se na cestu fantazie na níž, jako v bajkách, promlouvají zvířata k lidem. Anebo dokonce lidskou mají duši. Zajímavostí navíc je, že na tomto představení se podílel i jmenovec textaře, spisovatele a prezidentského kandidáta Michala Horáčka.
Jak všechny ty zážitky shrnout? Milá přirozenost a síla přírodních živlů ve své tajemnosti i kráse. Představení mladé skupiny Feel The Universe inspirované poetikou bajky, okořeněné řemeslností cirkusových technik i výtvarného umění, nejen mne, prostě nadchlo. Skvělá procházka lesem. Opravdu, pro celou rodinu a se zvířátky všeho druhu.
Tvůrčí tým: Alžběta Tichá, Dorota Krátká, Adam Krátký a Jan Jirák
Hudba: Jan Machovec
Světelný design: Michal Horáček
Fotograf: Vojtěch Brtnický, Tereza Vohralíková
Video: Jiří Jiráček
Partneři: KD Mlejn, Sdružení Roztoč, Habrovka festival, Cirqueon, Nadace Život Umělce, Na Statku Velké Přílepy
Harmoniky tak trochu jinak
Když jsem si vybral představení „Rozladěné držky“, čekal jsem spíše pouliční divadlo. Neboť tento titul obě protagonistky často hrají i pouličně. Ale nebyl to harmonikářský styl Radúzy ani její souputnice Jany Vébrové.
Dcera zpěváka, režiséra i scenáristy Ondřeje Havelky se svou kolegyní mile překvapily. Jedinou vadou na kráse bylo umístění do stanu s hledištěm v úrovni plochy a nikoli arénovitým, stupňovitým. To trochu účinkujícím ublížilo. A divákům naopak ublížilo poněkud to, že zvukaři neměli svůj pult (asi v zájmu umístění co nejvíce sedadel?) uprostřed. Se svým ovládáním z pravé strany stanu nedosáhli přece jen té úplně ideální úrovně zvuku…
Rozálie Havelková a Anežka Hessová
Duo všestranných performerek Rozálie Havelková a Anežka Hessová má hodně společného. Obě protagonistky hrají na akordeon a část svých životů prožily v cirkuse. Anežka studovala v Indii tanec kathak a Rozálie naopak ve Španělsku flamenco. Anežka si píše a hraje taneční a divadelní přestavení a také hodně vystupuje pro děti. Nakonec, vždyť část svého dětství strávila v kočovném divadle. Rozálie profesionálně zpívá swing s jazzovým big bandem, hraje šansony na svůj starý akordeon a příležitostně se věnuje herectví. Ke styku nového cirkusu se uchýlila teprve v dospělosti.
Jejich hodinové představení „Rozladěné držky“ bylo až neutuchající syntézou různých divadelních žánrů, nálad, pohledů, názorů. Zajímavá scénická koláž klasického indického tance kathak a španělského flamenca obohacená o poetiku nového cirkusu, nonverbálního divadla a klaunérie. To vše vycházelo z autentického příběhu Rozálie Havelkové. Poetickými prostředky vyprávěly příběh o odchodu k cirkusu, o odvážném vykročení do neznáma a touze splnit si svůj sen.
Obě protagonistky, tentokrát v opačném pořadí
„Rozladěné držky“
Hrají: Anežka Hessová, Rozálie Havelková
Režijní spolupráce: Roman Poliak
Režijní supervize: Ondřej Havelka
Tak trochu skvrna na tváři – bez roušky
Jediná kritika závěrem. Na tiskové konferenci předem i na mnoha místech celé „Letní Letné light“ bylo jasně nastoleno, že vstup do stanů je povolen pouze v rouškách. Ale, zůstalo spíš jen u předsevzetí a prázdných deklamací…
Na vlastní kůži jsem zažil, že tomu tak nebylo! Většina lidí se tím řídila. Ale sledoval jsem pořadatelku, která těsně před představením, hnala, pod rouškou přítmí, na místa – menší armádu lidí bez roušek- Ještě je přímo směrovala k sedadlům! Anebo spokojené plnoštíhlé ženy bez roušek, sedící těsně pod stojící uvaděčkou, která je blahosklonně přehlížela. Dlužno podotknout, že nikdo z výše uvedených nejevil dojem mentálně retardovaných jedinců, kteří mají pro nošení roušek výjimku!
Nemohu kvalifikovaně posoudit, zda je nošení roušek účinné. Ale pokud se něco předem vyžaduje, tak by tomu mělo být plošně u všech. Pořadatelé by tím neztratili patřičný kredit. A v kuloárech by se pak nemluvilo o „protekčních individuích“.
Video: Jiří Jiráček
Foto: František Ortman, Vojtěch Brtnický a Tereza Valníčková
Na začátku letních prázdnin, 30. června a 1. července, zažije Ostrava pravou katalánskou pouliční slavnost – žhavou a strhující fiestu. V rámci oslav 750. výročí první písemné zmínky o městě Ostravě a Festivalu v ulicích do severomoravské metropole přijede spolu s deseti různými soubory více než 250 umělců ze španělského Katalánska a představí svoji unikátní kulturu: neuvěřitelné lidské pyramidy, které mohou dosáhnout 10 až 15 metrů, obří loutky v historických krojích, tradiční akrobacii, ohňové draky, tance, hudbu, hořící rum a další speciality, z nichž mnohé j sou součástí kulturního dědictví UNESCO. Katalánští umělci zde vystoupí v rámci akce Evropská historie v ostravských ulicích – ve znamení Barcelony, která je součástí letošních celoročních oslav 750. výročí první písemné zmínky o Ostravě. Akce se bude organicky doplňovat s Festivalem v ulicích, který se bude konat v centru města i v okolí Slezskoostravského hradu.
Obyvatelé i návštěvníci Ostravy uvidí přední katalánské soubory – Gegants de Torroella de Montgrí, Gegants Veguers de Montblanc a Gegantó Pep Ventura (obří loutky), Federació de Diables de la Ciutat de Barcelona (ohňoví draci), Aiguabarreig a Cobla Volta Món (hudební orchestry), Colla Xàldiga (taneční skupina), Colla Castellera Vila de Gràcia (lidské pyramidy), Àliga de Tàrrega a Drac de Figueres (zvířecí masky) a Capgrossos de Capellades (obří hlavy).
Evropská historie v ostravských ulicích – ve znamení Barcelony se bude přirozeně doplňovat s Festivalem v ulicích, na kterém letos zahrají například Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, Lenny, Xavier Baumaxa, The Weight z Rakouska, Flo z Itálie, Kel Assouf z Belgie, Thom Artway, Emma Smetana,Malalata či Prago Union. Vyvrcholí zde také hudební soutěž Jump into Colours a návštěvníci se budou moci těšit na další bohatý program: tanec, workshopy, hry,sport, stánky nebo aktivity pro rodiny s dětmi v dětské zóně Hitrádia Orion. Ve stanu Tanec pro život ArcelorMittal Ostrava se bude tancovat na podporu dvou nových projektů „Voda pro krajinu“ ČSOP Salamandr a „Doma až do konce“ Mobilního hospice Ondrášek.
Co z katalánské kultury uvidí Ostrava?
Ball de bastons (tanec s holemi)
Ball de bastons má velmi staré a nejasné kořeny. Podle jedněch zdrojů vychází z tanců s dlouhými ‚valaškami‘, jaké používali pastýři, podle jiných z válečných tanců s meči, vyskytující se i v jiných zemích. Dnes patří mezi nejpopulárnější lidové tance Katalánska, kde působí více než stovka specializovaných souborů, tančících ve svém originálním kostýmu.
Festivalový bestiář
Katalánsko je zemí s velkým množstvím zvířecích festivalových postav. Takový zvířecí bestiář obsahuje všechny možné zoomorfní podoby vytvořené formou konstrukce nebo nástavce, a to pro jednotlivce nebo celou skupinu osob. Každá postava má svou techniku, funkci a symboliku. Rozsáhlá a rozmanitá nabídka katalánského festivalového bestiáře by se dala rozdělit do tří skupin: ohnivá, formální a animovaná. V ohnivé skupině byste našli celou škálu oheň plivajících draků. Ve formální sestavě se vyskytují ušlechtilejší a skutečnější zvířata, jako je vážený orel, příšera, lev nebo býk. A pak existuje šir oká škála postav v rozdováděné animované skupině. Mnoho katalánských měst a vesnic má i dětský bestiář, který často napodobuje dospělé postavy, ale tak, aby je mohly nosit děti. Původ těchto moderních průvodů můžeme hledat v procesích Božího těla a ve středověkých vystoupeních. Orel a drak jsou postavy, které hrávaly o Božím těle klíčovou úlohu.
Capgrossos
V Katalánsku víme o existenci postav s velkou hlavou – capgrossos – při náboženských událostech nebo oslavách už od 18. století. Jejich úkolem bylo připravit spolu s obřími postavami gegants cestu pro procesí. Pouze v některých vesnicích však v průvodu tančí nebo mají určenou vedoucí úlohu. Vypadá to, že z mnoha forem populární katalánské kultury a možnostech interpretace postav převládá ta, v níž se capgrossos při slavnostech vzájemně doplňují a pomáhají si – na rozdíl od majestátnosti postav gegants.
Castells (lidské věže)
Lidské věže mají svůj původ ve středověkých tancích vrcholících vytvořením stavby z lidských těl. Jejich současná podoba se vynořila před 200 lety ve městě Valls, a od té doby neprošla žádnou proměnou. Výška, křehkost a krása takové sestavy lidských těl činí z tohoto projevu kultury něco jedinečného. Říká se, že pro vytvoření lidské věže je potřeba síla, odvaha, rovnováha a bystrý úsudek. A právě tyto vlastnosti mají vyjádřit postatu naší katalánské identity. Lidské věže nedávno dosáhly své historicky největší výšky, kdy za účasti velkého počtu colles (skupin) dosáhly deseti ‚pater‘. V roce 2010 zapsalo UNE SCO lidské věže na seznam ‚Nehmotného kulturního dědictví lidstva‘.
Cobla
Cobla je výraz označující tradiční katalánský orchestr doprovázející národní kruhový tanec sardana. V polovině 19. století se hudebník a skladatel Pep Ventura snažil zpopularizovat tradiční hudební kompozice tím, že cobla zreformoval. Začlenil do něho nové nástroje – trumpety, trombon, kontrabas – kterému však charakteristický zvuk nadále dodávají dudy, flétny a nezbytný shawm, neboli katalkánská verze šalmaje. Cobla doprovází nejen tanec, orchestr dokáže fungovat i samostatně.
Dracs (draci)
Bájní draci se objevují ve všech mytologiích a legendách. Mívají krvelačné tlamy, šupiny jako plazi a netopýří křídla. Působí sdílené obavy z neznáma a nevědomí. Drak býval součástí středověkých procesí o svátku Božího těla kdy chránil před zlem. Postupně začala nad náboženským významem získávat převahu jeho fyzická atraktivita, až se stal téměř výhradně symbolem slavností (fiesta). To, proč jeho popularita o tolik přesahuje ostatní prvky lidové mytologie, možná vysvětluje legenda o drakovi, kterého zabil svatý Jordi (Jiří), patron Katalánska.
Diables (ďáblové)
Ďáblové mají svůj původ v dávných náboženských prezentacích boje mezi dobrem a zlem. Ty bývaly součástí procesí o svátku Božího těla. První doloženou událostí, kde se postava ďábla objevuje, je královská svatba v 16. století. V některých městech jsou diables spojováni s ohněm a recitují satirické verše kritizující autority a komentující aktuální politické události. Návrat demokracie znamenal obnovu veřejných vystoupení v ulicích. Diables se po celé Katalánii stali pravidelnou součástí festivalových performancí. V noci patří k ďáblům neoddělitelně oheň, který je vnímán jako fantazijn&i acute; složka dodávající jim něco nadpřirozeného, a přesto velmi akčního.
Esbarts
Esbarts jsou amatérské skupiny, které nacvičují tradiční katalánské tance. Začaly vznikat počátkem 20. století, aby zachovaly bohatou hudební tradici. Od té doby se jim podařilo katalánské taneční dědictví nejen zachovat, ale dál rozpracovat. Svými krásnými vystoupeními jsou Esbarts nedílnou součástí naší kulturní tradice.
Gegants (obři)
Přítomnost gegants na katalánských slavnostech lze vysledovat až do 14. století a trvá dodnes. Původně, podobně jako ve zbytku Evropy, byli gegants součástí procesí o svátku Božího těla a evokovaly biblické postavy. Postupně však ztratily svůj náboženský význam a staly se základní součástí světských oslav. Dnes už gegants nejsou jen kašírovanými postavami toporně pochodujícími po ulici, ale předvádějí čím dál složitější choreografie. Ztělesňují historické a legendární místní postavy a stávají se tak výmluvnými symboly lokální identity. Když na ulici uvidíte gegants, znamená to, že fiesta právě začíná.
Grallers
Gralla je tradiční dechový nástroj s pronikavým zvukem. V posledních dvaceti letech získal výrazně na popularitě. Skupiny takzvaných grallers čítajcí většinou dva nebo tři hráče doprovází bubeník. Grallers jsou nezbytnou součástí stavby lidské věže.
Havaneres
Původ je třeba hledat u kreolského contradanza – starobylého kubánského tance, který býval velmi populární v havanských salonech. Do Katalánska se dostal s vojáky, obchodníky a námořníky. V počátcích tvořily skupiny havaneres většinou tři hlasy, které v barech doprovázelo jen vyťukávání rytmu do stolů. Později, jak se skupiny vyvíjely, začaly mít kromě 3 až 4 hlasů i svůj doprovod na kytaru a akordeon.
Tradiční hudba
V Katalánsku není původní tradiční hudba hraná na místní nástroje příležitostnou událostí. Je součástí neustále rostoucího hnutí. Znovuobjevení a nové ztvárnění starých melodií je dílem mnoha skupin, které své umění přinášejí do ulic jako součást folklórních festivalů nebo v rámci tanečních či koncertních vystoupení. Tím se podařilo zachránit mnoho starých nástrojů a kompozic, které byly až donedávna zapomenuté. Společná hra na staré a moderní nástroje vytváří navíc jedinečný katalánský témbr. Tyto skupiny dokázaly tradiční hudbu změnit z předmětu studia v živý organismus.
Sardanes
Sardana je kolový tanec, který se stal národním tancem Katalánska. Vyvinul se ze starobylého tance známého jako sardana curta. V polovině 19. století do něho vnesl hudebník Pep Ventura a tanečník Miquel Pardas určité změny, které v něm zůstaly až dodnes. Ve stejné době, kdy došlo ke změnám v tanci Sardana, vznikly i v současnosti známé orchestry cobla. Z oblasti Girona se sardana rozšířila po celém Katalánsku. Dnes ho tančí mnoho skupin v ulicích a na náměstích nejen po celém katalánsku, ale i na jihu Francie. Sardana zve do kruhu a do tance každého.
Hořící rum
Tradice, která začala v 19. století, kdy mnoho Katalánců odplulo na Kubu, aby si tam vydělali peníze. Základními ingrediencemi jsou rum, kávová zrna, cukr, kůra z citronu, koření a především skořice. Vše hoří cca 10 minut v hliněných hrncích, aby se část alkoholu spálila a nápoj se pije ještě horký. Kdysi to pili námořníci hned ráno, aby se zahřáli. Pití takto vypáleného rumu a poslouchání hudby habanero je oblíbenou činností během tzv. Festa Major (festival na oslavu světce – patrona daného města) v oblasti Costa Brava. V dnešní době se toto rozšířilo i do měst mimo pobřeží.
